https://ekolist.cz/cz/publicistika/nazory-a-komentare/pavel-storch-par-postrehu-periferni-postavy-ceske-ochrany-prirody-k-odvolani-reditele-np-ceske-svycarsko-pavla-bendy
zprávy o přírodě, životním prostředí a ekologii
Přihlášení

Pavel Štorch: Pár postřehů periferní postavy české ochrany přírody k odvolání ředitele NP České Švýcarsko Pavla Bendy

16.10.2022 | PRAHA
Odvolaný ředitel Národního parku České Švýcarsko Pavel Benda.
Odvolaný ředitel Národního parku České Švýcarsko Pavel Benda.
Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora
Zdroj | Správa Národního parku České Švýcarsko
Patří do národního parku spíše kůrovec, nebo prodej kůrovcového dřeva? Zdá se vám tato otázka starší než Ekolist? Kdo ji považuje za zajímavou, je podle mne v roce 2022 živoucím důkazem selhání diskuse o národních parcích v ČR. Jak to souvisí s nedávnou zprávou o odvolání Pavla Bendy z pozice ředitele nejmladšího českého národního parku?
 
Před dvěma roky jsem šel se ženou na výlet z České Kamenice přes Rynartice a bývalou loveckou chatu Na Tokáni do Doubice. Odsud jsme autobusem jeli přes Jetřichovice a Hřensko do Děčína. Poprvé v životě jsem měl dojem, že bych jen pomocí výletu v českém národním parku dokázal pětiletému dítěti vysvětlit, čím se liší národní park od zbytku republiky.

Než jsme vstoupili do národního parku, tu a tam ležela hráň vytěženého dřeva. Lesní cesty byly buď rozježděné, či nově velkoryse vybudované. Tu a tam jsme potkali pěšího turistu či skupinku lidí na (elektro-)kolech. V krajině člověk viděl posedy, krmelce a připomínky zemědělského hospodaření – balíky sena, senáž převázanou bílým plastem, ohradníky a dobytek. Lesy byly převážně jehličnaté. Když někde bylo mrtvé dřevo, bylo spíše zapomenuto omylem. Oplocenky střídaly vzrostlejší porosty s různým druhovým složením, člověk tušil, co který lesník na tu kterou holinu v posledních desítkách let „vymyslel“. Bylo vidět, o která místa je pečováno vyžínáním či herbicidy a kterým nikdo nevěnuje pozornost. Výsadby mimo oplocenky byly natřené proti okusu.

V Národním parku České Švýcarsko, tehdy již dvanáct let pod vedením Pavly Bendy, druhého ředitele parku od jeho vzniku, jsme prošli na okraji kolem několika holin, což je běžný úvod, který zná návštěvník i z Berchtesgaden, Harzu či Bavorského lesa. U první z nich stála informační tabule informující o „přestavbě lesa směrem k smíšenému“. Šli jsme po vyznačené turistické stezce a brzy jsme neměli dojem, že by tudy bez obtíží projelo osobní auto, uzounké historické lesní cesty střídaly skutečné kamenité lesní pěšiny.

Vykácená holina na kraji Národního parku České Švýcarsko.
Vykácená holina na kraji Národního parku České Švýcarsko.
Foto | Zdeňka Kováříková / Ekolist.cz

Piktogramy evidentně zakazovaly vjezd cyklistů a skutečně, mezi Rynarticemi a Tokání jsme žádného nepotkali. Hlavní změna byla v lesích. První náznaky podzimních barev buků, javorů, dubů, jeřábů, bříz a osik se draly skrz šeď tisíců odumřelých smrků. Některé měly ještě jemné větvičky bez jehličí v korunách. Slunce skrz ně pronikalo zvláštním polostínem. Přes jiné koruny, tvořené spíše kmenem a a pahýly větví, pronikalo slunce, které hřálo. Tu a tam byly stromy i nalomené. Výjimečně člověk zahlédl ne moc velké choroše troudnatce.

Přechody mezi místy s více borovicemi či buky byly velkou změnou, smrt na chvilku zmizela. Stín chladil. V takovýchto místech na zemi chyběla vrstva semenáčků, která se tu a tam drala v „šedých lesích“. A ano… na dně několika roklí jsme našli i skupinu smrků, které rostly jako by se nic nestalo, klasický zelený chlad. Člověk si říkal, na jak dlouho? Vyjimečně krásné bylo, když někde byly starší, mohutné buky, jejichž koruny najednou sály slunce zpřístupněné odumřelými smrkovými sousedy a překypovaly silou.

Ne, nebudu se rozepisovat o vlivu osvětlení korun na produkci bukvic, jsme v národním parku, tak vypnu „hlavu lesnického inženýra“. Vnímavého turistu ve mně potěšily především nečekané výhledy. Najednou byly vidět dramatické scenérie skal, dříve skryté za hradbou smrkové zeleně. Najednou byl vidět v dálce svítící bukový vršek, jeden z čedičových výchozů. Nikdy dříve jsem si ho odsud nemohl všimnout.

A z této stezky byly vidět i černé pahýly ohořelých kmenů u Jetřichovic. Ční ze změti zeleně pod nimi. Ta je tak hustá, že to nemohl vysázet člověk. Panebože, to je krása. Toto není pár desítek hektarů krásné národní přírodní rezervace, toto je národní park, tady jsou kolem kilometry čtvereční pralesů pro naše děti a vnuky. Sem se vrátil rys a tudy migruje vlk. Bože, krása. Divočina. Ano, trochu jí kazí velké číslo na každé jedli, kterou zahlídnu, ale dobře… výzkum a evidence musí být. Jedlí je tu tak málo.

Čím jdu hlouběji do parku, tím méně je oplocenek, posedů, odbočujících a evidentně používaných přibližovacích linek. Pár cedulí mi vysvětluje, že kůrovec do Národního parku patří, že jedinou alternativou k smrti všech těch stromů okolo by bylo plošné vytěžení, které by vedlo ke vzniku holin. Tuto chybu už Správa parku udělala, kdesi za Pravčickou bránou a nechce ji opakovat.

Něco podobného, ale ve výrazně skromnějším vydání znám ze Šumavy. Někde mezi Poledníkem a Březníkem má člověk podobně vznešené dojmy. Jen je ta příroda přiškrcená dlouhými zimami a mrazy od konce srpna do června. Tady, mezi Prahou a Drážďany, přeci jen buky či břízy rostou rychleji. A tady také, celou tu nádheru nevnímám z asfaltu, uskakujíce kolům a koloběžkám. Sem se dostanu i v zimě, aniž bych musel uskakovat spěchajícím běžkařům.

Dospělý les na Špičníku nedaleko Březníku v 90. letech podlehl kůrovci. Panovala obava, že pokud mu nepomůžeme, už se nikdy neobnoví. Takto vypadá po 20 letech bez lidské pomoci.
Dospělý les na Špičníku nedaleko Březníku v 90. letech podlehl kůrovci. Panovala obava, že pokud mu nepomůžeme, už se nikdy neobnoví. Takto vypadá po 20 letech bez lidské pomoci.
Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora
Foto | Pavla Čížková / Správa NP Šumava

Ten výlet ve mně zanechal velmi silný dojem: někde v systému české ochrany přírody a krajiny, někde mezi Bláhou, Pelcem, Dolejským a Mikem se prosadilo to, co s tichou a vyargumentovanou věcností učí prof. Svoboda na Suchdole. Lesník z jihočeské vesničky, kterého jsem nikdy neviděl v zelené uniformě. Člověk, který ví, že dobrá angličtina a ovládání statistiky jsou pro výuku lesníků nejdůležitější. Člověk, který mezinárodní kontext lesnictví učí ve větším rozsahu než od Karpat po Švýcarsko. Pro lesníky, kteří se budou potýkat s klimatickou změnou a touhou nahradit uhlí biomasou a kteří možná budou vyrábět sortimenty „Čína“, je pro znalost kontextu důležitá jak Kanada, tak úbytek pralesů nejen v Amazonii, ale i v Rumunsku. „Disturbance forestry“ live.

Tady tu správu národního parku ale žádný z jeho žáků neřídí… Kdo to dokázal vyjednat s místními starosty? S hasiči? S integrovaným záchranným systémem? Anebo vedení parku síla „disturbance“ překvapila? Koho v lesnické praxi les nepřekvapil? To jsou otázky, které se mi honí hlavou, když se autobus prodírá deštěm a desetitisícemi odumřelých smrků lemujících úzkou silničku kdesi mezi Meznou a Hřenskem.

Jak to dokázal, že ho všichni ti „staří mistři lesnicko-myslivečtí“, kteří spolu procvičovali játra na kolejích v Písku, Trutnově, Šluknově či Hranicích, a které správa parku převzala, aby neskončili nezaměstnaní či nemuseli dojíždět o něco dále „neumlátili“?

Jak to, že se tady hoteliéři nebáli, že turisté do „mrtvých lesů“ nebudou chtít jezdit? Jak to, že tady dokázali utnout penězovody školkařům a firmám na lesnické práce využívajícím kšefty se dřevem, výrobou, dopravou a prodejem? Ano, kůrovec zde řádil v dobách, kdy byly ceny dřeva nízké, kdy odumírání lesů nebyl jen šumavský problém, ale děsil celou Vysočinu, ale přeci jen, odvahu to chtělo.

Smekám před člověkem, který v té době vedl správu národního parku, což byl Pavel Benda.

Les zmlazující se po požáru na Havraní skále v Českém Švýcarsku v roce 2006.
Les zmlazující se po požáru na Havraní skále v Českém Švýcarsku v roce 2006.
Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora
Zdroj | Správa Národního parku České Švýcarsko

Česká ochrana přírody je malinký rybníček, kde každý zná každého. Před každým ředitelem národního parku stojí rozhodnutí, jak se dostat k cílům národního parku levněji, rychleji a s vyšší akceptancí místních a široké veřejnosti. Jak si poradit s pojmem krajinný ráz vs. dotace zprivatizovaným JZD, jak se postavit k problému přemnožené zvěře bránící obnově smíšenějších lesů. Je tu hodně témat, do kterých je třeba „seknout“, a která mohou vzbudit rozporuplné reakce.

V české ochraně přírody pracují lidé, na jejichž zápal pro práci útočí směsice extrémně špatných platů vůči svému vzdělání, politických změn na MŽP a toho, že nemalá část kolegů na správě parku má v hlavě prastaré lesnicko/myslivecko konzervativní myšlení.

Pavel Benda si ale uchoval integritu a nesnažil se využít svou moc pro vlastní prospěch. Ač bydlištěm v Děčíně a tudíž téměř denně dojíždějící do Krásné Lípy (kdo tu silnici znáte, víte, že se na ní dá jen velmi obtížně předjíždět, o zimě nemluvě), nechtěl si polepšit tím, že by se snažil sídlo Správy přesunout do Děčína, i když k tomu měl dobrou možnost v rámci možného sloučení s CHKO Labské Pískovce. Zároveň to byl právě ten samý Pavel Benda, který „nedostal strach“ a správa NP tak nikdy nenapsala smířlivé stanovisko k vybudování jezu na nezregulovaném úseku Labe mezi Děčínem a Hřenskem.

Tento člověk byl v médiích převážně s rybářskou síťkou, vypouštěje malé lososy do Kamenice. Možná sám sebe neuměl dost propagovat, možná jeho strategie byla nechtít provokovat. Je také otázka, jak dobrá školení o komunikaci pořádá MŽP pro špičkové manažery svých institucí. Existuje něco jako burza příkladů dobré praxe ke komunikaci s obcemi regionu?

Jsem přesvědčen, že schopnost institucí připravit své exponované zaměstnance na krizovou komunikaci je v dnešní době srovnatelně důležitá jako jejich odborná znalost. V případě jejich přetížení je schopnost se o ně postarat i za cenu delší pracovní neschopnosti známkou kvality tzv. sociálního státu.

Tím se dostáváme k posledním událostem tohoto roku a i ke zdůvodnění odvolání ředitele Pavla Bendy. Ano, v Národním parku České Švýcarsko došlo k největšímu lesnímu požáru, který kdy postihl ČR. Pohled na krajinu plnou mrtvých stromů v nepřístupném terénu, kde se oheň šířil suchými korunami stromů, se v hlavách mnohých spojil okamžitě s domnělým původcem: vedením národního parku. To přece tolerovalo rozšíření kůrovce a odmítlo proti němu dále zasahovat. V tu chvíli se zapomnělo na to, jaké byly alternativy. Zabránily by rozšíření kůrovce obrovské holiny? Podařilo se „ochránit před kůrovcem“ Vysočinu a Nízký Jeseník masivními těžbami?

Požářiště v Národním parku České Švýcarsko.
Požářiště v Národním parku České Švýcarsko.
Foto | Jakub Hruška

A opravdu souvisí lesní požáry s kůrovcem? Nesouvisí hlavně s borovicí?

Souběžně s požárem v Českém Švýcarsku hořelo nedaleko města Falkenberg v jižním Braniborsku. Lesní požár, který ve velmi přehledném a přístupném terénu, zasáhl plochu 850 hektarů, není možné svést na kůrovce, protože se tam žádný nevyskytoval.

Kůrovec se šíří díky oteplování způsobeném spalováním fosilních paliv. Pravděpodobnost epizod sucha se zvyšuje a ze stejných důvodů se zvyšuje i pravděpodobnost požárů. Je velmi pravděpodobné, že požárů v přírodě bude přibývat. Je otázka, jak daleko jsme od situace běžné v Austrálii či USA, kde se řízeným vypalováním lesů náchylných k požárům snižuje intenzita požárů neplánovaných.

V celé věci mám jednu radost: Množství článků s odborníky tvrdících, že příroda nebude mít problém s obnovou lesů na požářištích, bylo jednoznačně převažující. Snad nedojde k takovému nepochopení pojmu „národní park“ jako po tatranské vichřici v roce 2014, kdy veřejnost nadšeně přispívala na obnovu lesů, která probíhala umělou výsadbou na vytěžených kalamitních plochách. A to celé v nejstarším národním parku celého Československa.

Z tohoto pohledu dokázal Pavel Benda jako ředitel jednoho z nejmladších národních parků opravdu hodně. Příspěvky veřejnosti nechť jdou zraněným hasičům, na opravy jejich techniky či na jejich odměny.


reklama

 
foto - Štorch Pavel
Pavel Štorch
Autor je vystudovaný lesník a germanista. Působil na Správě NP Bavorský les a NP Šumava, od roku 2016 učitel v Praze. Je dlouholetý organizátor dobrovolnických pracovních pobytů „Týden pro les“ v rodinném lese na Strakonicku. Člen Strany zelených na Praze 5.

Ekolist.cz nabízí v rubrice Názory a komentáře prostor pro otevřenou diskuzi. V žádném případě ale nejsou zde publikované texty názorem Ekolistu nebo jeho vydavatele, nýbrž jen a pouze názorem autora daného textu. Svůj názor nám můžete poslat na ekolist@ekolist.cz.

Online diskuse

Redakce Ekolistu vítá čtenářské názory, komentáře a postřehy. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se ale zároveň zavazujete dodržovat pravidla diskuse. V případě porušení si redakce vyhrazuje právo smazat diskusní příspěvěk
Všechny komentáře (24)
Do diskuze se můžete zapojit po přihlášení

Zapomněli jste heslo? Změňte si je.
Přihlásit se mohou jen ti, kteří se již zaregistrovali.

Katka Pazderů

Katka Pazderů

16.10.2022 06:32
Když my jsme člověk. My jsme chytří. My musíme zasahovat. Nezasahovat je nedělat. Nedělat nic.
Nedělej nic, a budeš mít všechno. (Lao-c´).
Odpovědět
JS

Jarek Schindler

16.10.2022 09:43 Reaguje na Katka Pazderů
No jo. " My jsme člověk" a vy paní Pazderů jste blondýna. No a filozofická moudra Lao-c? Neřekl například také, že: „Když se lid neděsí hrozného, dochází k nejhoršímu“?
Odpovědět
Katka Pazderů

Katka Pazderů

17.10.2022 05:25 Reaguje na Jarek Schindler
Neřekl. Ale řekl: "Mnoho jídla je mnoho výkalů."
Odpovědět
JS

Jarek Schindler

17.10.2022 07:13 Reaguje na Katka Pazderů
Ale řekl. Jinak máte něco proti výkalům? Nyní velice důležitá surovina.
Odpovědět
Pe

Pepa

16.10.2022 08:11
Odvolat dlouholetého ředitele NP, ke kterému do té doby nebyly výhrady, dva dny před svou náhlou rezignaci je slabost. Té paní kariéra skončila.
Odpovědět
BM

Břetislav Machaček

16.10.2022 10:03 Reaguje na Pepa
Skutečné pozadí odvolání může být zcela jiné, když se odvolání sám
nebrání a brání ho jiní, kteří jsou fandy bezzásahu a pouhého
přihlížení jakýmkoliv dějům v přírodě po staletí přetvářené lidmi.
"Vyrobit" z hospodářských lesů nicneděláním prales není umění! Ono
stačí založit ruce v klín a nabrousit si jazyk, jak to obhájit.
Nechápu pouze jednu věc! Proč se teda ten oheň vůbec hasil, když
je takovým dobrodiním pro budoucí prales! Když bezzásah, tak komplet
i s tím požárem a nebránit ohni urychlit likvidaci smrků v NP!
Umí na to ti odborníci odpovědět, proč nebránili hasičům hasit?
A hasili i Němci a hasí se i jinde ve světě asi tak proč, když je
to přírodní proces, jak pořád hlásají?
Odpovědět
SV

Slavomil Vinkler

16.10.2022 10:53 Reaguje na Břetislav Machaček
Neříkejte tomu co naroste prales. Je to obvykle spíše ruderál složený z jiných stromů než původní prales. Snad na Šumavě -po smrku smrk může být prales.
Odpovědět
BM

Břetislav Machaček

16.10.2022 19:31 Reaguje na Slavomil Vinkler
Ono někteří si myslí, že nálet bude jednou pralesem,
ale on může taky být směsicí původních a nepůvodních
dřevin a bylin. Může to být takový "bordel", že
budou ještě vzpomínat na ty předchozí hospodářské lesy. Vidím, co v mém okolí obsazuje bývalá pole
a různou neobhospodařovanou půdu. U nás to ale
není NP a tak se to neřeší a na některých místech
je to opravdu hrůza. Vítězí křídlatka, netykavka,
zlatobýl kanadský atd. Co s tím budou dělat v NP?
Taky použijí chemii a u necílových stromů kácení?
Tak to bude teda NP k pohledání !!!
Odpovědět
RP

Radim Polášek

17.10.2022 07:29 Reaguje na Břetislav Machaček
S netýkavkou buďte v klidu. Do 20 let netýkavka žláznatá zamoří půdu svými rezidui a potom ustoupí, protože výrazně ztratí růstovou vitalitu a nedokáže konkurovat našim původním vzrůstným plevelům. Jako kopřivám, vysokým travám a podobně.
Problém je křídlatka a zlatobýl. Křídlatka mnohem víc, protože tam kde roste, dokáže zlikvidovat všechno ostatní a zdá se, že žádná rezidua proti sobě neprodukuje. Naopak to vypadá, že tam, kde roste, rozpadem své biomasy, které produkuje velmi velké množství, obohacuje půdu živinami a postupně roste o to víc. Křídlatka potřebuje drobné chovy třeba králíků, ovcí a koz, protože to je slušná pícnina produkující velké množství biomasy. Kde se křídlatka soustavně kosí nebo i spásá, tam neprosperuje.
Zlatobýl potom plošně zamořuje neudržované volné prostory, není moc agresívní růstem, ale je agresívní svým snadným šířením semen větrem. Ale jinak co vím, nijak zvlášť nevadí. není jedovatý, je pro býložravá zvířata jedlý. Může se klidně vypásat stejně jako sekat na krmení domácím zvířatům. taky asi platí, že ke se spásá nebo pravideklně vysekává, tam neprosperuje.
Odpovědět
RP

Radim Polášek

17.10.2022 07:31 Reaguje na Radim Polášek
Výjimkou u netýkavky jsou pouze půdy, které jsou aspoň jednou za 10 let zaplavovány. Půda se potom promyje, případně opatří novými živinami, rezidua netýkavky se z půdy vymyjí a křídlatka tam potom roste zase velmi intenzívně jako na začátku.
Odpovědět
Pe

Pepa

16.10.2022 12:55 Reaguje na Břetislav Machaček
Břéťo, zase od věci a páté přes deváté. Ty bys měl dělat do politiky..
Odpovědět
BM

Břetislav Machaček

16.10.2022 19:34 Reaguje na Pepa
V čempak je Pepíku od věci? Proč to teda hasili mi
odpovíš? A víš proč se sám nebrání a nechce zůstat
v parku ani v nižší funkci?
Odpovědět
RP

Radim Polášek

16.10.2022 10:53
Ono ta bezzásahovost je defakto jen zelená chiméra a pokrytecká zelená lež. Kromě pár nižších jednotek hektarů, roztříštěných na drobné kousky území hluboko v našich horách či jiných obtížně přístupnýc územích, kde je tak špatný přístup, že se tam na tom území v minulosti nevyplatilo provozovat nějaké pravidelné hospodaření byly všechny ostatní plochy v minulosti člověkem přetvořeny a ekonomicky využívány. Dnešní takzvané bezzásahové území, ať v národních parcích nebo v jiných chráněných územích tak není původní divoký přírodní prales nebo podobné přírodní prostředí, ale téměř vždy to je "přírodní prales" vytvořený rozpadem biotopů člověkem přeměněného a po staletí až intenzívně ekonomicky využívaného našimi předky. Téměř na všech přírodních chráněných územích, pokud se jejich stav má skutečně smyslupně konzervovat tak, aby byla zachována ona žádaná biologická rozmanitost druhů a diverzita prostředí, se jedná o stav, který není přírodní, ale který je vytvořen nějakou ekonomickou činností člověka v době, kdy člověk neměl prostředky pro zásadní přetváření svého prostředí silou a tudíž musel těžit své živobytí z okolního prostředí takového, jaké bylo a přetvářet ho pouze drobnou usilovnou prací trvající po množství generací a stovky let.
Dnešní veškerá chráněná území, oblasti, přírodní útvary a i Národní parky tak v lepším případě pouze konzervují stav krajiny, jaká byla po dlouhodobém obhospodařování a využívání krajiny člověkem před 100 - 200 lety. V horším případě, kdy převládne zelená ideologie nad znalostmi a zkušenostmi se jedná o prostou schválně zanedbanou původně hospodářskou krajinu jen s velmi problematickou přírodní hodnotou. Která se stejně, pokud se ta "bezzásahovost" má vyvíjet ideologicky správně, musí neustále tajně či veřejně různými zásahy směřovat k té "správnosti".
Odpovědět
SV

Slavomil Vinkler

16.10.2022 11:03 Reaguje na Radim Polášek
Ve Vesmíru byl článek ekologa zkoumající "lužní prales" Soutok u Lanžhota. Lužní les vznikl někdy v 8-9 století na základě zvýšené četnosti záplav. Později byl vykácen a převeden na výmladkový les, velmi časti těžený na palivo. Až v závěru 18 století byl pařezák vykácen a na základě přání Liechtensteinů jej knížecí lesníci, hajní... vysázeli a pečlivě udržovali jako lovecký = anglický park (součást Lednicko - Valtickéhom areálu) a s rozsáhlými loukami cestami, zavodňovacími a odvodňovací soustavou atd. Žádný prales to není.
Odpovědět
SV

Slavomil Vinkler

16.10.2022 11:07 Reaguje na Slavomil Vinkler
Národní park by to měl být, je nádherný a je třeba ho chránit, ale s plánem péče jako o anglický park a ne bezzásahový prales.
A navíc dnes záplavy po regulaci řek chybí a tak je nutno ihned vybudovat zařízení na regulované zaplavování, jinak zmizí.
Odpovědět
JS

Jarek Schindler

16.10.2022 14:17 Reaguje na Slavomil Vinkler
A s plánem péče jako o anglický park se již nemůže jednat o NP protože to ta péče o ten anglický park již dopředu vylučuje. Jinak co vím, tak tam umělé zaplavování funguje.
Odpovědět
SV

Slavomil Vinkler

16.10.2022 19:18 Reaguje na Jarek Schindler
1- plán péče může být jakýkoli a když je blbý zákon, změníme zákon nebo poslance.
2-Umělé zaplavování dnes je Potěmkinova vesnice. Poslední pořádná záplava byla 1997
Odpovědět
JS

Jarek Schindler

17.10.2022 07:18 Reaguje na Slavomil Vinkler
Nejhorší co může přírodu postihnout je neustálá změna podmínek( zákonů a vyhlášek).
Je potřeba si neplést záplavování se záplavami. Všeho moc škodí.
Odpovědět
RP

Radim Polášek

17.10.2022 07:17 Reaguje na Slavomil Vinkler
Nevím kde přesně ten lužní les je, ale lužní les kolem soutoku Moravy a Dyje sloužil až do vybudování novomlýnských nádrží defakto jako polder, kde se rozlévaly a akumulovaly povodně z těchto dvou řek. Právě kvůli tomu tam bylo velmi obtížné nějak hospodařit a nejspíš to bylo naše největší území, kde ta příroda byla blízká původnímu přírodnímu stavu.
Odpovědět
SV

Slavomil Vinkler

17.10.2022 07:49 Reaguje na Radim Polášek
Jako polder sloužily, ale hlavně povodně udržovaly les, a vhodným a chytrým řízením zavodňovacích a odvodňovacích kanálů, hradítek a dalších opatření lesníci tento park perfektně a intenzivně obhospodařovali a udržovali ve skvostném stavu. A nezapomínejte, že anglický park je hezky podobný přírodnímu stavu.
Odpovědět
SV

Slavomil Vinkler

17.10.2022 07:56 Reaguje na Radim Polášek
"Původní přírodní stav" v 14-18 století byly louky a výmladkový les. Teprve začátkem 19 století tento anglický park činností knížecích architektů a lesníků vznikl.
Podívejte se na mapu, území od Bulhar přes soutok u Lanžhota až po Hodonín je protkáno zavodňovacími a odvodňovacími kanály. https://mapy.cz/zakladni?source=muni&id=5896&ds=1&x=16.9311970&y=48.6766423&z=13
Odpovědět
Hu

Hunter

16.10.2022 14:15
To je stejne krásný jak si tyhle kluci ekologistycki navzájem nahravaj☺. A jak to vlastně všechno mysleli strasně dobře ☺.
Odpovědět
SV

Slavomil Vinkler

17.10.2022 06:55 Reaguje na Hunter
No jo, no. Staré přísloví říká, že cesta do pekel je dlážděna dobrými úmysly.
Odpovědět
MU

Michal Ukropec

17.10.2022 18:27
Tak tolik emotivních zvratků jsem hodně dlouho nečetl. Co věta, to lež!
Odpovědět
 
reklama


Blíž přírodě

Pražská EVVOluce

reklama
Ekolist.cz je vydáván občanským sdružením BEZK. ISSN 1802-9019. Za webhosting a publikační systém TOOLKIT děkujeme Econnectu. Navštivte Ecomonitor.
Copyright © BEZK. Copyright © ČTK, TASR. Všechna práva vyhrazena. Publikování nebo šíření obsahu je bez předchozího souhlasu držitele autorských práv zakázáno.
TOPlist