https://ekolist.cz/cz/publicistika/nazory-a-komentare/ivan-brezina-pozvanka-na-sumavsky-vylet
zprávy o přírodě, životním prostředí a ekologii
Přihlášení

Ivan Brezina: Pozvánka na šumavský výlet

21.4.2011
Lesy v 1. zóně Trojmezná kolem Plešného jezera v roce 2006 - zelené.
Lesy v 1. zóně Trojmezná kolem Plešného jezera v roce 2006 - zelené.
Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora
Foto | Archiv Ivana Breziny
Vstaňte od počítače a o nadcházejícím prodlouženém víkendu obujte pohorky. Realitu je vždycky nejlepší spatřit na vlastní oči. Zvlášť, když pod záminkou ochrany přírody paradoxně dochází k vandalskému ničení nenahraditelných přírodních hodnot.
 

Sporem o podobu národního parku Šumava se jako ekologický publicista zabývám od poloviny 90. let. Za tu dobu jsem pročetl tisíce stran dokumentů, vyslechl argumenty desítek odborníků a napsal bezpočet článků. Slova, čísla a analýzy ale člověku nepřinesou tak pronikavý vhled do reality, jako když situaci zhodnotí vlastníma očima.

Proto radím: o Velikonocích navštivte Trojmeznou, Mokrůvku nebo Černohorský prales. Projděte se kolem Plešného jezera, vyšlápněte si k pramenům Vltavy, vylezte na Luzný... To, co spatříte, nebude "velkolepé divadlo přírody", ale hřbitov mrtvých stromů. Unikátní ekosystémy se pod ničivým vlivem lýkožrouta smrkového nepřirozeně rychle rozpadají, čímž je ohrožen samotný smysl existence parku. "Kůrovcová kalamita je už u konce," říkají zastánci přírodních procesů bez přívlastků a za každou cenu. "Příroda se teď sama od sebe vzpamatuje a začne se broukovi bránit, uvidíte." Opakují to už nejméně patnáct let, každý rok pořád dokola. Stala se z toho bezobsažná mantra, vyprázdněné ideologické heslo, které realita už dávno usvědčila z nesmyslnosti.

Po šumavských lesích se teď má stát další obětí ekologistů nový ředitel parku Jan Stráský. "Je to agent dřevařské lobby blízké ODS, která chce vykácet Šumavu," volají. Každý, kdo se o šumavský spor zajímá dlouhodobě, přitom prožívá silný pocit déja vu. Přesně takhle totiž před pár lety ti samí lidé útočili na tehdejšího ředitele Ivana Žlábka.

Přesná řeč čísel

Během Žlábkova působení ve funkci klesl objem kůrovcových těžeb ze 187 351 stromů v roce 1996 na 13 276 stromů v roce 2003. Nutno ovšem dodat, že Žlábek dřevo z 1. zón neodstraňoval a neprodával, i když z toho byl často neprávem osočován. Napadené stromy byly poraženy a odkorněny, aby tak byl kůrovec usmrcen. Zůstávaly ale ležet na místě, kde zetlely a poskytly tak ekosystému živiny. Žlábkovo údajné "ničení přírody" se tedy skoro ničím nelišilo od přirozených disturbancí typu větrné smršti.

Klesající objemy kůrovcových těžeb jednoznačně dokazují, že se Žlábkovi dařilo dostat brouka pod kontrolu. Jenže to právě aktérům nečisté hry vadilo. Začátkem roku 2004 byl proto Žlábek z postu ředitele parku na žádost Hnutí Duha ministrem Ambrozkem odvolán a nahrazen "ekologickým" Aloisem Pavlíčkem. Stalo se tak zřejmě v rámci placení povolebních "dluhů" (viz). Okamžitě po Pavlíčkově nástupu kůrovcové těžby vyskočily na dvojnásobek (35 166 stromů v roce 2004).

V březnu 2007 pak do vedení parku nastoupil další "ekologický" expert František Krejčí. Jeho kritici od začátku připomínali propojení s firmou Parkservis, která se začátkem 90. let pokusila šumavské lesy prakticky zprivatizovat. Kdyby to prý bývalo vyšlo, jednalo by se o klasický tunel (viz, viz, viz). Krejčí se na Šumavě začal chovat jako komunistický mocipán, orwelovsky ohýbající nejen fakta, ale i samotný jazyk. Řadovým ochranářům z terénu například zakázal používat termín "kalamita". Museli podepsat prohlášení, že před veřejností a novináři budou mluvit zásadně jen o "gradaci".

Lesy v 1. zóně Trojmezná kolem Plešného jezera v roce 2009 - uschlé.
Lesy v 1. zóně Trojmezná kolem Plešného jezera v roce 2009 - uschlé.
Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora
Foto | Archiv Ivana Breziny
Nejpodstatnější ale je, že od Krejčího nástupu do funkce mířil graf kůrovcových těžeb strmě vzhůru. V loňském roce Krejčí vytěžil 347 000 stromů, tedy absolutně nejvíc v celé dvacetileté historii parku. Důležitá je přitom perspektiva: Krejčí loni vyporážel skoro dvakrát víc stromů, než Žlábek ve svém těžebně nejvyšším roce 1996, a šestadvacetkrát (!) víc, než Žlábek v roce 2003 – tedy těsně předtím, než ho Ambrozek na žádost aktivistů vyhodil coby "dřevožrouta".

"Žlábkův program je pařez!", hřímali až do Silvestra 2003 zastánci bezzásahovosti. Taky byste čekali, že nejpozději v létě 2004 začnou křičet, že za "ekologického" ředitele Pavlíčka je to ještě horší? Že sepíšou petice, zorganizují blokády, uspořádají tiskové konference a pozvou na Šumavu televizní štáby? Kdepak, byli úplně potichu, a to i když Pavlíčkův nástupce Krejčí proměnil Šumavu v prosperující dřevařský závod (viz graf). Pařezy jim najednou nevadily. Jen za poslední dva roky přitom jejich oblíbenec vytvořil v parku skoro 2000 hektaru holin. Vladimír Just napsal: "Zelený management zplundroval Šumavu rekordními těžbami." I když to myslel ironicky, výjimečně měl hořkou pravdu.

Pomsta je sladká

Možná vysvětlení těchto biblických šupin na zelených očích jsou dvě. Buď jsou zastánci nekácení totální pokrytci. Co u jednoho ředitele vadilo, u druhého nevadilo. Tuto teorii podporuje chování jedné z nejbizarnějších postaviček šumavského sporu, muže, který navzdory absolutnímu nedostatku odborné kompetence a kvalifikace vyplodil víc "ekologických" článků než jakýkoli lesovědec. Celou svou rozsáhlou "kůrovcovou publicistiku" přitom postavil na podlé a nízké pomstychtivosti. V září 2000 byl totiž s manželkou strážci parku přistižen v přísně chráněné první zóně parku Jezerní slať při krádeži borůvek. S ohledem na křehký ekosystém se tam nesmí nejen sbírat lesní plody, ale ani vstupovat. Jenže zatímco běžní borůvkáři trhají jen modré plody, tihle dva měli v rukou celé rostliny, barbarsky vyrvané i s kořeny (viz). Přivolaná policie přestupek proti zákonu 114 o ochraně přírody zdokumentovala a kazisvět dostal po zásluze pokutu.

Pomsta je ale zřejmě sladší než borůvkový koláč. Rozzuřený a uražený kazisvět totiž policii vzápětí zavalil smrští trestních oznámení, podle nichž se ředitel parku Ivan Žlábek podílí na miliardových krádežích dřeva. Nic z toho se nikdy neprokázalo. Kazisvět proto v médiích vyrukoval s tvrzením, že Žlábkovo jméno figuruje v registrech bývalé Státní bezpečnosti (viz). Obratem se ukázalo, že je to nesmysl. Náhradním "estébáckým" terčem se ale stal právník parku – muž, který sice formálně připravoval smlouvy a hlídal termíny a agendu, ale na Žlábkova rozhodnutí o kácení či nekáceni neměl žádný vliv. Kazisvět přesto vytvořil nabubřelou estébáckou aféru, kterou zaplnil přední stránky novin i minuty spřáteleného televizního pořadu Nedej se!. Každý klacek na Žlábka mu byl prostě dobrý.

Pointa? Jedním z nejbližších kazisvětových spolupracovníků se později stal zhrzený šumavský lesník, který Žlábkovi také nemohl přijít na jméno. Žlábek ho totiž vyhodil, protože kradl stromky a navíc nadmíru pil. Kazisvět se s lesníkem sešel v "Přátelích Šumavy", a také ho často citoval ve svých článcích. Když pak do vedení parku přišel "ekologický" František Krejčí, vzal zhrzeného lesníka zpátky a udělal z něj svého poradce. Tento muž měl tedy náhle možnost přímo ovlivňovat směr, kterým se bude park ubírat. Přímo se podílel se na rozhodování, zda kácet nebo nekácet.

Co na tom, že lesníkovo jméno figuruje v registrech bývalé StB pod krycím názvem Polesný? Jeho temná minulost kazisvětovi najednou vůbec nevadila. Kupodivu už nevolal, že je park "doslova prolezlý agenty". Na rozdíl od někdejšího Žlábkova právníka byl přece nový Krejčího poradce "náš člověk", takže od kazisvětského "lovce estébáků" dostal generální pardon.

Prameny Vltavy na jaře 2010 – hřbitov mrtvých stromů.
Prameny Vltavy na jaře 2010 – hřbitov mrtvých stromů.
Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora
Foto | Ivan Brezina

Bursík nečetl Klostermanna

Zábavná historka o pomstychtivém milovníkovi borůvek je ale jen odskokem od tématu. I proto ostatně neuvádím jeho jméno. Druhé vysvětlení mlčení ekologistů k drancování dřeva za éry "zeleného" ředitele Krejčího je mnohem zajímavější a pravděpodobnější. Nemohlo jít o předem promyšlenou hru, jak se dostat ke dřevu za miliardy? Nevadil náhodou Žlábek militantním přívržencům bezzásahovosti právě proto, že kdyby ještě rok dva vydržel, dnešní kůrovcová kalamita by nikdy nevznikla? Jestliže tomu tak bylo, pak jim dnes z přesně stejného důvodu vadí i Stráský. Pokud by se mu totiž podařilo prosadit záměr přesně zacílených radikálních zásahů proti kůrovci, během dvou let by kalamitu dostal pod kontrolu. Stromy by přestaly odumírat po statisících, a to by byl průšvih. Tedy aspoň pro dřevařské firmy, která dnes na Šumavě mají díky "ekologům" žně.

Do této teorie zapadá i velmi podivné chování některých aktérů. Hnutí Duha v květnu 1999 blokádou Trojmezné vytvořilo kůrovcůvé ohnisko, ze kterého se pak brouk šířil dál (viz). Podle posudku soudního znalce Ivo Viceny tím aktivisté způsobili ekologickou škodu za patnáct milionů korun.

Někdejší ministr životního prostředí Martin Bursík pak na jaře 2007 v tomto scénáři pokračoval. Svévolně a protiprávně zakázal odstranit rozsáhlé polomy, vytvořené orkánem Kyrill. Kůrovci tak poskytl prostřený stůl v podobě 150 000 umírajících stromů, který zákonitě skončil dnešní kalamitou (viz). Nejméně od roku 2005 bylo přitom z odborné analýzy Jiřího Mánka (viz) známo, jakou katastrofu podobný krok způsobí. Bursík se ale čtením žádných analýz nezdržoval. Nečetl zřejmě ani šumavského klasika Karla Klostermanna, který po ničivé větrné smršti v roce 1870 napsal: "Širé souvislé lány lesů podlehly a na jejich místě rozkládalo se pole bitvy budící úžas a hrůzu, na němž se kupila zdrcena a zohavena těla obrovitých bohatýrů. Do spoust mrtvol se dal brouk kůrovec, který během dvou let tou měrou se rozmnožil, že jal se zachvacovat zbylé zdravé porosty. Podobalo se, že na celinké Šumavě neobstojí ani jediný smrk..."

Ponechme teď stranou vážné podezření, že tím Bursík spáchal trestný čin (viz). Zajímavější otázka zní: mohlo jít o předem pečlivě promyšlené a třeba i zaplacené kroky, jak umělým vyvoláním kalamity roztočit kola dřevařského byznysu? Nebo těžaři jen dovedně využili ideologické zaslepenosti ekologistů, kteří jim posloužili jako "užiteční idioti"?

Pohled ze Stráže k jihu - holiny, vytvořené Pavlíčkovým a Krejčího "ekologickým" vedením parku.
Pohled ze Stráže k jihu - holiny, vytvořené Pavlíčkovým a Krejčího "ekologickým" vedením parku.
Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora
Foto | Ivan Brezina

Vědci a "vědci"

O co méně mají milovníci kůrovce věcných argumentů, o to lépe zvládají metody "ohýbání reality". Jasně to dokazuje tajný zápis z porady Stráského odpůrců, který v půlce března zveřejnil internetový deník Neviditelný pes (viz). Záměrem účastníků porady je dosáhnout Stráského odvolání – pouhé dva dny poté, co byl jmenován do funkce. Metodou má být podávání žalob a "stupňování tlaku v médiích". Což se přesně děje.

Tajné porady se zúčastnili aktivisté Hnutí Duha a někteří vědci. Slovo "někteří" je důležité. Podle pečlivě vytvořeného černobílého mediálního mýtu je totiž vědec jen ten, kdo stojí na správné straně barikády. "Vědci odmítají plán boje proti kůrovci", "Vědci se obávají o osud Šumavy", dočtete se v novinách. Jména jako Jeník, Krečmer nebo Mrkva zřejmě do vědecké obce nepatří. V tiskových zprávách aktivistů ani v článcích jejich ideologických kamarádů z řad některých novinářů se o nich nedočtete. Odborní odpůrci bezzásahovosti podle nich totiž nejsou žádní vědci, ale "fachidioti", takže se o jejich vědeckých názorech mlčí. Jenže dnes už je mimo jakoukoli pochybnost, že šumavský experiment nevyšel. Teorie bezzásahovosti byla za cenu uschlé Šumavy falzifikována. Skutečný vědec by to uznal, ideolog to ale neuzná nikdy. Stále dokola vám bude tvrdit, že ten bílý čtverec je přece ve skutečnosti černý kruh.

Přívrženci bezzásahovosti se na Stráského vrhli jako rozzuřené vosy. Z demagogie je usvědčuje už jejich nevěcný slovník, plný urážek a osobních útoků (viz). Někdejší králové Šumavy jsou hysteričtí proto, že ztrácejí absolutní vliv. Zatímco dva minulí "zelení" ředitelé jim ve všem "šli na ruku", Stráský je na nich zcela nezávislý. Bez ohledu na jejich bojovná hesla se rozhodl ukončit šílený experiment, kvůli němuž jen v loňském roce v parku uschnul milion stromů. A navíc za ním stojí i lidé, kteří na Šumavě žijí. Předseda svazu šumavských obcí Jiří Hůlka označil Stráského jmenování za "správné rozhodnutí a ideální řešení pro Šumavu". Podporu novému řediteli vyjádřilo třináct českých občanských sdružení, ke kterým se přidaly i organizace z Bavorska. Kdo jiný by měl mluvit do toho, zda bude Šumava mrtvá nebo zelená než lidé, kteří tady žijí? Kdo jiný by měl protestovat proti ideologii bezzásahovosti, která z místních hotelů a penzionů vyhání zákazníky, jež nechtějí trávit dovolenou na depresivním hřbitově mrtvých stromů?

Jak se v parku kácelo za "dřevožrouta" Žlábka a za jeho "ekologických" nástupců Pavlíčka a Krejčího?Graf ve větším rozlišení
Jak se v parku kácelo za "dřevožrouta" Žlábka a za jeho "ekologických" nástupců Pavlíčka a Krejčího?Graf ve větším rozlišení
Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora
Foto | Archiv Ivana Breziny

Potěmkinova vesnice

To všechno vyvrací tisíckrát omílané lži zastánců bezzásahovosti. Taky jste četli v novinách, že suché lesy na Šumavu paradoxně přilákají víc turistů než zelené a že naši "ekologicky osvícení" sousedé proti kůrovci nezasahují? Ale v novinách toho napíšou... Takže raději nevěřte ani tomuhle článku a vyražte se o tom o Velikonocích přesvědčit na vlastní oči. Začněte třeba na tzv. zážitkové trase na Březníku. Bývalé Krejčího vedení parku sem vodilo turisty a politické delegace. Ukazovalo jim "velkolepé divadlo přírody", údajně spočívající v tom, že tu samy od sebe vyrůstají miliony malých smrčků. "Vidíte? Tady je důkaz, že se příroda po kůrovci vzpamatuje sama!", volali. Mělo to jen jednu chybičku: ty smrčky sem jen pár let předtím nechal vysázet převážně ředitel Žlábek (viz). Prostě klasická Potěmkinova vesnice, navíc s ukradením cizích zásluh.

A takhle to bylo na "ekologické" Šumavě až do příchodu Jana Stráského skoro se vším. Nový ředitel se teď chystá postavit k problému čelem. Kácet chce jen na 4 % rozlohy parku, a to stejně přísně výběrově, jako to kdysi dělal Ivan Žlábek. Podle aktuální zprávy ze čtvrtka 21. dubna mu ministr životního prostředí Tomáš Chalupa ozdravnou kůru schválil (viz). Je to hlas zdravého rozumu. Na Šumavě se přece jen začne bojovat o záchranu posledních zbytků cenné přírody.


reklama

 
foto - Brezina Ivan
Ivan Brezina
Autor je novinář. Na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy vystudoval systematickou biologii a ekologii.

Ekolist.cz nabízí v rubrice Názory a komentáře prostor pro otevřenou diskuzi. V žádném případě ale nejsou zde publikované texty názorem Ekolistu nebo jeho vydavatele, nýbrž jen a pouze názorem autora daného textu. Svůj názor nám můžete poslat na ekolist@ekolist.cz.

Online diskuse

Redakce Ekolistu vítá čtenářské názory, komentáře a postřehy. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se ale zároveň zavazujete dodržovat pravidla diskuse. V případě porušení si redakce vyhrazuje právo smazat diskusní příspěvěk
Do diskuze se můžete zapojit po přihlášení

Zapomněli jste heslo? Změňte si je.
Přihlásit se mohou jen ti, kteří se již zaregistrovali.

reklama
Ekolist.cz je vydáván občanským sdružením BEZK. ISSN 1802-9019. Za webhosting a publikační systém TOOLKIT děkujeme Ecn studiu. Navštivte Ecomonitor.
Copyright © BEZK. Copyright © ČTK, TASR. Všechna práva vyhrazena. Publikování nebo šíření obsahu je bez předchozího souhlasu držitele autorských práv zakázáno.
TOPlist