"Obhajoba" V. Klause

Tedy přesněji řečeno, chci zde hájit jeden aspekt Klausova myšlení, i když se rozcházím s většinou z ostatních. Dokonce chci ukázat, že když jej vezmeme vážně a důsledně jej aplikujeme, dostaneme závěry přímo protikladné Klausovým. Mám na mysli spor o to, jestli v našem vztahu k přírodě jde o dobro nebo o zájmy. Jsem přesvědčen, že jde vždy a všem jen o zájmy, i když je někdy skrývají za hesla o dobru, demokracii, svobodě atd. Dovolte mi ale abych předeslal, že diskuse o ekologické problematice nepovažuji jen za předvolební záležitost a věc jednoho článku v sobotní příloze Lidových novin. Dokonce se domnívám, že se jedná o projev zásadního sporu a samu podstatu a směřování naší civilizace, případně o nutnost její zásadní změny.

Je s podivem, nakolik stranou pozornosti zůstávají závažné systémové nedostatky probíhající reformy veřejné správy. Fatálního pochybení se před časem dopustil parlament schválením tzv. smíšeného modelu veřejné správy. Přitom země Evropské unie jdou právě naopak cestou důsledného oddělení státní správy od samosprávy k zajištění odborně fundovaného a nezávislého výkonu státní správy. Propojování samosprávy se státní správou zvyšuje riziko střetů zájmů a nátlaku na úředníky. Stačí se například podívat na činnost některých stavebních úřadů na obcích.

V Lidových novinách vyšel v sobotu 9. února nejapný článek s názvem "Přírodu ochrání trh". Nestál by za tolik slov, kdyby jeho autorem nebyl člověk, který má hájit zájmy veřejnosti v zastupitelském sboru - předseda Poslanecké sněmovny a ODS Václav Klaus. Ona nejapnost tkví v autorově předpokladu, že čtenáři jsou duševně retardovaní jedinci bez paměti. Jinak si totiž není možné vysvětlit, proč se Václav Klaus uchýlil k takové míře demagogie a lži. Jelikož však zmíněný článek není k danému tématu výjimkou, stojí za to trochu si ho rozebrat.

Nacházíme se v éře ekologismu, v éře zneužívání životního prostředí - jako věčného lidského problému - k politickému souboji, v éře mimořádného zkreslování stavu věcí, nálepkování a nefér argumentování. Nechci se s tím smiřovat, jde o příliš mnoho. Pojmy jako „ekologická zátěž“, „ekologická krize“ či „ekologická katastrofa“ v našem slovníku častým užíváním zdomácněly natolik, že se jen málokdy a málokdo vážně zamýšlí nad jejich skutečným obsahem. Vžitým klišé se stalo tvrdit (a snad si i myslet) např. to, že trh a ekonomický růst plodí ekologickou zátěž (krizi, katastrofu), zatímco státní moc, legislativa a regulace - „proti trhu a jemu navzdory“ - lidstvu přírodu a ekologickou rovnováhu zachraňují. Tyto teze si jako své další krédo (jako doplněk k tradičnímu požadavku sociální rovnosti a spravedlnosti) přisvojili levicoví ideologové, aby s nimi bojovali proti lidské svobodě, proti svobodnému trhu, proti ekonomickému růstu a konec konců proti jakékoli cestě vpřed.

Strana zelených se plně hlásí k programu udržitelného rozvoje. Za udržitelný rozvoj považuje harmonické soužití člověka s přírodou, ale i národů, ras a lidí mezi sebou. K základním pilířům takového vztahu k přírodě, člověku, Zemi a k životu vůbec patří ohleduplnost, úcta k hodnotám, dlouhodobá prozíravost, nezištnost a nadpolitický přístup.

Již několikrat jsem podlehl svému svědomí a místo cestování autem jsem zvolil železnici. Což o to, vlak byl čistější něž býval, bez zpoždění, ale...

Hana Marvanová, předsedkyně US-DEU, nalíčila na ekologické aktivisty záludnou past. Na nočním jednání Republikového výboru této strany sice neprosadila svůj názor, že by se zbylé dvě strany Čtyřkoalice už neměly pokoušet vydávat se za čtyřkoalici, uspěla však s myšlenkou nabídnout volná místa na kandidátkách po zadlužené ODA nezávislým osobnostem z řad občanských iniciativ. V této souvislosti dnešní tisk zmiňuje mj. ředitele Hnutí DUHA Jana Beránka.

V letošním roce bude Českou republikou dokončen a předán k vyjednávání s Evropskou komisí Národní rozvojový plán (NDP). Je to základní dokument, který plánuje způsob, jak bude v naší zemi po vstupu do evropských struktur naloženo se strukturálními fondy (peníze, které EU poskytuje členským na rozvoj slabších regionů, nebo, chcete-li, na svou politiku ekonomické a sociální soudržnosti).

Vztah mezi dopravou a růstem měst je zjevný. Města vznikala na křižovatkách obchodních cest a jejich růst byl determinován technickými a ekonomickými možnostmi dopravy. Pokud chceme odpovědně předvídat a prognózovat rozvoj jak měst, tak dopravy, musíme mít představu, jak tento vztah bude vypadat v budoucnosti. Jaká budou naše města a struktura osídlení a jaké požadavky budou vyvolávat na vnitroměstskou i meziměstskou dopravu?

Ministr životního prostředí Miloš Kužvart je nešťastný ze stavu české televizní ekologické publicistiky. Jediný ekologický pořad ve veřejnoprávní televizi je podle něj jednostranný, nevyrovnaný, dokonce „opakovaně reprizuje již vyvrácené lži“. Proto neváhal a hned, jak byl zvolen nový generální ředitel, spolu s gratulací přispěchal i se stížností na onen ďábelský pořad. „Do veřejnoprávní televize nepatří a životnímu prostředí škodí,“ nechal se slyšet pan ministr.