Dle novely stavebního zákona a dalších 41 zákonů, které právě procházejí druhým čtením v Poslanecké sněmovně, mají nově o povolování kácení stromů v souvislosti s povolováním staveb rozhodovat stavební úřady, a to s výjimkou zvláště chráněných území.

Po určitém váhání jsem se rozhodl zareagovat na článek Jana Pokorného „Voda, ne uhlík. Vzkaz klimatickým expertům“. Pan Pokorný v něm už tradičně prokázal svou neznalost energetické bilance atmosféry, ale už jsem pochopil, že diskuse s ním na toto téma nemá smysl. Opět např. tvrdí, že „klesá obsah vody v atmosféře“, i když měření prokazují opak. Na tomto obrázku je zřejmé, že to, co klesá, je relativní vlhkost (míra nasycení vzduchu vodní parou, důležitá pro tvorbu oblačnosti), ale ne specifická vlhkost (absolutní obsah vodní páry ve vzduchu, důležitý pro skleníkový efekt). Jednoduchá termodynamika.

Konec norování se zatím nekoná. Místo rozhodujícího hlasování se bude Sněmovna návrhem znovu zabývat v druhém čtení. Proč to může zvýšit šanci na skutečný zákaz této kruté lovecké praktiky.

Staré pranostiky ukazují, že červnové deště bývají zemědělci netrpělivě očekávané – období konce května je totiž v dlouhodobém průměru srážkově chudé. Letos suchá květnová perioda navázala na suché jaro a protáhla se takřka až k dnešnímu svátku Sv. Medarda – vždyť poslední solidní srážková „zálivka“ našeho území proběhla mezi 5. a 11. květnem, a svatá Žofie, jejíž svátek připadá na polovinu máje, tentokrát „políčka nezalila“.

Grindadráp je činnost, která před 400 lety vznikla z nouze, plnila funkci, a když nouze pominula, zůstala stát – ne jako řešení, ale jako zvyk, který se koná proto, že se konat má. Dnes se brání dvěma jmény: kulturní dědictví a obživa. A jména jsou tématem, ne lidé, kteří je vyslovují. Nezajímá mě psychologie aktérů – co cítí muž s nožem ani čím si to obhajuje sám před sebou. Zajímají mě jazykové a pojmové struktury, které dovolí, aby stejný čin přestal být čitelný jako čin stejného druhu: aby porážka stovek tvorů, čtená v betonové hale jako jatka, byla v zátoce a pod správným jménem čtena jako odkaz předků. Neřeším etiku zabíjení zvířat obecně – ani zda je horší harpuna, nebo velkochov, ani zda má jedlík průmyslového masa právo soudit. A neřeším tradici jako pojem; řeším tento jeden případ, v němž se slovo tradice používá jako ospravedlnění.

Lidský rozum by čekal, že když (alespoň oficiálně) usilujeme o trvale udržitelný rozvoj, že se konečně poučíme z dlouhodobých hrubých chyb v dopravní politice světa, Evropské unie, Česka i Prahy a Brna. Bohužel tomu nic nenasvědčuje.

S měřením sluneční energie a hodnocením radiační bilance jsem se seznamoval v sedmdesátých letech na třeboňském pracovišti Botanického ústavu ČSAV. Ještě dnes mám na polici knihy z té doby, například: Principles of Environmental Physics (J. L. Monteith, 1973, A series of students texts in contemporary biology); R. Geiger, Das Klima der bodennahen Luftschicht, 1960; S.A. Sapožniková, Mikroklima a místní klima, 1952, řada Zemědělská věda. Tuto knihu přeložil Vladimír Havlíček, hlavní autor výborné vysokoškolské učebnice Agrometeorologie, SZN 1986. Na stránce 42 je graf denních sum dlouhovlnné radiační bilance (efektivní vyzařování) nad povrchem trávníku v kWh.m-2.den-1, všechny hodnoty jsou záporné až 3 kWh. Původní data J. Klabzuba, Hradec Králové, roky 1969 – 1971.

Šance pro budovy oceňuje snahu zachovat dlouhodobou kontinuitu podpory renovací, ve které je ČR lídrem celého regionu střední a východní Evropy. Pozitivně vnímáme také posun programu směrem k ekonomicky udržitelnějšímu modelu financování.

V Česku dramaticky ubývá zajíců, křečků, koroptví, tetřívků a dalších drobných savců, ptáků i obojživelníků. Jednou z důležitých příčin poklesu počtů těchto živočichů až ke hranici ohrožení je silný predační tlak lišek, který zhoršilo loňské zavedení doby hájení lišek od března do června každého roku. Ještě více jej zhorší možný zákaz norování, o kterém bude již v pátek 5. 6. 2026 rozhodovat Poslanecká sněmovna.