https://ekolist.cz/cz/publicistika/priroda/pribeh-pani-mirky-a-malych-kalousu
zprávy o přírodě, životním prostředí a ekologii
Přihlášení

Příběh paní Mirky a záchrana malých kalousů

7.5.2024 04:25 | PLZEŇ (Ekolist.cz)
Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora
V pondělí 29. 4. 2024 kolem půlnoci byla svědkem, jak kamion v Plzni u Boleváku na nové čtyřproudé silnici (Na Sudech) srazil kalouse ušatého. Byla to obrovská shoda náhod a paní Mirka Sokolová, která šla se psem po chodníku, sebrala sovu ze silnice hned, jak bezvládné tělo zůstalo ležet na krajnici.
 
Jelikož se o přírodu zajímá již od dětství, sleduje činnost DES OP, má neuvěřitelný přehled a minimálně již deset let odebírá přes e-mail (www.desop.cz) i naše tiskové a informační zprávy, nelenila a o svém nálezu nás hned druhý den informovala.

Ze začátku jsem byl spíše skeptický a nevěděl, že paní Mirka je tak trochu z oboru. Na její zvídavé otázky jsem však nakonec odpověděl a v duchu si říkal, že najít pár a mláďata sražené sovy nebude na této lokalitě zrovna snadné. Silnice vede totiž přes kalousy poměrně v minulosti hodně osídlenou lokalitu, a tak kamionem sražená samice mohla mít hladová mláďata klidně jak na Mikulce, tak na Bílé Hoře a nebo za kempem u OSTENDE na Boleváku. Všude tam jsme totiž kalouse v minulosti měli, našli a kroužkovali.

I přesto jsem paní vysvětlil, jak není snadné mláďata kalouse vlastně najít a hlavně prokázat, že opravdu se jedná o samici a jejich „matku“. O to více jsem pak byl překvapen, když mi druhý den (v úterý 30. 4. 2024) před půlnocí ve 23:24 hod. večer přišla od paní Mirky SMS: „Dobrý večer, mladé kalouse jsem našla, jsou dva, odchytovka MP je na cestě. Jsou u Prokopávky. Sokolová.“

„Je to opravdu samice a někde má mláďata.“
„Je to opravdu samice a někde má mláďata.“
Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora

V tu dobu jsem zrovna seděl ještě u počítače a hned paní Mirce odepsal: „Počkejte, to nemůžete, musíme prověřit, že samice tam není!“ Ve finále jsme se domluvili i s odchytovou službou Městské policie Plzeň, která na místo dle oznámení dorazila rovněž a snažila se pískající mláďata najít. To se ale za tmy úplně nepodařilo, a tak jsme se nakonec operativně všichni domluvili, že se sejdeme na lokalitě až druhý den ráno.

Je středa 1. květen 2024, devět hodin ráno. Po telefonické domluvě nakládám paní Mirku i s uhynulou sovou v Plzni na Lochotíně. Jedeme k nám na záchrannou stanici, kde už čeká Gabriela Černá a Hana Makoňová i s malou Haninou.

Otevírají kadaver sovy s viditelnou hnízdní nažinou a na 100 % potvrzují její pohlaví. „Je to opravdu samice a někde má mláďata.“

O hodinu později se všichni i s paní Mirkou přesouváme k lesíku vzrostlých borovic v zátočině pod Prokopávkou. U drátěného plotu poslední zahrady na Malém Bolevci kontrolujeme strom po stromu, úplně stejně jako to před deseti hodinami dělala paní Mirka s městskou policií a termovizí.

Koukám přes plot do sousední zahrady a ve špici jedné ze dvou borovic vidím staré ptačí hnízdo. Tam kalous hnízdil a mláďata budou rozlezlá někde kolem. „Musí tu být,“ konstatuji a v tom vidím chundelatou šedivou kuličku prachového peří s oranžovýma očima sedět na sousedním okrasném stříbrném jehličnanu. „Tady jsou, tady jsou!“ hlásím ostatním.

Tři částečně osiřelá mláďata našla dočasný azyl u nás na ZSŽ Plzeň, jedno zůstalo se samcem na lokalitě.
Tři částečně osiřelá mláďata našla dočasný azyl u nás na ZSŽ Plzeň, jedno zůstalo se samcem na lokalitě.
Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora

Za plotem sousední zahrady na soukromém pozemku, kde momentálně nikdo není a ani na zvonek či volání nikdo nereaguje, sedí to, co hledáme. Obíháme sousedy, sháníme kontakt na paní majitelku zahrady. Dana Škopková doma zjišťuje vlastníka zahrady a v momentě, kdy nám telefonuje, že ho má, tak přijíždí majitelka i s rodinou na zahradu bílým autem. V tu dobu jsme však už operovali na zahradě a všechny tři mladé kalouse úspěšně odchytili. Při manipulaci s mláďaty se však z koruny sousední břízy ozvalo mládě čtvrté. To je však hodně vysoko a na krajní větvi, a tak zatímco tři mláďata převážíme k nám na stanici, tak čtvrté necháváme po několika konzultacích s jinými kolegy ovdovělému samci na lokalitě k dokrmení.

Tentýž den večer (1.5.) se na lokalitu po setmění s paní Mirkou ještě vracíme. Je třeba ověřit přesný počet mláďat, která na lokalitě zůstala a zda samec žije a krmí. I přesto, že jsme kontakt rodiče s mládětem přímo neviděli, podle zvuků, pískání a ranního nálezu čerstvě uloveného hraboše pod stromem jsme dospěli k závěru, že je vše v pořádku a můžeme řešit další případy.

A tak zatímco tři částečně osiřelá mláďata našla dočasný azyl u nás na ZSŽ Plzeň, jedno zůstalo se samcem na lokalitě a až všechna povyrostou a začnou pořádně létat, tak se možná k sovímu tátovi zase vrátí.

Přečtěte si také |
Vypuštění ošetřené labutě. Karel Makoň: Labuť Smolařka

Velké poděkování patří paní Mirce Sokolové, která celému případu věnovala nejvíce času a velmi dobře vyhodnotila situaci. Děkujeme za přístup i paní majitelce zahrady, která nám poskytla svou zahradu a pomohla při ověřování aktuální situace.


reklama

 

Online diskuse

Redakce Ekolistu vítá čtenářské názory, komentáře a postřehy. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se ale zároveň zavazujete dodržovat pravidla diskuse. V případě porušení si redakce vyhrazuje právo smazat diskusní příspěvěk
Všechny komentáře (4)
Do diskuze se můžete zapojit po přihlášení

Zapomněli jste heslo? Změňte si je.
Přihlásit se mohou jen ti, kteří se již zaregistrovali.

Karel Zvářal

Karel Zvářal

7.5.2024 07:55
Samec kalouse by to byl schopen uživit, např. samec pálenky živí sedm mláďat na hnízdě, kde samice inkubuje poslední dvě z početné snůšky. Ale výrazně se mu tím ulehčí a mláďata začnou lovit dobře rozlétaná, ideálně někdy po žních.

Jinak mortalita sov na cestách je poměrně vysoká, odhadem kolem 20-30%, a to mláďat i adultů. Ale např. sova králičí se naučila autům vyhýbat (denní aktivita), podobně jako u nás straky či káně, a na cestách nachází vydatný zdroj potravy (zajíci, ježci apod.).

Posedávání kalousů na cestě, značkách či nízkých větvích a odlet na poslední chvíli se jim stává nezřídka osudným. Ale v porovnání se sýčkem je to stále hojný druh, který je schopen tyto ztráty nahradit dobrou reprodukcí a imigranty.
Odpovědět
DA

DAG

7.5.2024 08:03 Reaguje na Karel Zvářal
Taky mě napadlo, že by jim možná více pomohli, kdyby je nechali samcovi, ale možná by nepřežili všechny a tím bylo jejich rozhodnutí správné.
Jinak paní je asi dosti sveřepá :)
Odpovědět
Karel Zvářal

Karel Zvářal

7.5.2024 08:10 Reaguje na DAG
Problém je v tom, že v lese kalousy hodně preduje jestřáb nebo káně, takže do zástavby utíkají i straky či hřivnáči. Na jednu stranu jim blízkost člověka nahrává, až na tu dopravu... A ano, ochranářům patří obdiv za vytrvalost, není to zdaleka samozřejmost v dnešní uspěchané a povrchní době.
Odpovědět
rl

rýpal lesní

13.5.2024 10:40
Kalousek je škůdce, je třeba jej utratit. Prosperuje jen díky hlouposti okolních živočichů - homo politicus, se kterými tvoří symbiozní vztahy. Oproti tomu kalousové jsou užiteční tvorové, a je potřeba je podporovat, chránit i zajistit jim bydlení, neboť čím více kalousů, tím méně škůdců, např. myší, myšic, etc. A jak píše Karel, ač kalous řeší svůj problém ztrát pomocí imigrace, nedává nám tento způsob řešení jako vládní ani evropskou direktivu, čímž je vysloveně sympatický. Ať žijí kalousové! <rl>
Odpovědět
 
reklama


Pražská EVVOluce

reklama
Ekolist.cz je vydáván občanským sdružením BEZK. ISSN 1802-9019. Za webhosting a publikační systém TOOLKIT děkujeme Ecn studiu. Navštivte Ecomonitor.
Copyright © BEZK. Copyright © ČTK, TASR. Všechna práva vyhrazena. Publikování nebo šíření obsahu je bez předchozího souhlasu držitele autorských práv zakázáno.
TOPlist