Štěpán Chalupa: Dekarbonizace energetiky? Stále moc uhlí a málo čistých zdrojů

Odstavování uhelných zdrojů zaostává i za neambiciózními, jen čtyři roky starými vládními plány. Na ilustračním snímku uhelná elektrárna Počerady.

Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora

Foto | Zuzana Pipla Havlínová / Foto Havlín

V reakci na nečinnost vlády a ignoraci vážnosti problémů, jakými změny klimatu jsou, se studenti dnes opět vydali do ulic podpořit boj proti klimatickým změnám. “Nehodláme sedět ve škole, abychom si zajistili lepší budoucnost, která nás už dost možná nečeká. Odmítáme jen nečinně přihlížet, jak se svět čím dál tím rychleji řítí do záhuby. Promrhali jsme již dost času nezájmem, a pokud nezačneme hned teď, prohrajeme. A prohra v tomto případě znamená mnohem víc, než si většina z nás dokáže vůbec představit,” uvádí iniciativa Fridays For Future.

Na naléhavost klimatických změn upozornil přední světový klimatolog Hans Joachim Schellnhuber z Postupimského ústavu pro výzkum dopadů klimatických změn: “Nemáme moc času: Musíme kompletně dekarbonizovat ekonomiku do roku 2050 a ani to nebude stačit. (...) Po několika letech stagnace způsobené zpomalením světové ekonomiky globální emise skleníkových plynů opět rostou. Koncentrace oxidu uhličitého v ovzduší dosáhly asi 412 ppm, což výrazně překonává vše, co planeta zažila během posledních několika milionů let. (...) Vše, co teď bereme jako samozřejmost – svobodu slova, život v míru, rozsvícení lampy po stisknutí vypínače, bezpečí –, to všechno bude minulostí,” řekl před dvěma týdny v rozhovoru pro Respekt.

V Česku se téměř polovina (47 %) elektřiny vyrábí z uhlí, z obnovitelných zdrojů energie (OZE) pochází jen asi 11 % elektřiny. Máme-li se vyhnout těm nejhorším klimatickým scénářům, je nezbytně nutné do roku 2030 odstavit přinejmenším všechny neefektivní uhelné elektrárny a také černouhelnou elektrárnu Dětmarovice a nahradit výpadek jejich výroby obnovitelnými zdroji. Z hnědouhelných zdrojů by tak v provozu zůstaly pouze uhelné zdroje s kombinovanou výrobou tepla a elektřiny (teplárny), které zásobují velké sídelní celky teplem a kogenerační zdroje v průmyslových podnicích.

Výroba elektřiny z OZE by se měla zvýšit na víc než dvojnásobek oproti dnešku. Z 9,6 na 21,1 terawatthodin (TWh). Půjde zejména o nové větrné a fotovoltaické elektrárny. Víme, že takové množství nových zdrojů v Česku postavit lze, přírodní podmínky na to máme. Stát ale musí začít brát rozvoj čisté energetiky vážně a napnout všechny síly do jejich rozvoje. Zdaleka přitom nejde jen o finanční podporu, kterou kvůli dotacím do uhelné a jaderné energetiky ještě v některých případech obnovitelné zdroje potřebují.

Renomovaná konzultační společnosti Energynautics loni softwarově simulovala chování tuzemské sítě ve všech dnech roku a došla k závěru, že takovou výrobu elektřiny z OZE české elektrické sítě “bez problémů zvládnou” (shrnutí studie zde). Nejde o nic šokujícího, kolem 30 % elektřiny v sítích z OZE je celoevropský průměr, přičemž v některých státech to je výrazně víc.

Česko však ve své čtyři roky staré strategii předpokládá výrazně pomalejší tempo odstavování uhelných zdrojů a stejně vlažný i rozvoj těch obnovitelných. Takové tempo nás však před nejhoršími dopady klimatických změn ani znečišťování ovzduší neuchrání. Navíc, ani toto tempo se státu zatím skoro jistě nepodaří naplnit.

A lépe nevypadají ani plány pro příští dekádu. Ve výrobě elektřiny z obnovitelných zdrojích vláda plánuje zvýšení desetkrát pomalejší, než kolik je potřeba. Zato ve výrobě tepla z OZE se stát hodlá zaměřit na neudržitelné spalování lesní a zemědělské biomasy, které dobře vyhovuje elektrárenským a teplárenským společnostem.