Jan Zeman: Problémy čištění odpadních vod ve Varšavě
reklama
Prý za to může svým rozhodnutím z roku 2005 tehdejší primátor Varšavy a pozdější polský prezident Lech Kaczynski. Pod jeho vedením bylo tehdy rozhodnuto, že se Varšava bude orientovat na jedinou ústřední čistírnu odpadních vod, a to Čajku. To je ale opatření logické ve městech, odvodňovaných do jedné řeky, zde Visly. Nejde tak dost dobře učinit v české metropoli, jejíž severovýchod je odvodňován do Labe, nikoliv do Vltavy.
Někteří napsali, že prý jde o sabotáž. Takovýmto výkřikům nepřikládám význam. Od roku 2006 Varšavu spravuje OP. S Varšavou spravuje i tamní vodovody, kanalizace a čistírnu Čajka. Aktuálně je v Polsku i ve Varšavě do voleb daleko.
Mnohem střízlivější jsou obvinění, že projekt čištění odpadních vod ve Varšavě má vážné systémové chyby a že jeho realizace byla poněkud odfláknuta. Stavební horlivostí poněkud kontroverzní primátorka Varšavy za OP v letech 2006-18 paní Gronkiewicz Wals to do jisté míry bere na sebe. Říká asi následující: „Problém byla časově omezená dosažitelnost vysokých dotací z fondů Evropské unie. Proto jsem tvrdě tlačila na co nejrychlejší realizaci projektu čištění odpadních vod ve Varšavě Čajka i na úkor kvality. To zřejmě způsobuje loňské i letošní problémy.“ Dodávám, problém spěchu na úkor kvality s cílem stihnout čerpání dotací z EU mají i jiné stavby v Polsku a ne jinak je tomu i v Česku.
Varšavská čistírna odpadních vod Čajka v Bielolece na severu města byla zásadně rozšířena a zmodernizována. Rozsáhlý komplex staveb současné čistírny Čajka byl zprovozněn v roce 2012.
Bohužel s vážnými problémy. V roce 2018 musel být pro vážné technické problémy prakticky na rok zastaven provoz v tamní spalovně čistírenských kalů.
V noci z 27. na 28. srpna 2019 vypověděla poslušnost kanalizační stoka pod Vislou. Vedení čistírny příslušné odpadní vody okamžitě přesměrovalo na druhou kanalizační stoku, ale ta vzápětí vypověděla poslušnost též. Nezbylo než splašky z levobřežní Varšavy začít znovu pouštět do Visly a způsobit ekologickou katastrofu v královně polských řek pod Varšavou. Shodou okolností se tak stalo za rekordně nízkého vodního stavu. Polský ministr životního prostředí Jan Szyszko z vládní strany Právo a spravedlnost (PiS), který to s ochranou životního prostředí rozhodně nepřeháněl (mimo jiné vyvolal před časem nevoli záměrem povolit střílení přísně chráněné zubry evropské), okamžitě ucítil příležitost a zahrál si na velkého ekologa. Malér OP pořádně omlátil o hlavu. Inu, krátce před parlamentními volbami přišla nehoda jak na zavolanou. Upřímně řečeno, pokud by byla politická konstelace obrácená (tj. vláda v Polsku OP a ve Varšavě PiS), byla by situace podle všeho podobná, jen by se skandalizovalo v obráceném gardu.
Nezbylo než postavit pontonový most a po něm vést dva provizorní kanalizační řady přes Vislu až do prosince 2019, kdy se podařilo oba kanalizační řady pod Vislou opravit a znovu zprovoznit.
Ukazuje se, že ne nadlouho. Splašky tečou opět do Visly a je slabou útěchou, že momentálně nemá Visla rekordně nízký vodní stav a že jsou vypouštěné splašky ozónovány, takže škody na říčním ekosystému jsou nižší. Prostě, i nadále platí: „Práce kvapná, málo platná!“
Ministerstvo obrany Polska reagovalo pružně: staronový pontonový most, který opět ponese dvě tlusté náhradní trubky pro splašky, se přes Vislu začal stavět neprodleně.
reklama
Dále čtěte |
Další články autora |
reklama
Online diskuse
Všechny komentáře (4)
Jan Šimůnek
5.9.2020 12:03To je ovšem bolest socialismu jako takového, nejen toho s předponou EU.
Viktor Šedivý
7.9.2020 20:40 Reaguje na Jan Šimůnek-
Byl plán splněn? Byl. Je na čističce štítek "financováno z brusele"? No určitě je.
vaber
6.9.2020 08:52jen se spoléhá na ředění čistou vodou
Břetislav Machaček
7.9.2020 20:22 Reaguje na vabertu problém se sinicemi a zarůstáním rostlinstvem. To se ale raději
viní zemědělce za splachy hnojiv. Nejhorší jsou zastaralé kanalizace
se společným odtokem jak splašků,tak i dešťové vody. Při dešti pak čistička nestíhá a voda jde do řeky často i obtokem. To se septiku
či žumpě nemohlo stát. V době bez dešťů, když navíc lidé šetří vodou
při splachování WC, je nádherná večerní procházka odkanalizovanou
částí města. Smrad z kanálů je ukázkový a čeká se na déšť, aby
ty usazené nečistoty uvolnil a spláchl tím ochozem rovnou do řeky. Je to zcela běžná praxe u mnoha čistíren odpadních vod.
Řešením by musely být důsledně oddělené splaškové a dešťové vody
a tam, kde to nelze, tak zůstat u septiků či žump, ze kterých
lze návozem čističkám dodávat"potravu", když ji někdy chybí. Málo
splašků je pro čistírny špatné, tak jako když je jich hodně.
Výsledek tak bývá velice sporný a čistá voda na pohled nemusí
být vždy vodou čistou, protože vše se odstranit nedá.