https://ekolist.cz/cz/publicistika/nazory-a-komentare/zdenek-smrcka-pandemie-strachu-politiku-z-prijeti-noveho-civilizacniho-udelu
zprávy o přírodě, životním prostředí a ekologii
Přihlášení

Zdeněk Smrčka: Pandemie strachu politiků z přijetí nového civilizačního údělu?

8.5.2020
Dějiny lidstva ukáží, jak si varování přírody vzali dnešní političtí vůdci k srdci. Ilustrační snímek.
Dějiny lidstva ukáží, jak si varování přírody vzali dnešní političtí vůdci k srdci. Ilustrační snímek.
Koronovirová pandemie tvrdě zasáhla do zavedeného života moderní lidské společnosti a civilizace vůbec. V celé řadě zemí dokázala pozhasínat světla velkoměst, nákupních a zábavních center, letišť, hotelů, kanceláří, škol, sportovišť, divadel, kin, výstavních i hudebních síní, průmyslových oblastí i pečovatelských domovů - aby svým "mementem mori" poukázala na život lidí v neustálém shonu a stresu, často ve znečištěném životním prostředí, s nevhodným stravováním a nedostatkem času k aktivnímu pohybu - zato s pasivním ukládáním si přemíry podkožního tuku. Celý ten hedonický životní styl moderní civilizace, doprovázený stýkáním a potýkáním se jejích příslušníků s nejrůznějšími somatickými i psychickými neduhy, se stal de facto tím, kdo vystavil novému koronaviru bianco propustku k jeho vzdušné invazi do té či oné "země zaslíbené".
 

Většinou států operativně zvolená "válečná" strategie boje proti novému koronaviru, provázená denními přehledy o počtech "padlých" a "zraněných", ovšem s sebou nevyhnutelně přinesla lidem, tak jako každá válka, i útrapy psychického rázu. Zatímco již Karel IV. dobře věděl, že válečným konfliktům je vždy moudřejší předcházet, než je vést, mnohým dnešním politikům stále ještě nedochází, že primární prevence (čistým životním prostředím, fyzickou aktivitou, zdravou výživou a eliminací psychosociálního stresu - a vůbec tlaku společnosti na výkon a úspěch) je nejefektivnější cestou k udržování dobrého zdravotního stavu populace. Takovýto nepřehlédnutelný rozpor mezi společenskou realitou a zdravým rozumem, jak bývá patrný v jednání politiků, lze podle knihy neuropatologa Františka Koukolíka "Vzpoura deprivantů" považovat za projev "kolektivní hlouposti". Její protagonisty líčí Karel Kryl v poémě "Zbraně pro Erató" ve zkratce s veskrze sžíravou až nemilosrdnou ekvilibristikou: "Blbý, ač vzdělaný: takový patřívá do vlády!" V případě aktuální koronavirové pandemie by oba dva zmíněné příměry mohly přiléhavě charakterizovat samo přesvědčení politiků, že strategickým cílem "vítězství" nad nepřátelským koronavirem musí být navrácení se k desítkám let den co den omílané mantře o neustálém růstu výroby a spotřeby.

Lidé a národy se vždy nejlépe ovládaly masovou propagandou, zneužívající jejich jinak přirozeného strachu z nejistoty, z neznáma a z pocitů ohrožení. Neboť atmosféra strachu, pronikne-li do všech sfér společnosti, dokáže velmi efektivně přimět dříve samostatně a kriticky myslící svobodné občany, aby v semknutém davu náhle slepě přitakávali v podstatě jakýmkoliv, i zcela iracionálním vládním příkazům, zákazům a opatřením. Proto i mediální ovládnutí lidské mysli strachem z neznámého koronaviru, a z něj plynoucí až hysterická posedlost komunální i individuální hygienou, může v psychice společnosti zanechat svůj neblahý otisk, a to v podobě podlehnutí specifické formě "kolektivní post-traumatické paranoidní psychózy", ne nepodobné té, kterou lze vysledovat v chování lidstva po skončení každé velké války. Jen namísto paranoidního strachu z třídního, národního či ideologického nepřítele se nyní může v lidské společnosti na dlouhé roky usídlit až paranoidní strach z mikrobů, strach z blízkého kontaktu s druhými lidmi, strach ze vzájemného dotyku i prostého podání ruky, strach z dotknutí se čehokoliv bez desinfekce, bez rukavic, bez roušek. Třebaže, jak v závěru své poémy "Zbraně pro Erató" konstatuje Karel Kryl, lidský život sám pak pozbyde svého smyslu: "Žiješ-li ve strachu, zmizerníš ten střípek věčnosti, jenž Bůh ti poskytne k životu."

Z orwellovsky strachem z koronaviru zdeformovaného života by mohla lehce povstat zcela sterilní společnost "živých mumií", pro kterou by se nejsnazším řešením psychického diskomfortu jejích příslušníků, plynoucího z jejich permanentních úzkostných stavů a strachu ze špíny a z dotyků vůbec, staly digitální technologie. Jimi by se vše dalo ovládat a obstarávat z pohodlí domovů, respektive z nitra individuálních sociálních bublin, a to bez jakékoliv potřeby autentického vzájemného fyzického kontaktu a mezilidské komunikace vůbec. Snaha po takovémto omezení mikrobiálních hrozeb by se však zjevně stala kontraproduktivní neboť by jen uvolnila prostor pro vypuknutí "digitální pandemie", znamenající oslabení individuální i kolektivní imunity dané populace. Huxleyovský "skvělý nový svět" by tak byl začátkem konce lidské civilizace.

Kořeny dnešní koronavirové pandemie jsou stejnou měrou biologické, jako společenské a civilizační. Což si logicky žádá globální přehodnocení osudových politických, ekonomických, právních, vědecko-technických i epidemiologických omylů minulosti i současnosti. Konkrétně řečeno, nemá-li se obdobná pandemie dříve či později s mnohem horším průběhem opakovat, nemá-li po odeznění té současné lidská společnost pokračovat na cestě "močálem černým kolem bílých skal", bude tato muset opustit svůj "skvělý nový svět", který charakterizují:

1/ města coby klimatizovaná, vyasfaltovanými automobilovými stokami, plnými hluku, smogu a stresu protkaná sklobetonová mraveniště "lidského hmyzu";
2/ obří nákupní a zábavní centra coby "průmyslové velkovýkrmny" stádních příslušníků ničím neomezovaného konzumu;
3/ segregace seniorů do pečovatelských, ošetřovatelských a nemocničních léčebných ghett;
4/ fragmentace krajiny a přírody vůbec stále houstnoucí sítí dálnic a silnic, letišť a skladišť, průmyslových i hotelových zón;
5/ permanentní tsunami masového turismu, zohavující živoucí tvář měst i krajiny kulisáckým panoptikem hollywoodských šklebů;
6/ vzájemné zacyklení neustálého růstu výroby a spotřeby, s produkcí převáženou napříč kontinenty;
7/ zbavení života duchovního rozměru a hledání jeho smyslu, životního bohatství a štěstí, v materiální prázdnotě.

Lidský rod, společnost a celá civilizace, mají-li mít vůbec nějakou perspektivu svého přežití, budou muset přijmout za svůj nový civilizační úděl, zahrnující do "zelené úmluvy" mimo jiné:

1/ města coby obytné, pracovní i odpočinkové krajinotvorné celky, přirozeně zakomponované do zeleně, s dominantním uplatněním se stromů v jejich dvojjediné estetické a mikroklima regulující funkci;
2/obchody lidských rozměrů, situované do obytných zón měst, stejně jako sportovní a kulturní stánky;
3/ přirozenou integraci života seniorů v rámci místních komunit;
4/ scelování krajiny v rámci ekologické rozmanitosti, obnovu polních cest a stromořadí, převedení maxima silniční a letecké dopravy na železnici;
5/ cestování a trávení dovolené v souladu, s respektem a s porozuměním životu místních obyvatel, při zrovnoprávnění volnočasového přínosu agroturistiky, chalupaření, chataření, zahrádkaření a farmaření;
6/ uplatnění klíčového životního imperativu střídmosti v potřebě a spotřebě materiálních statků, výrobků a služeb, a to s důrazem na místní zdroje;
7/ navrácení duchovního smyslu života a naplnění jej vnímáním osobního štěstí prvořadě v rovině duchovní.

Koronavirová pandemie jen zdánlivě paradoxně nejzhoubněji zaúřadovala v ekonomicky i medicínsky nejvyspělejších státech světa - v čele se zemí tradičně považovanou za skvělý "nový svět". Dějiny lidstva ukáží, jak si toto varování přírody vzali dnešní političtí vůdci k srdci. Zda pochopili, že koronavirou pandemií dospěla lidská civilizace na samu hranu své zpychlé existence, k samotnému "bodu obratu" svého doposud konzumem udržovaného životního kurzu. Každá babylónská věž se dříve či později zhroutí - neboť dynamika přírody si vždy najde cestu, jak statiku megalomanské stavby v pravou chvíli a na pravém místě oslabit.


reklama

 
foto - Smrčka Zdeněk
Zdeněk Smrčka
Autor je informační specialista Ústavu vědeckých informací 2. lékařské fakulty Univerzity Karlovy a Fakultní nemocnice v Motole.

 twitter
Ekolist.cz nabízí v rubrice Názory a komentáře prostor pro otevřenou diskuzi. V žádném případě ale nejsou zde publikované texty názorem Ekolistu nebo jeho vydavatele, nýbrž jen a pouze názorem autora daného textu. Svůj názor nám můžete poslat na ekolist@ekolist.cz.

Online diskuse

Redakce Ekolistu vítá čtenářské názory, komentáře a postřehy. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se ale zároveň zavazujete dodržovat pravidla diskuse. V případě porušení si redakce vyhrazuje právo smazat diskusní příspěvěk
Všechny komentáře (5)
Do diskuze se můžete zapojit po přihlášení

Zapomněli jste heslo? Změňte si je.
Přihlásit se mohou jen ti, kteří se již zaregistrovali.

Miroslav Vinkler

Miroslav Vinkler

8.5.2020 08:36
Skvěla vyhodnocená současnost naší evropské společnosti , naprosto a se vším s autorem souhlasím. Až na ten nešťastný závěr.
Tato společnost není schopna tak hluboké sebereflexe, aby změnila podstatu svého "trvale" udržitelného růstu založeného pouze a jenom na monetizaci společnosti.
Monetizaci chápu jako nežádoucí společenský vývojový proces, kdy dochází k k oceňování skutečných i nemateriálních hodnot pouze v rámci platebních hodnot.Ty potom vyjadřují absolutní míru úspěšnosti jedince ve společnosti a jsou takto společností přijímány a akceptovány.
Pro méně chápavé vulgárně heslo " Za prachy si koupíš vše a potom je ti dovoleno vše."

Nádhernou ukázku máme v historii i současnosti. Největší boháč v období úpadku římské republiky Crassus byl natolik bohatý, že si doslova koupil sedm římských legií s nimiž podnikl tažení proti Parthům.
Svůj nesporný bankéřský um chtěl vyšperkovat i vojenským triumfem, aby byl roven Juliovi Césarovi s nímž a Pompeiem tvořili vládnoucí triumviriát.
Výsledkem byla zkáza všech legií a samotnému Crassusovi bylo do hrdla vítěznými Parthy nalito zlato po němž tolik toužil. ( 53 př. n. l.)
Také Andrej Babiš si za své peníze koupil post premiéra,lidovou popularitu a podniká své tažení za evropskými penězi. Zde pouze nevíme jak dopadne.
Ani on ovšem není schopen tolik potřebné sebereflexe po níž autor článku volá.
Odpovědět
RP

Radim Polášek

8.5.2020 15:59 Reaguje na Miroslav Vinkler
Crassus dokázal hlavně to to, že když člověk nemá skutečné znalosti a dovednosti, tak k úspěchu nestačí ani politická moc ani peníze. Politická moc - jakožto člen triumvirátu mohl defakto volně disponovat se státním vojskem - římskými legiemi. Peníze - jakožto římský boháč mohl legie opatřit bohatou výzbrojí a výstrojí i velkými zásobami.
Podobně dopadnou dnešní zelení aktivisté, vyhýbajíce se jakémukoliv osvojování současných technických dovedností a vědeckých a technických znalostí a soustřeďujíce se pouze na získávání politické moci strašením lidí a na získávání peněz ždímáním peněženek lidí zelenými nesmysly.
Mimochodem většina Crassova bohatství pochází taky z určitého oteplovacího alarmismu. Crassus tehdy v Římě provozoval hasičskou službu. Bohatství získal z levného nákupu hořících nebo vyhořelých hlavně nájemných nemovitostí chudších vlastníků. Buď od majitele koupil, ještě předtím než začali hasit, hořící dům. Majitel, ve stresu a strachu, že čím víc bude otálet, tím víc dům shoří a tím méně dostane, souhlasil i s nevýhodnou cenou, hlavně když ty peníze dostane okamžitě. Nebo využil toho, že majitel nemá peníze, aby místo vyhořelého domu postavil nový, skoupil levně parcelu s požářištěm a na ní postavil za své peníze nový nájemní dům, který přinášel zisky už jemu.
Podobně jako zelení alarmistí si dnes pod hrozbou zvýšení teploty a "upečení" vynucují okamžité investice do zelených nesmyslů podobně jako likvidují klasickou energetiku, klasický průmysl atd a představují si, že na jejich troskách postaví zelenou energetiku a zelený průmysl, ve své režii a za jimi nashromážděné peníze coby další a další ždímačky na peníze občanů.
Odpovědět
JD

Jiří Daneš

8.5.2020 19:19 Reaguje na Miroslav Vinkler
Výborně! Ten závě není nešťastný, ale těžko dnes realizovatelný, protože dnešní Crassové jsou nepoučitelní. Jenže jednou, právě pro svou nepoučitelnost historií, budou nuceně poučeni, přírodou. Tato civilizace, tedy západní i se svými východními napodobovateli, se mílovými kroky blíží svému konci.
Odpovědět
RP

Radim Polášek

8.5.2020 10:57
Stačí slova jako "koronavir" a " koronavirová pandemie" a podobně nahradit slovy "Green Deal" , "globální alarmismus" a podobnými a článek bude sedět jak P...l na nočník.
Odpovědět

Jan Šimůnek

8.5.2020 12:42
Takže:

1/ města coby obytné, pracovní i odpočinkové krajinotvorné celky, přirozeně zakomponované do zeleně, s dominantním uplatněním se stromů v jejich dvojjediné estetické a mikroklima regulující funkci;
To se pokoušejí vnutit lidem levicově orientovaní architekti od konce 19. století. Jejich projekty vždy zkrachovaly na tom, že je lidé spontánně odmítli. V Praze postavený levičácký "koldům" byl dokonce za minulého režimu přestavěn na standardní bytové jednotky. Zkrachoval i projekt takto pojatého města Brasilia: Většina lidí je ochotna tam raději dojíždět (dolétat) z Ria než aby tam musela trvale žít. Viděl jsem podobně projektované město v SSSR, žít bych tam rozhodně nechtěl (ostatně, posílalo se tam za trest).

2/obchody lidských rozměrů, situované do obytných zón měst, stejně jako sportovní a kulturní stánky;
Nákupní centra s přifařenými dalšími aktivitami vycházejí levněji a jsou i racionálnější, proto se prosadily.

3/ přirozenou integraci života seniorů v rámci místních komunit;
To závisí na možnosti rodin se o seniory starat. V momentě, kdy všichni členové rodiny v produktivním věku musejí být zaměstnáni (jinak by rodina nevyšla s penězi), je to neralizovatelné. Nám se podařilo dochovat doma všechny rodiče, ale jen proto, že mám volnější než obvyklé zaměstnání.

4/ scelování krajiny v rámci ekologické rozmanitosti, obnovu polních cest a stromořadí, převedení maxima silniční a letecké dopravy na železnici;
Železnice fragmentuje krajinu krajinu stejně jako silnice. Bude-li dopravovat až k cíli, bude nutná daleko hustší síť železnic (a budeme tam, kde jsme teď se silnicemi). Pokud se bude dovážet z a do cílových stanic, na silniční síti se nic nezmění.
Navíc existují věrohodné údaje o tom, že naše železniční síť je na hranici svých možností. Zvyšování její kapacity by znamenalo silné rozšíření většiny tratí.

5/ cestování a trávení dovolené v souladu, s respektem a s porozuměním životu místních obyvatel, při zrovnoprávnění volnočasového přínosu agroturistiky, chalupaření, chataření, zahrádkaření a farmaření;
My jsme docela výjimkou: Chalupaření, chataření i tramping (většinou se taky jezdí do nějaké osady) jsou našim fenoménem a v jiných zemích EU to prakticky neznají. I Slováci v tom za námi zaostávají. Tudíž není třeba vrtat do něčeho, co u nás funguje lépe než v jiných zemích EU.

6/ uplatnění klíčového životního imperativu střídmosti v potřebě a spotřebě materiálních statků, výrobků a služeb, a to s důrazem na místní zdroje;
Místní zdroje mnohdy vycházejí dráž a mají i vyšší ekologickou stopu. Bohužel.

7/ navrácení duchovního smyslu života a naplnění jej vnímáním osobního štěstí prvořadě v rovině duchovní.
Komentuji citátem z Foustkova románu "Výlet k pánubohu": "Velké myšlenky tady mohu mít jen já. Kdykoli je má někdo jiný, je za tím zaručeně nějaká lumpárna" (autor tuto vetu vkládá do úst přímo pánubohu a já s ním souhlasím).
Odpovědět
reklama
Ekolist.cz je vydáván občanským sdružením BEZK. ISSN 1802-9019. Za webhosting a publikační systém TOOLKIT děkujeme Econnectu. Navštivte Ecomonitor.
Copyright © BEZK. Copyright © ČTK, TASR. Všechna práva vyhrazena. Publikování nebo šíření obsahu je bez předchozího souhlasu držitele autorských práv zakázáno.
TOPlist