Mikuláš Peksa: Rok s Turówem ukazuje, že i životní prostředí potřebuje právní stát

Hnědouhelný důl Turów. Ilustrační snímek.

Licence | Některá práva vyhrazena

Foto | MEDIA WNET / Flickr

Začátkem prosince se nám v Europarlamentu sešly dvě petice. Jedna přišla z Liberce a zněla skoro stejně jako ta, kterou jsme projednávali před rokem. Tedy: těžba na dole Turów odporuje evropskému právu, poškozuje krajinu, bere české straně vodu a působí škody na zdraví. Petici přišel osobně vysvětlit a obhájit kolega Václav Židek, radní z Libereckého kraje. „Nejsme příliš přecitlivělí, jen chceme budoucnost a přechod k udržitelné ekonomice,“ shrnul jasně a výstižně, o čem celý spor je a proč místní občané chtějí, aby Komise byla přísnější.

Zákonům i sousedům navzdory: jak vlastně spor o Turów vznikl?

Jak jsme se vůbec dostali do situace, kdy potřebujeme aktivní zásah Komise? Lignitový důl Turów na česko-polsko-německém pomezí měl původně skončit s těžbou v roce 2020. Polská vláda mu ale prodloužila licenci až do roku 2026 s tím, že teoreticky může zůstat v provozu až do roku 2044. Celé řízení bylo přitom, mírně řečeno, nestandardní. A to jak z pohledu polských zákonů, tak základních pravidel sousedského soužití. Lidí na druhé straně hranice se těžaři na nic moc neptali a pokud už museli reagovat, vypořádali se s námitkami stylem „papír snese všechno“.

Bezohledné kroky varšavské vlády a těžební společnosti PGE začaly v praxi brzo dopadat na obyvatele obcí, které s dolem sousedí na české i německé straně. Pokračující těžba totiž znamená, že se rypadla a důlní jáma blíží až k jejich oknům, ačkoliv i to se těžaři snaží malovat v nejlepším světle. Těžba si ale od naší krajiny vybírá velkou daň. Důl nám totiž odčerpává vodu.

Stručně tu vysvětlím technickou podstatu ztráty vody na Turówě. Voda odtéká z české strany kvůli tomu, že je v této části Lužických hor zvláštní podloží se stopami po bývalém ledovci. Masa ledu nechala v půdě stopy, říká se jim glacifluviální koryta, s jejichž pomocí se v podloží vede voda. Jenže když vezmete rypadlo a z půdy tuhle vrstvu vyndáte pryč, naruší se tím přirozený tok podzemní vody.

V tomto konkrétním případě to znamená, že na české straně hranice voda ubývá. Podle některých měření klesla hladina spodních vod v této lokalitě až o 35 m. Tohle se dá snadno ukázat v hydrogeologickém posudku, který ovšem polský vlastník dolu, těžební gigant PGE, nechce ani udělat, ani uznat.

Postup polské vlády ubližuje všem

Těžba ovšem dál pokračuje, důl běží a pomalu se přibližuje k našim hranicím. Státem ovládaná PGE si s dodržováním práva hlavu neláme. Proč by taky měla, když za ni v podstatě ručí varšavská vláda, jejíž účty nakonec zaplatí polský daňový poplatník?

A tak Polsko kvůli Turówu dluží už nemalou částku, začátkem prosince to bylo 35 milionů EUR a každý den to roste o dalšího půl milionu. To je totiž výše pokuty, kterou Polsko dostalo od soudu za to, že se odmítlo podřídit soudnímu rozhodnutí.

Zdá se vám to celé bizarní? Rok se vede spor, kde má jedna strana průkazné argumenty, vyhraje u soudu, lidi na druhé straně hranice to zbytečně stojí peníze a stejně se nic neděje? Ano, taky mi přijde, že tu něco není v pořádku. A je to především chování polské vlády, která nám v praxi ukazuje, jak je důležité, aby fungoval právní stát.

Vláda práva znamená, že se nemusíte bát o budoucnost

Když se řekne „vláda práva“, zní to obecně a někdo může mít problém si představit, co by to pro něj mohlo znamenat v praxi. Tak tady vidíme jasně, co se stane, když selhává právní stát. Znamená to bezmocné přihlížení tomu, jak těžař svévolně ničí krajinu, kde mají lidé svůj domov. Znamená to dluhy, mezinárodní ostudu, pokažené vztahy mezi přáteli, lži a manipulace. Bez vlády práva je strašně těžké dosáhnout toho, že všichni mají pravdivé informace, aby si mohli udělat vlastní názor. A ještě těžší je, když chcete v takovém prostředí volat někoho k odpovědnosti.

Nedělejme si iluze, že je v tomhle směru v Česku všechno dokonalé. Varovným příkladem je postup České inspekce životního prostředí při vyšetřování havárie na Bečvě. V něčem jsou si obě kauzy podobné. Viník se schovává za polopravdy, které mohou fungovat právě proto, že stát nedokáže nebo nechce vymáhat svá vlastní pravidla a přiznat fakta. Dodnes nemáme jasnou odbornou zprávu, co se na Bečvě stalo, stejně jako polská vláda dodnes odmítá uznat odborné posudky o vlivu těžby na životní prostředí.

Právní stát není jen abstraktní hodnota, je to praktická věc, díky které se i normální člověk bez větší politické či aktivistické námahy může domoct ochrany toho, co má rád. Třeba kusu krajiny, který má za domem, a představy, že na stejně hezkém místě budou jednou trávit čas jeho děti a vnuci. O tom mluví liberecký radní Václav Židek, když říká: „chceme budoucnost“.

Naděje tu je, přinejmenším ta společná evropská

Naděje tu naštěstí je. V Česku ji ztělesňují očekávání od nastupující vlády a blížící se prezidentské volby. V Polsku je to o poznání horší, i kvůli tomu, že vláda ve Varšavě podrývá opozici půdu pod nohama, jak jen se dá. Dělat opozici bez nezávislých médií, spravedlivé justice a nově i nejspíš bez garance lidskoprávní ochrany není nic jednoduchého. Přesto tu stále ještě máme společné evropské stoly, jako byl právě ten na petičním výboru v Europarlamentu. Tady se na vládu práva stále ještě můžeme spoléhat.

Ačkoliv i sem dopadají stíny pokřivené reality, kterou vyrábí vláda stavící svou vůli nad zákony. Ukázala nám to právě druhá petice, která do Evropského parlamentu přišla a o které jsem psal na začátku. Spravedlnosti se totiž dovolává i polský spolek, který celý spor staví tak, že Češi útočí na životní úroveň polských občanů. To samozřejmě ve světle ostatních okolností nenarazilo na úrodnou půdu. Ale už samotná představa, že se ochrany práva domáhá strana, která to samé právo flagrantně porušuje a odmítá se řídit rozhodnutím soudu, je prostě jako z nějakého jiného vesmíru.

Evropská komise by měla co nejdřív ukončit debatu, která ze stran sporu o důl Turów je vlastně „ta správná“. Zákony a fakta mluví jasně a je potřeba lidem na všech třech stranách hranice ukázat, že na jejich právech, životech a zdraví záleží.