Domnívám se, že na tyto otázky lze odpovědět dvojím způsobem – jednak na to, čeho může dosáhnout žaloba samotná (tedy předpokládaný výsledek soudního procesu), ale zároveň i na to, že žalobu lze nepochybně považovat i za nástroj, jak upozornit na existenci problému a případně zlepšit vyjednávací pozici ohledně naléhavosti řešení tohoto problému. Tomu do určité míry napovídají i v žalobě zmiňovaná opatření, o jejichž realizaci žalobce zjevně usiluje – realokaci finančních zdrojů z operačních programů a z programu Zelená úsporám, vynětí části dálnice D1 procházející městem ze zpoplatnění a k tomu i nespecifikovaná preventivní zdravotnická opatření.

V květnu 2010 podalo Statutární město Ostrava žalobu na Českou republiku, kde se žalobce domáhá rozsudku, který povede k přijetí a realizování konkrétních opatření k dodržování stanovených imisních a emisních limitů látek znečišťujících ovzduší v Ostravě.

Vážený pane Zemane,
jak jste jistě zaznamenal, navštívil jsem Váš článek na webu Ekolistu. Tak trochu jsem doufal, že vyprovokuji kolem této věci nějakou diskusi, než se jí začnu zabývat, bohužel se tak nestalo. Ne že bych z toho něco zásadního usuzoval, nicméně zdá se, že téma je asi českým občanům poměrně vzdálené. Patrně jste zaznamenal, že v mezičase došlo k širší diskusi o možnosti vytvořit pomocí určité formy zdanění stabilní příjem evropského rozpočtu, který by sloužil k naplňování společných cílů. Bez ohledu na to, že peníze z rozpočtu EU jsou využívány efektivněji než prostředky některých státních rozpočtů, zaznamenal jak Evropský parlament tak Komise obrovský odpor ze strany členských států v Evropské radě. Je to ovšem pochopitelné. Lisabonská smlouva učinila z evropských institucí partnery a ukončila hegemonii Rady. Protože však evropské vlády jen nerady uvolňují své kompetence, Evropská rada se stala platformou k prosazování zájmů vlád členských států (ne nutně zájmů občanů). Parlament, jakožto jediná evropská instituce s pravou demokratickou legitimací, je ovšem přirozeným konkurentem Rady. Tyto diskuse, nebo chcete-li institucionální rozbroje vyústily až do krajnosti neschváleným rozpočtem, který torpédovaly některé členské státy.

Ministr dopravy a faktický šéf Věcí Veřejných V. Bárta oznámil, že „navrhuje snížit spotřební daň za pohonné hmoty o 2,50 Kč / litr s tím, že státní rozpočet na tom vydělá 1,5 mld. Kč.“ Prý pak budou řidiči motorových vozidel více čerpat pohonné hmoty u nás a výnos spotřební daně za prudce zvýší. Mnohem blíže pravdy je ale jistě ministr financí M. Kalousek (TOP 09), podle kterého „by státní rozpočet (oba politici asi mysleli veřejné rozpočty) přišel asi o 15 mld. Kč příjmů.“ V době, kdy vláda v rámci údajných úspor sdírá nízko i středně příjmové vrstvy obyvatel nejednou i z kůže, je to hodně.

Žijeme v bludu. Kvalita života neroste, nýbrž klesá. „Během období let 1980 až 2005 klesl podíl nefragmentované krajiny z 81 na 64 procent rozlohy České republiky a prognózy předpokládají, že podíl nefragmentované krajiny bude v roce 2040 dosahovat pouze 53 procent,“ konstatuje Česká agentura životního prostředí CENIA. Současné tempo budování nových dálnic, silnic, železničních koridorů a obřích skladišť a dalších staveb podél těchto komunikací prý povede k tomu, že za třicet let zůstane v ČR už jen polovina souvislé, nerozdrobené krajiny.

Článek Pavlíny Wolfové Pekelné zóny (Reflex, 4. 11. 2010) o tom, jak se údajně chová Správa KRNAP vůči boudařům, je opravdu pekelný. Především proto, že je prakticky kompletně složen z nesmyslů. Je mi moc líto, že nemohu přes (nebo právě pro) svoji mnohaletou práci v médiích a s médii být pozitivnější.

Projekt je veřejný, proto se k němu veřejně vyjadřujeme, abychom upozornili na problémy, které takový systém přináší. K diskusi vyzývá i hodnotitel projektu prof. Bedřich Moldan. V tomto dílu shrneme hlavní poznatky, o provozuschopnosti ES s OZE s odvoláním na analytické dokumenty.

V roce 2015 bude v ČR kolem 400 veřejných nabíjecích míst. Většina nabíjení však bude probíhat v domácnostech a podnicích, které budou elektromobily vlastnit. V tabulce je uveden historický stav veřejných nabíjecích míst od roku 2007 do 2010 a odhad rozvoje nabíjecí infrastruktury. Odhad vychází z plánů výstavby nabíjecích míst společností ČEZ, PRE a E.ON a dalších energetických společností, sítí čerpacích stanic a nákupních center s přihlédnutím k převládající investiční opatrnosti a čekání na dostatek elektromobilů na trhu. Podle optimistických vizí by mohly počty nabíjecích míst růst ještě rychleji, pokud bude rychleji přibývat zákazníků například elektrokol a elektroskútrů.

Šumava se pomalu ubírá k zimnímu spánku. Našedlá torza staletých velikánů v nejvyšších polohách se k zemi sklánějí podobně jako hřbitovní náhrobky dávných předků. Níže položené smýcené paseky dávají vznik roztodivným geometrickým tvarům, jež obnažují povrchy šumavských vrcholů. Mozaika odumřelých, vymýcených a ještě přežívajících smrkových porostů ukazuje Šumavu zádumčivou, pochmurnou, zranitelnou i umírající.

Na vlastní kůži jsem si ověřil, že krajinu nehyzdí ani tak bezohlední developeři jako mizerné stavební předpisy a bezradné obce, které nejsou schopné jasně říct, jak mají nové domy vlastně vypadat.