Vladimír F. Mana: Aarhuská úmluva a povolování chemie na polích

Byla doba, kdy Češi jásali, že se “vláda věcí lidu” k lidu navrátila, leč byla také doba, kdy sousloví věci veřejné bylo silně spojeno s podivným podnikatelským projektem Víta Bárty a s jeho neslavným působením nejen v Poslanecké sněmovně, ale také ve vládě České republiky. Přesto jsme již před více jak dvaceti lety, tedy dávno před našim vstupem do Evropské unie, udělali významný krok k lepšímu informování občanů a k jejich zapojení do rozhodování o otázkách ochrany životního prostředí a lidského zdraví. Jako stát jsme dobrovolně přistoupili k „Úmluvě o přístupu k informacím, účasti veřejnosti na rozhodování a přístupu k právní ochraně v záležitostech životního prostředí”, která bývá zkráceně označována jako „Aarhuská úmluva”. Z právního hlediska se Česká republika rozhodla stát stranou (členem) mnohostranné mezinárodní smlouvy, přičemž je důležité zmínit, že podle české Ústavy mají ratifikované mezinárodní smlouvy v případě konfliktu s českým zákonem přednost.

I když jsme od roku 1989 ušli velký kus cesty od diktatury k občanské společnosti, která si hájí právo na život ve zdravém prostředí, mělo by být zapojení české veřejnosti do rozhodování o otázkách ochrany životního prostředí a lidského zdraví ještě významnější.

Kromě participace na přípravě koncepcí, politik i zákonů se náš stát schválením Aarhuské úmluvy zavázal zapojovat veřejnost také do rozhodování o činnostech, které mohou mít významný vliv na životní prostředí a zdraví obyvatel a které jsou povolovány jinými „právně závaznými normativními nástroji”, jak o tom hovoří článek 8 této úmluvy.

Typicky se může jednat např. o rozhodování Ústředního kontrolního a zkušebního ústavu zemědělského (ÚKZÚZ), který zastupuje Ministerstvo zemědělství při povolování aplikace nejrůznějších chemických látek a směsí na naše „širé rodné lány“. Povoluje tedy činnosti a používání látek, které bez jakýchkoli pochybností mohou mít významný vliv na několik složek životního prostředí, konkrétně na vodu, půdu i přírodní ekosystémy. ÚKZÚZ při své činnosti vydává správní rozhodnutí a nařízení (tedy používá právně závazné normativní nástroje) a činí tak zcela bez zapojení dotčené veřejnosti.

Možná nejsem sám, kdo má silný a nepříjemný pocit, že na jedné straně dokážou někteří zástupci české veřejnosti velmi fundamentálně bojovat proti veřejně prospěšným stavbám typu dálnice a na straně druhé jsme zcela rezignovali na možnosti, které nám dávají mezinárodní úmluvy v oblasti jiných aktivit významně ovlivňujících životní prostředí i zdraví lidí.

Jako velmi aktuální mne v této souvislosti napadá novela zákona o rostlinolékařské péči z dílny Ministerstva zemědělství, která je v současné době v mezirezortním připomínkovém řízení. Jedná se totiž o zákon, o kterém se moc nemluví a kterému by opravdu slušelo, kdyby byl doplněn o pravidla účasti veřejnosti v řízeních, která podle tohoto zákona vede ÚKZÚZ a kterými jsou povolovány aplikace chemických látek na českých polích. Takové aktivity nemají totiž pouze přímý vliv na přírodu, ale zprostředkovaně i na zdraví každého z nás.

---

reklama

---