Šrotovné je z environmentálního hlediska nejednoznačné opatření. Na jedné straně, alespoň tak, jak je navrženo u nás (podpora vozů s nízkou emisí CO2 a s alternativním pohonem) nepostrádá světlezelený nádech a v tomto směru tedy do určité míry skutečně snad může životnímu prostředí pomoci. Na druhé straně je třeba započítat environmentální zátěž, kterou představuje výroba nového vozu a likvidace starého.

Letos na jaře jsem se v rámci své práce v České mountainbikové asociaci vydala do Spojených států na stáž u International Mountain Bicycling Association (IMBA), naší sesterské, ale mnohem větší, starší a zkušenější organizace terénních cyklistů. Chtěla jsem přímo v praxi vidět, jak tato organizace pracuje v oblasti ochrany přírody a krajiny i s jakými problémy se potýká. Zároveň se mi poštěstilo zúčastnit se společně se zaměstnanci IMBA amerického Národního cyklistického summitu, který se konal zrovna v době mé stáže.

Je neskutečně zaostalé myslet si, že příroda se dá „zkultivovat“, jestliže na přírodní pěšinu lemující břeh řeky nalejeme asfaltový koberec a vykácíme keře a stromy. Dvojnásobně chybné je, jestliže takto přemýšlí a koná kompetentní, vysokoškolsky vzdělaný představitel Magistrátu.

Jako velice necitlivá a zarmucující na mne zapůsobila v r. 2007 úprava stromů podél silnice na výjezdu z Pouzdřan na Vranovice. Až tak smutně, že jsem článek nazval Stromy umírají vstoje.

Úřady mají posudek dopravního experta z Prahy, který dokládá, že postupovaly špatně, neboť systém dálnic v našem kraji založený na spojení Břeclavi s Brnem, Zlínem, rakouskou Vídní i polskými Katovicemi je o třicet miliard levnější a navíc i dopravně výhodnější než napojení s R52 přes Mikulov.

Děti Země si dovolují veřejnost a média upozornit, že dne 30. 6. 2009 zveřejnil NKÚ Věstnik č. 2/2009, který obsahuje velmi kritickou zprávu o silnici R52 mezi Brnem a Vídní.

Před sto lety, koncem května 1909, vyhlásil švédský parlament devět vůbec prvních národních parků v Evropě. A po stu letech se v Praze sešlo více než 240 zástupců evropských zemí, kteří diskutovali o tom, zda a jak zachránit ty poslední zbytky divočiny, které na starém kontinentu ještě zbyly.

Nepříjemné překvapení mne včera čekalo na serveru „Týden.cz“ při čtení článku „Letenští bojují za stromořadí, odstartovali petici“ od Kryštofa Kubína ze dne 23. června.

Jak jinak nazvat nemorální chování majitelů automobilů, snad i některých uživatelů zahrádek situovaných v záplavové oblasti, pod přerovskou nemocnicí.

Neměl by nám být lhostejný osud peruánských indiánů a deštných pralesů, kde žijí.