Petr Holub: Proč Česko nesplnilo cíl úspor energie?

Zhodnocení Zprávy o pokroku v oblasti plnění vnitrostátních cílů energetické účinnosti v České republice.

Vláda obdržela zprávu o plnění cílů úspor energie, které vyplývají z evropské směrnice o energetické účinnosti. Zpráva předkládá konečné zhodnocení pro období 2014–2020 a naznačuje, jak si stojíme na začátku nové periody 2021–2030.

Některé cíle podle Zprávy plníme, ty důležité ale ne. V mém zhodnocení naleznete analýzu uvedených dat a zdůvodnění, proč v oblasti energetické efektivity a úspor energie zaostáváme. Uvádím také doporučení, na co bychom se měli zaměřit, abychom se v oblasti energetické efektivity posunuli dál. Úspory energie a zvyšování energetické efektivity patří mezi nejdůležitější způsoby, jak ihned postupně snižovat emise, odpoutávat se od ruského plynu a trvale si snížit účty za energie. Kromě toho vedou k vyššímu komfortu bydlení a lepší konkurenceschopnosti našich firem.

Hlavní cíl neplníme

Nejdůležitějším cílem jsou celkové skutečné úspory, kterých daný stát každoročně dosáhne, a to na konečné spotřebě energie, podle článku 7 směrnice o energetické účinnosti. Z předepsaných 51,1 PJ za období 2014–2020 jsme dosáhli na 48,5 PJ, tedy na 95 %. To zní celkem optimisticky, ale jen do té doby, než se pořádně podíváme na výkaznictví tohoto cíle.

Bohužel zpráva zde uvádí spoustu pouze papírových úspor, které se neodráží v realitě. Premiantem je s příspěvkem 15,8 PJ „Zkvalitňování technologických postupů“. A co jde? Dříve se tato položka jmenovala „Strategický rámec udržitelného rozvoje“ se stejně velkým příspěvkem k celkovým úsporám. To však Evropská komise rozporovala a ministerstvo průmyslu to tedy vyřešilo tak, že změnilo název této položky.

Druhým nejkřiklavějším příkladem papírových úspor je tzv. Environmentální daň na pohonné hmoty s celkovým příspěvkem k úsporám energie asi 10,8 PJ. Její tvůrci předpokládali, že uvalením o něco vyšší daně na benzín a naftu než vyžaduje evropská legislativa, se bude méně jezdit. Skutečně k tomu ale došlo?

Zpráva uvádí i dobrovolné dohody na úsporách energie s ČEZem a ČD Cargo. Dělaly ale tyto firmy v uvedeném období jiný byznys, než kdyby dohodu se státem nepodepsaly?

Pokud tyto pochybné položky ze Zprávy odstraníme, dostaneme součet ročních úspor 19,4 PJ, což činí jen 38 % stanoveného cíle. A to je i skutečný výsledek české snahy snižovat spotřebu.

Nutno dodat, že ani to není úplně málo. Výborným příkladem skutečně efektivních, dlouhodobých a systematických státních snah o úspory energie jsou úspěšné programy pro podporu investic do renovace rodinných a bytových domů – Nová zelená úsporám, úspor energie v průmyslu a veřejných budov – evropské fondy řízené ministerstvem životního prostředí, ministerstvem průmyslu a obchodu a ministerstvem pro místní rozvoj. Tyto programy přinášejí trvalé úspory energie se všemi jejich benefity. Abychom však využili jejich potenciál naplno, potřebujeme až 3x zvýšit tempo investic do těchto oblastí.

Jak to bude dál?

Od roku 2021 roční cíl na úspory energie – nyní ve výši 7,4 PJ, roste a to až na 8,4 PJ, tedy 84 PJ za dekádu. V souvislosti s ruskou invazí na Ukrajinu navrhuje Evropská komise navýšení tohoto cíle až na 15 PJ ročně. Co si s tím Česko počne? Vymyslíme znovu papírové úspory, nebo dáme této oblasti prioritu, kterou si zaslouží? K nástrojům, jak toho dosáhnout, se dostanu později. Nicméně existují, známe je a potřebujeme především politickou vůli k jejich dlouhodobé a systematické podpoře.

Ostatní cíle

Pozitivní je, že další cíle stanovené směrnicí Česko plní. Pro jejich realistické vyhodnocení se ale znovu musíme podrobně podívat, jak byly vlastně stanoveny.

Cíl na spotřebě energie, ať už konečné nebo primární, je stanoven celoevropsky podle článku 3 směrnice oproti rychle rostoucímu referenčnímu scénáři z roku 2007 (!). S přehledem ho proto plníme a plnili jsme jej, už když byl stanoven. Ale jde skutečně o úroveň, se kterou se chceme srovnávat? Jedná se o podobný příklad, jako když české emise na začátku 90. let rychle klesly kvůli nutné restrukturalizaci průmyslu. Další dlouhá desetiletí už jsme toho pro jejich snížení mnoho neudělali. U úspor energie nám tento cíl splnila finanční krize z první dekády tohoto tisíciletí.

Přesně na 100 % plníme také cíl úspor energie ve vládních budovách (budovách orgánů centrální státní správy) podle článku 5 směrnice. Ten se však týká jen 572 budov a v celkovém součtu je nepříliš významný, tvoří asi jen 2 promile cíle nových úspor podle článku 7. V jeho plnění sehrály zásadní roli evropské fondy, zejména Operační program Životní prostředí dobře řízený stejnojmenným resortem.

I tento cíl se má v nové směrnici výrazně proměnit a jen tak, bez nastavení robustního regulatorního, ekonomického a informačního rámce pro investice do úspor energie, jej do budoucna plnit nebudeme.

Co je třeba udělat

Nicméně máme na čem stavět. Programy jako Nová zelená úsporám nebo Operační program Životní prostředí jsou úspěšné, dobře nastavené a kvalitně řízené. Ostatní státy, minimálně ze střední a východní Evropy, by nám je mohly závidět.

V Česku stojí přes 2,4 milionu budov. Pro jejich kvalitní energeticky úsporné renovace a instalaci místních obnovitelných zdrojů potřebujeme ovlivnit 60 až 80 tisíc individuálních investičních rozhodnutí ročně.

Aby se to stalo, musí vláda jednat a udělat několik promyšlených kroků. A ty zároveň dobře prodiskutovat s profesními partnery a veřejností.

Jak by měl stát investice do úspor podpořit?

1. Zajistit dostatečné financování programu Nová zelená úsporám

V roce 2021 program nabídl lidem 3 až 4 miliardy korun na úsporné rodinné domy (renovace a novostavby, obnovitelné zdroje pro budovy), 21 tisíc domácností je využilo. Dotace představovala zhruba třetinu investice, tzn. celkové indukované investice činily přes 10 miliard korun. Stát podpořil také úspory v bytových domech. Integrovaný regionální operační program, který jejich renovace podporoval už dříve, rozděloval 2-3 miliardy korun ročně. Poslední výzva skončila s neuspokojeným převisem poptávky ve výši 1,1 miliardy. Nároky na tento program dnes dále stoupají, zejména v oblasti obnovitelných zdrojů energie.

Absorpční kapacita programu činí aktuálně 7-8 miliard korun ročně. Z výnosů aukcí emisních povolenek má dle zákona mít zajištěny minimálně 4 miliardy, skutečný státní rozpočet s tímto příspěvkem však nepočítá. Tuto díru minulá i současná vláda zatím překryla 19 miliardami z Národního plánu obnovy. Ten měl přitom sloužit pouze pro rozvoj a dodatečné investice, ne pro nahrazení jiných zdrojů. Ale dobře, jako důležitější se nyní jeví otázka dlouhodobosti programu. Vláda musí po roce 2023 zajistit dostatečné finance na jeho pokračování. Pokud je máme navýšit 2-3x, pak bude potřeba zhruba 20 miliard korun ročně.

2. Nabídka zvýhodněných renovačních úvěrů

Vlastníci rodinných domů bývají často kutilové. Renovuje se hodně, ale svépomocí. Někdy dokonale, často pak pouze v malém rozsahu a méně kvalitně. Jako hlavní bariéru pro realizaci rozsáhlejší renovace, která by přinesla vyšší úspory i kvalitu bydlení, vlastníci uvádějí nedostatek finančních prostředků. Často platí dílčí renovace ze svých úspor, na renovace si nepůjčují.

Pokud by však stát zajistil nabídku zvýhodněných úvěrů, které umožní předfinancování a zejména dofinancování dotace z programu Nová zelená úsporám, pak by část vlastníků rozsáhlejší a kvalitnější renovaci provedla.

To lze zajistit pomocí portfoliové garance státu přes Národní rozvojovou banku za renovační úvěry poskytované například stavebními spořitelnami. Pomohla by také úroková dotace, aby výsledný úvěr měl dlouhou fixaci, sazbu na úrovni hypoték a neručilo se za něj nemovitostí. Byl by přitom navázaný jen na projekty s výšší mírou renovace v Nové zelené úsporám.

Spíše skeptický jsem k zavádění „Nové zelené úsporám Light“, která by poskytovala dotace i na renovace malého rozsahu a svépomocí. To už je nyní možné v nejnižší úrovni označené A.0. Dále tento práh snižovat nevnímám jako šťastné, protože přínosy renovace rostou nelineárně. Čím rozsáhlejší a kvalitnější renovaci udělám, tím více má pro mne přínosů. Ať už v nákladech za energie, zdravém vnitřním prostředí nebo v tom, že už budu mít hotovo a nebudu muset nad domem přemýšlet opět příští rok.

3. Dostatečné prostředky také pro veřejný a podnikatelský sektor

Evropská unie nám posílá dostatečné prostředky na realizaci úspor energie a instalaci obnovitelných zdrojů ve veřejném a podnikatelském sektoru. Bohužel jsou roztříštěné v různých fondech: „běžné“ Evropské strukturální a investiční fondy, Modernizační fond, Nástroj pro oživení a odolnost, Modernizační fond, Fond spravedlivé transformace a další menší.

Ministerstvo životního prostředí a Státní fond životního prostředí, které fondy v tomto resortu administrují, se naštěstí zatím daří spojovat tyto peníze na úrovni státu a vůči žadateli zachovávat jednotnou fasádu podmínek a energetických kritérií. Zároveň jde, byť s rezervami, o průběžné programy, což vytváří důvěru žadatelů i stavebního trhu.

4. Stát musí renovovat vlastní budovy

Stát vlastní spoustu budov v nevyhovujícím stavu a určitě nejde jen o oněch 572 budov, které spadají pod článek 5 směrnice. Dlouhodobě však jejich energetickou náročnost zanedbává (pokud ji vůbec zná). Nad rámec povinností plynoucích ze směrnice by měl proto připravit plán, kdy jakou budovu zrenovovat a co na ní lze provést, tak aby bylo dosaženo energetického optima.

Zároveň by se stát neměl bát pustit do těchto budov firmy poskytující energetické služby, konkrétně energetické úspory se zárukou, tzv. EPC. Ty garantují výsledek. Jednoduše řečeno investice se postupně splácejí z peněz ušetřených za platby za energie a mohou také přinést financování pomocí dodavatelského úvěru s následným odprodejem pohledávky. To se může na první pohled jevit jako zvyšování státního dluhu, ale jen pokud věříme, že za energie by v budoucnu stát platit nemusel. Což tak samozřejmě není.

5. Podpora poradenství a předprojektové přípravy

I v této oblasti máme na čem stavět, ale stát musí dostupné nástroje výrazně posílit a vzájemně je propojit. Existuje síť asi 60 Energetických konzultačních a informačních středisek. Většinou soukromé osoby či konzultační agentury poskytují hodinu energetického poradenství lidem zdarma. Stát jim to následně proplatí z programu Efekt řízeného ministerstvem průmyslu a obchodu.

Nejde to ale úplně hladce. Na letošní rok stát vypsal výzvu až v květnu, odměna specialistům je malá, takže od poskytování bezplatného poradenství řada z nich odchází. Do tohoto poradenství by se měly zapojit i veřejná správa, města a obce.

Základní poradenství by mělo zůstat zcela zdarma i nadále, a to na alespoň dvě hodiny času specialisty pro jeden dům. V rámci poradenství by mělo být možné nabízet rozšířené energeticko-optimalizační studie, které by stát zaplatil třeba ze 70 %. To obnáší dva tři dny práce specialisty, včetně návštěvy domu. Náklad na tyto služby činí 15 až 20 tisíc korun, doplatek pro zájemce by se pohyboval mezi 3 až 5 tisíci korun. Díky tomu by se pak zájemce o renovaci budovy a instalaci obnovitelných zdrojů mohl kvalifikovaně rozhodnout, jak renovaci provede, která jsou ta nejvýhodnější opatření zrovna v jeho případě.

Pro města a obce by pak stát měl dotovat mzdové náklady na pozice energetických manažerů. Jeden by měl připadnout na každých 20 tisíc obyvatel. Ve městech by se mohlo jednat o tým o pár lidech, na venkově by to mohla být sdílená pozice pro několik obcí.

6. Informační kampaň

Stát by měl rozjet informační kampaň o přínosech a možnostech úspor energie a instalace lokálních obnovitelných zdrojů na budovy. A to pro všechny typy vlastníků. Design této kampaně už je hotový, byl s hlavním sloganem „Úspory energie: Chytrá volba“ připraven z peněz Evropské komise pro ministerstvo průmyslu a obchodu už v roce 2009. Kampaň ministerstvo ale zatím nespustilo, přitom tato osvěta by mohla lidem reálně pomoct ušetřit tisíce až deseti tisíce korun ročně. Pro srovnání, na propagaci českého kapra utrácíme 150 miliónů korun ročně. Zkusme za srovnatelnou částku poradit lidem, jak ušetřit na energiích.

7. Nezapomenout na sociálně slabé

Sociálně slabí jsou ohroženi současným růstem cen energie nejvíce. Je potřeba jim pomoci co nejvíce cílenými dávkami .Například pomocí zjednodušeného a navýšeného příspěvku na bydlení nebo dotace na první část spotřeby elektřiny či plynu. Má se ale jednat o podporu určenou výhradně této potřebné skupině

I nízkopříjmových domácnostem bychom měli umět nabídnout systémové řešení, tedy investici do renovace domů a instalace obnovitelných zdrojů. Není to lehký úkol. Pracovně tomu říkám „najít vhodnou podobu investiční komponenty sociálních dávek“.

Jiné motivace a možnosti mají samoživitelky, jinou třeba důchodci. Pokud by ale stát uměl i jim nabídnout pro rodinné domy navýšenou podporu nad rámec běžné dotace z Nové zelené úsporám, vyplatí se to nám všem. Těmto skupinám obyvatel klesnou v budoucnu náklady na bydlení a sníží se tak výplaty příspěvků na bydlení Navíc navýší hodnotu svojí nemovitosti. Pro nízkopříjmové vlastníky bytů by pomohlo umožnit jim zahrnout do posuzovaných nákladů na bydlení také splácení podílu na investici do renovace bytového domu.

8. Postupně posilovat možnosti trhu

Velkou bariéru představují v tuto chvíli možnosti trhu opatření realizovat. Nicméně stejně jako pro vytváření důvěry vlastníků budov v ekonomické pobídky, je i pro stavební a montážní firmy, ale také projektanty a specialisty nejlepším signálem dlouhodobý výhled, že energeticky úsporné renovace a instalace obnovitelných zdrojů jsou pro stát prioritou. Postupně tak obor přiláká nové firmy a pracovníky. Nestane se tak z měsíce na měsíc, ale v horizontu několika let ano.

Nutná kapacita

Výčet kroků, které by měl stát udělat k výraznému snížení naší energetické náročnosti, není úplný. Zcela jsem vynechal třeba oblast snižování spotřeby v průmyslu. I bez toho se jedná o ohromné množství práce, kterou zvládneme jen s dostatečnou manažerskou a administrativní kapacitou. Třeba na ministerstvu průmyslu a obchodu pracují v této oblasti jen 3 lidé. Schopní, ale stále jen 3. Navyšovat stav úředníků se teď moc nenosí, vytvářet novou agenturu jako kompetenční centrum pro udržitelnou energetiku už vůbec ne. Vzhledem k rozsahu agendy a obrovskému potenciálu pro naši energetickou bezpečnost, který se v úsporách skrývá, by ministerstvo mohlo přesunout část tabulkových míst ze samostatné sekce o 40 lidech, kteří připravují stavbu jednoho jaderného bloku, právě do úspor energie.

---

reklama

---