https://ekolist.cz/cz/publicistika/priroda/kocky-z-islandu-maji-po-setmeni-zakaz-vychazeni
zprávy o přírodě, životním prostředí a ekologii
Přihlášení

Kočky z Islandu mají po setmění zákaz vycházení

26.6.2022 03:19 | PRAHA (Ekolist.cz)
Postupně se rozšiřovalo penzum vědeckých poznatků o tom, co vlastně kočky na Islandu za poslední staletí způsobily. Hovořilo se o postupném vybíjení ptačích kolonií na útesech i šíření nejrůznějších parazitů a zoonóz.
Postupně se rozšiřovalo penzum vědeckých poznatků o tom, co vlastně kočky na Islandu za poslední staletí způsobily. Hovořilo se o postupném vybíjení ptačích kolonií na útesech i šíření nejrůznějších parazitů a zoonóz.
Foto | Yuan / Flickr
Řada měst, vesnic a osad na Islandu nyní přistoupila k plošné inventarizaci domácích mazlíčků, koček. Lokálně jsou tu přijímány poměrně radikální vyhlášky, jež omezují jejich volný pohyb. Ukládají jim zákaz vycházení v nočních hodinách. Jak k tomu došlo? Kočičí sága se tu píše už dlouho.
 

Island je ledovci a vulkanickou činností formovaný ostrov s charakterem nehostinné severské pustiny. A jako takový patřil po tisíciletí k ideálním místům pro život mořského ptactva. Už proto, že zdejší rozbrázděné pobřeží nabízelo víc než dost příležitostí k hnízdění, voda byla plná ryb k obživě mláďat a na souši nebylo suchozemských predátorů.

Island nebyl námořníkům zcela neznámý. Zmatek v přesném datu jeho objevení dodnes působí nález římských mincí z 3. století našeho letopočtu, a prokazatelně u jeho břehů několikrát zakotvili vikingští mořeplavci v 7. století. Ale poprvé osídlen a kolonizován byl nejspíš až v roce 874, jak už dokládají záznamy kronikářů. Spolu s osadníky se sem také poprvé dostala jiná zvířata: krávy, koně, psi, nejrůznější hlodavci. A taky, což bylo pro zdejší přírodu obzvláště nepříjemné, kočky.

Kde kočky a lišky dávají dobrou noc

Kočky tu neměly přirozené ani jiné nepřátele a stály téměř na vrcholu potravní pyramidy. Proč téměř? Krátce před tím, než sem dorazili lidé, se tu zabydlely i polární lišky. Současní genetikové rozpoznali, že jejich prapůvod je kdesi v Grónsku, odkud na Island musely připlout na kře ledové. Osadníci ale lišky lovili kvůli kožešinám. Na rozdíl od koček, které nikdo nelovil. A tak v běhu na trať dlouhou přibližně 1150 let začaly kočky vítězit.

Ono se není moc čemu divit: kočka dosáhne věku vhodného pro zabřeznutí v prvních čtyřech měsících, a může mít 1-6 mláďat v každém vrhu, třikrát do roka. Teoreticky tak z jedné březí kočky může vzniknout za dvě léta koček 150.

Vikingští osadníci nic o kočičí antikoncepci nevěděli a na Island jich s sebou přivezly desítky. To, že na pobřeží podél osad a přístavů vůčihledně ubývalo hnízdících ptáků, se svádělo vždycky spíš na lišky.

I mnohem později – blíže současnosti – tu ochrana přírody sázela spíše na konzervaci přírodních monumentů a geologických útvarů, než třeba na ochranu ptactva, které se tu jevilo být hojné. Byť už zdaleka nebylo tak hojné, jako když se tu začali zabydlovat Vikingové.

S kočkami se to do souvislosti ale nedávalo.

Kočka není pes, tu nezakážeme!

Islanďané se přitom nebáli přijímat nejrůznější (a poměrně radikální) zákony, omezující chov či vlastnictví domácích mazlíčků. Například do roku 1984 platil v Reykjavíku zákaz chovu psů. S odůvodněním, že je to zvíře hospodářské, a tudíž nemá ve městě co dělat. Na kočky se tu ale nikdy nesahalo, nikdo je v pohybu neomezoval.

Postupně se ale rozšiřovalo penzum vědeckých poznatků o tom, co vlastně ty nikým neregulované kočky na Islandu za poslední staletí způsobily. Kolem roku 2010 se tu o tom rozvířila velká debata. Hovořilo se o postupném vybíjení ptačích kolonií na útesech (kočky se měly dobíjet do vajíček i zajišťovat likvidaci ptačích holátek). A měly přispívat k šíření nejrůznějších parazitů a zoonóz (například toxoplazmózy).

Jeden z návrhů, který tehdy zazněl, nápadně připomínal již zmíněný Psí zákon. Tedy, že by kočkám byl plošně zakázán pohyb mimo zastavěné plochy měst. Na venkově, vesnicích nebo v přírodě by automaticky byly považovány za škodnou a střílelo by se po nich. Návrh nicméně neprošel. Kvůli masivnímu odporu obyvatel venkova, kteří ještě pořád tvoří polovinu obyvatel celého Islandu.

Téma zůstávalo dál otevřené, celospolečenská diskuze se k němu často vracela. Třeba když se ukázalo, že toulavé kočky decimují (přímo i svými parazity) ptačí hnízda na Heimaey nebo likvidují hnízdiště ptactva nad Húsvikem. Kočky tu ohrožovaly nejen druhovou rozmanitost, ale i samy pilíře, na nichž dnes stojí zdejší cestovní ruch, jeden z nejvýznamnějších příjmů státní kasy.

Karanténa pro kočky

Zatím předposlední kapitolu islandské kočičí ságy napsala pandemie covid-19.

Karantény a omezení sociálních kontaktů vedly k tomu, že Islanďané mocně zatoužili po blízkosti chápavých němých tváří. Cena koček vystřelila strmě vzhůru, inzeráty nabízející koťata byly poptávané, útulky zely prázdnotou. Z ulic měst a vesnic prakticky kočky zmizely, každý si našel tu svou. Aby s ní mohl být doma. Škod, které měly kočky na svědomí v krajině za městy a vesnicemi, podle ochranářů i biologů výrazně ubylo.

Ukázalo se tím, že problém s kočkami v přírodě může mít řešení, a dá se regulovat, kontrolovat. Tím, že se majitelé postarají o to, že se jejich kočky nebudou toulat a budou doma. A když se po ukončení karantén opět začaly kočky objevovat tam, kde nebyly žádané – například na útesech mezi ptačími hnízdy – přistoupila některá islandská města k tomu, že vyhláškou omezila jejich pohyb.

Jedno z prvních takových sídel bylo letos v květnu Akureyri. To vyhlásilo nejprve kompletní zákaz volného pohybu koček, a posléze (po masivní kampani odpůrců a bojkotu místních výrobků), jej převedlo do podoby zákazu nočního vycházení. Kočka na ulici je tu od půlnoci do sedmi do rána škodnou. Příkladem Akureyri se inspirovala další města, vesnice a osady, která lokálně modifikují časy nočního zákazu vycházení.

Tvůrci těchto vyhlášek si přitom jsou vědomi, že noční zákaz pohybu koček nemá až tak zásadní vliv na škody, které na místní fauně působí. Ale pomáhá zřetelně odlišit kočky domácí od těch toulavých, a takových, o jejichž lovecké spády jejich majitelé moc velký zájem nejeví.

Příznivci a odpůrci protikočičích vyhlášek jsou na Islandu aktuálně početně vyrovnaní. Otázka dalšího osudu koček na Islandu – protože propojuje vlastnická práva, ochranu přírody a cestovní ruch – se tu stává i horkým tématem příštích voleb.

Jak celá kočičí sága tedy dopadne, zatím jisté není.


reklama

 
foto - Dohnal Radomír
Radomír Dohnal
Autor je spolupracovníkem Ekolistu.cz.

Online diskuse

Redakce Ekolistu vítá čtenářské názory, komentáře a postřehy. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se ale zároveň zavazujete dodržovat pravidla diskuse. V případě porušení si redakce vyhrazuje právo smazat diskusní příspěvěk
Všechny komentáře (8)
Do diskuze se můžete zapojit po přihlášení

Zapomněli jste heslo? Změňte si je.
Přihlásit se mohou jen ti, kteří se již zaregistrovali.

Zbyněk Šeděnka

26.6.2022 05:43
V článku mi chybí informace, jak bude potrestána kočka, která poruší noční zákaz vycházení? Bude to řešeno domluvou, nebo bude hned napoprvé pokutována?
Odpovědět
ss

smějící se bestie

26.6.2022 06:27 Reaguje na Zbyněk Šeděnka
bude trhnuta mezi tralářky plotu, ras/pohodný tam zřejmě nefunguje
Odpovědět
RP

Radim Polášek

27.6.2022 07:41 Reaguje na Zbyněk Šeděnka
Nejspíš tak jako u nás v době, kdy ještě nebyli zblblí ochránci zvířat. Kočka v lese byla myslivci automaticky odstřelena jako škodná.
Tam to bude nejspíš podobné.
Odpovědět
RP

Radim Polášek

27.6.2022 07:35
Kočka ale byla dříve hospodářské zvíře. Kočka totiž likvidovala hlodavce, všelijaké myšovité až dokonce menší a slabší krysy a potkany. V zejména středověké době byly kočky jedinou obranou proti přemnožení těchto hlodavců a tím zničení zásob potravy lidských osad, zejména na zimu. Ve středověku totiž ještě neznali podstatu rozmnožování hlodaců a uznávali teorii, že myši, krysy atd se rodí obecně samy o sobě z odpadků a nečistot, které v lidských obydlích jsou. Hlodavci tak byli trpěni jako nezbytná součást lidských sídel a lidi se proti nim obraceli až tehdy, když už je hlodavci skutečně ohrožovali ničením podstatné části zásob potravin. S malým účinkem, protože neměli ponětí o jejich biologii.
Kočky tak byly velice ceněny jako zvíře, které dříve lidem ochraňovaly jejich zásoby.
To až v moderní době se objevily stavební materiály, které hlodavcům odolávají, kámen, cihla, beton a další a lidská obydlí se díky těm stavebním materiálům a znalosti biologie mohla zbavit hlodavců úplně. (dnešní požadavky na izolační vrstvy energeticky úsporných domů zase hlodavce lákají, protože pro ně vytvářejí vhodné potencionální úkryty a ztěžují jejich odstranění z domů)
Odpovědět
RP

Radim Polášek

27.6.2022 07:48 Reaguje na Radim Polášek
Zřejmě došlo k eskalaci problému tím, že jak ze současných islandských obydlí zmizely "integrované" malé chlévky s dobytkem a podobná zařízení, která bývaly rájem hlodavců a začaly se používat moderní stavební materiály, které hlodavci jen tak snadno neprokoušou a neudělají si v nich nory, hlodavci z podstatné části vymizeli. Kočkám tak zmizela velká část jejich původní kořisti a nezbylo jim nic jiného než se soustředit na místní přírodu a lovit místní ptactvo. Na což je islandská příroda citlivá, protože tam nejsou lesy a všichni ptáci tak sídlí na zemi. Proti kočkám jsou bezpeční jen ti ptáci, co hnízdí na kočkách nepřístupných útesech a skalách a těch tam asi moc není.
Odpovědět

Zbyněk Šeděnka

27.6.2022 12:08 Reaguje na Radim Polášek
Hlodavci se přemístili do měst a změnila se jejich skladba. Myši jsou dneska v menšině a na dospělého potkana si málokterá kočka troufne.
Odpovědět

vladimír šmídl

27.6.2022 23:34 Reaguje na Zbyněk Šeděnka
První potkan, který navštíví vaši nemovitost, bude mladý samec a toho kocouři běžně zakousnou.Odložíte jej do mraveniště a zůstáváte bez hlodavců.
Odpovědět
RP

Radim Polášek

29.6.2022 06:54 Reaguje na Zbyněk Šeděnka
Do měst se přemístili potkani, protože mají rezervoár v kanalizacích, kde díky zbytkům potravin a zbytkům nestráveného jídla v lidských exkrementech mají habaděj potravy. Na vesnicích jsou potkani většinou jenom tam, kde je klasická stará betonová a podobná jednotná kanalizace, do které ústí ty domovní odpady. Bez potravy z těch lidských odpadů jsou potkani příliš velcí a žraví, aby v lidských obydlích a jejich blízkosti přežili zimu a nepochcípali hlady. Maximálně mohou na venkově ještě žít v nějakých starých chlévech a podobných chovatelských zařízeních, kde se živí potravou chovaných zvířat.
Myši a potom myšice jsou potom spíš v barácích na venkově, protože k přežití v zimě jim stačí mnohem méně potravy než potkanům a tu najdou ve starších barácích. A rezervoár mívají venku na zahradě, hlavně myšice.
Odpovědět
 
reklama


Blíž přírodě

Pražská EVVOluce

reklama
Ekolist.cz je vydáván občanským sdružením BEZK. ISSN 1802-9019. Za webhosting a publikační systém TOOLKIT děkujeme Econnectu. Navštivte Ecomonitor.
Copyright © BEZK. Copyright © ČTK, TASR. Všechna práva vyhrazena. Publikování nebo šíření obsahu je bez předchozího souhlasu držitele autorských práv zakázáno.
TOPlist