Již přes dvě desítky let trvá a od roku 2003 spěla k vrcholu kauza Národní park Šumava (NPŠ) jako setrvale neřešitelný rozpor v samé podstatě problému, jímž je nakládání s národním parkem v kulturní krajině. Neřešitelným není tolik proto, že se tu střetá řada složitých problémů a standardních vědeckých argumentů řady především oborů přírodních, environmentálních a lesnických věd; je to také ekonomie, sociologie a politika. Neřešitelným se stal proto, že se vehementně vyžaduje samovolný vznik divočiny z převážně kulturních lesních ekosystémů v horách kulturní krajiny, a to velkoplošně. Odmítá se brát na zřetel více hledisek než v případech národních parků v čistě přírodních končinách. Politika bývá posledním oborem, který by měl komplexně posoudit a rozhodnout v takové kauze. Politikové se patrně učí od klasiků, že jejich úkolem je tvorba kompromisů. V daném případě však je i toto úkol ne-li neřešitelný, tedy nadmíru nesnadný. Předpokladem jakéhokoli rozhodnutí o krajině je vědět a být schopen či ochoten posoudit řadu hledisek. Velká potíž je i v tom, že naše legislativa ochrany přírody a životního prostředí byla zformulována tak, že nejen nepřesné formulace a zejména chybějící definice základních pojmů dovolují různé právní názory. Zákony vlastně vycházejí ze zcela odlišné koncepce, navzájem jsou snadno protikladné.

Toto léto bylo opět plné zpráv o extrémních projevech počasí nebývalého rozsahu a intenzity. Z těch nejvýraznějších: jeden z nejteplejších roků zaznamenaných ve Spojených státech, rekordně vysoké teploty ve střední a východní Evropě, nejvlhčí léto ve Spojeném království, nejvydatnější deště v severní Indii a na Filipínách a nejhorší sucho ve Spojených státech a východní Africe.

Šumavská apokalypsa je stále předmětem zájmu naší veřejnosti. Zničení přírodní krásy na tak velké ploše je věcí, kterou nikoho nemůže nechat chladným. To co se stalo, je svědectvím nezodpovědného chování ekologického fundamentalismu. Je to svědectví toho, když se úzká skupina lidí zmocní společného - státního vlastnictví a naloží s ním podle svého a samozřejmě ,,jedině správného názoru“. Šumava se stala experimentem našich zelených Khmérů, kteří v zájmu své ideologie popřeli všechny zásady lesnického hospodaření a zaseli zkázu v tomto krásném přírodním koutu naší země. Využili krátkého účinkování svého příznivce Martina Bursíka na ministerstvu životního prostředí a rozjeli tragickou změnu. Byla zničena práce několika generací lesáků. Počáteční ekologický revoluční jásot byl vystřídán přírodní tragédií a velkou národohospodářskou škodou. Hodně podobné tomu, co se odehrávala svého času v Číně, v době kulturní revoluce.

Jako reakci na publikování výstupů druhé nezávislé komise NEK II a návrhu státní energetické koncepce vypracovaného Ministerstvem průmyslu a obchodu ČR, která do značné míry reflektuje i závěry NEK II, představily zelené aktivity na speciálním webu svůj pohled nejen na příslušné návrhy, ale také své varianty koncepce energetiky. Je tak zajímavé se trochu podrobněji na tyto různé pohledy podívat a podrobněji je rozebrat.

Bratislava plánuje opäť hľadať prevádzkovateľov, ktorí by v meste požičiavali bicykle. Slovenská metropola sa takúto službu usilovala poskytovať už pred niekoľkými rokmi, projekt vtedy nevyšiel. Či sa to tentoraz podarí, zatiaľ nie je jasné. S obdobným problémom sme zápasili aj v hlavnom meste Macedónska - Skopje.

Národní park Šumava nepřestává být vroucím kotlem, v němž bohužel nedochází k názorovému tříbení, jak zlepšit ochranu přírody, ochranu živočichů nebo ochranu lesních společenstev. Nedávno udělila Česká inspekce životního prostředí Správě Národního parku pokutu, mimo jiné za údajné nedodržování ochrany ptáků a nyní se zcela čerstvě podobnou stížností různých ekologistů zabývala delegace Evropské komise, která se dokonce přijela na Šumavu podívat. Téma ochrany ptáků je na Šumavě ostatně velmi živé. Vzpomeňme, s jakou mediální pozorností byl vyhlášen ptákem roku tetřev, jehož poslední životaschopná populace žije na Šumavě. Vše se týká toho, že ptáci jsou údajně fatálně rušeni, např. při těžbě kůrovci napadených stromů, pomocí níž se současné vedení Správy NPŠ snaží gradaci kůrovce zcela utlumit.

Zjednodušující černobílé vidění světa je zavádějící, říká profesor Jan Vymazal z Fakulty životního prostředí ČZU, dokladem jsou i kořenové čistírny, které dosud nejsou - přes dobré výsledky - příliš využívány. Rozhovor s Janem Vymazalem vedl Josef Beránek z České zemědělské univerzity.

Vždy, keď sa vraciam do Kodane, zmocní sa ma úžasný pocit, že patrím medzi 150-tisíc ľudí, ktorí denne cestujú bicyklom do práce alebo školy. Podiel cyklistiky na celkovej doprave v meste predstavuje 36 percent, a bicykle sú tu najpoužívanejším dopravným prostriedkom. Až 84 percent Kodančanov má prístup k dvojkolesovému tátošovi, a takmer 70 percent z nich sa bicykluje aspoň raz za týždeň. Približne tretina všetkých ciest za nákupmi sa v tejto dánskej metropole udeje na bicykli. Napriek snehu a dažďu, väčšina ľudí sa bicykluje aj v zime.

Z médií jsme se včera dozvěděli zprávu, že Světová asociace zoo a akvárií (WAZA) rozhodla o vyloučení Zoo Dvůr Králové ze svých řad. Důvodem je porušování etických standardů této asociace při transportech zvířat. Vzhledem k tomu, že jsme o této kauze zevrubně informování a že se v českých médiích objevují její nepoučené a často účelově zkreslené komentáře, rozhodli jsme se na obranu Zoo Dvůr Králové zveřejnit naše stanovisko.

Prvním dnem měsíce září opět nastane poprask na vodních plochách. Nadržení lovci, dychtící trefit něco živého, stejně jako roky minulé, vystartují do naší krásné krajiny s nabitými flintami udržovat prý tradici svých předků. Co tato (z novodobého pohledu) pochybná tradice znamená? No přece vraždění živých tvorů, v tomto případě divokých kachen, které již v podstatě vůbec divoké nejsou. Kachny pocházejí z vykradených snůšek v přírodě, následně uložených vajec do umělých líhní a po vylíhnutí a dosažení patřičné velikosti jsou přibližně koncem měsíce května vysazeny na prázdné vodní plochy rybníků a jezer. Na břehy vodních ploch se jim sype krmivo a na stejném místě se s „mysliveckou etikou“ střílí. Jejich život trvá přibližně 5 měsíců. Tímto konáním jsou zaplašeny a odehnány mnohé ptačí druhy, které by jinak rovněž využívaly stejné vodní plochy. Fotodokumentace je v mém archivu.