Obávám se, že v otázkách venkova a jeho rozvoje se pohybujeme od extrému k extrému. Zatímco komunistický režim oficiálně oslavoval venkov jako naši zásobárnu potravin a straničtí bafuňáři odměňovali nejlepší kombajnéry, ve skutečnosti úspěšně venkov likvidoval. Kolektivizace zcela zpřetrhala tradiční vazby života českých a moravských vesnic, nejlepší hospodáři často skončili v komunistických kriminálech a koncentrácích a z kulturní krajiny se bolševickým hospodářům podařilo na mnoha místech udělat bezduchou a smutnou karikaturu.

Co všechno se Straně zelených povedlo, a co ne? Byly volby do Evropského parlamentu mírným úspěchem či mírným průšvihem? Kdo je za výsledky do EP zodpovědný - nechuť zelených voličů přijít ve větší míře k volbám, nezodpovědní opozičníci, kteří kritizovali vedení v tisku, některé metody dosavadního vedení, nebo všechno dohromady? Jsou výhrady opozičníků jen součtem osobních animozit, nebo souzní s mnohaletou kritikou, kterou vyvolával v různém prostředí styl práce části dosavadního vedení SZ? Patří selekce informací a přihlašování známých a příbuzných do strany k přijatelným praktikám, nebo je potřeba odvolat z funkcí nositele takových způsobů? Je povinností člena platit příspěvky a pracovat na propagaci a vzestupu svých vůdců, nebo si může na pomoc zavolat tisk, když mu manýry partajní věrchušky připomínají úplný opak jejích předvolebních slibů? Kam až má sahat loajalita řadového člena? Jaké perspektivy čekají Stranu zelených s dosavadním vedoucím tandemem Jakub Patočka - Jan Beránek a co se může změnit, nahradí-li je tandem Martin Bursík - Petr Štěpánek? Taková a další horká témata budou nejspíš diskutována před volbou nového vedení SZ na jejím nadcházejícím sjezdu, který se uskuteční 11. a 12. září v Olomouci. K diskutovaným tématům vznikly mj. i následující texty.

Český tisk informoval o otevření pražské kanceláře Milana Horáčka, poslance Evropského parlamentu za německou Stranu zelených. Ve zprávách však uvádí nepravdivé informace, které považuji za nutné uvést na pravou míru.

Je u nás řada lidí, kteří se tak či onak živí ochranou přírody. Jedna ze státních institucí - Agentura ochrany přírody a krajiny ČR - má dokonce ochranu přírody v titulu své práce. Celá jedna sekce ministerstva životního prostředí je věnována ochraně přírody a krajiny. Ochranou přírody se živí také lidé na správách chráněných krajinných oblastí i národních parků. Dohromady jsou to v České republice minimálně stovky lidí. A to ještě můžeme připočíst řadu lidí pracujících v nevládních ochranářských organizacích a opět minimálně stovky dobrovolníků. Všichni ti lidé svými mozky, svaly, počítači, razítky, křovinořezy, bagry, ovcemi, motorovými pilami a bůhví čím ještě ze všech sil chrání přírodu. Člověk z toho nutně musí mít dojem, jak je u nás ta příroda nejspíš skvěle chráněna - když má tolik profesionálních i amatérských ochránců. Opak je v zásadě pravdou a to, co se pod pojmem ochrana přírody s jakousi samozřejmostí skrývá, si zaslouží rozbor.

V červnu letošního roku schválila vláda novou koncepci vodní politiky pro období 2004-2010. Vládní koncepce v oblasti vodního hospodářství je vypracována a předkládána vládě ministerstvem zemědělství. Není tedy překvapením, že si autoři na několika místech pochvalují posílení kompetencí ministerstva zemědělství spolu s konstatováním pozitivního vývoje v sektoru vodního hospodářství.

Ze všech žijících organismů jsou nám bezesporu vývojově nejbližší. Dlouhou dobu ani nejskalnějším ochranářům nepřišlo na mysl, že by jejich další existence na Zemi mohla být vážně ohrožena. "Vidíš ho, jak se tváří, no prostě celej Karel!" Návštěvníci zoologických zahrad, cirkusových a kabaretních představení nebo multikin se spolehlivě rozesmějí nad tím, jak moc se v jejich chování sami vzhlédnou. O kom je vlastně řeč? Orangutanovití, známější spíš pod běžným označením lidoopi, patří mezi bezesporu nejpopulárnější živočichy vůbec.

Ústecká Setuza (http://www.setuza.cz), která dominuje českému trhu s jedlými oleji vsadila na riskantní kartu, když se rozhodla propašovat na pulty obchodů olej z geneticky manipulované (GM) sóji. V Evropě se zatím našlo jen minimum firem, které by se odhodlaly k podobně riskantnímu kroku. A jak se zdá, Setuze tohle rozhodnutí přináší samé trable.

S ulehčením jsem přijal rozhodnutí středočeského krajského úřadu, že zaměr na výstavbu obřího supermaketu TESCO v Neratovicich musí být v rámci procesu EIA posouzen z hlediska vlivu na životní prostředí.

Ode dneška, 26. srpna, jsou pro veřejnost zprovozněny „tunely Mrázovka“ na Smíchově v Praze 5. Jde o mohutný a mimořádně nákladný soubor dopravních staveb, jež svým umístěním i kapacitou znamená další krok k vybudování obdoby neslavně proslulé „severojižní magistrály“ – tentokrát na opačném, levém břehu Vltavy. Zprovoznění této velkokapacitní a pro řidiče atraktivní stavby bude mít za následek intenzívní zátěž městského centra další dopravou, včetně tranzitní. Jde o špatné a zhoubné řešení, jež jsme si byli nuceni my všichni ze svých daní zaplatit a jehož škodlivé dopady v budoucnu bohužel poneseme. Způsob prosazení stavby vypovídá hodně i o poměrech, ve kterých jsme nuceni žít.

Po eurovolbách, které způsobily pád vlády “paranoidního autisty” začínají vyplouvat na povrch informace o podivných zákulisních aliancích, klientelistických protislužbách a pokusech o nátlakovou manipulaci médií. “Naším přirozeným spojencem je Špidlova (podtrhuji: Špidlova) sociální demokracie”, napsal loni v září šéf kandidátky Strany Zelených (SZ) Jakub Patočka.