Analýza či sebemrskačství?
V časopise Nika č. 1/2003 jsem si přečetla o škodlivosti zelené politické politiky od Pavla France a o škodlivosti apolitického aktivismu od Karla Jecha. Jak už to tak bývá, každý má svoji pravdu, nehodlám se zabývat detailním rozborem příspěvků. Spíš si dovolím - v zájmu objektivity - přidat svoji zkušenost a svůj náhled na situaci. Nechci v žádném případě přilévat ohně do obecně rozšířené destruktivní kritiky a sebekritiky, spíš bych chtěla přispět ke zdravé analýze situace, která by mohla pomoci prolomit hradbu izolace, ve které se zelení, ať političtí, či nepolitičtí, dle mého názoru, nacházejí. "Zelenými" nazývám v příspěvku všechny, kteří se veřejně hlásí k ochraně životního prostředí, pakliže nebudu konkrétnější.

Ústřední komise pro ochranu zvířat projednala a přijala na svém 59. plenárním zasedání tento otevřený dopis týkající se upozornění veřejnosti na praktiky, které jsou spojeny s týráním zvířat, zejména psů a koček, jejichž srst nebo kožka je využívána k výrobě spotřebního zboží. Obracíme tímto otevřeným dopisem na veřejnost, zájmové ochranářské organizace, prodejce zboží a sdělovací prostředky, aby rozvinuly kampaň a poučili spotřebitele o praktikách, které souvisejí s prodejem napodobenin zvířat, hraček, kožešnické bižuterie, koberečků z kožek, kožichů a dalších výrobků, které jsou vyrobeny z kůže nebo srsti koček a psů.

Rok 2003, vyhlášený Organizací spojených národů Mezinárodním rokem sladkých vod, je dobrou příležitostí k připomenutí globálních i regionálních problémů spojených s ochranou a se spravedlivým a rozumným využíváním vody.

Otázka je to ožehavá, neboť kromě výborných projektů typu výstavby pražského metra došlo při rozvoji pražské dopravy i k řadě vážných chyb. Jde zejména o budování velkokapacitních silničních komunikací, které otevírají centrální čtvrti Prahy záplavě aut s velmi negativními ekologickými, bezpečnostními i urbanistickými důsledky. Začalo to výstavbou Severojižní magistrály, jíž padlo za oběť i vlakové nádraží Praha Těšnov, což až do postavení nové odbavovací haly Hlavního nádraží v r. 1988 vedlo k citelnému omezení železniční dopravy v centrální Praze. Chybná dopravní politika pokračovala stavbou Strahovského tunelu. Devastaci Prahy má prohloubit tzv. karlovarská radiála, jež má spojit Strahovský tunel s Pelc Tyrolkou za snad 30 mld. Kč. Že zřejmě přivede povážlivě zadluženou Prahu k bankrotu, je prý detail.

Podobně jako lidskou společností se i životním prostředím zabývá více vědních oborů, přičemž každý zkoumá jejich jiné stránky svými vlastními metodami [1], event. vychází z jiného úhlu pohledu. Např. lze prostředí vnímat z hlediska estetického, posuzovat jeho působení na lidské zdraví nebo usilovat o ochranu vzácných druhů živočichů a rostlin nebo krajiny, jejích složek a prvků.

Mám za to, že i když mnoho důležitých údajů o obrovské povodni, která postihla Čechy v srpnu 2002 (dál povodni 2002) nebylo ani po více než pěti měsících od povodně zveřejněno, je nutné se pokusit povodeň alespoň přibližně vyhodnotit i s rizikem chyb a dohadů.

Reakce Aloise Macha z Dopravní sekce Strany zelených na situaci ohledně rušení slovenských železničních regionálních tratí.

Náhlý záměr vlády SR zrušit 25 údajně ztrátových lokálních železničních tratí s cílem ušetřit necelou půl miliardu Ks (objem nehospodárnosti jen z dnes na Slovensku žhavých korupčních afér je přitom několikrát vyšší) vedl již ke dvěma generálním stávkám slovenských železničářů. Tu druhou ukončil skandální rozsudek soudu Bratislava 1 - předběžným opatřením o jejím ukončení pro podezření z nelegálnosti. Praxe policejního státu se ujímá na Slovensku stejně jako v ČR, viz nedávný brutální zákrok bezpečnostních služeb proti stávkujícím pražským řidičům tramvají za přihlížení Policie ČR.

Povodně v letech 1999 a 2002 stály desítky lidských životů a desítky miliard korun hmotných škod. Na protipovodňová opatření by se měly vydat mnohonásobně větší prostředky. K tomu je v demokratické zemi třeba jistého stupně souhlasu obyvatel. Jaké argumenty jim k tomu předkládá naše věda?

V poslední době sílí tlak na rozdělení Lesů České republiky nedávno vzniklým krajům. Je to důsledek nedomyšlené a neukončené pozemkové reformy z doby 1. republiky. která přetrvala protektorát a totalitu až dodnes.