https://ekolist.cz/cz/publicistika/priroda/miliarda-upalenych-zvirat-z-australie-nebude-to-tak-horke
zprávy o přírodě, životním prostředí a ekologii
Přihlášení

Miliarda upálených zvířat z Austrálie? Nebude to tak horké

13.1.2020 04:18 | PRAHA (Ekolist.cz)
Uhořelá vakoveverka. Snímek je z australského státu Viktorie a byl pořízen při požárech v roce 2007.
Uhořelá vakoveverka. Snímek je z australského státu Viktorie a byl pořízen při požárech v roce 2007.
S prezentací čísel v ochraně přírody je vždycky trochu problém. Konzervativní a střízlivé cifry totiž nikoho ze židle nezvednou, obří hausnumera s nejistým základem zase vyvolávají podezření a kritiku. A to se teď přesně děje, v případě počtu zvířat uhynulých v plamenech australských požárů.
 

Na aktuální série požárů, které od září 2019 zuří v Austrálii, můžeme bezpochyby pohlížet jako na katastrofu. Škodami na lidských životech, nemovitém majetku a infrastruktuře překonává vše, co tu dosud bývalo zvykem. Rozloha ohněm zasažené půdy dokonce překonala historicky rekord Černého čtvrtku z roku 1851, po kterém zůstalo 5 milionů vypálených hektarů. To, co se tu děje dnes, skutečně nemá s minulostí srovnání.

Tedy, v geografickém měřítku. V Austrálii totiž hoří každý rok, s pravidelnou sezónou ohňů se tu přímo počítá a je nedílnou součástí dynamiky zdejších ekosystémů. Jen obvykle hoří na severu kontinentu, a hustě zasídlenému pobřeží Viktorie se plameny obvykle vyhýbají. Tentokrát ne. A umírají přitom lidé i zvířata.

Klimatické změny? Jak se to vezme

Je asi zbytečné polemizovat, které požáry jsou horší. Ničivé jsou všechny. Jen na některé je příroda lépe vybavena a jiné neprobíhají v blízkosti lidských sídel. A k vyšší ničivosti těch australských situace nahrávala dlouho. Mohou za to klimatické změny? Odpověď je náležitě šibalská: „Klimatické změny nezpůsobují požáry buše. Ale dělají je horší.“ Tyto věty vyřkl ředitel australské pobočky Světového fondu na ochranu přírody (WWF) Dermot O´Gorman.

Nezmiňujeme ho tu náhodou. Právě on je autorem „odhadu ztrát“ ohněm zasažených živočichů, kteří padli za oběť plamenům při australských požárech. Aktuálně hovoří o jedné a čtvrt miliardě kusů. Je to cifra, které odborníky dráždí. Proč?

Hasiči se snaží zmenšit škody ohněm pomocí řízeného vypalování porostu, které má zastavit či zmírnit sílu ohně. Ne vždy se to ale podaří. Na snímku řízené a neúspěšné vypalování na Klokaním ostrově 2. ledna 2020.
Hasiči se snaží zmenšit škody ohněm pomocí řízeného vypalování porostu, které má zastavit či zmírnit sílu ohně. Ne vždy se to ale podaří. Na snímku řízené a neúspěšné vypalování na Klokaním ostrově 2. ledna 2020.

Dojem z celé této katastrofy nikterak neumenší, když její dopad budeme vykreslovat panickými a nepodloženými čísly. Hausnumery vycucanými v lepším případě z prstů. Protože přesně tohohle se O´Gorman dopustil. Snad nevědomky.

Kde začít? Pochopitelně u toho, na jakém základě provedl svůj odhad. Vycházel ze studie z roku 2007, kterou tehdy pro WWF vypracoval profesor zoologie univerzity v Sydney Chris Dickman. Dickman ve své práci ale vůbec neřešil oheň a požáry. Struktura jeho studie totiž odpovídala zadání, a tím bylo vypočítat pro potřeby kampaně WWF ztráty živočichů po odlesnění území pro potřeby zemědělství a lesnictví.

Motorová pila není oheň

Odtušíme, že odlesnění má nesporně negativní vliv na faunu a flóru, ale působí přeci jen trochu jinak, než nenadálý příchod ohně.

Druhý háček je, že čísla moc nesedí a ani nemohou. Už v roce 2007 Dickman předpokládal, že v rozmezí let 1998-2005 padlo za oběť odlesnění 104 milionů savců, ptáků a plazů. Znovu zmíníme, že příčinou jejich konce nebyl požár, ale ztráta původních stanovišť.

A také doplníme, že svůj tehdejší odhad od základu vztahoval čistě k území Nového Jižního Walesu. Toho na diverzitu bohatého, nikoliv vyprahlých pouští nebo buše na severu země. Přitom počítal s regionálním odhadem „hustoty“ 17,5 savců, 20,7 ptáků a 129,5 plazů na hektar.

Po požáru se lesy obnoví. Po vykácení ne. Ilustrační snímek.
Po požáru se lesy obnoví. Po vykácení ne. Ilustrační snímek.

Profesor Dickman nepochybil, na základě dat vypracoval hrubý odhad pro daný scénář. V pořádku. Pochybil teď ovšem ředitel australské WWF O´Gorman, který z těchto čísel vyšel. Vztáhl je na událost požáru. A prostě roznásobil rozlohu ohněm momentálně zasažené půdy celé Austrálie odhadem počtu zvířat pro Nový Jižní Wales. Výsledkem je neskutečné hausnumero, které prostě neodráží realitu.

Vystaven kritice kolegů na to musel zareagovat i Dickman: „Samozřejmě, velká zvířata jako klokani nebo emu, kasuáři, drtivá většina ptáků, bude schopna od postupujícího ohně utéci. Větší ohrožení je tu pro druhy s menší mobilitou.“ Savci utečou, ptáci odletí, plazi zalezou pod zem. Tak, jako to dělají při každém požáru už tisíce let.

A ano, někteří savci uhoří, ptáci si mohou popálit křídla a plazi mělce zahrabaní pod zemí se při pomalém průchodu ohnivé stěny upečou. Tak, jak tomu bylo poslední tisíce let.

Země, která nezmizí

Jenže jejich teritorium, stanoviště, zkrátka životní prostředí – tím nezmizí. Pořád tam bude, a bude se regenerovat přirozenou cestou, jako vždycky. Což je ten zásadní rozdíl mezi Dickamnovou studií z roku 2007 (při které půda pod nohama živočichům doslova mizela a měnila se na pole) a tím, jak její závěry dnes interpretuje ředitel WWF.

„Po osobních zkušenostech z afrických požárů, jejichž výsledkem je jen minimum uhořelých ptáků, nepředpokládám, že by to ti australští nezvládli,“ dodává k tomu například ekolog z Yaleské univerzity Colin Beale. „Považuji tedy za extrémně nepravděpodobné, že by většina zvířat z oblastí s požáry skutečně byla nějak zasažena a v důsledku toho zemřela.“

Obnova spáleniště. Austrálie 2003
Obnova spáleniště. Austrálie 2003

Profesor ekologie živočichů z univerzity v Readingu Tom Oliver si na studii z roku 2007 a její podivné interpretaci ředitelem australské WWF našel ještě jednu chybu. Největším počtem (129,5) je v jeho odhadu zastoupen počet plazů. A to je háček třetí. „My totiž nemáme žádnou studii, která by takový odhad počtu plazů na hektar prakticky potvrzovala,“ říká Oliver. „Jediná taková, která ale neměřila populační hustotu, a také jen operovala s odhadem, pochází z roku 1985. A ta hovoří o 10 jedincích na hektar.“

Jinými slovy, údaje o počtu uhynulých zvířat v Austrálii se neopírají ani o vědecké zjištění, ani o realitu. Čemu mohou taková nadnesená čísla prospívat? Těžko říct. Panika ale nikomu nepomůže, byť se na ní dá asi dobře vydělat.

Afrika, Austrálie, Jižní Amerika, Asie. Kde ještě nehořelo?

Několik posledních měsíců bylo na požáry bohaté, a člověk už může začít ztrácet přehled, která z plamenných apokalyps za poslední sezónu byla nejhorší. V Austrálii od začátku září do současnosti napočítali přes 190 000 dílčích požárů. Je to zlé? Ano. Ale třeba rozlohou 12x menší Středoafrická republika jich za tutéž dobu zažila přes 70 000 (135 000 za celý loňský rok), aniž by po ní štěkl pes.

Vlastně, loňský počet požárů v Africe překonává ohnivé peklo Austrálie asi dvacetinásobně. Loni v červenci proběhlo na ruské Sibiři kolem 270 000 požárů. Brazílii za loňské léto a podzim zasáhlo 320 000 požárů, a celá Jižní Amerika svou ohnivou bilancí loňského roku strčí Austrálii do kapsy asi pětkrát. Jen prostý číselný údaj o počtu požárů tedy zjevně nestačí. V případě Austrálie jsme konfrontováni s realitou, že plameny prošly územím o rozloze 63 000 kilometrů čtverečních (což je u země s rozlohou 7,7 milionů kilometrů čtverečních kolem 0,8 %). Hoří tu hlavně suchá buš.

Na jihu Ameriky shořelo „jen“ 9600 kilometrů čtverečních, ale dílem pralesů a porostů v okolí Amazonie. Na Sibiři lehlo popelem 131 000 kilometrů lesů a tajgy. Nic z toho se nedá porovnávat s Afrikou, kde popelem lehne 4,5 milionu kilometrů čtverečních. Vesměs suchých lesů a savan. Není to tedy jen o tom, že hoří. Je třeba ptát se, kde to je a co je vlastně v plamenech.


reklama

Nehoří to, ale kdybyste chtěli přispět na provoz Ekolistu, můžete. Děkujeme

Prosíme, zvolte výši svého daru. Děkujeme

Chci číst dále, daruji později  Pro zobrazení článku se prosím přihlašte
Další informace |
Líbil se vám článek? Přispějte si na napsání dalšího.
foto - Dohnal Radomír
Radomír Dohnal
Autor je spolupracovníkem Ekolistu.cz.
tisknout poslat  twitter

Online diskuse

Redakce Ekolistu vítá čtenářské názory, komentáře a postřehy. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se ale zároveň zavazujete dodržovat pravidla diskuse. V případě porušení si redakce vyhrazuje právo smazat diskusní příspěvěk
Všechny komentáře (15)
Do diskuze se můžete zapojit po přihlášení

Zapomněli jste heslo? Změňte si je.
Přihlásit se mohou jen ti, kteří se již zaregistrovali.

KZ

Karel Zvářal

13.1.2020 08:40
Titulek jakoby vypadl z úst pyromanům, co lesní požáry zakládají.
Odpovědět
va

vaber

13.1.2020 12:08
,,S požáry se tu přímo počítá a je nedílnou součástí dynamiky zdejších ekosystémů,, to je věta , vyrazila mi dech. Samozřejmě, kde neprší tam se musí s požáry počítat a když dynamika tak jaká? viděl jsem nedávno pořad o Austrálii ve kterém se vrátil starý muž na místo, kde se před 50léty něco stalo ,není důležité co se stalo, ale řekl, ,,tehdy to zde vypadalo zcela jinak,všude byla vegetace stromy a husté křoví,,. Dnes tam zůstala jen řídká usychající vegetace,tak se změnilo místi i bez požárů .Jakou dynamiku má autor na mysli nevím, asi dynamiku mizení vegetace a zdali je to ta dobrá dynamika ,nemyslím si.
Odpovědět
Radomír  Dohnal

Radomír Dohnal

13.1.2020 12:47 Reaguje na vaber
to je hodně vágní formulace... čehokoliv. Nicméně nejméně posledních tisíc let Austrálie (stejně jako Afrika) jede v režimu pravidelných požárů, a ke zdejší přírodě neoddělitelně oheň patří.
Odpovědět

Jan Šimůnek

13.1.2020 13:24 Reaguje na vaber
Ano, existují biotopy, které bez periodických požárů ani nemohou existovat (např. semena některých rostlin pro ně charakteristických, včetně stromů, klíčí jen po projití žárem požáru (protože pak najdou mladé rostlinky živiny ze spálené biomasy a sníží se i riziko jejich zastínění).
Už dávno se také ví, že boje proti požárům v těchto biotopech jsou kontraproduktivní, protože v důsledku hašení menších požárů dojde k nahromadění nadměrně velkého množství hořlavé biomasy a následně k požáru takové intenzity, kterou nepřežijí rostliny "na normální požáry stavěné".

I v naší flóře (a hlavně mykoflóře) jsou zastoupeny rostliny, žijící na starých ohništích a podobných lokalitách, kde hořelo. Dařívalo se jim vcelku dobře i na vojenských cvičištích, nebo tam, kde se pálívalo klasicky v milířích dřevěné uhlí. Trochu podobným biotopem (navíc "říznutým sopkou") jsou i některé hořící haldy na Ostravsku.
Pilát ve svých tlustých houbách (přesný název z hlavy nevím a knihu nevlastním) popisuje masový výskyt smržů na spáleništích některých rozbombardovaných německých měst krátce po válce.
Odpovědět
V

Vladimir Mertan

13.1.2020 19:58
https://cs.wikipedia.org/wiki/Blahovi%C4%8Dn%C3%ADk
Blahovičníky a oheň

Požár eukalyptového lesa v Austrálii
Příležitostné požáry vegetace jsou v sušších oblastech australského kontinentu již po tisíce let součástí přírodního prostředí a blahovičníky jsou těmto podmínkám dobře přizpůsobeny, ba dokonce jsou na nich i reprodukčně závislé. Vyvinulo se u nich několik adaptací, díky nimž ani po působení intenzívního požáru zpravidla neodumírají a jsou schopny regenerace. Dělivé pletivo (kambium) v kmenech bývá chráněno tlustou borkou. Na kmeni a spodních větvích jsou spící pupeny, z nichž po ohoření celé koruny brzy vyrážejí nové výhony. U mnohých druhů je pod povrchem země vytvořen hlízovitě ztlustlý kmen (tzv. lignotuber), z něhož rostliny obrážejí, pokud jsou nadzemní části zcela zničeny. Tyto aspekty jsou velmi dobře vyvinuty u eukalyptů rostoucích v oblastech s častými požáry, zatímco u druhů z vlhčích oblastí jsou patrné méně. Oheň se v porostech blahovičníků šíří snadno a rychle. Čerstvé listy obsahují silice a jsou dosti vznětlivé. Na zemi bývá vrstva suchého opadu, který se díky obsahu fenolických látek jen pomalu rozkládá a zároveň je silně hořlavý. Borka na kmeni se u řady druhů odlupuje v odstávajících plátech nebo pruzích, které zůstávají viset na kmeni a oheň se po nich snadno šíří do korunního patra. K rozšiřování ohně dochází i na větší vzdálenosti, neboť hořící cáry kůry poletují vzduchem a s pomocí větru jsou schopny přenést požár o stovky i tisíce metrů dál od místa, kde se uvolnily. Eukalypty jsou na požárech závislé i reprodukčně. Dřevnaté plody se u mnohých druhů neotevřou, dokud se nedostanou do kontaktu s ohněm. Uvolněná semena s úspěchem klíčí na holé půdě, kdežto v hustší vegetaci nebo vrstvě listového opadu se rostlinky zřídkakdy ujmou. Požár tak uvolňuje cestu k vývoji další generace eukalyptů.[10][6][11]
Odpovědět
KZ

Karel Zvářal

14.1.2020 16:43 Reaguje na Vladimir Mertan
Tu wikinu píšou často studentíci, co v Austrálii nikdy nebyli, něco si nastudují (přeloží) a poučují. Zásadní problém je v tom, že tyto požáry nejsou příležitostné, ale ÚMYSLNĚ zakládané (nejméně 26 zadržených pyromanů). Ti se právě chytnou toho, že je to "přirozené, dokonce prospěšné" - tak proč neprovádět naveliko??? O endemitech a nějaké biodiverzitě nemají ani zdání, ale auta k rychlému přesunu a sirky v kapse jako samozřejmost. Dosti mě překvapuje, že zrovna vy jste se k této demagogii propůjčil...
Odpovědět
V

Vladimir Mertan

14.1.2020 17:36 Reaguje na Karel Zvářal
Viete často ma nazývajú popieračom. Myslí sa tým popierač klimatickej zmeny. Ako nazvať Vaše popieranie - to teda neviem. Takže popierate, že Eukalypty sú závislé od požiarov, že ich životná stratégia je zničiť konkurenciu požiarom a na spálenej zemi zasadiť vlastné plody, ktoré sa otvárajú až pri požiari? Akože toto si vymyslel nejaký študent čo v Austrálii nikdy nebol? Mám Vám tu nájsť iné odkazy aby ste uverili? Problém je, že Vy veríte iba tomu čo chcete a čo sa Vám hodí.
Odpovědět
KZ

Karel Zvářal

14.1.2020 17:54 Reaguje na Vladimir Mertan
Milý kolego, ekologu, považuji se také za rebela, co si stokrát rozmyslí, jestli na nějakou hypotézu kývne. Ale omezit současnou apokalypsu na popis vitality eukalyptů, to už chce opravdu klapky na očích. Přečtěte si článek ředitele pražské zoo, p. Bobka. Snad pochopíte, o co se hraje, že to není jen teorie GO, ale boj o přežití vzácných druhů.
Odpovědět
V

Vladimir Mertan

14.1.2020 18:09 Reaguje na Karel Zvářal
Ja tiež nepopisujem celú katastrofu, zatiaľ diskutujeme o Eukalyptoch, aspoň v tomto vlákne. Pochopil som že popierate informácie na wikipédii, ktoré som zdielal. Je tam konkrétne niečo zle, nepravdivé?
Odpovědět
KZ

Karel Zvářal

14.1.2020 18:17 Reaguje na Vladimir Mertan
Bože můj! Obávám se, že čím více argumentuji, tím víc jsem nesrozumitelný. Pište si, co chcete, třeba o australských farmářích, kteří ve velkém mýtí původní lesy kvůli novým pastvinám. To k tématu Austrálie patří taky a farmáři nezaniknou, bo požáry přejdou a tráva se zazelená...
Odpovědět
V

Vladimir Mertan

14.1.2020 19:12 Reaguje na Karel Zvářal
Dobre, necháme Eukalypty bokom. Píšete o úmyselných podpaľačoch. Neviem sa k tomu presne vyjadriť, nejaký motív asi mali. Ak vynecháme možnosť že to boli úplní hlupáci, alebo zločinci, je tu možnosť založenia protiohňa, aby požiar zastavili, alebo si chránili svoje majetky. Teórii sa dá vymyslieť mnoho. V literatúre sa píše o riadenom vypaľovaní častí Austrálie domorodcami v minulosti. Asi by som si to moc neidealizoval, je možné že oheň sa dal použiť aj pri vojnách medzi kmeňmi na zničenie nepriateľa. Hlavne domorodci nemuseli podávať kolkovanú žiadosť a ak zhorelo niečo viacej, nemuseli platiť náhradu škody majetku. Viem si predstaviť, že dnes riadené preventívne vypaľovanie naráža na kopu administratívnych problémov, a realizácia musí byť často nemožná, alebo iná ako by si to naozaj situácia vyžadovala. Ak vzniknú menšie samovoľné požiare, dokážu ich hasiči rýchlo zlikvidovať, čo v minulosti nebolo možné. Čo sa týka farmárov, tak asi áno, aj u nás na Slovensku bude ľahko horieť neudržiavaná krajina, hlavne vo fáze pustnutia - zarastania kríkmi a hromadením suchej trávy. Takto napríklad zhorel hrad Ostrá Hôrka, ak by sa svah pod hradom pravidelne vykášal, tak by hrad nezhorel. Požiar založili malé deti ....https://www.aktuality.sk/clanok/422464/velky-poziar-vypukol-na-hrade-krasna-horka-pred-5-rokmi/
Odpovědět
KZ

Karel Zvářal

14.1.2020 19:38 Reaguje na Vladimir Mertan
Ti domorodci to dělali z důvodů snadnějšího obstarání potravy, aby z buše vyhnali/nahnali zvěř (klokany). Ale věděli kdy - blíží se dešťová mračna, jdem na to! Nebyly to apokalyptické výjevy, ale ryze lokální záležitosti.

Něco podobného se praktikuje i v ochraně přírody z preventivních důvodů. Když nefouká vítr, požární jednotka vypálí vrchol kopce. Příště o kousek níž, a mají hned zajištěnou oblast, kde v době vegetace a rozmnožování hořet nebude. Použil jsem tento řízený management vypalování jako příklad v jednom článku. Ke komentářům se asi nedostanete, ale tak jsem to od "odborníka":-) schytal, že jsem byl rád, že už k nim nepatřím.

http://www.myslivost.cz/Casopis-Myslivost/Myslivost/2012/Leden--2012/Fakta-a-myty-o-vlivu-predace
Odpovědět
V

Vladimir Mertan

14.1.2020 21:16 Reaguje na Karel Zvářal
O vypaľovaní pre udržanie biotopov v ochrane prírody niečo viem, aj o tom ako sa komplikuje z hľadiska legislatívy už len obyčajné spálenie konárov na hromade, nie to ešte vypáliť trávu. Dobrý poznatok je vietor, ten je pri šírení požiaru dôležitý. Potom je problém so zimným vypaľovaní, vhodné podmienky sú málokedy, pretože je väčšinou príliš vlhko.
Odpovědět
KZ

Karel Zvářal

14.1.2020 21:33 Reaguje na Vladimir Mertan
Právě proto, že je to zvlhlé, tak to nechytne grády a mají to snadno pod kontrolou, tj. přiživují. V těch čtyřicítkách a silném větru jsou naprosto bez šance. Výsledky minimální a můžou být rádi, když to "hašení" ve zdraví přežijí.
Odpovědět
V

Vladimir Mertan

13.1.2020 20:27
Zaujímavé čítanie o požiari v roku 1983 - tiež dobrá katastrofa. https://en.wikipedia.org/wiki/Ash_Wednesday_bushfires Ku tomu som našiel náhodou niečo o požiari na Sibíri v roku 1915. Keby sa to stalo dnes tak je to absolútny dôkaz prebiehajúcej klimatickej zmeny. https://www.sci.muni.cz/~herber/sibir1915.htm
Odpovědět
Ekolist.cz je vydáván občanským sdružením BEZK. ISSN 1802-9019. Za webhosting a publikační systém TOOLKIT děkujeme Econnectu. Navštivte Ecomonitor.
Copyright © BEZK. Copyright © ČTK, TASR. Všechna práva vyhrazena. Publikování nebo šíření obsahu je bez předchozího souhlasu držitele autorských práv zakázáno.
TOPlist