Karel Zvářal: Šoupálkovník

Trochu nezvyklé a schází podrobnější nákres a návod, ale děkujeme.

Proč nezvyklé? Šoupalkovníky jako typ trojúhelnikové budky s vletovým otvorem u kmene stromu( šoupálci hnízdí běžně ve štěrbinách pod kůrou) najdete již v literatůře staré přes padesát let.

Na nejasnosti/dotazy máme diskusi. Předpokládal jsem, že popis je více než dostatečný, skoro vše lze vyčíst z fotek: vnitřní rozměry 10x10 dno, 11 výška, prkna coulky. Čtvercový otvor 24-30 x 24-30 mm (Š, Mo, U, Pa, Ba), (30-Le/Ko) je otočen ke kmeni – v tak úzkém prostoru se predátoři nemohou dostat do budky, maximálně strčí tlapku do tunýlku – a končí, druhou se drží kůry. Proto při těchto rozměrech je nutné budku TAKTO, a ne jinak, UPEVNIT. Otvor nasměrovaný do prostoru umožní predátorům (kuna, mýval) při sedu na střeše se všelijak natáčet. Zde ze střechy predovat nemůže, tam je prostor 1-2 cm, drátěné oko musí být proto krátké, hřebík hned (1 cm) nad rovinou střechy.

Budka se nelíbí brhlíkovi, nehnízdí, ani v ní nepřespává. Vlet je proto otočen ke kmeni, neb šoupálek nikdy nebyl v klasické budce s hladkou (plechovanou) stěnou a otvorem do prostoru – to vyhovuje všem ostatním ptákům, ale jemu ne. Ten vysekaný úzký otvor (viz. foto) je na boku, kam může po šplhání po kmeni snadno doskočit. Spodní lišta k otvoru je široká 4-5 cm, 3,5-4 cm od střechy. Drát je provléknutý shora asi 1 cm od konce prkna a zdola zatočen nahoru. Oko je tudíž “nafest”, s budkou by nemělo být snadné hýbat. Spodní drátek rovněž tak: z opěrného hřebíku (60) 1-2 cm drátek k papíráku, oba zatloukám jen do kůry. I závěsný hřebík do kůry, ten ale pod úhlem 30°, a ještě ho doklepnu, až je skoro rovnoběžný s kmenem.

Budečka je to malá, ale ptákům se líbí. Kdysi jsem dostal od jednoho ČSOP třicet těžkých, oplechovaných budek, kde dřevem nešetřili. Výška 35-40, ale i 45 cm. Vysoké budky neobsazovali, bývali v nich jen pavouci a vosy. Pokud jsem dosypal sm hrabanku, tak potom je obsazovali. Takže pokud si někdo myslí, že čím vyšší, tím lepší – nikoliv! Ptáci si většinou vystelou skoro až po otvor, kam na ně kuna dosáhne. Tady je problém s predací odstraněn, ale je nuné vyhánět myšice, plchy nechávám.

Samička z hnízda na fotu mě nadchla svým uměleckým talentem, jak pěkně poukládala kousky kůry. Něco takového vystavit v galerii, asi nejednoho návštěvníka by to zaujalo-). To byl také důvod, proč jsem si dal za úkol vyrobit budku “na míru”, ale aby v ní mohli být i jiní pěvci, zejména menší druhy sýkor.

Děkuji za připomenutí. Budu muset stejně udělat nové budky.

Hezký příspěvek - i když se o tuto oblast osobně nezajímám, rád jsem si to přečetl. Je vidět, že dlouholetá praxe je nenahraditelná deviza.

Takových článků by mělo být více a ne PR články od dealerů fotovoltaiky, jejichž objektivita je přinejmenším sporná.

Děkuji za ohlas, potěší. Někteří pozitivní reakci nedají, kdyby trakaře padaly:-) Vzpomenu “příhodu z natáčení”, asi sedm let zpátky, aby to nebyla taková suchařina.

Jelikož mám budek víc, než Šeherezáda pohádek, čistím je už od léta. Jdu takhle jednoho srpnového rána po asfaltce k jedné z linií a vidím u skládky lesní techniku a chlapi rozmlouvají. Jeden zdraví a táže se, kam prý jdu. “Čistit budky!”

“Šak ani lopatu nemáte... A tady o žádné budce nevím”. (Aha!-), byl by to dobrý fór, kdyby…). “Ale né kadibudky – ptačí budky čistím, a mám je dost dobře skované. Naskle!”