Arthur F. Sniegon: Kdo, když ne oni?

Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora

Zdroj | ČIŽP

Zajisté se všichni shodneme, že divoká příroda dnes ze strany lidského pokolení čelí bezprecedentnímu tlaku. Vidím zde tři roviny jejího ohrožení.

Prvním je masivní plošný útok nás všech na přírodu jako celek. Každý z nás, v zemích rozvojových i více či méně rozvinutých, svým způsobem života, ba svou samotnou existencí, má na přírodu záporný vliv – všichni spotřebováváme tenčící se zdroje, létáme, svítíme, jíme, znečišťujeme, násobíme se. Děje se tak jakoby mimochodem, většinou neúmyslně, každý svou troškou do mlýna prohlubuje propast, do které, běda, jednou celý systém spadne. Řešením může být jen občanské uvědomění jednotlivců, politická opatření celku a doufám, že i nadcházející vynálezy vědy.

Druhou frontou střetu s lidí s přírodou jsou cílené akce kriminálního charakteru, které často (ne vždy, v různých společnostech a různých dobách je to různě) nemají podporu u veřejnosti a stojí mimo zákon. Budiž zde zahrnuto pytláctví, ilegální rybolov, překupnictví s chráněnými druhy a podobné okatě násilné přečiny vůči přírodě (které by však při absenci první fronty nebyly povětšinou dostatečně silné na to jednotlivé druhy či ekosystémy udolat). Toto již není doménou nás všech, ale poměrně úzké skupiny lidí, kteří takto ve stínu ukrajují z toho, co ještě zbylo. Tady je nutná silná represe a následné alternativy k ilegální obživě, pakliže v dané společnosti a době nejsou.

(Vytvářet shora alternativu pro odhalené překupníky s papoušky v České republice jistě není potřeba, pracovních příležitostí je víc než dost, to samé se ale nedá říci o možnostech pytláka či pašeráka ptactva dejme tomu na brazilském venkově státu Pará.)

Třetí úrovní lidského selhání vůči přírodě je často nefunkční či nedobře fungující systém ochrany přírody v jednotlivých státech. Máme či měli bychom mít struktury a mechanismy, jak zájmy přírody hájit, ty jsou však zhusta nedostačující, podfinancované, nekompetentní, někdy vyloženě přírodě zhoubné a zpátečnické.

Zrovna se vracím z terénní ochranářské mise ze zemí střední Afriky, kde je návštěvník svědkem flagrantní převahy všech tří zmíněných tlaků na tamní přírodu.

Nejmučivějším dojmem na mně osobně působí právě častá bezzubost, amatérismus a neefektivnost tamních struktur. Běžného vesničana, pálícího pro pár dolarů dřevěné uhlí, je možné pochopit, i motivace pytláků vzácných zvířat jsou mi v chaosu tamních diktatur zřejmé.... Ale proč sakra lidé, kteří mají uniformu nebo razítko a měli by přírodu chránit, dělají často pravý opak?!

Vře to ve mně.

Roky jsem se při návratech domů do ČR utěšoval tím, že u nás to pane šlape jinak. U nás máme přeci (mimo jiné profesionální struktury) takové oddělení CITES na ČIŽP, které nám mohou mnohé jiné státy právem závidět. A vskutku závidí. Nejen státy středoafrické... výbornou pověst má tento útvar i ve světě na západ od našich hranic. Samotné výsledky mluví za ně:

Přečtěte si také |

Tereza Mináriková: Pytláci a pašeráci se radují. Ředitel ČIŽP ruší mezinárodně uznávaný tým, potírající obchod s ohroženými druhy

Operace „Trophy“ - rozkrytí ilegálního obchodu s tygřími produkty v ČR; operace „Rhino“ - černý obchod s rohy nosorožců; operace „Osseus“ – obchod se slonovinou, nosorožčími rohy a tygřími kostmi; Operace „Lora“ – ilegální obchodování s papoušky...

Kromě těchto velkolepých odhalení a akcí je oddělení výkonnou kontrolní složkou, která zajišťuje ¾ veškeré CITES kontroly a správní činnosti na ČIŽP. Všech ostatních 10 inspektorátů zajišťuje úhrnem onu poslední čtvrtinu.

Kdyby tyto statistiky nestačily, i ocenění práce inspektorů z vnějšku nám napoví, jak se věci mají. Vedoucí oddělení Pavla Říhová byla v roce 2018 v rámci zasedání Interpol skupiny pozvána na osobní audienci u britského prince Williama, který je vášnivým podporovatelem ochrany přírody. O rok později ji Celní správa ČR udělila vyznamenání za celoživotní spolupráci.

Tento elitní útvar měl být ovšem interním nařízením o reorganizaci útvaru k 1. 10. 2020 zrušen. Bez adekvátní náhrady, bez vysvětlení a bez detailního naplánování, co to v celé problematice přinese. Hotová věc. Od plánu bylo sice na poslední chvíli upuštěno, ale krok byl pouze odložen do budoucna.

Dosáhnout v jakékoliv profesi tak daleko, jako současní inspektoři na oddělení CITES, trvá dlouho a to každý rozumný člověk chápe. Přetrhat tedy v tuto kritickou chvíli léta budované vazby, kontakty, spolupráce a důvěru by bylo velmi nezodpovědné a zcela zbytečné. Takzvaná institucionální paměť bude do velké míry ztracena a mnohé se bude muset budovat od píky. Otázkou navíc zůstává, zdali by toho byli noví lidé odpovědní za agendu současných inspektorů kompletně schopni – dle mých informací zdaleka ne všichni budoucí činitelé vládnou dobrou angličtinou, což je pro tuto oblast nepostradatelné. Dvě současné inspektorky jsou navíc také soudními znalci – bude i toto nadále zajištěno?

Vypadá to, že tvůrci plánu na reorganizaci na ČIŽP, tedy de facto rozprášení současného schopného týmu CITES, si takové otázky nekladou. Akce nebyla s nikým diskutována, zdůvodněna a diskuse nevznikla ani po provalení tohoto plánu. V prostoru se vznášejí otázky a chybí odpovědi. Chaos. Věru bych se nedivil inspektorům, kdyby s této pracovní atmosféře zlomili nad vyššími strukturami svého úřadu hůl a šli na stezce ochrany přírody a vymáhání práva svou vlastní cestou. Oni se neztratí, pro ČIŽP by to však byla rána. Zbytečná rána.

Nikdo jiný teď za zmíněné inspektory jejich práci tak dobře neudělá...

Hrozí, že pokud naplánovaná či jiná podobně neuvážená reorganizace projde, vrátíme se v akceschopnosti a kompetentnosti v čase někam hodně dozadu a geograficky někam k rovníku do Afriky.

To nesmíme připustit.

Je na ministrovi životního prostředí a jemu podřízeným strukturám, aby v tuto chvíli konali – zažehnali doutnající požár a zasadili se o to, ať jsou nastavena taková pravidla, takové podmínky a takové jednání v rámci ČIŽP, aby pracovníci mohli nadále pracovat, a ideálně pracovat ještě lépe, než dosud. Znám je, všechny – v minulých letech jsme spolupracovali na na některých případech, na osvětových kampaních i expertních seminářích - jsou to lidé na svém místě. Místo podpory se jim v jejich usilovné práci hází klacky pod nohy.