Miroslav Bobek: Předběžná zpráva z Údolí klášterů

Záviděl jsem mongolským kolegům jejich tradiční oblečení: dlouhé, kožešinou podšité dély a mohutné kožené boty. Na samý východ Mongolska, do Chalchgolu, jsme přijeli ve „čtvrté devítce“ zimy, tedy do těch nejkrutější mrazů. Noční teploty klesaly na −40 °C a po svítání pak pozvolna stoupaly k −30, v nejteplejší části dne až k −25 °C. Přicestovat v tomto období byl ovšem náš záměr: místa vytipovaná pro budoucí reintrodukci koní Převalského jsme chtěli posoudit za té nejdrsnější zimy.

Vrátit koně Převalského na východ Mongolska jsme se společně s tamními kolegy rozhodli v roce 2019 a ještě na podzim téhož roku jsme podnikli první průzkumnou cestu. Po ní jich následovala celá řada. Většinu těchto cest absolvovali mongolští specialisté, kteří posuzovali řadu aspektů zvažovaných území: například množství a kvalitu potravy, dostupnost vody, riziko nákazy krevními parazity anebo míru využívání krajiny pro pastvu dobytka. Ostatně právě kvůli sezónní přítomnosti stád domácích koní jsme původně favorizovanou oblast u Hadí řeky odsunuli na druhé místo. V době naší zimní cesty se tak jako nejnadějnější jevilo území o ploše 1 700 km2 ležící z větší části uvnitř Přísně chráněné oblasti Nömrög, jihovýchodně od Žabích jezer.

Cesta auty z Chalchgolu do středu tohoto území nám stepí pokrytou patnácti až pětadvaceti centimetry sněhu trvala terénními auty jen něco přes dvě hodiny. Zastavili jsme na pahorku, z něhož byl krásný výhled do zvlněné krajiny. Před námi se v dálce tyčily dvě mohutné borovice a pod námi byl patrný soutok říčky a potoka. Od ředitele chráněné oblasti Nömrög jsme se na místě dozvěděli, že se nacházíme v Údolí klášterů a že potok nese jméno podle jednoho z nich, Jižního kláštera. (Jak se nám podařilo zjistit později, Severní a Jižní klášter zde snad v první polovině 19. století založil osvícený šlechtic Togtochtör, který všemožně usiloval o rozvoj dnes téměř liduprázdné oblasti; oba buddhistické kláštery byly zničeny za stalinistických represí ve 30. letech 20. století a do současnosti po nich zbyly téměř neznatelné ruiny.)

Sešli jsme dolů k soutoku. Říčku i potok pokrývala tlustá vrstva ledu poprášená sněhem – a na tomto poprašku byly otištěny vlčí stopy. Sledovali jsme je a po pár metrech nalezli čerstvě strženého dzerena, mongolskou gazelu.

Ano, vlci tu budou znamenat problém, shodli jsme se po návratu k autům. V létě nastanou také obtíže s komáry a musíme počítat i s rizikem požárů. Ale navzdory tomu jsme všichni nabyli přesvědčení, že Údolí klášterů se svým širokým okolím je to pravé. Nachází se zde bohatý porost trav, má vhodný terénní profil, není výrazně zamořeno klíšťaty a nejbližší pastevci kočují desítky kilometrů daleko. Lepší území určitě nenajdeme. Koně Převalského jednoho dne vrátíme do Údolí klášterů!

---

reklama

---