https://ekolist.cz/cz/publicistika/nazory-a-komentare/vladimir-wagner-vyhled-evropske-energetiky-ctyri-mesice-po-zacatku-ruske-invaze-na-ukrajinu
zprávy o přírodě, životním prostředí a ekologii
Přihlášení

Vladimír Wagner: Výhled evropské energetiky čtyři měsíce po začátku ruské invaze na Ukrajinu

3.7.2022
Zima už je dávno za námi a ruská invaze na Ukrajinu už trvá více než čtyři měsíce. Lze tak analyzovat dopady energetické krize, která nyní probíhá, a podívat se na možné scénáře budoucího vývoje.
 
V nedávném článku jsem se zabýval dopady poslední zimy a ruské invaze na Ukrajinu na evropskou a českou energetiku a příčiny energetické krize, kterou přinesly. Válka už probíhá přes čtyři měsíce a lze tak stále jasněji vidět nastoupené trendy. Zvláště charakteristické je to na Německu. Tam se jasně ukazují jejich základní charakteristiky. V diskuzích se zelenými aktivisty jsem zdůrazňoval, že v Německu v důsledku Energiewende nedojde k přechodu k nízkoemisní energetice, ale pouze k přeměně jedné kombinace fosilní a nízkoemisní energetiky na jinou. Předpovídal jsem, že dojde k odstranění nízkoemisních jaderných zdrojů a jejich náhrady obnovitelnými zdroji a náhradě uhelných zdrojů zemním plynem.

Před událostmi dnešní zimy a ruské invaze na Ukrajinu bylo možné zakrývat tuto realitu odvoláváním se na snižování emisí oxidu uhličitého v elektroenergetice v důsledku přechodu od uhlí k zemnímu plynu. Vzhledem k emisím metanu při těžbě a dopravě zemního plynu to sice nebylo úplně korektní, ale přinejmenším v grafech to vypadalo pěkně. Ovšem problémy s dodávkami plynu po začátku války Ruskem ukázaly jasně realitu Energiewende, kterou už nebylo možné zakrývat. Německo, Rakousko a další státy, které se zřekly jaderné energetiky se vracejí k využívání uhlí. Jako příklad států, které se k elektroenergetice právě díky využívání jaderné energie k uhlí vrací v minimální míře, lze uvést již zmíněnou Francii, Švédsko nebo našeho souseda Slovensko. I když třeba ve Francii, z důvodů, ke kterým se ještě vrátíme, možná v letošní zimní sezóně jeden uhelný blok znovu uvedou do pohotovosti.

Podíl jednotlivých zdrojů na výrobě elektřiny ve Francii za první polovinu roku 2022 ukazuje, že uhlí je využíváno minimálně a výroba elektřiny v tomto státě postavená na kombinaci jádra a obnovitelných zdrojů je již nyní nízkoemisní
Podíl jednotlivých zdrojů na výrobě elektřiny ve Francii za první polovinu roku 2022 ukazuje, že uhlí je využíváno minimálně a výroba elektřiny v tomto státě postavená na kombinaci jádra a obnovitelných zdrojů je již nyní nízkoemisní
Zdroj | Energostat

Abychom se podívali, jak se rozdíl mezi Francií a Německem projevuje v elektroenergetice na konkrétních číslech (využijeme data Energostatu). Francie měla při výrobě elektřiny v první polovině roku 2022 podíl uhlí jen 0,9 % a z plynu 9,1 %, celkově tak měla z fosilních zdrojů jen 10 % elektřiny. V roce 2021 to bylo v první polovině roku 0,6 % elektřiny z uhlí, 6,6 % z plynu a celkově tak z fosilních zdrojů jen 7,2 %. V Německu se za první pololetí roku 2022 vyrobilo 31,1 % elektřiny z uhlí a 10,0 % z plynu. Celkově pak z fosilních zdrojů 41,1 % elektřiny. V první polovině roku 2021 byl podíl uhlí 26,7 % a podíl plynu 11,8 %. Celkově pak v této době bylo z fosilních paliv v Německu 38,5 % vyrobené elektřiny. Lze také připomenout, že fosilními palivy, zvláště zemním plynem, se v Německu intenzivně i vytápí. Naopak ve Francii je velký podíl vytápění elektřinou, plyn se tak v této zemi dominantně využívá pouze v oblastech průmyslu, kde není jeho nahrazení zatím možné.

Podíl jednotlivých zdrojů na výrobě elektřiny v první polovině roku 2022 v Německu ukazuje, že největším zdrojem zde je stále uhlí. Fosilní zdroje dodávají okolo 40 % vyrobené elektřiny
Podíl jednotlivých zdrojů na výrobě elektřiny v první polovině roku 2022 v Německu ukazuje, že největším zdrojem zde je stále uhlí. Fosilní zdroje dodávají okolo 40 % vyrobené elektřiny
Zdroj | Energostat

Odchod od místních fosilních zdrojů jen v případě existence náhrady

V Německu se tak ukazuje, že Energiewende je spíše ve znamení přechodu od jednoho fosilního zdroje k jinému. Počítalo se, že místo domácího i dovezeného uhlí, se bude dominantně využívat dovezený plyn. I proto se budovaly plynovody Nord Stream I a II. Německo si tak vytvořilo extrémní závislost na ruském plynu. I z hlediska snižování emisí CO2 šlo o značně problematický krok. Při spalování plynu je sice produkce tohoto plynu poloviční, než je tomu u uhlí. Pokud však započteme úniky metanu, který je daleko silnějším skleníkovým plynem, při těžbě a dopravě zemního plynu, není přechod od uhlí k plynu velkou výhrou. Po invazi Ruska na Ukrajinu a nutnosti snížit závislost Evropské unie na fosilních zdrojích z této země, se tak Německo vrací k uhlí. Jasně se tak ukazuje, že plánovaná Energiewende je fosilní cestou. Pro nás je obrovský problém, že vysoké ceny elektřiny dané tím, že závěrnými elektrárnami právě v Německu jsou plynové, se přelévají z Německa i k nám. A naše obyvatelstvo opravdu není tak movité, jako to německé.

Německo sice inzeruje extrémní zvýšení snahy o výstavbu obnovitelných zdrojů. Větrné turbíny by například měly pokrýt 2 % území Německa. Jak se mu však bude reálně dařit nahrazovat fosilní zdroje obnovitelnými, a za jakou cenu, je otázka velmi otevřená. Při takovém pokrytí území Německa větrnými turbínami s výškou silně převyšující sto metrů už bude velmi často situace, že je bude vidět v každém směru. Je otázka, do jaké míry to dokáží obyvatelé akceptovat. Stejně tak budou odpor proti výstavbě nových větrných zdrojů zvyšovat i narůstající environmentální dopady tak intenzivního využívání větrníků. Už teď je hlavně v Bavorsku odpor místních komunit velký. Plánují se sice zákony, které by měly takový odpor společnosti překonat, ale jejich účinnost je nejistá. Stejně tak je otázka, jak se bude dařit budovat propojení vedení vysokého napětí ze silně centralizovaných mořských větrných farem k průmyslovým podnikům a aglomeracím na jihu Německa.

Podle mého názoru se cesta k nízkoemisnímu mixu založená pouze na obnovitelných zdrojích v Německu realizovat nedá. Stejně tak i v ostatních státech, které nemají tak specificky příznivé podmínky, jako třeba Norsko. To vůbec neznamená, že by obnovitelné zdroje nebyly velmi užitečnou a důležitou součástí energetického mixu. Měly by se však budovat v podílu a způsobem, který odpovídá geografickým a dalším podmínkám daného regionu. U nás to znamená zaměření na obnovitelné zdroje v decentralizované podobě. Vzhledem ke geografické poloze máme možnosti v této oblasti omezené. Využití biomasy už do značné míry začínají narážet na hranice, kdy začínají konkurovat produkci potravin a environmentální funkci krajiny. Už nyní se pro produkci bioplynu využívá nejen odpad, ale i speciální produkce třeba kukuřice. I v případě větrných turbín jsou naše podmínky omezené. Je třeba je efektivní využít, ale není příliš smysluplné turisticky a environmentálně významná území pokrýt větrnými turbínami, které navíc jen těžko mohou ekonomicky konkurovat velkým větrníkům na mořském pobřeží. Asi největší potenciál je tak ve využití fotovoltaiky, u niž je však velmi důležité zajistit její efektivní zapojení do sítě. Při využití evropských dotací v této oblastí musí být jednou z klíčových podmínek souběžný rozvoj akumulace a schopností regulace sítě. I výstavba nových obnovitelných zdrojů, přebudování sítě a posílení její schopnosti regulace potřebuje dost dlouhý čas. V tomto ohledu to nebude v odpovídajícím rozsahu o moc lepší situace, než je v případě výstavby nových jaderných zdrojů.

Nejen pro Německo tak v současné době platí, že by se mělo přistupovat k odstavování uhelných zdrojů pouze v případě, když už máme odpovídající nízkoemisní náhradu, která dokáže zajistit nejen celkovou výrobu elektřiny, ale také dodávky podle potřeby v každém okamžiku. Je tak potřeba si uhelné elektrárny i schopnost odpovídající těžby uhlí zachovat do doby, než bude k dispozici náhrada v jaderných a obnovitelných zdrojích.

Modernizační fond je jen jedním ze zdrojů, které jsou dostupné pro podporu obnovitelných zdrojů u nás. Je třeba, aby se všechny tyto zdroje využily efektivně a reálně přispěly ke snížení emisí a zvýšení efektivity naší energetiky.
Modernizační fond je jen jedním ze zdrojů, které jsou dostupné pro podporu obnovitelných zdrojů u nás. Je třeba, aby se všechny tyto zdroje využily efektivně a reálně přispěly ke snížení emisí a zvýšení efektivity naší energetiky.
Foto | Vladimír Wagner

Jaderná energetika

Podobnou situaci a problémy, které pociťujeme nyní, zažil západní svět už na začátku sedmdesátých let v dobách ropné krize. Tehdy státy OPEC snížily těžbu a vyhlásily embargo na vývoz ropy některým západním státům za podporu Izraele v Jomkipurské válce. Odezvou na tuto událost byla změna energetické politiky řady států. Francie tak realizovala svůj přechod k nízkoemisní elektroenergetice s využitím jaderné energetiky během zhruba dvaceti let. Po současných událostech se tak přinejmenším Francie k intenzivnímu využívání jaderné energie doplněné obnovitelnými zdroji vrací. Problém, který zůstává a je potřeba jej řešit, je ztráta kompetencí, ke kterým v Evropské unii a USA v tomto oboru došlo.

V druhé polovině minulého století byly Evropská unie a USA v čele rozvoje jaderné energetiky. Dokázaly budovat jaderné bloky rychle a efektivně. Kvůli intenzivní kampani zelených protijaderných hnutí došlo k zastavení výstavby jaderných reaktorů a omezení výzkumu pokročilých jaderných technologií. Zároveň se projevovaly velmi intenzivní tlaky na ukončení provozu existujících jaderných bloků. Probíhaly tak souběžně dvě protichůdné tendence. Na jedné straně se ukazovalo, že životnost jaderných bloků je delší, než se původně předpokládalo. Zvláště v kritické oblasti poškození reaktorové nádoby neutronovými toky se dařilo vliv tohoto faktoru omezovat. Provozování stávajících bloků se tak dalo prodlužovat a v současné době lze u řady z nich uvažovat životnost dosahující i přesahující šedesát let. Na druhé straně však kampaň protijaderných aktivistů vedla k předčasnému uzavírání bezpečných reaktorů ve velmi dobrém technickém stavu. To lze pozorovat například v Německu, kde se poslední reaktory odstaví na konci tohoto roku.

V posledních měsících se sice i v Německu, zvláště v Bavorsku, objevily hlasy, aby se odstavování zbývajících jaderných bloků odložilo. Z technického a z bezpečnostního hlediska by to bylo možné, bloky jsou relativně nové a moderní, v provozu zatím okolo třiceti let. Problémy jsou spíše ekonomické, politické a právní. Provozovatelé s odstavením bloků počítali. Tomu přizpůsobili objednávku paliva, režim údržby i zajištění pracovních sil. Vyřešit by se tak musely dodávky nového paliva, zajištění potřebných povolení u jaderného dozoru i odpovídající údržba a pracovníci. Znamenalo by to tak odpovídající nejen finanční náklady. Ekonomicky by to mělo smysl v případě, že půjde o prodloužení provozu o deset či více let. To by však potřebovalo jasnou deklaraci a podporu politického vedení. Tedy nestačí diskuze o tom, že by se mohl provoz možná prodloužit o pár let, ale jasné rozhodnutí o jejich využívání nejméně desetiletí. To však nelze od současné německé vlády očekávat. Prodloužení provozu zbývajících bloků v Německu je tak velmi nepravděpodobné.

Velmi nejasný postoj k jaderné energetice ovlivnil velmi silně toto odvětví i ve zmíněné Francii. Zde je v posledních desetiletích neustálá kampaň proti jaderné energetice. Podpora tohoto odvětví a předpokládaná jeho budoucnost se tak často měnila. Vyhlašoval se odchod od jaderné energetiky, brzké snížení jejího podílu při výrobě elektřiny ze 75 % na 50 % a odstavování všech bloků po čtyřiceti letech provozu. Omezovala se tak i finanční a další podpora využívání jaderných reaktorů. To nevedlo k podpoře a investicím do dlouhodobého provozování stávajících bloků. A v současné době se tak zanedbání v péči o provozované bloky projevují velice negativně.

Došlo k několika problémům, které vedly k vynuceným neplánovaný odstávkám různých reaktorů. V poslední době byly spojeny s objevem nežádoucí koroze u některých svarů. Tyto problémy a jejich původ by měly být jasným poučením i pro nás. Je třeba jasně deklarovat, že chceme jaderné bloky v Dukovanech provozovat 60 let a o tyto reaktory odpovídajícím způsobem pečovat.

Mezi poslední tři fungující jaderné elektrárny v Německu patří i Isar v Bavorsku.
Mezi poslední tři fungující jaderné elektrárny v Německu patří i Isar v Bavorsku.
Zdroj | E.ON Kernkraft GmbH

Nové jaderné bloky

V druhé polovině minulého století byly západní Evropa a USA na technologické špičce v rozvoji jaderné energetiky. Jak v budovaných reaktorech, tak i ve vývoji v oblasti rychlých reaktorů a uzavření palivového cyklu. Připomeňme, že právě i v současnosti odstavované reaktory v Německu jsou na špičkové technologické úrovni. Ve Francii se pak dostali daleko i ve vývoji rychlých sodíkových reaktorů, připomeňme projekty Phénix a Superphénix. Intenzivní kampaň zelených protijaderných aktivistů a následný odklon evropských politiků od strategické bezpečnosti a snahy o vědecký a technologický rozvoj k zelené ideologii, která zablokovala téměř všechen rozvoj jaderné energetiky a vedla k odchodu od jádra v řadě zemí, však situaci dramaticky změnily. V současné době je vrchol rozvoje jaderné energetiky v Rusku a v Číně, a to v oblasti reaktorů III. generace, malých modulárních reaktorů i reaktorů IV. generace (podrobněji je to popsáno například v přehledu současného stavu jaderné energetiky). V Evropě rozvoj jaderné energetiky zamrzl a ztratila se celá řada potřebných kompetencí. I to stojí za problémy s výstavbou nových zdrojů, ke kterým zde dochází.

Po rozpoutání války Ruskem a jeho chování k jaderným zařízením na Ukrajině je jasné, že není možné spolupracovat s tímto státem v jaderné oblasti. Jak bylo popsáno v předchozím textu, při cestě k uhlíkové neutralitě se nelze bez jaderné energetiky obejít. Evropská unie tak nutně potřebuje vybudovat vlastní produkci jaderných reaktorů III. generace, malých modulárních reaktorů i reaktorů IV. generace. Zásadní nutnou podmínkou je obnovení potřebných kompetencí v dané oblasti. Nejde pouze o jaderné odborníky, ale také třeba i stavaře a špičkové svářeče. Právě problémy se svary jsou ty největší, které zavinily zpoždění nejen při dokončování bloku Flamanville 3.

Pokud se podíváme na současnou situaci v oblasti reaktorů III. generace, tak tlakovodní reaktory této kategorie kromě Číny a Ruska nabízí francouzské firmy, firma Westinghouse a Jižní Korea. Jde o reaktory EPR, AP1000 a APR. Právě tyto modely se také účastní probíhajícího tendru na výstavbu bloku Dukovany 5. Připomeňme, že jednou z podmínek tohoto tendru je výkon bloku do hodnoty 1200 MWe. Tato podmínka vyplývá z dostupných kapacit chlazení pro společný provoz tohoto bloku z existujícími bloky v této lokalitě. Dále je třeba připomenout, že menší bloky lépe zapadají do české energetické sítě. Tuto podmínku splňuje reaktor AP1000. U reaktoru EPR, který má v případě nyní budovaných bloků výkon okolo 1700 MWe, bude nabízena menší varianta tohoto reaktoru. Stejně tak tomu bude i v případě jihokorejského reaktoru APR1400. Při výběru reaktoru EPR nebo APR se tak bude budovat první jeho zmenšená varianta. Pokud však povede současná situace k renezanci jaderné energetiky v Evropské unii i dalších oblastech, budou se určitě i zmenšené varianty těchto reaktorů stavět ve větším počtu.

K výstavbě nových jaderných bloků se chystá celá řada evropských států. Pro dosažení nízkoemisní energetiky a uhlíkové neutrality bude potřeba jich postavit poměrně velký počet, což znamená i vybudování dostatečné základny jaderného průmyslu. Pokud se podíváme na řetězce dodavatelů, tak jsou provázané a zastupitelné. České firmy by se tak mohly zapojit do budování všech tří zmíněných typů reaktorů III. generace. Podle mého osobního názoru by však možná bylo pro Evropskou unii nejlepší vybudovat a postavit svou renezanci jaderné energetiky na evropském základě bloků EPR. Což však neznamená, že by výběr dvou ostatních typů reaktorů nebyl možný a vhodný. Každý z nich má své výhody i problémy. Pokud chce Česká republika přejít k nízkoemisní energetice, bude potřebovat realizovat nejen jeden blok v Dukovanech, ale i druhý nový reaktor v této elektrárně. Dva reaktory s výkonem okolo 1000 MWe by tak v konečném důsledku nahradily dosluhující reaktory VVER440. Stejně tak je potřeba realizovat dva velké bloky III. generace v Temelíně, které nahradí část současného uhelného výkonu. V Temelíně i Dukovanech je připraveno místo pro výstavbu velkých bloků III. generace. Pokud budou tyto bloky budovány s cílem zajistit dlouhodobě spolehlivé a levné dodávky elektřiny a pro tento cíl bude vybrán vhodný model financování, nepřinese čekání na malé modulární reaktory žádnou výhodu.

Malé modulární reaktory

V případě České republiky by velkým přínosem zavedení malých modulárních reaktorů bylo proniknutí jaderné energetiky do oblasti decentrálních zdrojů a také teplárenství. Ovšem tato možnost potřebuje splnění dvou klíčových podmínek. První je spojena s tím, že bude existovat komerční nabídka malých modulárních reaktorů. Druhou je nutnost existence specifického přístupu k licencování malých modulárních reaktorů, které by zohlednilo jejich specifické bezpečnostní parametry. Zatím musí splňovat stejné podmínky, jaké platí pro velké reaktory. Pokud proces licencování nevezme v úvahu jejich odlišné bezpečnostní parametry, nebude možné je využít jako náhradu středně velkých a menších fosilních elektráren a tepláren.

Je velice dobře, že se Česká republika zapojuje do vývoje i přípravy využití malých modulárních reaktorů. V Česku se pracuje na čtyřech různých projektech těchto zařízení. Dva projekty jsou zaměřeny na klasické typy reaktorů, které předpokládají využití stávajících palivových souborů VVER, jedná se o Teplátor a systém David. Dva další projekty ÚJV a.s. v Řeži jsou zaměřeny na inovativní typy. Jde o reaktor Energy Well chlazený tekutými solemi a vysokoteplotní reaktor HeFASTo chlazený héliem. Pokud se alespoň jeden z nich dostane do fáze prototypu, bude to velký úspěch. V každém případě však přispějí k získání potřebných kompetencí studentů, výzkumných organizací a českého průmyslu. Česká republika i firma ČEZ jsou zapojeny do řady perspektivních mezinárodních projektů malých modulárních reaktorů.

Firma ČEZ nedávno vyčlenila místo v areálu jaderné elektrárny Temelín nedaleko místa připraveného pro stavbu dvou velkých bloků i prostor pro výstavbu prvního prototypu malého modulárního reaktoru v Česku. Tato firma chce být mezi prvními v Evropě, které budou realizovat malý modulární reaktor. Výběr místa je dán tím, že jde o jadernou lokalitu a nepotřebuje specifický přístup při licencování. Právě k vypracování nového postupu povolování těchto zařízení by první realizovaný malý modulární reaktor mohl přispět. Zároveň by sloužil jak školící a přípravné zařízení umožňující široké uplatnění malých modulárních reaktorů v naší decentralizované energetice.

Je vysoce pravděpodobné, že výrobu malých modulárních reaktorů budou zajišťovat firmy, které dodávají velké reaktory III. generace a je důležité, aby se do příslušných dodavatelských řetězců zapojil i český průmysl.

Právě zelené protijaderné organizace stály za současnou německou Energiewende, která vyžaduje intenzivní využívání fosilních paliv a v současné době hlavně uhlí. Na snímku je uhelná elektrárna Altbach.
Právě zelené protijaderné organizace stály za současnou německou Energiewende, která vyžaduje intenzivní využívání fosilních paliv a v současné době hlavně uhlí. Na snímku je uhelná elektrárna Altbach.
Foto | Felix Koenig

Závěr

Už současná zima ukázala, a invaze Ruska na Ukrajinu to jen zvýraznila, že protijaderná kampaň zelených aktivistů učinila Evropskou unii extrémně závislou na fosilních palivech, které se dováží z velké části právě z Ruska. Místo dlouhodobého bezpečného zajištění energetických potřeba a rozvoje vědy a průmyslu, se důraz kladl na ideologické zelené cíle a krátkodobé ekonomické parametry. I u nás se spojili ideologičtí protijaderní zelení aktivisté a lobbisté, kterým jde pouze o jejich soukromý krátkodobý zisk, v intenzivní kampani proti jaderné energetice.

V současné době vyhlašují opět zelení aktivisté anticenu Ropák. Už od počátku se ji organizátorům podařilo totálně zdiskreditovat. Na přelomu století byli touto cenou oceňováni hlavně ti, kteří se snažili dokončit výstavbu alespoň prvních dvou bloků v jaderné elektrárně Temelín a snažili se o využívání jaderné energetiky. Už tehdy jsem například v tomto příspěvku psal, že se v budoucnu ukáže, že pohledy těch, kteří anticenu Ropák dostali, jsou daleko správnější a ekologičtější, než je tomu u těch, kteří jim cenu přisoudili. V případě Temelína i důležitosti jaderné energetiky pro nízkoemisní energetiku se to plně potvrdilo. Psal jsem, že se může v budoucnu ukázat, že hlavními viníky toho, že se lidstvo nedokáže s růstem emisí včas vypořádat, budou právě zelení protijaderní aktivisté. Nečekal jsem, že vývoj energetiky v Německu na pozadí vývoje nejen ve Francii mou předpověď potvrdí až tak brzy. Je třeba připomenout, že srovnání výsledků dvou možných rozdílných scénářů rozvoje elektroenergetiky, tedy snahy o dosažení nízkých emisí s využitím jaderné energetiky a založené pouze na obnovitelných zdrojích, budeme mít možnost porovnávat i v budoucnu opět na příkladech Francie a Německa.

Velice smutné je, že ani po současných událostech, které jasně ukazují, jak hluboce se v případě potřeby jaderné energetiky mýlily, jaký rozvrat tato hnutí v evropské energetice způsobila, když místo podpory cesty k uhlíkové neutralitě ji vlastně brání, u nich nenastala žádná sebereflexe. Neustále tak proti jaderné energetice intenzivně bojují. Je otázka, jestli i nyní se jim podaří rozvoj jaderné energetiky zablokovat. Nebo se podaří jejich odpor překonat a Evropa zopakuje úspěch Francie při přechodu k nízkoemisní energetice z poslední čtvrtiny minulého století. Sebereflexe a přechod k racionálnímu pohledu na energetiku založenému na vědeckých a technických znalostech nejsou příliš vidět ani u evropských politiků, i zde převládá čistá zelená ideologie. Jako příklad může v tomto případě sloužit i boj proti zařazení jaderné energetiky do taxonomie udržitelných zdrojů energie. Uvidíme, jestli se podaří i za těchto nepříliš příznivých podmínek nakonec energetickou bezpečnost, ekonomickou a sociální únosnost i nízké emise zajistit.


reklama

 
foto - Wagner Vladimír
Vladimír Wagner
Autor pracuje v Ústavu jaderné fyziky AV ČR.

Ekolist.cz nabízí v rubrice Názory a komentáře prostor pro otevřenou diskuzi. V žádném případě ale nejsou zde publikované texty názorem Ekolistu nebo jeho vydavatele, nýbrž jen a pouze názorem autora daného textu. Svůj názor nám můžete poslat na ekolist@ekolist.cz.

Online diskuse

Redakce Ekolistu vítá čtenářské názory, komentáře a postřehy. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se ale zároveň zavazujete dodržovat pravidla diskuse. V případě porušení si redakce vyhrazuje právo smazat diskusní příspěvěk
Všechny komentáře (52)
Do diskuze se můžete zapojit po přihlášení

Zapomněli jste heslo? Změňte si je.
Přihlásit se mohou jen ti, kteří se již zaregistrovali.

va

vaber

3.7.2022 08:11
bylo by hezké srovnání produkce CO2 na výrobu el. energie v Německu a Francii,
hned by se vidělo kdo je špindíra
Odpovědět

Milan Šálek

3.7.2022 09:31 Reaguje na vaber
Francie měla v elektroenergetice v r. 2020 ŠESTKRÁT menší měrné emise CO2 (na kW/h) než "zelené" Německo, kde je cena elektřiny pro domácnosti jedna z nevyšších. Zdroje: https://www.eea.europa.eu/data-and-maps/daviz/co2-emission-intensity-9/#tab-googlechartid_googlechartid_googlechartid_chart_1111 a https://ec.europa.eu/eurostat/statistics-explained/images/4/42/Electricity_prices_for_household_consumers%2C_first_half_2021_v5.png
Odpovědět

Milan Šálek

3.7.2022 09:34 Reaguje na Milan Šálek
*kWh
Odpovědět
va

vaber

4.7.2022 08:43 Reaguje na Milan Šálek
cena energie ve Francii je velká ,
to je možné, ale taky vše prodávají na energetickou burzu a potom zpět kupuji,
jde o to ,jak se cena tvoří
Odpovědět
PB

Petr Blažek

3.7.2022 08:33
Není náhodou, že Francie je jediná evropská země, kde se zachovaly velké loděnice. Díky JE si mohou dlouho dopředu nasmlouvat přijatelné ceny elektřiny, která je potřeba na svařování.
Odpovědět

Jaroslav Řezáč

3.7.2022 12:10 Reaguje na Petr Blažek
pro ČR jsou jedině malé modulární reaktory, které nebudou chlazený vodou, který už tak velmi ubývá... jestli nezlepšíme vodní blahobyt či změnu technologie chlazení jaderných elektráren v ČR, tak může dojít i na petrolejové lampy...proto MJR které jsou chlazeny solným roztokem
Odpovědět
EN

Emil Novák

3.7.2022 14:00 Reaguje na Jaroslav Řezáč
1) Kdo takový malý modulární reaktor nabízí?
2) I reaktor chlazený solným roztokem má sekundární okruh chlazený vodou. A z primárního okruhu voda ani solný roztok neubývá, protože je to v obou případech uzavřený okruh.
Odpovědět

Jaroslav Řezáč

3.7.2022 16:06 Reaguje na Emil Novák
To neubývá ale je velký rozdíl, když vybouchne pára která je pod tlakem než solný roztok. Jde spíš o to, že radioaktivní spad nevystartuje do atmosféry a tedy v případě havárie jako byl Černobyl by žádné ohrožení v globálu nebylo. Změna technologie chlazení musí být absolutní priorita. Na vodní blahobyt se spoléhat nemůžeme. Technologie malých modulárních reaktorů jsou k mání už dnes a ten, který se vyvíjí v Řeži u Prahy bude k mání dříve než dostáváme blok Dukovan a tam se s tímto počítá. To, že jsme v takové situaci můžeme poděkovat Mordoru posledních osmi let, který nám dnes chybí
Odpovědět
EN

Emil Novák

3.7.2022 16:37 Reaguje na Jaroslav Řezáč
Takže jestli tomu dobře rozumím, původní pseudoproblém o "chlazení vodou, které už tak velmi ubývá" jste v tichosti opustil a snažíte se vymyslet problém úplně jiný, tentokrát zkoušíte argumentaci Černobylem. Ono už, možná aniž byste to zaznamenal, ke změně technologie oproti té v Černobylu dávno došlo a reaktory tohoto typu se už dávno nestaví, takže nehrozí ani havárie podobného typu.
Malé modulární reaktory k mání už dnes jsou jen dva, jeden v Rusku druhý v Číně, jeden se stavěl 13 let a druhý devět let. Žádné jiné k mání zatím nejsou a ty co k mání brzo budou jsou opět osvědčená technologie lehkovodních reaktorů.
Reaktor, který se vyvíjí v Řeži, je určený pro odlehlé oblasti typu Aljaška a rozhodně není alternativou k velkým blokům, spíš jejich doplňkem pro jiné aplikace, a je zatím ve velmi radné fázi vývoje, teprve loni přešel do fáze basic design, takže jeho skutečné nasazení je zatím v nedohlednu.
Odpovědět
VW

Vladimír Wagner

3.7.2022 20:29 Reaguje na Jaroslav Řezáč
Pane Řezáči, z vašich příspěvků je jasně vidět, že dané problematice absolutně nerozumíte. A jste navíc mimořádně hloupý. Jen hlupák se totiž před tím, než něco s takovým zápalem hlásá, nepodívá alespoň trochu na danou problematiku. Oba malé modulární reaktory, které vyvíjí kolegové z vedlejšího ústavu v areálu v Řeži jsou inovativní koncepty. HeFASTo je chlazený heliem a Energy Well pak tekutými solemi. Oba tak nelze čekat dříve než za patnáct let. Pravděpodobně i první u nás budovaný malý modulární reaktor bude jiný než některý z těchto dvou.
Odpovědět
BM

Břetislav Machaček

4.7.2022 19:10 Reaguje na Vladimír Wagner
Já mám podezření, že upínání "ekologistů"
k malým modulárním reaktorům má odůvodnit odmítnutí stavby velkých bloků, když už vidí příklon většiny obyvatel k jádru. Je to nová taktika odpůrců jádra, když hlásají jádro
ano, ale pouze ty malé modulární reaktory.
Jinak jsem skeptik a v současné situaci
nevěřím už ani na ten jeden blok Dukovan,
protože se asi nenajde vhodný dodavatel
a pokud ano, tak se zase nenajdou finance
na výstavbu. Čeká nás dožití stávajících
JE, i těch tepelných a energetická chudoba.
Odpovědět
RP

Radim Polášek

8.7.2022 11:54 Reaguje na Břetislav Machaček
Já myslím, že jak naplno dopadnou vysoké ceny elektřiny odvozované od plynu (většina spotřebitelů má roční zůčtovací období, takže příští rok na jaře), tak jakýkoliv politici nebudou v dalších volbách zvoleni aniž by nesprintovali se stavbou JE minimálně v Dukovanech a Temelínu.
Odpovědět
PH

Pavel Hanzl

9.7.2022 21:26 Reaguje na Břetislav Machaček
Nebojte, Sluníčko ani větříček nikdo nevypne...
Odpovědět
ss

smějící se bestie

3.7.2022 09:22
Že by najednou zrovna Ukrajina, zachraňovala EU z energetické krize ?
Za jakou cenu !
Odpovědět
sv

s v

3.7.2022 11:03 Reaguje na smějící se bestie
Za cenu bezesporu příznivější a předvídatelnější než vyděračské rusácko.
Odpovědět

Jaroslav Řezáč

3.7.2022 12:06 Reaguje na smějící se bestie
léčba ze závislosti je vždy nějaká forma "kocoviny"
Odpovědět
Miroslav Vinkler

Miroslav Vinkler

3.7.2022 09:52
Autor článku pak pouze poodkryl bezbřehé zelené diletantství, které prostupuje bruselský establishment a které nás spolehlivě vede do chudoby , a to nejen energetické.

Dovolím si připomenout, že současná předsedkyně EK Ursula von der Leyen byla vystřelena na nejvyšší orbit po souboji bez vítěze - Michela Barniera a Manfreda Webera, a to díky následnému tlaku německého klanu pod vedením Angely Merkelové.
Traduje se , že periodická tabulka prvků - dílo ruského vědce Mendělejeva - se tomuto géniovi zjevila ve snu.
Uršule se sice nic nezdálo, ale již při své kandidatuře na post předsedy EK přehodila spisek "Moje vize..." , kde OZE jsou označeny za spásu světa před zlým sodovkáčem.
Pochopitelně, že tato dáma je v oblasti energetiky naprosto dutá a pouze papouškuje to, co jí v ústraní strčí lobbisté do ruky.

I kdybych stokrát souhlasil, že emise CO2 jsou nebezpečné a že je nutno přijmout rázná opatření proti jeho vzniku rukou člověka, potom jsem stokrát proti tomu , jaká cesta byla zvolena zelenými ideology a vychytralými zástupci finanční oligarchie.
Tzv. boj proti klimatické změně je v podstatě jackpot , který má spadnout do klína předem vybranému zájemci. A tím rozhodně nejsou unijní domácnosti ani jednotlivé národy v EU.

Cesta k dekarbonizaci společnosti je nesporně krok správným směrem, ale doslova tragicky naplánovaný a realizovaný. Před dvěma dny vyšel perfektní článek na Wall Street Journal.
Uvádí :" Za energetickou krizi i rapidní inflaci si může Západ sám, desetiletí prosazování zelené agendy oslabilo demokracie a posiluje vliv autokracií.
K bavorskému setkání lídrů zemí skupiny G7 uvedl, že jeho klíčoví aktéři se prý jen snaží současné stěžejní problémy dneška pasivně „vysedět“. Zřejmě proto, že by jinak museli připustit fatální chyby vlastní nebo selhání svých předchůdců. A nyní už se však ukazuje nesmyslnost až bizarnost celé tzv. Zelené agendy postavené na zcela chybném odborném odhadu, lépe řečeno na pouhé víře.

ČR by si měla hledět zachránit doslova holý zadek, místo toho jsem šokovaně hleděl na předání agendy předsednictví EU na zámku v Litomyšli právě ČR a musel poslouchat doslova pindy týkající se m.j. další podpoře OZE z úst českých zástupců.
Řítíme se do obrovského průšvihu , ale jak se zdá odpovědným politikům to vrásky nedělá.

Odpovědět
ss

smějící se bestie

3.7.2022 09:59 Reaguje na Miroslav Vinkler
1*
Odpovědět
Karel Zvářal

Karel Zvářal

3.7.2022 10:52 Reaguje na Miroslav Vinkler
1*
Odpovědět
sv

s v

3.7.2022 11:17 Reaguje na Miroslav Vinkler

Příspěvek byl kvůli porušení pravidel diskuze smazán.

Odpovědět
JS

Jiří Svoboda

3.7.2022 12:14 Reaguje na s v
Četl jsme si váš příspěvek 3x a nepochopil, co jste vlastně chtěl rozumného sdělit. Asi jsem hodně natvrdlý...
Odpovědět
sv

s v

3.7.2022 13:00 Reaguje na Jiří Svoboda
Asi. Možná vám čtvrté čtení pomůže... a k tomu si přiberte bláboly předřečníka, zde známého jako fanda gazpromu a rosatomu.
Odpovědět
JS

Jiří Svoboda

3.7.2022 14:19 Reaguje na s v
I příspěvek předřečníka jsem si přečetl a s tímto jeho hodnocením (ač předřečníka vůbec nemusím) v podstatě souhlasím. Navíc tam nemá o Rusku (kromě Mendělejeva) a tamních firmách ani slovo.

Řekl bych tedy po čtvrtém čtení, že blábolíte dosti fest právě vy.
Odpovědět
sv

s v

3.7.2022 18:20 Reaguje na Jiří Svoboda

Příspěvek byl kvůli porušení pravidel diskuze smazán.

Odpovědět
JS

Jiří Svoboda

3.7.2022 19:52 Reaguje na s v
Odborník jste zjevně vy. Takže jste objevil hlavního viníka potíží: Vinklera!

Teď ještě, prosím, navrhněte, jak z toho ven.
Odpovědět
sv

4.7.2022 13:28 Reaguje na Jiří Svoboda
Vidím, že vaše dlouhé vedení má krátké spojení na hysterické záchvaty spojené se snahou zadupat nepohodlná fakta.
Odpovědět
JS

Jiří Svoboda

5.7.2022 09:53 Reaguje na
Já žádná fakta nezadupávám, vy jste navíc žádná relevantní neuvedl.

Opravdu nemohu za to, že vaše přiblblé příspěvky byly smazány, já na ně jen adekvátně a slušně reagoval.

Jak se u mne projevil nějaký hysterický záchvat?

Fakt si to nějak v hlavičce srovnejte!
Odpovědět
sv

s v

5.7.2022 12:29 Reaguje na Jiří Svoboda
ANo, NEslušně jste uvedl, že máte dlouhé vedení, které vám brání pochopit několikrát uvedený jednoduchý fakt, že za závislost na zločineckém rusácku mohou rukou společnou a nerozdílnou jak zelení tak místní rusácčtí poskoci, kteří na ty zelené kydají špínu. Nebo, že by vám v pochopení tohoto jednoduchého faktu bránilo nikoli dlouhé ale kremelské vedení, takže se uchylujete k dříve tak oblíbené činnosti konfidenta.
Odpovědět
JS

Jiří Svoboda

5.7.2022 20:38 Reaguje na s v
Já ten prostá fakt vnímám stejně jako vy.

Problém je, že tady se o Rusku vůbec nediskutovalo a ohledně pošahaného přístupu německých zelených jste se s námi shodl.

I já považuji chování Ruska za zločinné, nemám ale potřebu, jako vy, to za jakékoli situace vytahovat a diskutující, v dané situaci zcela bezdůvodně, osočovat. Tak se opravdu chová jen prostoduchý pomatenec.
Odpovědět
sv

s v

5.7.2022 23:33 Reaguje na Jiří Svoboda
Takže pokud to chápu správně, vy jste teď cenzor, který bude určovat o čem se má či nemá diskutovat. Mně osobně připadá, že pokrytectví místních lidových rusáků, kopajících do zelených ale při tom činících to samé, je něco o čem je nutno diskutovat. Sdělil jste, že vám jako cenzorovi to nepřipadá vhodné. ALe to je tak jediné co s tím kromě konfidenství můžete dělat.
Každopádně oceňuji, že jste přestal předstírat, že nechápete (protože jednodušeji už to nešlo). Jen mi není jasné, proč máte potřebu se v tom vašem dlouhém vedení neustále přehrabovat. Je to trochu zoufalé, když vám jde jen o to míst poslední slovo, prostoduchý pomatenče.
Odpovědět
JS

Jiří Svoboda

6.7.2022 09:23 Reaguje na s v
Jak jste došel k tomu, že jsem cenzor a konfident?

Pouze jsem vás v diskusi upozornil, že velmi agresivně a nechutně reagujete na něco, co v diskusním příspěvku není obsaženo. Asi proto to Ekolist smazal, což mi docela vadí, protože to odhaluje vaši podstatu.
Odpovědět
sv

s v

6.7.2022 13:15 Reaguje na Jiří Svoboda
Jinými slovy, hodláte určovat o čem já mám či nemám diskutovat. Tohle snad není cenzorství? S tím dlouhým vedením zřejmě budete mít mnohem závažnější problém než se na první pohled zdálo. Nebo, že by se na vašich nelogických reakcích podepsala vaše zoufalá snaha mít poslední slovo, i když nevíte jak reagovat. S "agresivitou a nechutností" se obraťte na vinklera (alias dvojí metr) s jeho "bezbřehými pindy" nebo se můžete kouknout do zrcadla s vašimi "přiblblými příspěvky". Mimochodem, vaše předstírání, že nechápete o čem píši, se za nějaké "upozorňování" nedá považovat ani při velké dávce fantazie.
Odpovědět
JS

Jiří Svoboda

6.7.2022 17:56 Reaguje na s v
Možná by pro začátek stačilo, kdybyste pochopil slovo cenzura...
Odpovědět
sv

s v

7.7.2022 20:43 Reaguje na Jiří Svoboda
Vám se to prozatím nepovedlo.
Odpovědět
ZK

Zan K.

3.7.2022 14:56 Reaguje na Miroslav Vinkler
Postačí se jen podívat, kolik té uhlíkové stopy zanechají naši (a nakonec všichni) jen oním vyzbrojováním, o provozu ani nemluvě. Takže ono vše je jako vždy o lidech a jejich vztazích. A pokud se tu všude jen účelově lže, pak nastává co vidímwe dnes a denně.
Odpovědět
sv

s v

5.7.2022 00:13 Reaguje na Zan K.
To jsi to rusákům nanadl. TO si za rámeček nedají.
Odpovědět
ZK

Zan K.

9.7.2022 12:58 Reaguje na s v
Opět jeden s klapkama na očích i uších. Nejde přece jen o rusáky. Jiní snad jsou čistí jako lilie? Podívejte se na statistiky výdajů na zbrojení ale hlavně na ony zbrojní firmy. Nejsou totiž jen v rusku a USA. Pracháči si je budují v zájmu svatého telete ekonomiky po celém světě. Viz třeba ony biologické laboratoře v Číně placen=é USA. Prostě stále vládne ono farizejství a to v celém světě..
Odpovědět
sv

s v

5.7.2022 00:24 Reaguje na Miroslav Vinkler
"Bezbřehé pindy" právě předvádějí místní lidoví rusáci, kteří na jednu stranu neváhají kopat do zelených a EU ale na druhou stranu do roztrhání těla bojují za agentury FSB s názvem Gazprom a Rosatom a rukou společnou a nerozdílnou se zelenými tak zvyšují energetickou závislost na rusácku, že vinkler a zelený. A když jsou na tento fakt upozorněni, tak jediné na co se zmůžou je snaha odstranit tento fakt z očí.
Odpovědět
ZK

Zan K.

9.7.2022 13:08 Reaguje na s v
Rus, stejně jako Čínan se přece poučil ze západu a přejímá i buduje ono zlaté tele ekonomiky a přesně podle oněch západních vzorů. Jenže hulvátsky a veřejně zatímco onen západ hezky potajmu a propracovaně. Má na to své hlásné a psychologické trouby. Ovšem výsledek je stejný. Bohužel
ono "moderní" lidské pokolení je stále stejně zpitomělé, pokud tvrdě nedopadne na hubu. A ani to mnohdy nestačí. Prostě zmasírované a tím i naprogramované mozky nezměníš. Takže můžeme snad jen doufat o onu vyšší moc. A to jakoukoli vyšší moc. A ona přijde.
Odpovědět
Karel Zvářal

Karel Zvářal

3.7.2022 10:51
1 !
Odpovědět
JS

Jiří Svoboda

3.7.2022 12:05
Myslím, že je třeba vidět ještě o kus dál! Nejde totiž jen o dekarbonizaci elektroenergetiky v současném objemu, nýbrž i o téměř ztrojnásobení její výrobní kapacity do roku kolem 2050. To je za méně než 30 let!

Musíme totiž nahradit velkou většinu dnes užívaných fosilních paliv mimo elektroenergetiku bezemisní elektřinou a to bude při potřebném objemu a nepříliš slavné konverzní účinnosti činit obrovské nároky na spotřebu elektřiny. Více si o tom můžete počíst ve studii Mezinárodní energetické agentury kolem strany 163 na

https://iea.blob.core.windows.net/assets/deebef5d-0c34-4539-9d0c-10b13d840027/NetZeroby2050-ARoadmapfortheGlobalEnergySector_CORR.pdf

Mluvit a diskutovat o dekarbonizaci stávající elektroenergetiky znamená zavírat oči před mnohem větší částí problému.
Odpovědět
RP

Radim Polášek

4.7.2022 18:48 Reaguje na Jiří Svoboda
Potom ale ztrojnásobení výrobní kapacity elektroenergetiky vůbec nebude stačit. Země, které neblbnou se sodovkáčem se totiž budou vyvíjet a růst dále, včetně osvícených afrických, jihoamerických a dalších zemí, dnes rozvojových, kde vládnoucí politický systém udrží mír a stálý společenský růst bez ekonomických , politických a jiných otřesů.
Zatímco ztrojnásobení výrobní kapacity elektroenergetikyu nám pouze zajistí udržení současné úrovně ekonomiky , to je stav řekněme před Covidem. Za těchto podmínek nás,coby Evropu, za 30 let dožene a předežene množství států, dnes charakzerizovaných jako rozvojové. Evropa se tak stane sama zaostalým rozvojovým regionem. Vykořisťovaným dle libovůle agresivnějšími a pokročilejšími státy.
Abychom si udrželi svou přední globální ekonomickou pozici, musíme tedy nejen udržovat stávající stav ekonomiky, ale taky udržovat podobný růst ekonomiky jako rostou jiné vyspělejší státy.
Takže ne třikrát, ale za těch 30 let bude třeba, v závislosti na růstu jiných států, výrobní kapacity elektroenergetiky navýšit možná šestkrát, možná ještě víckrát.
Odpovědět
SV

Slavomil Vinkler

4.7.2022 19:36 Reaguje na Radim Polášek
Je to ještě horší. Pokud se má udržet současný stav průmyslu a životní úrovně, je třeba výrobu EE asi zešestinásobit, neboť se musí nahradit uhlí + plyn, a je taky potřeba do toho započítat efektivitu výroby a ukládání vodíku a efektivitu ukládání do baterií. Pokud bez JE tak aspoň zdesateronásobit. A k tomu náklady (astronomické) na infrastrukturu = větrníky a slunečníky s výkonem cca 10 TW a k tomu výrobu vodíku, skladování H2, Li baterie, měniče , výrobu baterií...,
Odpovědět
JS

Jiří Svoboda

5.7.2022 10:08 Reaguje na Slavomil Vinkler
Pánové, já citoval "respektovanou" studii IEA a ta upozornila na závažný aspekt - zaplať panbůh za to.

Vám oběma dávám za pravdu, že pokud si na dekarbonizaci budeme hrát jen na vlastním písečku, šíleně na to doplatíme a globálnímu klimatickému rozvratu nezabráníme.

Globální problém proto žádá efektivní globální nástroje pro jeho řešení. Toto si vyspělé státy nehodlají přiznat.
Odpovědět

Viktor Šedivý

7.7.2022 14:36 Reaguje na Jiří Svoboda
Takové nástroje ale neexistují a nikdo rozumný zavedení takových nástrojů nepřipustí.

Budeme tedy svědky toho, jak silné asijské státy budou ještě chvíli předstírat, že zavedení takových nástrojů podporují.
No a až se evropská oblast ekonomicky a mocensky zlikviduje, potichu ten nesmysl opustí.
Odpovědět
JS

Jiří Svoboda

7.7.2022 20:38 Reaguje na Viktor Šedivý
Co je rozumného na nepřipuštění takových nástrojů jako je globální uhlíkový poplatek z těžby fosilního uhlíku a jeho 100% dividenda?

Buď je ochrana klimatu jen bublina, pak se nemá nic dělat, nebo je to moc vážná věc a pak se to má řešit pořádnými nástroji. To, co nyní existuje, je nejhorší možná varianta - utrácí se obrovské peníze a klima to neovlivní.
Odpovědět

Viktor Šedivý

8.7.2022 10:48 Reaguje na Jiří Svoboda
V žádném normálním státě nepověsí vláda celé ekonomice na krk takový balvan.

Je celkem jedno, jestli je to bublina - je to hlavně příležitost pro ty, kdo nepropadnou panice a místo vyhazování peněz na "boj s CO2" investují do přizpůsobení ... a do převzetí pozic po evropských ekonomických sebevrazích.
Odpovědět
RP

Radim Polášek

8.7.2022 11:57 Reaguje na Viktor Šedivý
Přesně tak.
Odpovědět
RP

Radim Polášek

4.7.2022 19:07
JJ, opět se potvrzuje, že kde šlápne zelený, tam 100 let tráva neporoste.
Vedle jaderných reaktorů produkujících páru pro výrobu elektřiny bude brzo aktuální stavět reaktory produkující místo páry vysokopotencionální teplo, o hodnotách řekněme od 500 st C po 1000 až 1400 st C.
Dostupnost velkého množství takového levného tepla totiž umožňuje jednak udržet dostatečně levnou a bezemisní produkci stávajících vysokoteplotních technologií v mnoha průmyslových oborech a i rozvíjet další vysokoteplotní technologie nezbytné pro výrobu všelijakých hi tech produktů v různých oborech.
Brzo totiž může být množství vyprodukovaného vysokopotencionálního tepla na třeba občana státu nebo obyvatele regionu podobným měřítkem vyspělosti, jako byly kdysi kilogramy vytavené ocele nebo dnes množství chipů a elektroniky.
Připomínám, že jediní, kdo tyto reaktory dnes vyvíjejí jinak než teoreticky, je Rusko a Čína, vyspělý Západní svět ne.
Odpovědět
JO

Jarka O.

7.7.2022 11:09
Překvapivé je, že Francii se tak dlouho dařilo skrývat úpadek jad.energie. Ale pravý stav se provalil hned po začátku událostí na Ukrajině a ta renesance, o které jejich politici mluví, nenastane hned.
V kolika zemích Evropy se na univerzitách vlastně ještě učí jaderná fyzika a jad. strojírenství?
Rosatom stavby v této části Evropy nepotřebuje, má 30 rozestavěných projektů a nové smlouvy na stavby JE, stavba 1 bloku trvá 4 - 6 let, 3x předražená a 3x zpožděná stavba JE Arevou ve Finsku tomu nesahá ani po kotníky. Tak hodně štěstí ...
Odpovědět
RP

Radim Polášek

8.7.2022 12:04 Reaguje na Jarka O.
Spíš je problém v projektových manažerech, kteří umí dělat takové velké projekty. Řekněme projekty o velikostech několik tisíc tisíců průměrných platů v té zemi a podobně. Kterých navíc za svůj profesní život musí udělat několik, aby získali potřebné zkušenosti.
Odpovědět
BM

Břetislav Machaček

9.7.2022 18:34 Reaguje na Jarka O.
Napsala jste to zcela přesně. Scházejí už odborníci schopni JE
vyprojektovat a postavit. No a ti, co to umějí, tak mají práce
dost a budeme pár let přešlapávat v pořadníků. To není linka
na auta, kde se po zavedení třetí směny a víkendových přesčasů
uspokojí zvýšená poptávka. Ti, co mají kšeftů dost se nezblázní
z našeho odmítnutí jednoho bloku a ti, co jsou ve srabu o něho
stojí. Otázkou bude kvalita, cena a doba výstavby. To Finsko
je příklad, jak můžeme dopadnout, když budeme vybírat ideově.
Mi už to je fuk, já se už možná nedožiju ani základního kamene,
ale nechápu vládu, že otálí a otálí, protože čas se krátí a může
tu být za pár let energetická nouze.
Odpovědět
 
reklama


Blíž přírodě

Pražská EVVOluce

reklama
Ekolist.cz je vydáván občanským sdružením BEZK. ISSN 1802-9019. Za webhosting a publikační systém TOOLKIT děkujeme Econnectu. Navštivte Ecomonitor.
Copyright © BEZK. Copyright © ČTK, TASR. Všechna práva vyhrazena. Publikování nebo šíření obsahu je bez předchozího souhlasu držitele autorských práv zakázáno.
TOPlist