Populace Moravskoslezského kraje (MSK) představuje cca jeden milion obyvatel, proto lze hovořit o celospolečenském problému. Zátěž znečištěným ovzduším je ve srovnání s jinými částmi ČR (po odečtení zatížení z dopravy a lokálních topenišť) více působena emisemi z těžkého průmyslu a je patrně nejhorší v EU. Výsledky hodnocení vlivu znečištění ovzduší na lidské zdraví prokázaly, že největší riziko představují jemné prachové částice (PM2.5) a na ně vázané polycyklické aromatické uhlovodíky, včetně karcinogenního benzo[a]pyrenu. Důsledkem je zvýšená nemocnost dýchacích cest dětí, zvýšený výskyt kardiovaskulárních onemocnění i zvýšení úmrtnosti. Vzhledem k dlouhodobé zátěži populace je nutné předpokládat též mezigenerační přenos poškození genetického materiálu a tím i další ovlivnění vývoje dětí v příštích generacích. Výsledky studia astmatu bronchiale u dětí v Ostravě-Bartovicích proti kontrolní populaci v Prachaticích prokazují rozdílnou etiologii této nemoci u dětí z Ostravy (rozdílná deregulace genů) a lze předpokládat i nepříznivé ovlivnění vývoje reprodukce.

Úvodem bych rád poznamenal, že Ministerstvo životního prostředí přijalo rozhodnutí o ukončení tohoto projektu s uspokojením a jistou mírou zadostiučinění. Náš úřad měl od samého počátku k tzv. ekotendru řadu výhrad, které se zdaleka netýkaly pouze jeho ceny.

V současné době došlo ke dvěma událostem, které velmi silně nutí k zamyšlení nad tím, jak vybudovat opravdu ekologickou energetiku. Jednou z nich je dlouhodobá inverze, která zasáhla velkou část Evropy a druhou pak je poslední zpráva Evropské agentury pro životní prostředí EEA (European Enviroment Agency).

O starých ekologických zátěžích i „ekotendru” už toho bylo napsáno velmi mnoho. Pro bych se omezila jen na vlastní reflexi celé věci.

Při posuzování změny klimatu a jejich důsledků se vychází z nesporného faktu, že spalováním fosilního uhlíku zvyšujeme množství CO₂ v atmosféře a snižujeme tím schopnost Země vyzařovat teplo do vesmíru, což vede k navyšování průměrné teploty zemského povrchu. V textu se nebudeme věnovat možným dopadům navyšování koncentrace CO₂ v atmosféře a změny klimatu. Budeme pouze vycházet z předpokladu, že je třeba maximálně využít možností, jak snižovat spotřebu fosilních paliv prakticky beznákladovými způsoby a zanechat tak co nejvíce fosilních paliv v Zemi a lepší životní prostředí včetně co nejméně změněného klimatu pro příští generace. A že je tento potenciál u nás obrovský, svědčí např. studie http://www.mckinsey.com/locations/prague/work/probono/Report_czech_version.pdf, kde se dokumentuje, že naše emise CO2 lze zredukovat téměř na polovinu, aniž by nás to cokoliv stálo – viz obrázek z této studie.

Mám za to, že citovaný příspěvek (Vladimír Kočí: Který dopravní prostředek je ekologičtější pro osobní dopravu? Vlak rozhodně ne - pozn. red.) je v mnoha směrech nesolidní.

V tomto období, zřejmě spojeno s obdržením dotací na činnost Povodí Moravy, probíhají úpravy levého břehu řeky Bečvy v oblasti místní části Přerova, pod Kozlovicemi. Prakticky každý den můžeme sledovat a zvažovat (s rostoucími rozpaky), jakému účelu má sloužit jakési „zkulturnění“ břehu Bečvy do podoby vodního kanálu. Samozřejmě jsou lidé, kterým kanálový styl břehu řeky připadá pohledný a oku lahodící i když bez života. Skutečnost je ovšem taková, že díky tomuto „zkulturnění“ zůstane břeh ochuzen na dlouhou dobu o přirozené útočiště pro mnohé i chráněné živočichy (ledňáček říční) ale i chráněné rostliny, například vstavače, které zde každý rok na jaře rozkvétaly. Byl zlikvidován břehový porost a vytrhán i s kořenovým systémem zpevňujícím břehy.

Na jednoduché otázky je někdy složité najít jednoduchou odpověď. Příkladem může být prostá otázka, jaký dopravní prostředek je ekologičtější pro osobní dopravu. Leckoho může intuitivně napadnout, že nejekologičtější je vlak. Jak se ale ukázalo na konkrétním modelu, může tomu být právě naopak.

"Každý zákazník si může vybrat jakoukoliv barvu auta, jestliže to bude černá. " Henry Ford

Takřka neuvěřitelné se stalo skutečností: Klimaskeptici na základě vlastního výzkumu uznali existenci globálních změn klimatu. Je ovšem pravda, že se jednalo o seriózní vědce mezi klimaskeptiky, nikoliv o exponenty křižáckého tažení proti klimatologům a průmyslem placené lobbisty. Současně se objevila i prognóza, že do pěti let ztratíme možnost tyto změny zafixovat v rámci přijatelných parametrů, tj. stanou se nezastavitelnými a nevratnými. K tomu může dojít celkem snadno, protože navzdory řečem o snižování emisí skleníkových plynů závislost průmyslové civilizace na nejšpinavějším z fosilních zdrojů, uhlí, stále narůstá. A to bude zřejmě pokračovat tím spíše, že Mezinárodní agentura pro energii při zachování současných trendů prognózuje cenu ropy do roku 2015 na úrovni 150 dolarů za barel a v roce 2035 už na úrovni 212 dolarů za barel (letošní průměrná cena činí 102 dolarů za barel; v lednu 2003 se pohybovala kolem 30 dolarů). Současně s tím globální spotřeba energie nehledě na krizi neustále roste. Naše civilizace zkrátka zabředá stále hlouběji do problémů, které neumí řešit a neřeší.

V přípravě na nadcházející klimatickou konference v jihoafrickém Durhamu uveřejnila organizace Charlese prince z Walesu, další, v pořadí již pátou výzvu, ve které se špičky environmentálně gramotného businessu hlásí k cíli omezení velikosti antropogenní klimatické změny na 2 °C a k celé řadě preventivních i mitigačních opatření.