Pokud budete hledat světové strany podle toho, kde rostou lišejníky, dopadnete jak Cimrmanem popisovaná polární výprava k severní točně, která bloudila a dvakrát překročila 70. rovnoběžku. O existenci lišejníků má naše veřejnost sice ponětí, většinou ale ne víc než jen to ponětí. V následujícím článku se pokusím lišejníky trochu přiblížit a vyvrátit několik hluboce zakořeněných nesmyslů.

Kousek za českými hranicemi žije v Německu početná populace vlků. Kdo by ale čekal, že to bude v nějaké lidmi málo dotčené krajině, šeredně by se mýlil. Vlci tady žijí ve vojenských újezdech, v běžně obhospodařované kulturní krajině, dokonce i v odtěžených uhelných dolech. Kdy se odtud rozšíří do Čech?

Netopýři jsou zvláštní, naprosto výjimeční živočichové už od pohledu. Jako noční tvorové, s pro nás skrytým způsobem života, jsou zahaleni rouškou tajemna a neznámého. Tato specifičnost jim ale v Evropě moc neprospěla. Lidé si je spojovali s posly zla, viděli v nich ďáblovo znamení. Povětšinou se netopýrů báli nebo je občas přibíjeli na vrata, aby odehnali zlé síly od svých domovů. Tento po staletí pěstovaný odpor zůstává v lidech hluboce zakořeněn a jen pozvolna se daří dostat do obecného povědomí skutečnou úlohu netopýrů v přírodě a představit je takové, jací skutečně jsou.

Výstavu letošních nejlepších novinářských fotografií můžete od minulé středy navštívit na Staroměstské radnici v Praze. Mezi snímky oceněnými na Czech Press Photo 2011 jsou i záběry hnědouhelných dolů od fotoreportéra časopisu Euro Hynka Glose. Krajina, kterou máme sklon považovat za deprimující, se na nich jeví jako výtvarně velmi působivá. Ostatně podívejte se sami.

Pokud se vydáte na severovýchod Austrálie, můžete v průbehu nepříliš dlouhé cesty navštívit desítky národních parků. V nich jsou přitom k vidění pro Středoevropana tak nezvyklé druhy jako karety obrovské, vodní hadi, klokani, kasuáři, varani atd. Ostatně i krajina je značně odlišná - mangrovové lesy, korálové útesy ani tropické pralesy v ČR nenajdeme. Přírodu severovýchodu Austrálie přibližuje ekolog Antonín Krása.

Muflon, tento klenot našich obor, je zkrátka rozený válečník. Bez rozmyslu využívá každou záminku k měření sil se svými druhy, které zpravidla vyústí v divokou potyčku. V období říje nám může kouzlo mufloních zápasů dokonce připomínat romantiku středověkých turnajů. Vždyť stejně jako dávní rytíři bojovali o přízeň princezen, tak i mufloni svádějí líté boje o přihlížející muflonky, přičemž co do urputnosti a okázalosti svých bojů, jistě leckteré rytíře předčí. Vězí snad za touto bojovností i kapka italské krve, která jim koluje v žilách?

Třídíte odpad, protože tak chcete chránit životní prostředí? Zapomeňte na tyto líbivé řeči. V Asii jsou zase napřed. Třídění odpadu a jeho následná recyklace jsou výnosným byznysem. Dávno to pochopili a třídění odpadu živí tisíce kambodžských rodin.

Vidět zblízka v přírodě delfíny, to zní jako zážitek z nějaké hodně exotické dovolené. Přitom pozorovat delfíny, a to nejen jak plavou za trajektem, ale opravdu z těsné blízkosti, je možné i v Evropě. Jedním z nejlepších míst je ústí řeky Sado u portugalského města Setúbal.

Pavoučí sítě, ty malé (velké) zázraky přírody. Téměř každý den s nimi přicházíme do styku. Ať už s těmi nechtěnými v našich domácnostech nebo třeba v lese při houbaření, kdy se nám jemná vlákna lepí na obličej. Brzy po ránu můžeme obdivovat krásné, ještě kapičkami rosy poseté kolové pavučiny křižáků. Pavučiny jsou všudypřítomné. Ale ruku na srdce, zamysleli jste se někdy nad tím, jak taková pavučina vzniká? Jaké stavební techniky používají její tvůrci? Rád bych Vám zprostředkoval malou exkurzi do světa těchto mistrů stavitelů.

"Ač největší pralesní obři dorůstají až k osmdesáti metrům a jejich spodky s hladkou a v typickém případě světlou kůrou a deskovitými kořenovými náběhy jsou často impozantní, není v nich, zdá se, na hektar tolik dřevní hmoty jako v lesích mírnopásemných." Biolog a esejista Stanislav Komárek popisuje své zážitky z Malajsie a z nemalé části se v nich věnuje přírodě, zejména pralesům.