Tomáš Feřtek nás ve svém posledním komentáři postavil před tvrzení, že bez konzumu, tak jako ho známe a praktikujeme v soudobých západních společnostech, by se zhroutily důchodové, zdravotní a sociální systémy v Evropě a Americe. Autor nás o tomto tvrzení nepřesvědčuje, prakticky vůbec totiž vazbu mezi konzumem a kvalitou veřejných služeb nevysvětluje. V jednom má však pravdu. Soudobé ekonomiky jsou založeny na spotřebě – a jejím dalším růstu. Jinak je ale v článku řada zavádějících argumentů a vývodů. Včetně toho, že neexistují alternativy.

Zdá se, že někteří politici jakoby žili v jiném světě, na rozdíl od mnohých občanů. Příkladem může být plán odsunout brněnské nádraží ze strategicky výhodné centrální polohy města, odkud by lidé měli blízko jak do staré části, tak do nové.

V současné době jsme znovu svědky nepřiměřeně radikálního zasahování do prvních zón NP Šumava. Považujeme proto za potřebné se znovu vyjádřit k dění v NP Šumava a upozornit na tiskovou zprávu, kterou jsme vydali k této problematice v loňském roce (Stanovisko KŽP AV ČR ze dne 24. 5. 2010). Nelze než konstatovat, že současné vedení národního parku zcela pomíjí naše loňské stanovisko i názory dalších odborníků. Se zřetelem k aktuálnímu dění na Šumavě vyžadují prvořadou pozornost následující hlediska.

Jednoduchým a srozumitelným způsobem – s využitím dostupných internetových zdrojů a literatury – popisuji příčiny zelené apokalypsy na Šumavě.

Nádherná alej u řeky Bečvy, která patří k vyhledávaným místům odpočinku a procházek Přerovanů, opět prořídne. Povodí Moravy totiž navrhuje odstranit na dvě desítky stromů, jež z důvodu svého "špatného zdravotního stavu" ohrožují chodce.

K používání látkových plen jsem se dostala kvůli malému výtahu u nás v domě. Jezdím v něm denně s kočárkem a starším synem a často i s jeho kolem. Pytle s odpadky musím buď držet nad hlavou, nebo svézt děti na etapy. A pak přemýšlet, jestli je bezpečnější nechat je čekat nahoře u schodů, nebo dole u dveří do domu. O látkových plenách jsem začala přemýšlet, když se mi pytel s použitými papírovými plenami potřetí vysypal na kočárek a částečně na hlavu. Měla jsem matnou představu o tom, jak vypadají, že kromě klasických čtvercových plen jsou dostupné i pleny podobné papírovým.

Právní úprava ochrany dřevin je řešena zákonem č.114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, a prováděcí vyhláškou k tomuto zákonu č. 395/1992 Sb. Podle zákona jsou dřeviny rostoucí mimo les chráněny před poškozováním a ničením a péče o ně je povinností vlastníků. Zákon dále vymezuje jediný dovolený způsob ničení dřevin, kterým je kácení, a stanovuje pro něj podmínky. Prováděcí vyhláška blíže specifikuje pojmy poškození a ničení dřevin a uvádí, které dřeviny lze kácet bez povolení. Dále jsou zde uvedeny náležitosti žádosti o povolení kácení.

Před třemi měsíci nastoupil do Národního parku Šumava nový ředitel, dr. Jan Stráský, který, na rozdíl od svých předchůdců, podpořil ochranu lesů proti kůrovci. Tento jeho postoj vyvolal hysterickou reakci té skupiny společnosti, která rozvoj kůrovce v lesích NPŠ mocí prosadila a dosud udržovala – pochopitelně pod líbivými hesly. Pravým důvodem, byť zakrývaným vědeckými a společenskými zájmy, této štvavé kampaně, která byla proti dr. Stráskému rozpoutána, je – dřevo.

Kultura hromadné (nad)spotřeby je převratný civilizační vynález z počátku 20. století, který umožňuje prakticky celé společnosti přístup ke statkům dříve určeným jen nejbohatším vrstvám. Konzum jako vynález? Proč ne! Podobně středověká společnost „vynalezla“ města a cechovní systém nebo evropská společnost 17. a 18. století manufakturu a sériovou výrobu a s nimi související způsoby péče o chudé a nemocné. Co z toho vyplývá? Pohoršovat se nad konzumem znamená pohoršovat se také nad všeobecně dostupným zdravotnictvím a sociální stabilitou, které jsou hrazené právě z výnosů hromadné nadspotřeby.

22. květen je mezinárodní den biologické rozmanitosti – dobrý důvod pro oslavu přírody, ale také připomenutí, že nejsme jedinou formou života na této planetě. Považujeme sami sebe za „inteligentní“ druh, ale naše kolektivní chování, přinejmenším pokud se přírody týká, příliš nenaznačuje, že by to byla pravda. Je prostým faktem, že pokud neriskujeme přímo zničení této jedinečné planety, pak „jen“ to, že příštím generacím zanecháme ohromnou finanční a ekologickou zátěž a nutnost vyřešit problémy, které jsme sami vyřešit nedokázali.