V New Yorku 11.9.2001 teroristé způsobili nezapomenutelnou tragedii, která vešla do dějin. Všichni to ví! Méně již je známo, že 13.9.2001 z těchže teroristických důvodů došlo k výbuchu v Jakartě v nám běžně známých vjezdových garážích parkovacích domů, kde byly opět zmařeny lidské životy.

Vážený pane místopředsedo,

občanská sdružení, která se zabývají veřejnou politikou, plní ve společnosti nezastupitelnou a velmi důležitou roli zpětné vazby. Opírají se přitom především o důvěru veřejnosti, proto by se, podle mého soudu, měla snažit udržet svůj kredit užíváním věcné a podložené argumentace a solidním vystupováním.

Pan Přemysl Filip. napsal do internetového Ekolistu stručný článek, že prý nemáme blbnout, že vodní doprava je ekologicky šetrná, neničí krajinu (pokud snad ano, pak jen dočasně při stavbě, než po té zaroste) a že její rozvoj může snížit znečištění ovzduší v ČR.

Ekologové si už jednou musí udělat jasno co vlastně chtějí, tak aby jeden jejich záměr nenabourával záměr druhý. Osobně si myslím, že vodní doprava je přínosná, zejména ochraně ovzduší.

Rozhodl jsem se dnešní jednání Republikové rady Strany zelených ukončit neprodleně po jejím zahájení, protože tento orgán nyní postrádá ke svému jednání legitimitu. Důvodem je neoprávněné zrušení mandátu delegátky Daniely Matějkové revizními orgány strany. Po ukončení jednání republikové rady jsem otevřel neformální jednání s přítomnými delegáty o cestách z patové situace, v níž se Strana zelených nachází.

Vážený pane premiére, česká média informovala, že Hnutí DUHA organizuje petici proti způsobu, jakým se likviduje kalamita ve Vysokých Tatrách, a ředitel Správy NP Šumava Alois Pavlíčko zastavil jakoukoliv pomoc Správy NP Šumava Vysokým Tatrám. Jsme ekologické sdružení oborníků – lesníků, jehož hlavním úkolem je zachovat zelené lesy i v Národním parku Šumava a které bylo založeno jako názorový protipól Hnutí DUHA (informace na www.sumava21.cz).

V Praze dne 21.6.2005 Vážený pane ministře, děkujeme Vám za Vaši reakci ze dne 29.3.2005 na náš otevřený dopis ze dne 18.2.2005 ve věci odvolání vedoucího Správy CHKO Český kras pana Mgr. Michaela Pondělíčka. Původně jsme usoudili, že nemá smysl reagovat, neboť více indicií naznačovalo, že iniciativa k odvolání vedoucích Správ CHKO vzešla přímo od Vás. Vzhledem k pokračující medializaci a množícím se pochybnostem okolo postupu ředitelství SOP Vám však zasíláme tento dopis.

Časopis Vesmír ve svém březnovém čísle přinesl rozsáhlý text socioložky Hany Librové Proč chráníme přírodu? Autorka v něm označuje ochranu přírody za nové rytířství a má tím na mysli, že ochránci přírody jsou ve své činnosti vedeni soucitem, tedy sklonem zastávat se slabých. Reaguje tak na botaniky Jiřího Sádla a Petra Pokorného, kteří se v sérii článků (tady, tady a tady) pro stejný časopis snažili ukázat, že to, co se v současnosti děje s naší krajinou a přírodou, není příchod apokalypsy, ale jen normální fáze změn, jaké si naše příroda užila i v minulosti. Při té příležitosti se oba botanici pokusili ukázat, že se ochránci přírody při zdůvodnění své činnosti hluboce mýlí. Podle nich si ochranáři jenom hrají na objektivitu, ve skutečnosti jsou ale vedeni „ideologickým předporozuměním“ a k ochraně přírody je vedou jejich city. Jak Jiří Sádlo s Petrem Pokorným, tak Hana Librová se ve svých pozorováních nepletou – i tak ale docházejí k nesprávným, přesněji neúplným závěrům. Abych jejich pohled trochu vyvážil, záměrně se teď přikloním k názoru, že ochrana přírody není jen dílem soucitu a staromilství, ale i rozumu a „novomilství“.

V časopise Vesmír se rozproudila debata o ochraně přírody. "Odstartovali" ji biologové Jiří Sádlo a Petr Pokorný články Neolit skončil, zapomeňte (Vesmír 83, 2004/7), Barunčino znovunabyté panenství (Vesmír 83, 2004/8) a Krajina pražského east endu (Vesmír 83, 2004/9). Na ně reagovala socioložka Hana Librová textem Proč chráníme přírodu? (Vesmír 84, 2005/3). Redakci Vesmíru i autorům děkujeme, že EkoListu umožnili publikovat je tady znovu. - Pozn. red. EkoListu

Na konferenci „Dobrovolná ochrana přírody v České republice“, pořádané k 25. výročí založení Českého svazu ochránců přírody v prosinci loňského roku v Průhonicích, si položili účastníci panelové diskuse otázku: „Proč chráníme přírodu?“¹⁾ Slovo proč může mít v češtině i v dalších jazycích dva významy:
1) Za jakým účelem? Čeho chceme dosáhnout? Co sledujeme? Má to smysl?
2) Z jakých důvodů? Co nás k tomu motivuje? Obě proč spolu souvisejí, ale snad bude plodné, budeme-li o nich uvažovat odděleně.

V časopise Vesmír se rozproudila debata o ochraně přírody. "Odstartovali" ji biologové Jiří Sádlo a Petr Pokorný články Neolit skončil, zapomeňte (Vesmír 83, 2004/7), Barunčino znovunabyté panenství (Vesmír 83, 2004/8) a Krajina pražského east endu (Vesmír 83, 2004/9). Na ně reagovala socioložka Hana Librová textem Proč chráníme přírodu? (Vesmír 84, 2005/3). Redakci Vesmíru i autorům děkujeme, že EkoListu umožnili publikovat je tady znovu. - Pozn. red. EkoListu

V minulých článcích Neolit skončil, zapomeňte (Vesmír 83, 2004/7) a Barunčino znovunabyté panenství (Vesmír 83, 2004/8) jsme se dočetli o struktuře a fungování současné středoevropské krajiny. Tušíme už, že to, co se dnes odehrává, je něco skutečně významného, a to dokonce v měřítku celého holocénu. Zemědělské tradice formující naši přírodu od neolitu jsou opouštěny nebo se k nepoznání mění. Expandují a invadují rostliny náročné na živiny a snadno šiřitelné. A tou měrou nastává doba bezprizorní krajiny, člověkem opomíjené. Svět se mění a za okny činžáků vyrůstá nová divočina, někdy i dost rychle. Něco se děje jak s vegetací, tak s námi.