Ekologická rovnováha savan se vychyluje. Co dělat, aby nezarostly lesy?

Spásači vyhledávají přehledný terén, v němž se mohou mít na pozoru před predátory, rostliny si žádají sluneční svit. Rozrůstání křovin a stromů je ze savany vytlačuje, a řetězec vazeb původních ekologických souvislostí se tím dále nabourává.

Licence | Volné dílo (public domain)

Foto | cocoparisienne / pixabay.com

Savany a jim příbuzné ekosystémy, porostlé travinami a řídce distribuovanými stromy, nejsou jen pasivním předělem mezi pralesem a pouští. Pokrývají 20 % zemské souše, a v Africe, kde utváří podobu 13,5 milionů kilometrů čtverečních kontinentu, pak téměř 40 %. I proto je provázaná kaskáda ekosystémových služeb, které savany nejen nám nabízí – například koloběh živin, zajišťování vodní bilance regulace regionálního klimatu - zcela nepostradatelná. Klíčovým faktorem dobře fungující savany jsou rozsáhlé porosty travin. Ty nabízí životní prostředí a potravu organismům, a současně sezóně slouží jako palivo pro oheň. Ten garantuje úspěšnou recyklaci živin v ekosystému, průběžnou regeneraci travinatých porostů. A to, že prostředí savan zůstane otevřené, dobře prosvětlené, nezarůstající dřevinami.

Stromy nemají savaně dominovat

O tom, kolik stromů a keřů (v jaké pokryvnosti na jednotku plochy) na rozsáhlé ploše savan přežije, obvykle rozhoduje okus nejrůznějšími druhy spásačů, intenzita a frekvence ohně, dostupnost vody a živin. Pokud ale dojde k narušení přirozené dynamiky – klimatickými změnami, blokováním cyklu požárů, úbytkem spásačů – může dojít k vychýlení dosud nastavené rovnováhy. Dřevin na africké savaně pak může začít přibývat, jak se to děje i nyní. Pokryvnost stromů a křovin se za poslední desetiletí zvýšila o 2,5 %. Více stromů ale není ani trochu dobrou zprávou: čím hustší porosty se tu utváří, tím méně tento ekosystém vyhovuje živočichům a rostlinám, které tu zatím žijí.

Spásači vyhledávají přehledný terén, v němž se mohou mít na pozoru před predátory, rostliny si žádají sluneční svit. Rozrůstání křovin a stromů je ze savany vytlačuje, a řetězec vazeb původních ekologických souvislostí se tím dále nabourává. Ve stínu neokusovaných a nelámaných stromů se tolik nedaří savanovým travinám, dochází k prvotnímu útlumu požárů, a to jen stimuluje další růst dřevin a další expanzi polo-lesních porostů do savany. Tedy, ne nutně všude. A právě na to, proč někde ony nežádoucí dřeviny s takovou intenzitou prorůstají savanou, a jinde nikoliv, se soustředili ekologové jihoafrické Rhodesovy univerzity v Grahamstownu.

CO2 hnojí stromy i traviny

Svou roli hrálo to, jakým způsobem lidé, zvířata a příroda v daném místě „hospodařili“. Jako počáteční, prvotní impuls pro nyní akcelerovaný růst dřevin, viděli jihoafričtí badatelé ve zvyšování koncentrace CO2 v atmosféře. To, že se koncentrace oxidu uhličitého zvýšila z 280 ppm, v časech před Průmyslovou revolucí, na nynějších cca 400 ppm.

„Ono „hnojení“, skrze fotosyntézu atmosférickým uhlíkem, není určitě jediný faktor, nicméně je velmi podstatný,“ doplňuje Sarah L. Raubenheimerová, hlavní autorka studie. Oxid uhličitý je totiž vyvazován z atmosféry kořeny rostlin, fixován v půdě. V případě, že je půdní rezervoár uhlíku atmosférou vydatně zásobený, rostou traviny i stromy na povrchu rychleji. Snáze regenerují, například po vypasení nebo po požáru. To ale neznamená, že by dřeviny a traviny ze savan koexistovaly v dokonalé harmonii. O zdroje, v tomto případě uhlík uložený v půdě, si vzájemně konkurují. A záleží na charakteru, podobě vnějšího narušení, zda lokálně navrch získají stromy nebo traviny.

Požár, který se prožene savanou, na chvíli utlumí v růstu traviny i dřeviny. Ale krátkostébelné trsy trav se z následků ohně vzpamatují dříve. A jako první začnou těžit z výhod dobře prohnojené půdy. Nedovolí stromům převládnout, čerpají z rezervoáru jako první. Stromy podobně přibržďuje i okus a olamování větví a výhonků, typické pro nejrůznější savanové býložravce. Ale tam, kde dochází k lidmi řízené intenzivní pastvě, vypasení travin a zdusání povrchu, budou mít brzy navrch dřeviny. Intenzivní pastva v savanách vychyluje nastavenou přírodní rovnováhu ve prospěch stromů.

Oxid uhličitý je impulsem k růstu, který pro trávy i dřeviny platí stejně. To, jaké jsou vnější podmínky a vlivy - zda v místě dochází k požárům anebo tu probíhá intenzivní pastva – pak rozhoduje o tom, zda savana nakonec zůstane savanou. „Ani ve světě, v němž razantně narůstá koncentrace CO2 v ovzduší, se pravidla zachování savan nemění,“ dodává Raubenheimerová. Pokud chceme největší ekosystém Afriky zdravý a funkční, musíme se zasadit o zachování travin a udržení přírodní rovnováhy. Což mimo jiné obnáší požáry a ne-intenzivní režim pastvy.