Rozhovor s lesníkem Janem Kadavým o středním lese, výstavcích a polykormonech
K této lokalitě nás přivedly a doporučily nám ji k řešení samy Lesy ČR. Shodou okolností v oblasti Ždánického lesa ještě nedávno probíhala poměrně živá diskuse mezi lesníky a veřejností o tom, jak tady hospodařit. Veřejnosti se nelíbily dosavadní praktikované způsoby obhospodařování, vše vyústilo v dnes již známé Memorandum.
V Memorandu se Lesy ČR zavázaly k rozšíření hospodářských modelů obhospodařování lesů, které zde budou do budoucna aplikovány. Model středního lesa může být jedním z nich. Je vhodný do hospodářského lesa, který je jeho standardním umístěním. My ale naším projektem cílíme do tzv. lesů zvláštního určení, což jsou lesy, které plní jinou než hospodářskou funkci, například zachovávají biologickou rozmanitost nebo jde o lesy v chráněných územích, rezervacích apod. Ve Ždánickém lese se díky zmiňovanému Memorandu připravují nová chráněná území a my s projektem jsme v jednom z nich. Připravujeme a testujeme zde modifikované postupy obhospodařování středním lesem v pravděpodobně budoucí rezervaci.
Dobře, ale proč právě zde?
Kromě již uvedeného důvodu je to taky proto, že se zde vyskytují vhodné podmínky pro znovuzavádění středního lesa.
Ždánický les je souvislý a poměrně rozsáhlý komplex listnatých lesů, na části s převahou dubových porostů, které historicky tvořily jeho páteř. Předpokládáme, že v minulosti se zde hospodařilo středním lesem, což dokládají námi zmapované pozůstatky středního lesa v podobě vyskytujících se ještě dnes mohutných stromů tzv. výstavků a trsů kmenů (polykormonů) pařezin, které tvořily jeho integrální součást a společně jej formovaly v jeden celek.
Vím, jak vypadá les, chodím do něj na houby a na výlety. Uměl byste mi jako laikovi vysvětlit, co si lesník představí, když se řekne „střední les“?
Odpověď může být těžší, než se zdá. Není totiž lesník jako lesník (smích).
Předpokládám, že převážná většina lesníků bude mít střední les pravděpodobně spojen s něčím, co se dnes již téměř nevyskytuje, co se tady ale v minulosti poměrně hojně používalo. Část z nich možná přidá důvody, proč byl tento hospodářský tvar lesa lesníky opuštěn.
Možná, že budou hovořit o v minulosti prováděných převodech lesa na dnes nejrozšířenější tzv. vysoký les. Možná dodají, že to souviselo historicky s tím, že tento les poskytoval velké množství palivového dřeva, které již nebylo pro hospodářství potřeba, protože bylo nahrazeno uhlím jako novým zdroje energie.
V této souvislosti asi přidají poznámku, že střední les je zvláštní v tom, že se skládá ze dvou v podstatě odlišných typů hospodářství. Ta se v něm vyskytují nad sebou, výsledkem jsou dvě rozdílné struktury lesa.
Spodní patro bývá tvořeno jedinci, kteří vyrůstají po těžbě z pařezů či jejich okolí a nazývají se pařezina. Naproti tomu horní patro je tvořeno jedinci, kteří vyrostli ze semen či vysazených sazenic, vžil se pro ně název výstavky. Střední les je regulován těžbou, která u tohoto typu lesa probíhá v kratších zpravidla 20–40letých periodách (ve srovnání s lesem vysokým, kde tato v průměru dosahuje 110 let).
Těžbou se z porostu odebírala pařezina a část výstavků. Na ploše po těžbě se ale vždy ponechával jistý počet mladých výstavků, které časem vrůstaly do horního patra.
Lesník ekolog tady pravděpodobně dodá, že střední les oproti lesu vysokému je možné označit za tzv. světlý les (oproti lesu vysokému) z důvodu prováděných častějších těžeb a ponechávání menšího množství stromů výstavků na ploše.
Lesník biolog asi doplní, že střední les v porovnání s lesem vysokým může být pravděpodobně spojován s vyšší biologickou hodnotou, neboť pestřejší struktura lesa může být využita pestřejší skladbou na ně navázaných organismů.
A lesník pragmatik asi dodá, že tento systém není vůbec jednoduché používat, možná přidá poznámku o nutnosti trvalého rozčlenění lesa a dostatečně kvalitní lesní cestní síti.
Polykormon dubu z bývalé pařeziny (kopec Bukovina u obce Hlína, 2024).
Projekt by měl vést i k obnově středního lesa. K čemu to bude dobré?
Kromě výše řečeného se nám zdá, že střední les může být chápan jako jakýsi most či pojítko mezi lesníky a ochranáři lesa, případně veřejností s deklarovaným zájmem o přírodu. Při vhodně nastaveném systému mohou totiž střední les celkem spokojeně užívat obě skupiny, přičemž jedna bude především preferovat ekonomické hledisko a druhá naopak biologický pohled na věc.
V našem projektu nás proto zajímá, zda a případně jak velký bude nutný odklon od standardního používání středního lesa v případě jeho použití v lesích zvláštního určení. K odpovědi na tuto otázku je proto potřeba obnovit na vybraných lokalitách v minulosti opuštěný způsob hospodaření středním lesem s cílem vytvořit jeho modifikace tak, aby co možná nejlépe mohly být hospodařením vyvažovány jak ekonomické, tak biologické požadavky.
Jde tedy o to, že střední les je bohatší na biodiverzitu než běžný hospodářský les, ale přitom je pro majitele lesa stále hospodářsky přínosný?
Tématu, zda jsou střední lesy oproti vysokému lesu bohatší na biodiverzitu, se dlouhodobě věnuje výzkum. Musím však konstatovat, že výsledky studií zaměřených na toto téma nejsou jednoznačné.
Jasné ale je, že střední les oplývá bohatší strukturou (oproti lesu vysokému), ale celkově to vztáhnout na biodiverzitu by bylo nesprávné.
Domnívám se však, že důležitější je tady přenos informace k vlastníkovi či hospodáři lesa v tom smyslu, že může například model obhospodařování středním lesem nastavit tak, aby byl schopen vyvažovat jak ekonomické, tak biologické služby lesa. Ano, jak otázkou naznačujete, že například i v lesích zvláštního určení může být hospodaření středním lesem ekonomicky přínosné.
Mluvíte o obnově. To znamená, že střední les či jeho pozůstatky jsou ještě někde k nalezení? Jak se stalo, že přečkaly?
Pravděpodobně shodou různých náhod, ale asi nejen jich. Osobně se mi při vyhledávání pozůstatků středních lesů osvědčilo hledat ve starých, nejlépe dubových porostech, dále pak v lesních rezervacích v lese.
Tady je taky důležitá délka od vyhlášení rezervace, samozřejmě, čím je delší, tím lépe. Ale nacházíme je i v hospodářských lesích, kde si je „zakonzervoval“ místní hospodář, kterého k tomu vedly nejrůznější důvody.
Ostatně na nejnovější výsledky mapování lokalit pozůstatků středních lesů na území Lesů ČR se můžete podívat na našem projektovém webu. Díky personálu Lesů ČR, kteří toto mapování prováděli, tak dnes evidujeme více než 300 takových lokalit.
Co myslíte, je to hodně, nebo málo? Ostatně, pokud navštívíte zmiňovaný web, tak tam najdete taky návod a aplikaci, která vám umožní se spolupodílet na vyhledávání a ukládání těchto lokalit na tento web. Až budete zase někdy v lese, vyzkoušejte si to. Doporučuji i jako hru nejen pro děti, třeba jako takový geocaching po pozůstatcích středních lesů. Procházka lesem tak může být zajímavější, co myslíte?
Dovolím si tady malou odbočku. Rád bych totiž poděkoval všem zaměstnancům Lesů ČR, kteří se na vzniku databáze lokalit pozůstatků středních lesů doposud podíleli, díky moc! Rád bych, aby ale věděli, že v této činnosti mohou dále pokračovat. A co víc, spolupodílet se na evidování těchto lokalit může díky zmiňovanému webu i veřejnost. Doufám, že se údaje poskytované tímto webem tak budou do budoucna dále vyvíjet a budou přispívat k informování o výskytu pozůstatků, reliktů, hospodaření středním lesem na území našeho státu.
Zmínil jste, že pozůstatky středního lesa jsou ve Ždánickém lese, který je listnatý. Může být střední les i jehličnatý? Nebo jinak, jakou roli u středního lesa hraje skladba druhů?
Střední les se skládá ze dvou odlišných pater. Horní patro je tvořeno stromy výstavky a spodní patro pařezinou. Historicky to byla pařezina, která formovala a vzájemně integrovala tento tvar hospodářského lesa do jeho jednotné formy. Pařezina totiž poskytovala palivové dřevo, kterého bylo v období před objevením černého uhlí zapotřebí opravdu velké množství.
Pařezina vzniká převážně těžbou, kdy z pařezů (či jejich okolí) v následujícím vegetačním období vyrůstají nové kmínky díky tzv. výmladnosti dřevin. Touto schopností jsou v našich stanovištních podmínkách obdařeny především listnaté druhy dřevin. Některé z nich jsou na tom z tohoto pohledu velmi dobře, mají velké množství výmladků (např. lípa, habr nebo dub), jiné jsou na tom hůře (např. buk). Pařezina tvořící spodní patro středního lesa tak byla složena z listnatých druhů dřevin a keřů.
V horním patře stromů výstavků byly hospodářskou činností člověkem protežovány takové druhy listnatých dřevin, které měly své uplatnění při průmyslovém zpracování (pilařské výřezy, stavební dříví apod.) a dosahovaly vysoké ekonomické hodnoty dřeva (např. dub, jasan, břek či třešeň).
Nicméně, v horním patře středního lesa se taky ale vyskytovaly i jehličnaté druhy dřevin. Ale pouze takové, které jsou díky architektuře svých korun schopny „propouštět“ světlo do spodního patra z důvodu zdárného růstu pařeziny (borovice a modřín).
Zcela výjimečně můžeme v odborné literatuře narazit na střední les i se smrkovými výstavky (ovšem ve velmi malém zastoupení). Takže zpět k vaší otázce, zda může být střední les i jehličnatý: Střední les (jako celek) nemůže být jehličnatý, ale jeho horní výstavkové patro stromů může být složeno z listnatých a jehličnatých druhů dřevin.
Mohli bychom se ještě vrátit k výstavkům? Jaká je jejich funkce v lese? Občas, když je vidím někde na pasece, mám dojem, jakoby ty stromy někdo zapomněl skácet…
Lesnicky bývá za výstavek označen takový strom, který je po (mýtní) těžbě ponechán v lese z různých důvodů. Podíváme-li se na možné důvody optikou našeho středního lesa, pak se nám nabízí: a) výstavek jako ekonomicky hodnotný strom nebo b) výstavek jako biologicky hodnotný strom. Máme zde ale i variantu c) výstavek jako strom semenné obnovy lesa.
A to je případ, který zmiňujete. Jedná se o stromy, které byly z důvodu očekávaného vysemenění ponechány na pasece. Ponechávají se stát, pokud možno v pravidelném rozmístění a z ekonomických důvodů v minimálním počtu. A rovněž z ekonomických důvodů se je pak „po splnění jejich úkolu“ nevyplatí skácet, takže zůstávají stát jako torza stromů (někteří z nich pravděpodobně na dožití).
Nicméně získávají tak novou roli, postupně totiž s odstupem času zarůstají okolním lesem, začínají se rozpadat, tlít, přecházejí v mrtvé dřevo, vytvářet lesní opadanku a humus. Jsou domovem a útočištěm pro organismy vázané na tyto struktury, což myslím, lze z ekosystémového pohledu hodnotit pozitivně.
Vy asi máte na mysli především fázi, ve které jsou k vidění jako mrtvá torza. To se dostáváme asi k poslednímu důvodu, který mě teď napadá d) výstavek jako esteticky hodnotný strom. Možná namítnete, že ta torza nemají s estetikou nic společného. A možná máte pravdu, kdo ví?
Jakou roli hrál střední les v životě lidí v minulosti? Existují nějaké historické záznamy nebo tradice spojené s tímto typem lesa?
Nevím, jestli je nutné vyloženě odpovědí vyzdvihovat střední les, ale pokusím se o to. V každém případě role lesa pro člověka byla a je zásadní. Les mu totiž poskytoval úkryt a dřevo na otop a k výrobě nejrůznějších druhů nářadí. V lese se vyskytovala zvěř, kterou lovil, takže mu les dával obživu. Jídlo si tepelně upravoval díky ohni, který vznikal spalováním dřeva, a díky ohni netrpěl tolik chladem. I díky tepelnému zpracování pokrmů byl člověk zdravější.
Ohněm člověk vypaloval lesy a vytvářel si plochy bez lesa, které se naučil zemědělsky využívat. Vytvářel pastviny s větším či menším podílem lesa za účelem pastvy dobytka. V lese získával stelivo pro domácí hospodářská zvířata. Původní pralesy, které hojně pokrývaly prostor, který člověk od počátku svého kontaktu s lesem užíval, tak postupně přetvářel a měnil.
Palivové dřevo začal, s rozvojem výroby soli, piva, kovu, vápna a sklářských, hutních a dalších průmyslových provozů, ještě více používat ve formě dřevěného uhlí. Postupně ale narůstala potřeba průmyslového a stavebního dříví. Lesnictví se proto začalo orientovat na produkci dřeva v podobě dlouhých, relativně tlustých a rovných kmenů.
A tady, pravděpodobně v raném novověku, dochází ke vzniku typu lesa, který dnes nazýváme lesem středním, který jak již víme, je spojením pařeziny a výstavků. Ovšem velmi dlouhé období před tímto okamžikem, pravděpodobně už od neolitu, ale člověk používal dřevo v podobě pařeziny, které je sice různě křivé a tloušťkou slabší (v porovnání s výstavky), ale zase je lesem produkováno ve velkých objemech.
A ještě k těm tradicím, jak jste se na ně ptal. U nás jich asi moc nemáme. Je to pochopitelné, protože přibližně od poloviny 20. století se na území našeho státu středním lesem, respektive pařezinou již nehospodaří.
Nicméně v zemích, kde je tento způsob hospodaření stále používán, jako je Anglie, Francie a jinde, je možné nalézt profesní a dobrovolnické organizace a spolky, které se jim věnují. Většinou se na jimi pořádaných akcích věnují například ukázkám výroby různých nástrojů a nářadí pro použití v domácnosti (misky, lžíce a dřevěné pohárky apod.) nebo na zemědělských farmách (kůly do dřevěných plotů či ploty samotné, hrábě atd.).
Nicméně i u nás probíhají, i když s kratší dobou trvání, ale vlastně již taky tradiční akce, které jsou spojeny s ukázkami historických lesnických řemesel (například pálení vápna v pecích či výroba dřevěného uhlí v milířích nebo výroba železa v primitivních hutích). Ostatně, pokud u nás zavítáme do některého ze skanzenů, pak některé výrobky tradičních lesnických řemesel najdeme i tam.
Jak střední les odolává současným výzvám, jako jsou klimatické změny, sucho nebo kůrovec? Mohou jeho specifické vlastnosti pomoci při adaptaci na tyto změny?
To je dobrá otázka a jsem rád, že se na to ptáte. Střední les totiž lesnicky chápeme jako jedno z možných adaptačních opatření. Souvisí to podle mě především s tím, jak střední les vzniká, a pak taky s tím, z jakých druhů dřevin se skládá, respektive jak jako celek funguje.
Jeho integrální část tvoří pařezina. Ta roste a člověk ji těžbou obnovuje s využitím výmladné schopnosti listnatých druhů dřevin. Obrovskou výhodou pařeziny jsou její funkční, mohutné a různě srostlé kořenové systémy. Ty v prvních letech života intenzivně vyživují nové výmladky pařeziny, které tak oproti semenáčkům či sazenicím mají obrovskou konkurenční výhodu.
To se dobře ukazuje především na suchých a vysýchavých stanovištích, kde semenáčky či sazenice v prvních letech svého života trpí, ale výmladky pařezin jsou vitální. Myslím si proto, že obnova našich lesů postavená na výmladné schopnosti dřevin tak může být pro lesnictví do budoucna opět velkou inspirací a výzvou zároveň, především z důvodu předpokládaných negativních účinků klimatických změn.
Víme, že bychom měli do budoucna vytvářet především lesy zdravé, dále pestré a strukturně bohaté, prostě takové, u kterých předpokládáme, že budou schopny se adaptovat na současné, ale i budoucí možné klimatické změny. Domnívám se, že střední lesy, jako takové lesy budoucnosti, jsou k tomu více než vhodné.
Možná namítnete, jak můžeme vědět, jaké tady do budoucna bude klima? Samozřejmě, že to nevíme, ale díky různým klimatickým modelům něco tušíme, nicméně už prokázaný nárůst teplot z posledních let bychom měli opravdu brát vážně. Není asi s podivem, že na základě těchto informací lze poměrně vhodně a zjednodušeně budoucí dobu podle modelů interpretovat jako „dobu dubovou“.
Neznamená to, že všude tady budou růst duby, to určitě ne, ale že na podstatné části našeho území se pravděpodobně budou vyskytovat takové podmínky, které z dnešního pohledu nejvíce vyhovují právě dubům.
Jinými slovy, na podstatné části bude pravděpodobně tepleji, než je dnes. Z tohoto důvodu předpokládám, že by klidně mohlo dojít k opětovnému rozšíření středních lesů na území našeho státu. Střední lesy lze charakterizovat jako převážně listnaté lesy s přimíšenými jehličnatými druhy dřevin. Tato skladba je z pohledu adaptací na předpokládané negativní dopady klimatických změn více než vhodná, a to i vzhledem ke kůrovci, na kterého jste se také ptal.
Asi máte na mysli především kůrovce na jehličnanech, konkrétně na smrku. Pěstování smrku formou příměsi v listnáčích je z toho pohledu v současnosti, myslím, obecně akceptované adaptační opatření.
Jak jsme na tom v Česku se středními lesy ve srovnání s jinými evropskými zeměmi? Mají jich naši sousedé více? Méně?
Vyjdeme-li z faktu, že hospodaření středním lesem bylo u nás opuštěno někdy v polovině minulého století, pak bychom asi mohli konstatovat, že se u nás žádné střední lesy nevyskytují. To by ovšem mohlo být v rozporu s tím, když jsem zmiňoval, že mapujeme střední lesy.
Tak jak to tedy je? Nutno připustit, že aktivně obhospodařovaných lesů formou hospodářského tvaru středního lesa máme opravdu u nás pramálo. My mapujeme pozůstatky tohoto hospodaření a na střední les usuzujeme podle výskytu jeho znaků, tj. polykormonů (vícekmenů) pařezin a stromů výstavků, které se vyskytují společně na jednom místě v lese. Obdobně bylo postupováno, když se poprvé inventarizoval stav našich lesů formou národní inventarizace lesů. Inventarizací, která se prováděla v rozmezí let 2001 až 2004, bylo zjištěno, že výskyt středního lesa je u nás opravdu velmi nízký a představuje asi dvě procenta rozlohy lesů.
U údajů z evropských inventarizací lesů s ohledem na střední les máme trochu problém. Ten spočívá v tom, že ne vždy tento typ lesa, tj. střední les, vykazují ve statistikách samostatně. Některé státy do něj započítávají i takové lesy, které jsou obhospodařovány pouze pařezinou.
V každém případě, kdybych si vaši otázku upravil tak, že bych vám měl vyjmenovat například pět států s největším podílem středních lesů a pařezin, pak by to byly určitě tyto: Francie, Itálie, Španělsko, Řecko a Bulharsko (podle zprávy UN-ECE/FAO z roku 2000).
Jen pro představu: U nás se střední les vyskytuje asi na ploše 50 tisíc hektarů a pařezin máme asi 20 tisíc, takže dohromady 70 tisíc hektarů. Ve Francii se střední les a pařezina společně vyskytují na ploše téměř 7 milionech hektarů!
Kdybychom chtěli mít těchto lesů tolik jako jich má Francie, která jich má v Evropě nejvíce, pak by jejich výskyt musel dosahovat 45 procent rozlohy našich lesů. Takže zpátky k vaší otázce: naši sousedé (především ti na jih, respektive jiho-východ od nás) jich mají v porovnání s námi opravdu podstatně více.
Jak si představujete ideální stav středního lesa za 50 nebo 100 let? Co by mělo být hlavním cílem projektu?
Rád bych, aby na lokalitách projektu opravdu byl v té době les. Dále, aby tento les byl zdravý a obsahoval hlavní znaky středního lesa, tj. polykormony pařezin a výstavky stromů. Doufám, že bude strukturně bohatý, což dnes znamená například to, že jeho horní patro bude tvořeno různě tlustými stromy výstavky. Možná se už bude nacházet ve stavu provedených dvou, možná tří hlavních mýtních těžeb. Možná, že díky této těžbě se na některé lokalitě, respektive její dílčí ploše nebude momentálně vyskytovat pařezina, nebo že tato pařezina bude mladá.
Předpokládám, že se v porostu budou vyskytovat i odumírající a suché stromy, stejně tak že na zemi bude tlející a odumřelá dřevní hmota. Les bude listnatý, nicméně s příměsí jehličnatých druhů dřevin, dále bude mezernatý, vertikálně členitý a pojmoslovím dneška světlý. V ideálním případě na některé z lokalit budou lesník a ochránce přírody společně vyznačovat zásah (smích).
Máte nějaký osobní zážitek nebo vzpomínku spojenou se středním lesem, která vás inspirovala k této práci?
Můj asi první zážitek, který lze vztáhnout ke středním lesům, souvisí pravděpodobně s tím, když jsem v lese poprvé objevil tvarem pro mě podivný strom. Slovně ho lze popsat jako vícekmen (polykormon), prostě trs kmenů, které společně vyrůstají z jednoho místa na zemi. Myslím, že to byl dub zimní a tvořily ho čtyři vzájemně u bází spojené kmeny, které vyrůstaly z jednoho místa po bývalém pařezu. Mezi těmito kmeny polykormonu byla u země dutina plná vody, ač bylo sucho, bylo to v létě. Dnes vím, že se jednalo o tzv. dendrotelmu, která je zajímavá právě občasným výskytem vody a také tím, že jsou na ni vázány specifické druhy organismů, že ji právě pro tu vodu vyhledává zvěř, aby se mohla napít. Nicméně dendrotelma je biologicky velmi hodnotné mikrostanoviště. Navíc jejich výskyt nám dnes může signalizovat pravděpodobně v minulosti praktikované hospodaření pařezinami.
Druhý zážitek už souvisí přímo se středním lesem. Jednalo se tehdy o to, že jsem v lese objevil tzv. „zakonzervovaný“ střední les. V oblasti s téměř v pravidelných rozestupech vyskytovaly různě tlusté výstavky a do jejich korun vrůstala pařezina. Některé výstavky dosahovaly úctyhodných rozměrů, převážná většina z nich měla koruny zdravé a vitální. Byly to duby zimní, dnes odhaduji, že mohly být 250 či 300 let staré. Tenkrát mě zaujalo, že koruny stromů výstavků (oproti korunám stromů pařezin) měly zajímavý tvar. Jejich větve se totiž ve spodní části korun přimykaly ke kmeni pod téměř pravým úhlem, což není běžné. Časem jsme si s kolegy odvodili, že to pravděpodobně souvisí s tím, že se pod těmito větvemi vyskytovala a rostla po pravidelně se opakujících cyklech těžená pařezina. Ta byla v kontaktu s těmito větvemi a tím formovala koruny výstavků.
Dnes výskyt stromů s takovými korunami používáme za jeden z atributů výskytu středních lesů v námi mapovaných oblastech.
reklama
Dále čtěte |
Rok 2024 byl nejteplejším rokem v historii měření, uvedla služba Copernicus i OSN
Copernicus: Průměrná globální teplota v roce 2024 poprvé překonala hodnotu 1,5 °C nad předindustriální úrovní
V názoru na Green Deal jsou Češi rozpolcení, většina se obává zdražování energií
Nová publikace by měla pomoci sjednotit praxi pořizování forenzních důkazů v případech tzv. wildlife crime
Rozhovor o historii environmentálního hnutí u nás s historikem Matějem Spurným
Jaká je u nás situace u vícepodlažních dřevostaveb? Odpovědi přinesla panelová diskuze odborníků