Aleš Erber: Rozpad lesů? Boj o zachování podstaty lesa a jeho nedřevní funkce!
Z dříve lesnatých krajin se stanou území bez lesů, což bude mít negativní dopad na plnění funkcí lesa, jako jsou klimatická, vodoochranná, půdoochranná, zdravotní a hygienická. Funkce lesů společnost nevnímala dostatečně, a proto je lesníkům neuměla adekvátně ohodnotit. Aktuální rozpad lesů proto přímo vybízí veřejnost k tomu, aby funkce lesů uměla lépe ocenit včetně práci lesníků!
Les se na tyto plochy vrátí, o tom není pochyb. Je ale na nás, jak rychle se obnoví, a především pak jakým způsobem a hlavně jakými dřevinami. A ve finále bude důležité, jakou strukturu les dosáhne pěstební péčí, až docílí své zralosti. Myslím, že ještě nyní lze mnoho lesních porostů adaptovat na sucho a další klimatické extrémy, ale času už nezbývá mnoho. Proto veškerá úsilí je nyní nutné, vedle včasné asanace čerstvě napadaných kůrovcových stromů, soustředit na životaschopné lesní porosty a ty připravit tak, aby se zmírnil negativní dopad jejich rozpadu.
Fakta z minulosti!
O negativních dopadech zapříčené globální klimatickou změnou se mluví a píše dlouho. V řadě okolních zemích, kde berou globální změnu klimatu (GZK) jako fakt, připravují ohrožené lesní porosty více jak 10 let. Naše přípravy zamrzly v přípravách na ni. Příkladem je Národní lesnický program II pro období 2008 – 2013. V něm jsou poměrně dobře popsané slabé stránky v lesnictví, které se měly řešit už v tomto období včetně GZK. Tím, že se úkoly z dokumenty nepromítly do provozních praxe, selhala řada ministerských rezortů, ale i jednotlivé kraje.
Nehrozí jen kůrovcová kalamita, ale i rozsáhlé požáry a plošné zákazy vstupů do lesů!
Vedle plošných rozpadů smrkových a borových porostů hrozí například vznik rozsáhlých požárů. Ke všemu mnoho lesních komplexů je pro složky integrovaného záchranného systému těžko přístupná. Právě riziko suchých lesů vidím do budoucna jako velikou hrozbu. Tu bude pravděpodobně umocňovat mimořádný balíček Ministerstva zemědělství, který byl představen minulý týden. Ten počítá s ponecháváním kůrovcových (sterilních) souší v lesních porostech bez pokácení. V takových to porostech se kůrovec už nemůže šířit dál, protože stromy nebudou mít kůru, pod kterou brouk vyžírá lýko stromů. Ovšem hrozí jejich neřízený pád a v takových to suchých porostech také vzniká vyšší míra rizika vzniku a rychlejšího šíření požárů. Budoucí stavy porostů můžou zavdat k tomu, že státní správa lesů bude vyhlašovat plošné zákazy vstupů do lesů.
Navíc v dlouhodobém horizontu jsou kvůli suchu ohroženy i spodní vody, což zřejmě bude přímý vliv na obyvatelstvo. Už nyní je mnoho vesnic totiž bez pitné vody. A v neposlední roli může mít vliv rozsáhlé vykácené plochy na sníženou retenční schopnost, kvůli kterým lze očekávat lokální záplavy. Už jen z těchto důvodů, jenž ovlivňují mimoprodukční funkce lesů, je nutné zavčasu provádět lesnická opatření. Samozřejmě tam, kde to stav lesů ještě umožňuje.
Veřejnost si musí uvědomit, že lesy jsou vedle produkce kyslíku klimatizací naši krajiny a vůbec planety. Nehledě na to, že ovlivňují i zemědělské hospodaření. Pokud zmizí, byť jen na krátký čas, může to mít vliv i na rostlinou produkci zemědělských plodin. Například může snížit produkci chmele, což rapidně zdraží koncový produkt - pivo. A přiznejme si to, kdo by si tohle přál? Je tedy potřeba seznamovat společnost s konečnými důsledky klimatických extrémů, jenž budou ovlivňovat běžný styl života.
Urychlenou adaptací lesů lze zmírnit negativní dopady na funkce lesů!
Jde o lesnicko-hospodářská opatření od urychlené změny druhové skladby, porostní struktury (věkové, výškové, tloušťkové a tím plošné diferenciace) a dostatečného porušení korunového zápoj pro proniknutí dešťové vody k půdě u smrkových a borových lesů rostoucí mimo svá ekologická optima až po budování suchých a mokrých skladů či silniční infrastrukturu. To ale není nic nového. Vědecké poznatky a výstupy různých projektů je doporučují už roky. Severní Morava je důkazem, že se opatření neaplikovala včas.
Výsadba tzv. melioračních a zpevňovacích dřevin jako jsou buky nebo jedle probíhá! Jedná se ale o adaptační opatření?
K výsadbě dřevin, které mají úkol meliorovat půdu a zpevňovat porosty, docházelo především při obnově porostu. Osobně toto opatření neberu jako přípravu na změnu klimatu. Zmíněny odolnější dřeviny se do porostu dostávají až tehdy, když se les vytěží buď tzv. nahodilou (neplánovitou) těžbou nebo úmyslnou v mýtném věku. Pokud dojde ke vzniku např. kalamitního holiny po kůrovcové těžbě, vznikají obrovské náklady na zalesnění a následnou péči. Ke všemu dřeviny jsou vystaveny daleko větším extrémům počasí. Mám na mysli předcházet tyto rizika a sázet sazenice dřív, kde vyšší a starší stromy nejsou zcela ještě zralé k těžbě nebo jsou, ale ještě se ponechají stát, aby vytvářely lepší mikroklima a chránily nově vysázenou generaci lesa před horkem a sluncem. Jedná se o tzv. podsadby, kde se sázejí především dřevin vyžadující stín (buky nebo jedle). Osobně v tom vidím jeden velký benefit. Jestliže z nějakého důvodu odumře horní stromové patro, už pod ním roste nová generace lesa. Tedy odpadávají náklady na zalesnění, půda je chráněna lesem a nevzniká výpadek z dřevní produkce.
Krizovému stavu v lesnictví by mohlo vyhlášení nouzového stavu
Je nutné s uvědomit, že cena dříví některých sortimentů klesá pod hladinu rentability a pokud nedojde řešení, hrozí finanční nesnáze mnoho vlastníkům lesů. Proto jediné rychlé řešení vidím v tom, že se musí realizovat vyhlášení nouzového stavu podle zákona 240/2000 Sb. o krizovém řízení. K tomu se váže i řešení hospodářsko-technických opatření v silniční a železniční dopravě, využití kapacit státních firem a aktivní součinnost krajských samospráv.
Nouzový stav a garantované výkupy dříví státem
Nouzový stav vládou ČR by umožnil pružnější výkup dříví od vlastníků lesů za garantovanou cenu včetně odvozu, díky kterému by vlastníci dostali adekvátně zaplaceno, aby měli finance na další boj s kůrovci, na zavádění adaptačních opatření nebo na následné zalesňování holých ploch po kůrovci. Ovšem pokud by jej nenechali přirozené sukcesi a cílové dřeviny by vnášely později, až se vytvoří lepší mikroklimatické podmínky, bylo by dostatek času vypěstovat požadované množství sazenic.
Na druhou stranu by nouzový stav znamenal, že vlastníci lesů by byli motivováni k prodeji aktuálně špatného dříví nebo dříví atraktivního pro kůrovce. Stát by tímto krokem dal impulz soukromým vlastníkům lesů k potřebné akceleraci „vyčištění“ lesů, asanaci kůrovcového dříví a jeho vyvezení z lesů, čímž by se zároveň nastartoval tok dříví. To by několik týdnů nemuselo putovat na již přeplněné sklady zpracovatelů, ale na státní sklady. Zároveň by mohla následně stoupnout i cena dřeva, jako druhotný efekt tohoto kroku. Na výkup dřevní hmoty probíhající v nouzovém stavu by mohlo být využity z rezerv finančních prostředků na řešení krizových situací.
Myšlenka tkví v tom, že stát potřebuje řešit krizovou situaci v lesích a zároveň chce rychle pomoci vlastníkům lesů. Tímto jedním krokem by „zabil dvě mouchy jednou ranou“ a ke všemu by na tom mohl ve finále vydělat.
Jak by mohl stát nakládat s vykoupeným dřívím?
Stát by vykoupené dříví mohl skladovat a po zlepšení cen na trhu prodat. Stejně by se jednalo o dříví špatné kvality v těch nejnižších třídách. Hodnotnější dříví by se mohlo dočasně skladovat na mokrých skládkách, což má ale své omezení z mnoho hledisek, jako je dostupnost vody nebo zdroj elektrické energie apod. Nebo by se pro něj mohl najít odbyt mimo středoevropský prostor či Evropskou unii. Možností je mnoho a v tomto je nutno být kreativní.
Stát by měl také řešit další možnosti, jak více uplatnit domácí dřevo v české společnosti a provést takové kroky, aby u tuzemského dřeva dosáhl co nejvyšší přidané hodnoty. Toho by se mohl zvládnout snížením daně z prodeje dřeva a výrobků na jeho bázi. Umožnit jeho větší uplatnění ve stavebnictví, aby se mohly stavět výškové budovy jako jinde v Evropě. Nebo podpořit ve větší míře domácí zpracovatelské kapacity, a to především ty se středním a malým provozem. Zapomenout by se nemělo ani s podporou nábytkářské a papírenské průmysl, to znamená vytvořit optimální podmínky pro export jejich výrobků. Ministerstva průmyslu a obchodu se musí v tomto ohledu více angažovat než doposud. Taky bych se ani nebránil tomu v případě nouze nejvyšší, aby se část dříví nejhorší kvality nabídla k prodeji občanům jako palivové dříví nebo se pálila v elektrárnách. Část hmoty by měla zůstávat také v lesích, aby se zlepšil její stav a zadrželo se v ní více vody.
Jaké další aspekty budou ovlivňovat vývoj v lesích?
Jedná se o nedostatek těžební mechanizace a nedostatek lesních pracovníků, dále skladovací a zpracovatelské kapacity. Přitom lesní dělníci dlouhodobě opouštěli lesnictví kvůli trvale nízkým platům napříč sektorem, od státních lesů po soukromé. Proto je zapotřebí urychleně přijmout lesní dělníky ze zahraničí. Proces přijímaných zahraničních pracovníků je ovšem pomalý. Dalším negativním faktorem ovlivňující lesnicko-dřevařský trh výrazným způsobem je nestabilní obchodní systém Lesů ČR chráněný tzv. Dřevěnou knihou, což je koncepce MZe k hospodářské politice státního podniku. Nedostatek sadebního materiálu požadovaných polostinných až stinných druhů dřevin jako je jedle, buk či světlomilných je například dub a podobně. A samozřejmě stále omílaná otázka přemnožené spárkaté zvěře. Kvůli ní vlastníci lesů vynakládají nemalé finanční prostředky na ochranu mladých stromků před jejím poškozením. Zároveň je tím výrazným způsobem omezena přirozená regenerace lesa.
Obchodní model Lesů ČR je potřeba inovovat, ne ho zcela změnit!
Obchodní model Lesů ČR není třeba zcela měnit, ale upravit ho tak, aby co nejvíce vyhovoval požadavkům lesnickému provozu z hlediska pěstebních a těžebních úkolů v závislosti na potřebách lesních porostů, podle možností využití manuálních pracovních sil a mechanizačních kapacit. Je potřeba vše vyhodnotit a přijmout rychlá opatření, aby výsledné řešení bylo efektivní a ekonomicky nejvýhodnější. Pro představu tím myslím, že například někde bude vhodnější jen outsourcing jako dosud, někde se budou soutěžit jen služby a prodej dříví půjde ve vlastní režii a někde bude pro změnu vhodné soužit dříví a pěstební práce budou ve vlastní režii. Bude nutné využít celé škály způsobů prodeje dříví, nákupu pěstebních a těžebních služeb a využití vlastních lesních pracovníků a techniky.
Ukazujeme společnosti příklady dobré praxe a cílovou podobu budoucích lesů
Takových příkladů, které by šly označit jako příklady dobré praxe, je celá řada, ale mohlo jich být daleko víc, kdyby šetrné hospodaření bylo více podporované. Pokud bych měl být konkrétnější z nejvíce postižených oblastí třeba Vysočiny, tak určité lesnické úsek na majetku Městských lesů Jihlava nebo rodiny Kinských patří k tomu nejlepšímu, co lze v ČR vidět. Alespoň podle mých zkušeností, co jsem zatím viděl v ČR a v Evropě. Ve správě státních Lesů ČR bych vyzvedl Demonstrační objekt Klokočná, který se nachází u Prahy nedaleko Říčan. Lesní hospodáři zde dlouhodobě uplatňují přírodě blízké principy, a proto lez vidět, že jejich lesy jsou více odolné a stabilní. Snaží se v maximální míře využít produkční schopnosti stanoviště (půdy, světla, tepla, srážek a optimálního proudění vzduch) pro zdárný růst stromů a přirozené obnovy tak, aby v rámci těžeb nevznikaly velké holé plochy.Vlastně se dá říci, že těžba probíhá odstraňováním jednotlivých stromů nebo po určitých skupinkách stromů. Takovou těžbou se lesníci spíše snaží o individuální výchovu jednotlivých tzv. cílových stromů do jejich zralosti. Zároveň se tím snaží o druhovou, věkovou, výškovou, tloušťkovou diferenciaci a tím i prostorovou. Díky tomu lze na určité malé ploše najít více staré, vysoké a tlusté stromy. Pokud chybí dřeviny z původního druhové složení jako je buk a jedle, uměle se doplňují tím, že se vysoké stromy podsází.
Aby se změna projevila především z ekonomického hlediska, chce to určitý čas, kontinuální lesnický přístup a osvícený vlastníky lesa, kteří důvěřují svému lesnickému personálu. Lesní porosty se odvděčí vyšší ekologickou a statickou stabilitou. Pokud by se dosáhlo vyváženého stavu spárkatá zvěř s lesním ekosystémem, alespoň do doby, kdy se zvýší úživnost, která je přirozeným a doprovodným jevem tohoto hospodaření, tak se zefektivní rychlost obnovy lesních porostů i celkového hospodaření.
reklama
Další články autora |
Aleš Erber: Poroučet Lesům ČR, komu mají prodat kolik jakého dřeva, je cesta do slepé uličky. Musíme jinudy
Aleš Erber: Zamyšlení nad pokáceným dubem z Krnova
Aleš Erber: Ring volný! Lesníci versus mocná myslivecko-dřevařská lobbyOnline diskuse
Všechny komentáře (9)
Milan Milan
19.12.2018 09:11DAG
21.12.2018 09:15Mimochodem, rezervu finančních prostředků na řešení krizových situací nechala vláda rozpustit do státního rozpočtu, takže už neexistuje.
Jan Šimůnek
25.12.2018 09:44Souhlasím s DAG, že by za současný stav lesů měl jít někdo sedět, ale je třeba začít od zdroje problémů, a tím jsou jednoznačně ekologické organizace, které v reálu přírodě jen škodí. Což, bohužel, patrně znamená dostat do čela státu "vládu tvrdé ruky", která by se s těmito zločineckými organizacemi nekašlala. Vidím takovou vládu jako zlo, ale jako menší zlo, než je současný zoufalý stav, kdy nejsou vynutitelné ani rozsudky Nejvyššího soudu a Ústavního soudu (viz kauza Klinika), o zákonech ani nemluvě. A o to víc jsem nakrklý na ekology, že nás patrně k něčemu takovému donutí.
Jan Škrdla
26.12.2018 21:28Viděl jsem místo, kde téměř všechny porosty do 60 let padly (vše byly smrkové monokultury), přežily převážně smíšené dospělé porosty s jedlí, modřínem, borovicí, bukem a dubem (smrk tam byl asi původně taky).
Je to o zodpovědnosti. Té mnohde chybí. Lidé nejsou blbí. A když kolikrát vidí své představené, tak přebírají jejich chování mnohdy taky a výsledek pak známe. Šachy s šéfem lesů nebyly jen náhodné. Vytknout se jim dá leda příliš pozdní příchod a nulová hmotná zodpovědnost.
Jan Škrdla
26.12.2018 23:43 Reaguje naS tím, že by měl lesník chodit do lesa souhlasím. Problém je v tom, že rámci úspor došlo k rapidnímu snížení stavů lesnického personálu. S tím kolik toho má revírník na starosti, řeší problémy z kanceláře a do lesa jezdí terénním automobilem (pěšky by to nestihl prochodit, to by se musel rozdvojit).
Kdyby tomu tak bylo, nebyla by tu taková pohroma.
Vraťme se k otázce monokultur, dle mého jsou a budou vhodnější smíšené porosty.
SM ve středních polohách zavrhujete - nedivím se.
BO - vyhovují jí spíše písčitá půda. V nižších polohách už taky začíná dostávat na frak. Vzhledem k tomu, že má kyselý opad, je vhodné ji pěstovat spolu s melioračními dřevinami, které svým opadem zlepšují stanoviště.
JD - pomalu roste, v mládí vyžaduje zástin (např. přípravných dřevin). Je vhodné obnovovat ji pomoci malých prvků (koltíků) nebo výběrným způsobem (o kterém nechcete slyšet).
MD - naopak rychle rostoucí a výrazně stínomilná dřevina. Je náročný na živiny a svým opadem výrazně zhoršuje stanoviště. Vhodný jako příměs v BK porostu. MD monokultura je tragédie - říká se že modřín je sám sobě hrobařem.
DB - taky je lepší jej pěstovat 2 etážovém porostu (v horním patru DB a v dolním stínomilné dřeviny, které svým opadem zlepšují stav půdy a zabraňují zavlčení kmenů u dubu).
BK - jedná z mála dřevin, u které by se ve středních polohách dalo uvažovat o monokulturách. Pokud nám záleží na kvalitě, mělo by se jednat o porosty z přirozené obnovy. Zatím nevím o patogenu, který by v současnosti plošně decimoval bukové porosty. Co není, může být, proto bych byl i tady opatrný.
PS: to co uvádím, nejsou výplody nějakého moderního "náboženství", ale známá fakta.
K lesnickému personálu - nevím jestli máte ponětí, jak to bylo dříve a jak dnes?
Dříve míval pod sebou revírník +-3 hajné, kteří prakticky znali každý strom v lese. Dnes má na starosti větší plochu než dříve a hajní jsou zaměstnanci najatých firem. Na lese jim tak nezáleží, protože neví jestli jejich firma vyhraje tendr i na další období.
Mimo jiné je to důsledek snahy o minimální náklady a maximální zisk. Stát si chtěl z lesa udělat dojnou krávu, jak to dopadlo není třeba komentovat.
