Neregulovaný byznys s odpadky vede k černým skládkám. A je vysoce organizovaný, zjišťuje studie

Neregulované a necertifikované nakládání s odpady je totiž (a nejspíš nejen v Británii) skvělý byznys.

Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora

Zdroj | Depositphotos

Člověka, který využil služeb jedné z takových odpad pohotově likvidujících společností, teoreticky už dál nic trápit nemusí. Ale pro úředníky z regionálních odborů životního prostředí a komise dozírající na odpadové hospodářství Britů tím starosti teprve začínají. Vyvezený odpad totiž jen zřídka skončí tam, kde by správně měl. Tedy na oficiální skládce, schváleném dočasném úložišti, u přetřiďovací linky nebo na dvoře spalovny.

V průběhu následujících hodin (nebo naopak dlouhých měsíců, let) se totiž může vynořit na nějaké černé skládce. Vyhozený u cesty, zasypaný ve vybagrovaném výkopu anebo vyplout s příbojem na pobřeží. Kde už se k němu nikdo znát nebude, a bude odstraněn na náklady daňových poplatníků.

Odpad, který vzniká, ale na skládce nekončí

Britské Agentuře pro životní prostředí (EA) – jde o nevládní veřejný subjekt, který je od roku 1996 zaštiťován Ministerstvem životního prostředí, potravin a venkova Spojeného království – se musí nechat, že má velmi dobrý přehled. O tom, kolik odpadů v Británii průběžně vzniká, a kolik by ho tedy ve finále mělo končit v odpadovém hospodářství. Už delší dobu upozorňují, že jim „chybí“ přibližně 1,82 milionů tun odpadů. Ten mezi lidmi prokazatelně vzniká, ale na místech, určených k nakládání s odpady, se neobjevuje.

Britský rozpočet tím přichází o 176 milionů liber ročně, protože tolik by se mělo za uložení takového množství odpadu na skládkách zaplatit. Ale neplatí. Odpad na ně totiž nedorazí, a jen tu a tam o sobě dá vědět nálezem menší či větší černé skládky, která musí být zlikvidována.

Kdo za to může? Čistě z hlediska legislativy je viníkem právě ten nebožák, který v dobré víře předal svůj odpad k odstranění likvidátorům odpadů, které si našel na internetu. Protože si nejspíš předem důsledně neověřil, jestli společnost, která mu nabídla řešení „jen na dvě kliknutí daleko“, má potřebnou licenci k nakládání s odpady.

Divit se tomu nešťastníkovi, který si objednal kontejner a odvoz odpadů, a za obojí poctivě zaplatil, ale moc nemůžeme. Vybírat si totiž mohl z inzerátů celkem 238 741 subjektů (jednotlivců i společností), které kýženou službu likvidace odpadu nabízí. A z těch 238 741 subjektů jich 63 procent provozuje svou činnost bez licence.

Zákonem postihnutelné nebo přímo trestné to však není. Proč?

To vysvětluje Ray Purdy, přednášející práva životního prostředí na University College Dublin. „Formálně totiž tyto společnosti nabízí jen službu odvozu odpadů. Za to, že odpad převezmou k transportu na skládku, stíhány být nemohou. Přestupku se dopouští až v okamžiku, kdy s odpadem neoprávněně nakládají a zbavují se ho nepředepsaným způsobem,“ říká Purdy.

Nových černých skládek na veřejných pozemcích za období 2019-2020 přibylo téměř milion. Každá přitom odpovídá zhruba jednomu vyklopenému kontejneru.

Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora

Zdroj | Depositphotos

Soukromník s plným kontejnerem stavební suti na svém náklaďáku je nepostižitelný, protože „veze“ odpad na skládku. I kdyby ho naložil už před týdnem – pořád ho „veze“. Postižitelným se stane až v okamžiku, kdy kontejner začne vyklápět kdesi u lesa.

Ale to by jej někdo musel přistihnout při činu. Což se stane málokdy. A i kdyby byl v ten kritický moment náhodou dopaden, zamíří jen k přestupkovému řízení. Hrozí mu nanejvýš pokuta, případně zaplacení nákladů na odstranění černé skládky.

O licenci k nakládání s odpady stejně přijít nemůže, protože žádnou nemá.

Protože ale za odvoz nebere zrovna malé peníze – a většinou hotově, bez účtenky, průměrně na jednoho člověka s dodávkou 11 000 liber ročně – jeho podnikání s odpady tak může slibně pokračovat dál.

Za tisícovkami svážečů stojí organizace

Neregulované a necertifikované nakládání s odpady je totiž (a nejspíš nejen v Británii) skvělý byznys. Dokládá to i jen stěží představitelné číslo, udávající počet nových černých skládek na veřejných pozemcích za období 2019-2020. Byl jich téměř milion. A kromě nich – každá přitom odpovídá zhruba jednomu vyklopenému kontejneru – musí pracovníci britské Agentury pro životní prostředí řešit ještě tisícovku velkých nepovolených skládek.

Bity na tom pochopitelně jsou ty společnosti, které se nakládáním s odpady živí a licenci k provozování mají. Jimi nabízená služba je o cosi dražší, a svázána pravidly. Převzaté odpadky nemohou složit za první zatáčkou do silničního příkopu, musí zajíždět až na oficiální skládku. Kde musí připlácet za přetřídění, a podle specifického typu odpadu, například elektroodpadu, pak ještě doplácet.

Ray Purdy věnoval „svážečům“ odpadu svou aktuální studii, a byl pravděpodobně první, kdo upozornil na rozsáhlost problému. Dosud se totiž mělo za to, že ono fly-tipping, jak je pohazování odpadků mimo skládky nazýváno, je jen jakýmsi neduhem několika málo neukázněných. Těch, co chtějí ušetřit za poplatky a odvoz odpadu na skládku.

Purdy se svými kolegy ale ukázal, že jde o ucelený a výtečně organizovaný nelegální byznys. „Máme silné důkazy o propojených organizovaných sítích, zahrnujících tyto malé provozovatele, svážející odpad. Jen na jedné inzertní platformě bylo přibližně 40 procent z více než 10 000 celostátních inzerátů na odvoz odpadu pravděpodobně zadáno hrstkou jednotlivců nebo organizací,“ tvrdí Purdy.

Zatím prý nikdo nepředpokládal, že organizované sítě lidí podnikající ve svozu odpadů budou inzerovat na místní úrovni, ale přitom budou působit na celostátní úrovni.

Proč by zrovna tohle měl být problém? Třeba v tom, že odpady odvezené řekněme z Devonu se objeví na černé skládce v Norfolku. Je to téměř dokonalý zločin, protože ty malé černé skládky velikosti jednoho kontejneru řeší jen místní úřady, které při vyšetřování nemají dosah mimo region. A Agentura pro životní prostředí, která by k podobnému vyšetřování mandát měla, se soustředí převážně jen na závažné případy velkých nelegálních skládek.

„Jinými slovy naznačujeme, že tu zdánlivě neorganizovaně vzniká spousta malých problémů s černými skládkami,“ shrnuje to Purdy. „Které jsou ale výsledkem činnosti organizované sítě necertifikovaných svážečů odpadu. A že to celé povede k mnohem závažnějším problémům.“