Vážený pane ministře!

Vaše ministerstvo – odbor rybářství, myslivosti a včelařství – jmenovitě pánové inženýři Růžička a Konvalinka rozeslali na všechny krajské a magistrální úřady „Doporučená opatření pro redukci početních stavů spárkaté zvěře na území ČR“. Pominu-li, že se tito pánové

Vo februári 2006 súkromná organizácia WTO s jedinečným postavením a mocou nad priemyslom, trhom a poľnohospodárstvom vydala predbežné súdne rozhodnutie, týkajúce sa prípadu z mája 2003. Prípad vzniesla Bushova vláda proti zákonom Európskej Únie, ktorá prekážala šíreniu geneticky modifikovaných rastlín a potravín. Rozhodnutie zo strany WTO bude mať väčší vplyv na život a smrť na tejto planéte, ako by si väčšina z nás myslela.

Ekonomicky nedomyšlená a uspěchaná směrnice Evropské unie o používání biopaliv ukládá jejich přidávání do pohonných hmot ve výši od 2 procent až do 5,75 procent do roku 2010. Jaké však mohou být reálné dopady již nikdo z bruselských úředníků nedomyslel. Vzniklé technické problémy byly předhozeny členským státům a především zákazníkům k vyřešení.

V České republice je chováno přibližně 10,5 milionu nosnic - tj. slepic určených ke snášení vajec. Z tohoto počtu jich je asi 55 % chováno v naprosto nevyhovujících podmínkách zemědělského výrobního sektoru intenzivním způsobem (pouze dvě farmy u nás se věnují extenzivnímu ekologickému chovu nosnic). Zbytek je chován drobnochovateli pro vlastní domácí spotřebu.

Umelá transmutácia sa robí spôsobom, aký príroda sama nedovolí. Je to určitý genetický zákaz. Gény sa v laboratóriách vytrhávajú zo svojej štruktúry a vkladajú nasilu do inej. V prírode nie je možné skrížiť nepríbuzné biologické druhy, pretože tam funguje kontrola nad prirodzenosťou a harmóniou. V každej genetickej informácii je zabudovaná jej presná funkcia v prírode a prostredí, v ktorom žije. Táto funkcia rešpektuje všetky ostatné rastliny, hmyz, živočíchy alebo baktérie, s ktorými priamo alebo nepriamo spolunažíva tisíce rokov. Gény, ktoré sa dnes vyvíjajú v laboratóriách, sú nestabilné a majú schopnosť meniť svoju štruktúru v ďaleko výraznejšom rozsahu ako zdravé gény. Preto takéto gény, špeciálne u vírusov, môžu ľahko mutovať a meniť sa.

Tento článok je pokus o vzájomnú neformálnu osvetu a pomoc medzi ľuďmi. Je to vážne varovanie pred tým, čo sa chystá ohrozovať naše zdravie. Ide o informácie, ktoré sa nikdy včas nedozvieme v masmédiách.

Neprozíravě a hloupě se chovají a rozhodují, bohužel pokaždé námi zvolení, nejvyšší zastupitelé státu, kteří se okamžitě začnou po nastoupení do úřadů chovat ke svěřenému majetku, jako by byl jejich vlastní. Nepsaným pravidlem pro dobrého hospodáře bylo, držet zemědělskou půdu a lesy, protože to je ta důležitá podmínka pro zajištění potravy, tudíž i života pro rodinu a ty ostatní. Jen špatný hospodář dokázal půdu prodat, propít nebo prohrát.

Naše historické povětrnostní záznamy ukazují [1], že v minulosti vydatně mrzlo a dokonce i v létě padal sníh (např. v letech 763, 962, 1074, 1252, 1282, 1371, 1407, 1524, 1607) zatímco jindy byla enormně teplá zima a parná léta (988, 1087, 1156, 1420, 1470, 1561, 1660). Je zřejmé, že intenzívní klimatické změny byly a budou, že naši předkové se s nimi vyrovnali (přežili) a že teprve budoucnost ukáže, jestli se s nimi naši následovníci vyrovnají a jak jsou připraveni těmto změnám čelit.

Našince vždycky překvapí, když s ním kolegové polemizují v otázkách, které sám pokládá za dávno vydiskutované, alespoň v rámci společného oboru - říkejme mu třeba ochrana přírody. Hovořil jsem tak nesrozumitelně (viz rozhovor s Martinem Konvičkou zde), dělá si vyzyvatel legraci, nebo je opravdu tak zoufale neinformován? Výtky kolegy Neustupy (viz reakce Jiřího Neustupy tady) vypadají na všechny tři možnosti, takže ještě jednou a polopatě.

Pozoruhodné, byť v kruzích českých ochranářů ne zcela neobvyklé názory prezentoval v říjnovém čísle Ekolistu Martin Konvička v rozhovoru s Janem Stejskalem (Motýli v ČR vymírají, Ekolist 10/2007, na webu zde). Právě proto, že v rozhovoru je pěkně ukázán jistý myšlenkový vzorec typický pro část naší ochrany přírody, stojí za to chvíli se u něj zastavit.