„Pesticidy v životním prostředí“ zněl název odborného semináře, který se ve čtvrtek 3. září uskutečnil v aule České zemědělské univerzity v Praze a sliboval mnohé. Jestliže však někdo očekával nějaké nové nápady a podněty, jak jejich užívání výrazně omezit, musel být zklamán. Možná to mohlo být i tím, že vlajky chemických obrů Syngenta a Monsanto při vchodu do objektu naznačovaly, kdo je skutečným sponzorem celé akce.

V Německu nedávno vyšla takzvaná Bílá kniha. Strategický dokument z dílny Ministerstva průmyslu a energetiky nastiňuje, jakým směrem se bude vyvíjet německý trh s elektřinou. Už při čtení úvodního slova z pera šéfa rezortu, sociálního demokrata Sigmara Gabriela, nás napadne, že německý přístup k energetické politice se od toho našeho zásadně liší.

Ve středu 26. 8. 2015 dostáváme hned od dvou volajících informaci o tom, že jedno ze tří mláďat labutího páru hnízdícího na vodní ploše zatopené bývalé pískovny mezi Vejprnicemi a Tlučnou má u zobáku rybářský splávek. Jelikož ve středu už nebyla šance se na lokalitu dostat, vyrážíme s malým Mildou hned druhý den (ve čtvrtek 27. 8. 2015) ráno do pískovny labuť odchytit.

Německá energetická revoluce, Energiewende (pryč s jádrem, sem s obnovitelnými zdroji), se stále těší značné přízni německého obyvatelstva. Podle obsáhlého výzkumu, provedeného v roce 2013 společností Forsa, schvaluje její cíle 80 % Němců. Provedení energetické transformace a některé její důsledky by ale projektu mohly zlomit vaz.

Jedním z viditelných návrhů nové Evropské komise pod vedením Jean-Clauda Junckera je takzvaná energetická unie. Jde spíše o lákavější zabalení různých, často již poměrně starých nápadů, přesto si projekt zasluhuje pozornost, a to i díky nespornému významu energetiky pro život každého Evropana. Co si od energetické unie slibují jednotlivé členské země? Kde je v energetice nejvíce pálí bota a co by si nejraději řešily samy?

Státní zemědělská a potravinářská inspekce (SZPI) je v České republice jediným dozorovým orgánem, který má kontrolu potravin a tabákových výrobků jako svoji hlavní a jedinou funkci.

V reakci na článek Norování: Zbytečně drastický způsob lovu, nebo myslivecká tradice a efektivní regulace lišek?, uveřejněný 29. 7. 2015, bych rád uvedl na pravou míru některé z nepřesných, nebo zavádějících informací. Autor článku mě ve fázi přípravy textu oslovil s několika doplňujícími otázkami, díky tomu jsem si také mohl přečíst článek před jeho zveřejněním a poprosit pana Dohnala o opravu nepravdivých či zkreslených tvrzení, této možnosti však nevyužil. Velkým překvapením není, že se v diskuzi ve skupině myslivost pod sdíleným příspěvkem objevilo: „to psal kamarád”… Zcela respektuji právo protistrany vyjádřit svůj názor a prezentovat argumenty, od “novináře”, který se tváří nestranně, ale požaduji, aby jím prezentovaná tvrzení byl schopen podložit a dal stejný prostor oběma stranám. Rozvedu tedy svoje připomínky, které zůstaly bez odezvy.

V hlavní zpravodajské relaci České televize, v Událostech, byla v úterý 28. července odvysílána reportáž „Stěhování raků kvůli suchu“. Jednalo se o záchranu raků ve východočeském Novém Městě nad Metují, které ochránci přírody stěhovali z koryta Janovského potoka do okolních říček, přítoků Metuje. Jistě dobře myšlená činnost není jenom porušením předpisů, což ochránci vědí, jak sami uvedli, ale především velmi špatný návod.

Snaha ministerstva zemědělství usnadnit spotřebitelům v České republice orientaci při nákupu potravin prostřednictvím nového loga „Česká potravina“ bude pro veřejnost, která dává při nákupu přednost tuzemským potravinám, spíše matoucí.

Tragická nehoda u Studénky není jen důsledkem pochybení řidiče nákladního automobilu, ale také dlouhodobého podceňování bezpečnosti tuzemských železničních tratí. Ve vyspělých zemích je v posledních letech jednoznačným trendem rušení železničních přejezdů. Každé křížení vlaků se silnicemi představuje rizikové místo.