S otázkou „Václav Klaus by znovu zvolen prezidentem ČR, co to bude znamenat pro politiku v oblasti životního prostředí?“ se na mne obrátili redaktoři časopisu Ekolist. Dost dobře jsem nepochopil proč, neboť se nijak zvlášť za angažovaného ochránce životního prostředí nepovažuji. Zabývám se historickou klimatologií a jejími aspekty v minulosti, což je obor od oblasti problematiky životního prostředí dosti vzdálený. Nicméně při bližším pohledu lze nalézt celou řadu styčných ploch, které klimatickou minulost a současnou ochranu životního prostředí svým způsobem spojují.

„Chci racionální politiku ochrany životního prostředí, které je prostředím pro život nás všech a každému rozumnému člověku o něj jde a jít musí.“ Takto hovořil Václav Klaus ve svém kandidátském projevu při prezidentské volbě letos v únoru. Mnozí tvrdí, že se za jeho názory v oblasti ochrany životního prostředí a v poslední době především v oblasti ochrany klimatu stydí, mají pocit, že nám, Čechům, dělá na mezinárodní scéně svým „osamoceným“ postojem ostudu. I z vlastní zkušenosti vím, že opak je často pravdou, a to jak na čistě akademické, tak i populárně-vědecké půdě.

Vzhledem k tomu, že v české legislativě je prezident součástí výkonné moci, která má největší vliv na praktickou politiku a tedy na životy občanů ČR, jistě mnohé z nás napadá výše uvedená otázka. Vliv staronového prezidenta tak na důraznější prosazování ekologického pilíře myšlenky trvale udržitelného života může být pozitivní, negativní či... indiferentní (neutrální).

President je v ČR součástí exekutivy. Oblasti péče o životní prostředí se bezprostředně nebo zprostředkovaně dotýkají nebo mohou dotýkat jeho kompetence:

Povinné svícení aut ve dne je dnes zavedeno ve 14 zemích Evropské unie. Po nezbytném lobingu poslanců bylo schváleno i u nás. Našimi medii bylo zcela přehlédnuto, že v Rakousku především z bezpečnostních důvodů je uvedené nařízení již zrušené.

Můžou lidé, kteří žijí v záplavovém území, kvůli své ochraně požadovat zničení domů jiných lidí? Zvlášť když je tato ochrana pouze částečná?

Vážená redakce, ptali jste se na můj názor na posudek, respektive způsob hodnocení variant protipovodňové ochrany horní Opavy, který pod názvem "Odborný, nezávislý a expertní posudek k problematice ochrany před povodněmi v povodí horní Opavy" vypracoval tým profesora Vojtěcha Broži a dalších vodohospodářů a krajinných inženýrů (podrobněji viz článek "Jak utopit Nové Heřminovy - ministerstva se dohodla na výstavbě nové přehrady", který najdete tady - pozn. red.). Přiznám se, že jsem se k odpovědi musel hodně přemáhat. Oponování názoru kolektivu profesorů dvou vysokých škol bude zajisté přijímáno s nelibostí zvláště proto, že pochází od autora jimi zavrhnutého řešení. K odpovědi jsem se odhodlal, když jsem si uvědomil, že uvedená práce bude s ohledem na formální autoritu zpracovatelů přijímána nekriticky a pravděpodobně už nebude šance se k ní vyjádřit.

Díky nejmenované firmě v Sedlčanech, která má nainstalovanou přípojku 3x315 ampérů, bylo vyzkoušeno bleskové nabíjení elektromobilu.

Při současném náhledu na činnost SZ lze konstatovat, že na úrovni celostátní se propadá SZ do problematiky politikaření a na úrovni regionální se jeví nevýrazně. Zdá se, jako by členové SZ v regionech byli spokojeni s tím, že byli zvoleni. Jeví se, že SZ, zejména na regionálních úrovních, nesleduje základní strategické cíle, které v podmínkách regionů bohužel nejsou z hlediska preferencí pro daný region výrazně specifikovaně odstupňovány.

Když se před desítkami let objevily v Brně nové typy tramvají, zvané sputnik, ukázalo se, že kolejiště provozu nevyhovuje. Vozy byly rychlejší a těžší než jejich předchůdci, při rozjezdu, brzdění nebo zastavení, popřípadě v zatáčkách vyvíjely značné síly na podloží, což mělo za následek posun kolejí. Dokonce se na nich projevily zlomy.