Helena Erbanová: Co kdyby naše bydlení představovalo řešení klimatické krize?

Foto | Sasha Freemind / Unsplash

Náš uhlíkový rozpočet pro docílení zachování oteplování planety pod 1,5 °C je již z 90 % vyčerpaný. To znamená, že máme všehovšudy deset let na to, abychom změnili kurz a docílili uhlíkové neutrality. Zatímco velká část politiků i bohatých mecenášů věří v technologická řešení, čas těmto plánům nehraje do karet. Je zde ale jeden sektor s obrovským, možná trochu přehlíženým potenciálem, kde jsou technická řešení již nyní k dispozici a především jsou ekonomicky realizovatelná. Ano, emise ve stavebnictví by klidně mohl být název té nejúčinnější ukolébavky na světě a předčítání tohoto textu dětem před spaním vám autorka vřele doporučuje. Oblast stavebnictví a existující zástavby přesto zasluhuje bližší zkoumání, protože nabízí nečekané možnosti na snížení emisí skleníkových plynů. Není to samozřejmě tak atraktivní téma jako lední medvědi, přesto by se možná právě naše domovy mohly stát symbolem klimatické krize – a jejího řešení.

Sektor stavebnictví v Evropě stojí za mnohem větší spotřebou energie než průmysl či doprava (má za následek až 50 % všech emisí skleníkových plynů, započítáme-li produkci konstrukčních materiálů) a na rozdíl od těchto dvou oblastí již známe způsoby, jak tuto energetickou spotřebu dostat na nulu. Mezi klíčová řešení patří opatření v energetické účinnosti, chytré technologie, decentralizovaná výroba a spotřeba energie a cirkularita, mající dopad na využití primárních materiálů a generaci odpadu. Co potřebujeme je kombinace vizionářských politických opatření a cílené investice. Nejde však jen o samotné snížení emisí. Přibližně 50 milionů evropských spotřebitelů má problémy dovolit si vytopit své domovy. Kromě snižování dopadů klimatické krize tak může naše aktivní ozelenění zástavby a stavebnictví pomoci s řešením bytové i energetické chudoby a nezaměstnanosti.

Zástavba je velmi specifická, protože na rozdíl od běžných spotřebitelských produktů má dlouhou životnost a tak lze předvídat, že přibližně dvě třetiny existujících budov tu budou i v roce 2050, což je rok, kdy bychom měli docílit klimatické neutrality. V současnosti je míra renovace existující zástavby přibližně 0,5-1 % za rok. I přesto je renovace pouze jednou stranou mince, která sice vede k navyšování energetické účinnosti a tedy ke snižování operačních emisí, na druhou stranu odvětví stavebnictví se potýká s opačným celosvětovým trendem a emise z produkce materiálů naopak narůstají. Stavebnictví je navíc pro Evropu poměrně klíčový ekonomický sektor generující zhruba 10 % HDP, 100 miliard euro ze zahraničního obchodu, dotýká se téměř 3 milionů firem, z nichž 90 % jsou malé a střední podniky, které zaměstnávají 20 milionů pracovníků. Environmentální dopady tohoto sektoru jsou však drtivé: kromě již zmíněné energetické intenzity produkuje 30 % CO2, konzumuje 50 % surovin, produkuje 33 % veškerého odpadu a využívá 33 % vody. Tato oblast je tak jedním ze žhavých kandidátů na přetavení v oběhové hospodářství, přičemž tento krok s sebou nese předpoklad vytvoření 6,5 milionů nových pracovních míst do roku 2030.

V centru debaty o cirkulární ekonomice stojí téma plýtvání. Rozumný, finančně gramotný spotřebitel se bude plýtvání vyhýbat jako čert kříži. Přesto podíváme-li se například na plýtvání jídlem, průměrně se 53 % veškerého plýtvání odehraje v našich domácnostech. I tak se ale tomuto tématu věnuje daleko větší pozornost než tématu plýtvání materiálem, který stejnou měrou přispívá k vyčerpávání našich planetárních zdrojů. Během příštích 100 let zmizí obrovské množství elementárních prvků. Slavná Mendělejevova tabulka se tak o dobrou třetinu ztenčí. Studenti chemie možná zajásají nad okrouhaným studijním materiálem, pro nás by ale tato informace měla být dalším vztyčeným varovným prstem. Jenomže o tématu se v mainstreamových zdrojích stěží dočteme, jednak proto, že jde o velmi komplexní téma, které je těžko uchopitelné na individuální spotřebitelské úrovni, jednak máme stále nedostatečný přístup k relevantním informacím. Je to ale jeden z důvodů, proč se čím dál tím víc skloňuje téma cirkulárního a uhlíkově neutrálního stavebnictví. Není to jednoduchá výzva: sektor je velmi fragmentovaný a obsahuje velké množství aktérů od producentů, dodavatelů, přepravců, developerů, investorů, architektů, designerů, stavařů, veřejné správy až po samotné uživatele. Jak oslovit jednoho každého z nich a motivovat ho k tomu, aby se zajímal o udržitelné stavby? A co to vlastně jsou ty udržitelné stavby?

I Evropská unie řadí stavebnictví k jednomu z nejdůležitějších pilířů klimatické akce nutné k dosažení našich závazků z Pařížské dohody a zmiňuje ho v několika klíčových legislativních dokumentech jako je Evropský právní rámec pro klima, Zelená dohoda pro Evropu a Nový akční plán pro oběhové hospodářství (trochu krkolomný český název cirkulární ekonomiky). Komise si navíc sama uvědomuje komplexnost úkolu před kterým stojí a tak hledá holistický přístup, jakým problematiku obsáhnout. Jedním zajímavým počinem je právě vznikající nástroj Level(s).

Jde o rámec, který má uchopit právě téma udržitelné stavby. Nabízí celému spektru aktérů, kteří figurují v životním cyklu stavby, jednotný jazyk a konsolidované informace, aby tomuto tématu rozuměli všichni stejným způsobem bez ohledu na profesní původ. Jde o informační nástroj, který vytváří sadu indikátorů udržitelnosti napříč celým životním cyklem stavby: jaká je její emisní intenzita, zda jsou využité materiály v souladu s cirkulární ekonomikou, jaká je spotřeba vody, zda podléhá normám zdraví a komfortu, zda je adaptabilní a odolná vůči klimatickým změnám a jaké jsou optimalizované výdaje. Rámec Level(s) vychází z cirkulárního modelu a má za cíl přispět ke snížení environmentálních dopadů budovy během celého jejího životního cyklu při zachování nízkých operačních výdajů, navýšené hodnoty nemovitosti, zajištění její adaptability na budoucí klimatické změny, využití recyklovaných materiálů a snížení využití primárních zdrojů.

Tento rámec byl vyvinut za široké spolupráce se zástupci průmyslu i veřejného sektoru, jimž bylo umožněno otestovat tento systém a vložit do něj svůj feedback (participanty testovací fáze byly například společnosti jako Skanska či Saint-Gobain). To samozřejmě přispělo i k transparentnosti a uživatelské přívětivosti tohoto rámce. Jeho největší přínosem je dozajista vytvoření jasné vize na to, co je to skutečně udržitelná budova a také překlenutí informační propasti mezi designérskou a investorskou úrovní. Ačkoliv si však Komise vymyslela i překrásný hashtag #BuildCircular, otázkou nadále zůstává, jak úspěšná bude v zapojení jednotlivých členských států do vytváření nové spotřebitelské kultury založené na zdravějších stavebních metodách. Level(s), který bude spuštěn během podzimu tohoto roku, je dobrovolný nástroj, dostupný všem z otevřeného zdroje.

Přečtěte si také |

Akademici: Města mají zásadní roli v ochraně klimatu