Miroslav Bobek: Jak čelit hrozbě dalších pandemií?

Trhy, kde jsou nabízena nejrůznější divoká zvířata, nenajdeme jen v Číně. Tento snímek byl pořízen v Laosu. Foto Miroslav Bobek

Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora

Foto | Miroslav Bobek / Zoo Praha

Celé dějiny lidstva jsou dějinami zápolení s chorobami, které se na člověka přenesly ze zvířat. Dávným příkladem by asi mohly být třeba spalničky a příkladem veskrze moderním poslední forma eboly. Naše doba je v tomto smyslu zvlášť nebezpečná. Člověk proniká stále hlouběji do přírody a intenzívně ji exploatuje, takže možnost kontaktu s patogeny se významně zvyšuje. Nových chorob přenesených ze zvířat na člověka proto zejména v posledních desetiletích přibývá a rychlost jejich šíření může být díky moderní dopravě a vůbec životnímu stylu bezprecedentní.

Z toho také plyne, že covid-19 nemusí být poslední pandemií tohoto druhu. Nevíme, čemu budeme čelit příště – ale nic pěkného to asi nebude.

Jak se podobným hrozbám postavit? První, co se vedle investic do výzkumu nabízí, je snaha eliminovat nejnebezpečnější ohniska, kde patogeny mohou ze svých zvířecích hostitelů přejít na člověka. Typickým a současně navýsost aktuálním příkladem jsou čínské „mokré“ trhy. Bohužel informace, které přicházejí z Číny, zatím neumožňují jednoznačný výklad jejího přístupu. Na jedné straně je tu deklarovaný zákaz konzumace divokých zvířat – byť v některých ohledech nejasný – a na straně druhé oficiální doporučení léčit covid-19 medvědí žlučí. Je tu také zpráva, že v Šen-čenu zakázali konzumaci jakéhokoli zvířecího masa kromě hovězího, vepřového, kuřecího apod., a hned vedle ní informace, že v Tung-kuanu se obchod s divokými zvířaty začal znovu rozjíždět. A pak si vyberte…

Ale nejde jen o Čínu; zvyklosti v některých dalších zemích nejsou příliš odlišné. Výzkumy veřejného mínění provedené v jihovýchodní Asii a v Hongkongu naštěstí ukázaly, že drtivá většina respondentů je pro odstranění trhů s divokými zvířaty, a například Vietnam deklaruje změnu svého přístupu k tomuto druhu nelegálního obchodu. Ovšem i ve světle toho, co v souvislosti s covidem-19 vidím u nás, si říkám: Jen aby to vydrželo.

Naproti tomu tropická Afrika, která je dalším významným inkubátorem nebezpečných chorob, žádné důvody k optimismu nezavdává. Tamní turisticky exponované země hlásí, že po ztrátě příjmů ze zahraničí se rozmáhá pytláctví. A pokud jde o mnohé další africké státy, nedělám si iluze: Každé uvolnění otěží povede k masivnímu ničení přírody, k pytláctví a k renesanci konzumace „bushmeatu“.

Podobně bychom mohli procházet další části světa. Především si však musíme uvědomit, že obchod a obecně nelegální nakládání s divokými zvířaty jsou pouhým vrcholkem ledovce. I tenhle pomyslný vrcholek představuje pořádné a možná nestravitelné sousto. Jenže pod hladinou se skrývá ještě větší a závažnější problém: totiž jak my, lidé, nakládáme s živými tvory, s přírodou a s krajinou.