Svět se stává netoliko společenstvím národních států, ale také galaxií vzájemně propojených měst. Města se nyní mění s takovou frekvencí, že implementace mnohých rozvojových strategií vyznívá již nyní jako zastaralá či opožděná. Urbanistická tvorba se tak někdy stává reaktivní, opravující spíše to, co je disfunkční, než projektující do možností budoucnosti. 1

Analýza či sebemrskačství?
V časopise Nika č. 1/2003 jsem si přečetla o škodlivosti zelené politické politiky od Pavla France a o škodlivosti apolitického aktivismu od Karla Jecha. Jak už to tak bývá, každý má svoji pravdu, nehodlám se zabývat detailním rozborem příspěvků. Spíš si dovolím - v zájmu objektivity - přidat svoji zkušenost a svůj náhled na situaci. Nechci v žádném případě přilévat ohně do obecně rozšířené destruktivní kritiky a sebekritiky, spíš bych chtěla přispět ke zdravé analýze situace, která by mohla pomoci prolomit hradbu izolace, ve které se zelení, ať političtí, či nepolitičtí, dle mého názoru, nacházejí. "Zelenými" nazývám v příspěvku všechny, kteří se veřejně hlásí k ochraně životního prostředí, pakliže nebudu konkrétnější.

Ústřední komise pro ochranu zvířat projednala a přijala na svém 59. plenárním zasedání tento otevřený dopis týkající se upozornění veřejnosti na praktiky, které jsou spojeny s týráním zvířat, zejména psů a koček, jejichž srst nebo kožka je využívána k výrobě spotřebního zboží. Obracíme tímto otevřeným dopisem na veřejnost, zájmové ochranářské organizace, prodejce zboží a sdělovací prostředky, aby rozvinuly kampaň a poučili spotřebitele o praktikách, které souvisejí s prodejem napodobenin zvířat, hraček, kožešnické bižuterie, koberečků z kožek, kožichů a dalších výrobků, které jsou vyrobeny z kůže nebo srsti koček a psů.

Rok 2003, vyhlášený Organizací spojených národů Mezinárodním rokem sladkých vod, je dobrou příležitostí k připomenutí globálních i regionálních problémů spojených s ochranou a se spravedlivým a rozumným využíváním vody.

Otázka je to ožehavá, neboť kromě výborných projektů typu výstavby pražského metra došlo při rozvoji pražské dopravy i k řadě vážných chyb. Jde zejména o budování velkokapacitních silničních komunikací, které otevírají centrální čtvrti Prahy záplavě aut s velmi negativními ekologickými, bezpečnostními i urbanistickými důsledky. Začalo to výstavbou Severojižní magistrály, jíž padlo za oběť i vlakové nádraží Praha Těšnov, což až do postavení nové odbavovací haly Hlavního nádraží v r. 1988 vedlo k citelnému omezení železniční dopravy v centrální Praze. Chybná dopravní politika pokračovala stavbou Strahovského tunelu. Devastaci Prahy má prohloubit tzv. karlovarská radiála, jež má spojit Strahovský tunel s Pelc Tyrolkou za snad 30 mld. Kč. Že zřejmě přivede povážlivě zadluženou Prahu k bankrotu, je prý detail.

Podobně jako lidskou společností se i životním prostředím zabývá více vědních oborů, přičemž každý zkoumá jejich jiné stránky svými vlastními metodami [1], event. vychází z jiného úhlu pohledu. Např. lze prostředí vnímat z hlediska estetického, posuzovat jeho působení na lidské zdraví nebo usilovat o ochranu vzácných druhů živočichů a rostlin nebo krajiny, jejích složek a prvků.

Mám za to, že i když mnoho důležitých údajů o obrovské povodni, která postihla Čechy v srpnu 2002 (dál povodni 2002) nebylo ani po více než pěti měsících od povodně zveřejněno, je nutné se pokusit povodeň alespoň přibližně vyhodnotit i s rizikem chyb a dohadů.

Reakce Aloise Macha z Dopravní sekce Strany zelených na situaci ohledně rušení slovenských železničních regionálních tratí.

Náhlý záměr vlády SR zrušit 25 údajně ztrátových lokálních železničních tratí s cílem ušetřit necelou půl miliardu Ks (objem nehospodárnosti jen z dnes na Slovensku žhavých korupčních afér je přitom několikrát vyšší) vedl již ke dvěma generálním stávkám slovenských železničářů. Tu druhou ukončil skandální rozsudek soudu Bratislava 1 - předběžným opatřením o jejím ukončení pro podezření z nelegálnosti. Praxe policejního státu se ujímá na Slovensku stejně jako v ČR, viz nedávný brutální zákrok bezpečnostních služeb proti stávkujícím pražským řidičům tramvají za přihlížení Policie ČR.

Povodně v letech 1999 a 2002 stály desítky lidských životů a desítky miliard korun hmotných škod. Na protipovodňová opatření by se měly vydat mnohonásobně větší prostředky. K tomu je v demokratické zemi třeba jistého stupně souhlasu obyvatel. Jaké argumenty jim k tomu předkládá naše věda?