Dušan Utinek: Proč nejsem členem SVOL

Původně jsem tento text chtěl napsat jako parafrázi na slavnou povídku Oty Pavly Jak jsem se stal a zase nestal komunistou. Panu Pavlovi však nesahám ani po podrážky a k některým členům SVOL by to bylo nekorektní. I když po posledních mediálních výstupech této organizace už si nejsem tak docela jistý…. Nevěřil jsem vlastním očím, když jsem si před pár dny přečetl zprávu na Silvariu, ve které Komora soukromých lesů SVOL (úplný název je Sdružení vlastníků obecních, soukromých a církevních lesů, ale to nejde pořád vypisovat) tvrdí, že soukromí vlastníci lesů podporují novely zákonů o lesích a o myslivosti. Nejsem členem tohoto sdružení různých nestátních vlastníků lesů, které se slovy svého zástupce na jednání pořádaném Ministerstvem životního prostředí někdy v roce 2020 pochlubilo, že jeho zájmem jsou lesní majetky, které mají vlastní správu. Tedy ekonomicky dostatečně silné majetky, které si to mohou dovolit. Jinak řečeno, jde o větší majetky o velikosti stovek nebo snad tisíců hektarů. Jako vlastník několika hektarů lesa a zároveň odborný lesní hospodář pro celkem 1100 ha různě malých lesních majetků, které podobné požadavky nesplňují, se proti této zprávě ohrazuji. Nejsme všichni členy uvedeného sdružení a žádám SVOL, aby hovořil pouze za své členy.

Přesto bych se chtěl zeptat, zda všichni vlastníci lesů, za které SVOL tak rád mluví, četli poslední návrhy zmiňovaných novel zákonů? Nebo jim někdo řekl, že ten text je v pořádku a mají s ním souhlasit? A bylo s tím textem seznámeno všech skoro 294.000 vlastníků lesů, z nichž 99 % má méně než 100 ha lesů a tudíž velmi pravděpodobně nemají vlastní organizaci? Nebo SVOL stále hovoří za větší lesní majetky s vlastní organizací, i když se malými vlastníky lesů rádo zaklíná? I k možnosti zrušení povinnosti platit státu daň z nemovitých věcí za lesy se zástupce SVOL na pracovní schůzce k přípravě Národního lesnického programu v roce 2019 vyjádřil odmítavě. Odůvodnil to tvrzením, že je to příjem obcí a na ten se nesmí sahat. Takže té mediální změně postoje nerozumím.

Bylo by zajímavé zjistit, zda vlastníci vědí, o co v novelách zákonů o lesích a o myslivosti jde. Co jim přináší a v čem zlepšují současný stav?

K zákonu o myslivosti by bylo užitečné zjistit odpovědi například na tyto otázky:

- Souhlasím s tím, že v honebních společenstvech, která pronajímají honitby, rozhodují o nájemném a o tom, jak bude myslivost provozována, za mne může jednat jakýkoli zástupce uživatele honitby? Většinou člen místního mysliveckého spolku a na základě neověřené plné moci? Častokrát, aniž bych o tom věděl a s tím, že hlasuje přímo proti mým zájmům?
- Souhlasím s tím, že se nedomůžu náhrady škod, které mi způsobuje zvěř na mém hospodaření, respektive pokud předám záležitost soudu, budu na jeho výrok čekat nejméně dva roky? Za tuto dobu mohu vesele zkrachovat…
- Chci sám provádět myslivost na svých pozemcích a tím ztratit nárok na náhradu škod? Ovšem pouze pokud vlastním 30 hektarů a ještě souvislých honebních pozemků? A slovy nesmrtelného Jiřího Paroubka: „Kdo z vás to má?“
- Je v pořádku, že někdo na mých pozemcích sklízí a přivlastňuje si to, co na nich žije a vyrostlo, častokrát bez náhrady? O významném snížení daňového výnosu pro stát ze snížené daně z příjmů vlivem škod zvěří nemluvě.

K zákonu o lesích jsou důležitá například tato témata:

- Souhlasím s tím, že už neplatí to, co SVOL k lesnictví velmi správně po svém vzniku v 90. letech 20. století hlásal, tedy že nejdůležitější je v lesnictví princip trvalosti? Do trvalosti patří pojmy rovnoměrnost a odolnost, pod odolností se skrývá i rozmanitost. To všechno prosazovali obecní lesníci v nadšených počátcích SVOL. Dnes je hlavním zájmem této organizace kompenzace různých odborných omylů, které se svádí na nějakou vyšší moc. Prostě: „ vlastníku, chovej se jak hovado, on ti to stát zaplatí“.
- Je v pořádku, že nejlepší vlastník lesa v této zemi je státní podnik založený ke správě státních lesů, ke kterému budou směřovat další a další platby v podobě příspěvků na hospodaření a získávání veřejné zakázky za desítky milionů bez výběrového řízení?
- Souhlasím s tím, že obce nemohou hospodařit na majetcích státu, ani nijak získat tuto možnost? A to přesto, že současný stav vede k tomu, že na některých pozemcích se nehospodaří vůbec z důvodu ochrany vlastnických práv? To nejsou nezodpovědní malí vlastníci, ale stát, který jim hospodaření blokuje. Přitom kůrovcovou kalamitu je snadné svést na teplo, sucho a nezodpovědné vlastníky malých lesů.
- Je v pořádku, že zodpovědní vlastníci lesů jsou finančně trestáni za to, že si najdou svého odborného lesního hospodáře, smluvně se dohodnou na jeho povinnostech a skutečně s ním spolupracují na správě svých lesů? Vše si musí zaplatit ze svého. Pokud se o svůj les nestarají, tuto službu za ně zaplatí stát. Je ale pak správné, že stát se nezajímá o to, zda vlastníci vůbec dostávají nějakou odbornou podporu a zejména zda dotace na činnost státního podniku má nějaké protiplnění?

Pokud jde o stav lesů a jejich odolnost, která se promítá do stability a udržitelnosti hospodaření, a tím pádem i do trvalosti výnosů po dlouhá následující desetiletí, je třeba se zeptat, zda je správné, že má být zrušená povinnost lesy vychovávat a tím zvyšovat jejich statickou a jinou odolnost? Výchovou můžeme podporovat různé žádoucí druhy dřevin, a především podporujeme přírůst, jinak řečeno, kolik nám toho na daném stanovišti naroste. To se sice projeví za dlouhé roky, ale naši předkové to tak dělali a plody jejich snažení my dnes sklízíme a je naší povinností pro své následníky připravit stejné dědictví.

O zrušení povinnosti vysazovat meliorační a zpevňující dřeviny nemluvě. Dle novely se nemusíme zajímat o rozmanitost lesů a tím také v dlouhodobém horizontu o jejich odolnost, trvalost a stabilitu produkce. U řady vlastníků bohužel platí, že co neukládá zákon, to se nedělá. U lesních majetků, kde se střídají různě zodpovědní zástupci vlastníka, to představuje potenciálně hrozivý vliv na lesní hospodářství.

Z pohledu krátkodobé ekonomiky, tedy letošního hospodářského výsledku, můžeme na vynechání porostní výchovy a zalesňování listnáči výrazně ušetřit. Pokud se ale chceme nakonec dopracovat k určitému množství a kvalitě dříví, je to dlouhodobá ztráta. Ale to dnes nikoho nezajímá, a pokud něco zákon přímo neukládá, tak to přece nebudeme dělat.

Uvedený přehled komentuje jenom několik a snad do nebe nejhlasitěji volajících ustanovení novel obou zákonů, se kterými opravdu nesouhlasím. Obracím se opět na SVOL s výzvou, nechť hovoří jen za své členy a postará se, aby byli patřičně informovaní.

Nevěřím tomu, že skoro 294 tisíc vlastníků lesů v ČR opravdu souhlasí s předloženými novelami. Doby, kdy se jistá organizace zaklínala pracujícím lidem, který se jí ke konci smál do obličeje, už pominuly. Slušelo by se, aby za určitou skupinu hovořil jen ten, kdo k tomu má skutečný mandát čili pro francouzštiny znalé čtenáře pouvoir.

Abych byl spravedlivý, obě novely přinášejí i různá pozitiva. Přes nepominutelnou užitečnost a oprávněnost těchto pozitiv chápu texty novel přes obrovské množství práce a jednání na nich strávených jako počátek trnité cesty k vyvážené právní normě. Ta upraví zájem společnosti na myslivosti a lesích. Celé společnosti, nikoli vybraných zájmových skupin.

---

reklama

---