Ochranáři plánují v Krkonoších vypuštění ohroženého motýla, zřejmě už v létě
"Nová generace z chovné stanice v Královéhradeckém kraji by mohla být vypuštěna do krkonošské přírody v červnu. Je to o rok později, než se předpokládalo. Loňský pokus vypustit tohoto vzácného motýla zatím ztroskotal. V chovech nastaly komplikace. Housenky motýlů se před pár dny vylíhly z vajíček, jsou jich stovky. Samotné líhnutí motýlů by mohlo přijít na řadu v červnu," řekl Číp.
Úpravy lokalit pro návrat jasoně spočívají v prosvětlení strání zarostlých náletovými dřevinami. Příprava území se odehrává za dohledu odborníků ze skupiny JARO a botaniků Správy KRNAP.
"Zatím jsme se v Krkonoších zaměřovali pouze na jednu hlavní lokalitu, v následujícím období začneme připravovat druhý domov pro jasoně, který leží nedaleko. Také jsme zmapovali výskyt živných i nektarodárných rostlin a okolní louky a potenciální koridory, které mohou jasoňovi sloužit jako síť nášlapných kamenů. Ty představují mikrostanoviště, která mu pomáhají překonat cestu, jako když si představíte kameny, po kterých přeskáčete z jednoho břehu řeky na druhý," řekl Číp.
Loni ochranáři v Krkonoších upravili přes hektar hustě zarostlého skalnatého terénu, přičemž tam již zaznamenali rozšíření vzácných druhů kvetoucích rostlin i hmyzu, které se v Krkonoších kvůli nedostatku prostoru vyskytují sporadicky. "Je nesporné, že aktivity zaměřené na návrat jasoně do volné krkonošské přírody pomáhají přežít několika nejvzácnějším druhům motýlů Krkonoš, jako jsou například modrásek nejmenší a lesní nebo soumračník čárkovaný," uvedla projektová manažerka Skupiny JARO Tereza Macečková.
Projekt je zaměřený i na ochranu a obnovu celých biotopů, kde jasoň funguje jako takzvaný deštníkový druh, péče o něj tak pomáhá ochránit další citlivé druhy.
V Česku jasoň červenooký vyhynul téměř před sto lety, ale v roce 1986 se vrátil na severní Moravu. Loni však podle ochranářů značně poklesla jeho početnost jak ve Štramberku, tak na Slovensku, ale i v Alpách.
"Apollo, jak se jasoň červenooký také nazývá, čelí vážným problémům po celé střední Evropě. I na lokalitách v Polsku a na Slovensku se mu přestává dařit kvůli upuštění od tradičního způsobu hospodaření, kdy přebytečné a rozpínající se křoviny a traviny regulovaly především pasoucí se zvířata. Většina jeho populací zaznamenala v loňském roce úbytek až o 90 procent. Tento projekt by tak mohl sehrát klíčovou roli v zachování středoevropského genofondu tohoto ikonického druhu," dodal Číp.
Praktická část mezinárodního projektu LifeApollo2020 na ochranu jasoně červenookého, jednoho z nejohroženějších motýlů Evropy, začala v roce 2022 v několika oblastech střední Evropy. Misi za jeho návrat do Krkonoš uskutečňují členové Skupiny JARO ve spolupráci s českým a polským Krkonošským národním parkem, Agenturou ochrany přírody a krajiny a řadou dalších českých i zahraničních organizací.
reklama
Dále čtěte |
Online diskuse
Všechny komentáře (55)
Dalibor Motl
11.4.2024 14:53Slovan
11.4.2024 16:00 Reaguje na Dalibor Motl“Většina českých lokalit zanikla ve 2. polovině 19. století, poslední údaje pocházejí ze 20. let století dvacátého (Podkrkonoší). Na Moravě nejdéle přežívaly populace na vrchu Kotouč u Štramberka (do poloviny 20. let 20. století), a na Znojemsku (poslední nález z roku 1935)”
V Rakouských Alpách, jedné ze 3 oblastí, na které se tento projekt soustředí, je to úplně to samé - vlci i dnes výjimkou, jasoň přesto v kritické situaci. Prstem tedy ukazujete dost vedle.
Návrat by byl obrovský úspěch ochrany přírody. Jedná se o skvělou ukázku, že šetrná lidská péče může mít pozitivní účinky na biodiverzitu. Držím palce - a hlavně hodně sil a energie, které budou potřeba.
Zbyněk Šeděnka
11.4.2024 17:37 Reaguje na SlovanSlovan
11.4.2024 19:47 Reaguje na Zbyněk Šeděnkahttps://portal.nature.cz/w/druh-31619#/
Je tam mimochodem moc hezky popsáno, co potřebuje, jaké obývá biotopy apod.
Zbyněk Šeděnka
11.4.2024 20:18 Reaguje na SlovanPetr
11.4.2024 16:45Zajímalo by mě jaká asi tak mohla být populace tohoto motýla v době před přeměnou krajiny člověkem. Jeho podmínky jsou natolik specifické, že nemohl být příliš rozšířený. Suché a skalnaté stráně prostě nejsou všude. Člověk jich pak vytvořil mnohem víc a tím tomuhle motýlovi pomohl.
Zbyněk Šeděnka
11.4.2024 17:42 Reaguje na PetrPetr
11.4.2024 17:52 Reaguje na Zbyněk ŠeděnkaZbyněk Šeděnka
11.4.2024 18:06 Reaguje na PetrJakub Graňák
11.4.2024 19:20 Reaguje na Zbyněk ŠeděnkaZbyněk Šeděnka
11.4.2024 20:22 Reaguje na Jakub GraňákPetr
11.4.2024 19:46 Reaguje na Zbyněk ŠeděnkaPetr
11.4.2024 20:12 Reaguje na PetrSlavomil Vinkler
11.4.2024 20:36 Reaguje na PetrSlavomil Vinkler
11.4.2024 21:01 Reaguje na PetrVýcuc:
Kdyby měl ochranu přírody symbolizovat nějaký motýl, nejžhavějším kandidátem by se stal jasoň červenooký (Parnassius apollo), klenot evropské přírody, který se ve většině areálu ocitl na hranici vyhubení. Vždy představoval tak trochu záhadu. Býval pokládán za příslušníka horské fauny, přestože kromě hor osídloval i velmi nízké polohy, třeba kaňon Dyje nebo Hády u Brna. Už během 19. století v celém svém areálu ustupoval. Izolovanost populací dala vzniknout nepřebernému bohatství lokálních forem, jež odedávna přitahovaly zájem sběratelů. Na ně se také mizení motýla nejčastěji svádělo. Protože jasoň je motýl nápadný a krásný, dočkal se ve většině evropských zemí jako jeden z prvních bezobratlých živočichů i zákonné ochrany. Ta se ale míjela účinkem: jádro problému totiž nepředstavovali sběratelé, ale nedostatečná péče o lokality. Jasoň obývá obnažené skalní stepi, sutě a droliny, kde se daří jeho živným rostlinám – rozchodníkům. Dnes v něm vidíme pozůstatek fauny (post)glaciálních stepí a připomínku dob, kdy evropská krajina ještě nestačila zarůst lesem. Jako takový mohl žít v nížinách i vysoko v horách, všude však potřeboval stanoviště s minimálním vegetačním pokryvem: vesměs strmé skalnaté svahy, kde opakované mýcení dřevin a pastva hospodářských zvířat bránily růstu lesa.
Vhodných míst začalo ubývat, jakmile prosperita související s nástupem průmyslové revoluce umožnila skoncovat s využíváním strmých, mizerně přístupných poloh. Dnes si už ani neuvědomujeme, kolik obnažených skalních svahů
v krajině kdysi bylo. Zdráháme se věřit starým kresbám, na nichž se nad Blanskem či Brnem tyčí bílé útesy Moravského krasu, nebo fotografiím dyjského kaňonu nad Znojmem, kde výhled nehyzdí jediný strom. Vedle spontánního zarůstání ubíjela jasoně i zalesňovací a okrašlovací mánie.....
Stojí za to si to celé přečíst.
Petr
11.4.2024 21:15 Reaguje na Slavomil VinklerTaky dám něco:
https://parnassius-apollo.life/cs/jak-jason-cervenooky-a-dalsi-motyli-reaguji-na-zmenu-klimatu
Slavomil Vinkler
12.4.2024 06:37 Reaguje na PetrPíší že: Rozšířen byl ve skalnatých stepích třetihor a čtvrtohor, udržovanýcgh pastvou megafauny. No a po jejím vyhubení tuto činnost suploval člověk pastvou dobytka a intenzivní těžbou dřeva. Až v modernizaci průmyslové revoluce se začaly opouštět extenzivní postupy v hopspodářství, začaly se zalesňovat uměle i přirozeně dříve holé skaliny a tím mu ubylo biotopů.
Petr
12.4.2024 09:24 Reaguje na Slavomil VinklerPřirozených stanovišť prostě bylo velice pomálu. Člověk jich pak hodně přidal, a motýl to radostně využil. Lidská činnost skončila, a co vypadá jako tregédie, je v podstatě jen návratem k původnímu stavu. A ke všemu se mění klima, které vůbec neodpovídá tomu původnímu, které motýlovi maximálně vyhovovalo. Přílišná specializace má prostě výhody i nevýhody. Výhoda je v nízké konkurenci jiných druhů. Ale vyžaduje stabilitu. Pokud se něco změní, z výhody se stává past.
Petr
12.4.2024 10:10 Reaguje na Slavomil VinklerZbyněk Šeděnka
12.4.2024 16:32 Reaguje na PetrSlavomil Vinkler
12.4.2024 06:55 Reaguje na PetrPetr
12.4.2024 10:18 Reaguje na Slavomil VinklerSlavomil Vinkler
12.4.2024 12:48 Reaguje na PetrPetr
12.4.2024 12:58 Reaguje na Slavomil VinklerSlavomil Vinkler
12.4.2024 07:20 Reaguje na PetrPetr
12.4.2024 09:29 Reaguje na Slavomil VinklerJe to přesně jako s vlaštovkami. Lidská činnost jim umožnila extrémně se přemnožit a rozšířit. Kolik je v přírodě příležitostí k hníždění pro vlaštovky? No minimum. V původním prostředí je tedy vlaštovka velice vzácná.
Slavomil Vinkler
12.4.2024 12:42 Reaguje na PetrNějak obracíte z extrému zelené ochrany do extrému po nás potopa.
Petr
12.4.2024 13:07 Reaguje na Slavomil VinklerKarel Zvářal
11.4.2024 20:55Slavomil Vinkler
12.4.2024 07:21 Reaguje na Karel ZvářalKarel Zvářal
12.4.2024 07:40 Reaguje na Slavomil VinklerSlavomil Vinkler
12.4.2024 09:29 Reaguje na Karel ZvářalKarel Zvářal
12.4.2024 10:04 Reaguje na Slavomil VinklerSlavomil Vinkler
12.4.2024 12:38 Reaguje na Karel ZvářalNo je zajímavé, že bělásci zmizeli před mnoha lety taky. Před třemi lety se najednou objěvili na zelenině na mé zahradě, ale další rok už nic.
Břetislav Machaček
12.4.2024 16:59 Reaguje na Slavomil Vinklerpřímo hemžila? Já ano a víte proč tomu
tak bylo? Co zahrada, to několik hlávek
zelí a dnes? Pár velkopěstitelů zelí v
republice, kteří to ještě stříkají proti
škůdcům. Místně někdo zkusí pěstovat BIO
zelí a bělásci se objeví, ale je to s
nimi jako s jinými potravními specialisty. Nemají potravu a tak se
nemnoží. Jednou jsem tu psal o okolí
vodního toku plného kopřiv ožraných
housenkami babočky kopřivové a druhý
den to bylo posečeno a uklizeno i s
housenkami. Stačilo s kosením počkat
pár dnů a byly tam stovky baboček.
Takže pokud nebudou mít motýli a
jejich housenky potravu, tak tu prostě
nebudou i kdybychom se potentovali.
Já zelí sadím každý rok a víte že i
pár hlávek pro bělásky? U zbytku je
setřepu do kbelíku a vysypu na rostliny
určené k jejich konzumaci. Co tak to
dělat i ochranáři a nebrečet, že tu
není to, či ono? V mém okolí jsou a
v době veder, kdy je absence nektaru
v květech, tak mám i krmítko pro ty
motýly a jiný hmyz. Stačí namíchat
vodu s cukrem, či medem a nebo tam
ještě přidat plátky jablek a jiného
ovoce. Budete překvapen, kolik druhů
hmyzu ve svém okolí máte, ale byl
rozptýlen okolo a tu je koncentrován
na jedno místo. Pomůžete jim přečkat
krizi horkých dnů, kde bez vody není
ani nektar v květech.
Slavomil Vinkler
12.4.2024 17:35 Reaguje na Břetislav MachačekBřetislav Machaček
13.4.2024 11:17 Reaguje na Slavomil Vinklerjeden rok v řadě, kdy se nezdaří jejich množení a je dokonáno. Rozhoduje vzdálenost populace,
která to přežila a za jak dlouho
k vám zase doletí. Pokud se ale cestou nenamnoží a nenakrmí, tak
to může trvat i těch třicet let.
Ruku na srdce a zkuste pozorovat okolí, kde se mají možnost krmit a množit. Jak píše pan Zvářal,
ta je krajina stále více a více
sterilní a o tom to je. Víte, já jsem nakonec rád za zdevastované okolí na Ostravsku proto, neboť
je naopak pestré a nikoliv jako "zahrádka". Na rumištích a haldách je všechno možné a často
se nestačím divit, co stačí
některým druhům k přežiti. Mi
třeba letos nakladly dvě ropuchy
vajíčka do kubíkové nádržky a pulci se zdárně vyvíjejí. Nádržku už "očistili" od řas a
tak jim pojedu dnes nějaké
"ulovit" a dodat. Lovím pro ně
i perločky a jiný vodní hmyz.
Samice osídlila krtčí díru pár metrů od nádržky a nemá potřebu opustit jednou ročně sečenou zahradu s nenáviděnými smrky
a jinými stromy. V jejich stínu netrpí horkem a nádržka je zdrojem vody pro ptáky, ježky
a dokonce veverky. Takže ono
i v malém lze přispět k tomu,
abychom přírodě pomohli a ne
se pouze upínat k NP a CHKO.
Kdyby v každé druhé zahradě
byly takové oázy pro život
hmyzu a jiných tvorů, tak tu
ten pláč o vymírání druhů
nebude.
Karel Zvářal
12.4.2024 17:59 Reaguje na Břetislav MachačekMísto toho sterilní náhražky, tzv. okrasa, ale zkuste do toho rýpnout. Jako hejno vos...
Jakub Graňák
13.4.2024 15:51 Reaguje na Karel ZvářalKarel Zvářal
13.4.2024 16:22 Reaguje na Jakub GraňákNepočítám procentuální úbytek zanedbaných/nesečených luk a různých ruderálů, kterých dříve bývalo mnohem více. Už jsem to psal vícekrát - břeh řeky se sékl jednou, někdy koncem srpna, přičemž dnes je to dvojí sečení, první v květnu-červnu. Tam jakýkoliv pokus motýla o vývoj končí nezdarem. Jako děcka jsme hrávali v topinamburách na schovku, dnes je všude nízká tráva, stromy (vrba, olše) pravidelně vyřezávané. To je ta "ekologie" ala "Brusel/Amerika", všechno vymleté, přehledné, sterilní. Není nad angličáky a záplavu cizokrajných dřevin (místo jedlých ovocnáčů), že (mlčící snobská většino)!
A to jsou viditelné změny, další je vliv pesticidů aj. těžko postižitelných vlivů (elmag záření). Takže sečteno podtrženo: máme sice vyšší životní standard, ale na úkor přírody. Máme v ní hezky uklizeno, ale prd k vidění. A odtud není návratu...
Jakub Graňák
13.4.2024 18:01 Reaguje na Karel ZvářalCo se týče "zanedbaných" ploch a ruderálů - tady není na vině EU/USA, nýbrž "kulturní kontext" Německa - od nich pochází tento esprit uklizenosti. Daleko zásadnější, především co se výměry použitelného lebensraumu týče, jsou však důsledky kolektivizace a intenzifikace zemědělství a lesnictví, protože likvidací remízů, polních cest, mezí, mokřadů, extenzivních sadů, výmladkových lesů a světlých lesů došlo ke zničení specifických diverzifikovaných habitatů na výměrě blížící se milionu ha... to je to gró. Samozřejmě ruderály nejsou zanedbatelné (obzvláště jsou-li obsazené kopřivami, svízelem apod - ty totiž poskytují žír desítkám druhů hmyzu), stejně tak škarpy podél cest, ale vím přesně, kdo by začal jako první vynášet kartu "bezpečnosti" kolem neposečených příkop. Na druhou stranu je stejně závažný problém zarůstání xerotermních stanovišť vlivem rozpadu tradičního extenzivního pastevního způsobu hospodaření. Nebo např. tisíce ha luk sečených najednou... to jsou ty zásadní věci, ty totiž vzhledem k výměře mají největší vliv na početnost a hlavně vysvětlují, proč po útlumu používání těch nejhorších jedů nedošlo ke zlepšení situace, nýbrž k prohlubování problému. Bez snížení míry exploatace krajiny a změny způsobu hospodaření alespoň na části výměry to prostě nepůjde.
Karel Zvářal
13.4.2024 18:36 Reaguje na Jakub Graňák"Nejhorší jedy" zmizely výměnou za chytré jedy (feromonové), které nedovolí proměnu v imago. Ani sami tvůrci nedohlédnou, kam až dosáhne takový toxický ocas/"rezidua" postřiků. Takže tak asi.
https://ekolist.cz/cz/publicistika/nazory-a-komentare/karel-zvaral-agrolesnictvi-ma-budoucnost
https://www.idnes.cz/zpravy/domaci/z-prirody-mizi-motyli-ochrana-ohrozenych-druhu.A170818_100854_domaci_mav
Jakub Graňák
13.4.2024 20:00 Reaguje na Karel ZvářalNapř ve Francii berou na agrolesnictví dotace úplně normálně, tenhle větříček totiž nefouká z EU, nýbrž z našeho Mze, to je ta pověstná žabka na prameni. Zásadní podíl na tom, jak tuzemská zemědělská politika vypadá mají především lobby typu Agrární komory. Věřte nevěřte vím o tom víc než dost.
Feromonové, pesticidy mají jedno velmi podstané specifikum: působí téměř bezvýhradně na cílový organismus, to je obrovský rozdíl oproti "širokospektrálním" pesticidům typu DDT a spol., které zhubily (a stále hubí) všechno, s čím přišly do kontaktu.
Dávám k úvaze jeden podnět. Jak tvrdíte chodíte hodně po venku: všiml jste si, jak v průběhu dekád ubývá v krajině druhové pestrosti dvouděložných rostlin? Čím myslíte, že to je? Že by úletem po desetiletí užívaným glyfosátem, který jste tu onehdá bral na milost? Jaký myslíte, že má takový úbytek druhové pestrosti dvouděložných vliv na druhové spektrum hmyzu v takovém prostředí?
Jakub Graňák
13.4.2024 20:09 Reaguje na Jakub GraňákJakub Graňák
13.4.2024 20:13 Reaguje na Jakub GraňákJan Žďárek - Ohroženi hmyzem?, vydavatelství Academia
Karel Zvářal
13.4.2024 20:52 Reaguje na Jakub GraňákVzhledem k uvedenému zopakuji, že není podstatné množství použitých pesticidů (a že jich nových je!, jako u synt. drog), ale jejich účinnost. A na závěr starý židovský vtip, kdy otec na smrtelném loži praví: synu prozradím ti tajemství - všechno je jinak.
Je dávno po kolektivizaci - a kam jsme dospěli??? MŽP tehdy nebylo, ale hmyzu plno...
Jakub Graňák
14.4.2024 08:05 Reaguje na Karel ZvářalJe obrovský rozdíl mezi technikou, kdy pomocí feromonového odparníku zmatete samce obaleče jablečného tak, aby nenašel samičku, od techniky vystříkat sad přípravkem typu Karate. V prvním případě se v podstatě ani nejedná o pesticid. Zatímco první příklad je výstupem aplikované entomologie, druhý je výstupem aplikované chemie. Asi by na světě bylo málo lidí, kteří by po kompletním zákazu užívání pesticidů byli šťastnější, než já... jenže se uračte vnímat realitu - tak jako bylo radikální zavádění pesticidů, tak i úplný zákaz jejich používání je stejně radikální zkrátka proto, že není náhrada. O tom, co si myslím o radikálních řešeních, jsem tu s vámi už diskutoval a nebudu se opakovat.
Je dávno po kolektivizaci - a jak se od té doby změnil způsob nakládání s krajinou? Nijak... tudíž, důsledky stále přetrvávají. Řečí o tom, jak bylo hmyzu plno, už mi lezou krkem... od počátku zelené revoluce četnost hmyzu soustavně klesá - nejste schopen ten pokles postihnout, protože výchozí stav jste zažil maximálně jako krpan tahající kačera.
Břetislav Machaček
12.4.2024 09:33a taky podmínky pro přezimování. Pokud jim to bude vyhovovat, tak základ
je položen a pak už bude záležet na množství predátorů housenek, kukel i
dospělců, aby nestačili populaci zdecimovat už na počátku. No a pak taky
na lidech, aby je svým přehnaným zájmem nerušili, či dokonce nelovili do
svých "tajných" sbírek. Posedlost některých sběratelů je neuvěřitelná a
uhlídat je na velké ploše je složité. Takže pokud ten pokus splní všechny
podmínky chovu, tak se může zdařit, ale pokud schází byť jen jedna, tak
se asi nezdaří.
Karel Zvářal
14.4.2024 08:18 Reaguje na Břetislav MachačekBřetislav Machaček
14.4.2024 09:48 Reaguje na Karel Zvářalohřát na mělčiny a na rybníce s rybami a březňačkami kladlo
sice vajíčka cca 200 ropuch, ale pulců je poskrovnu. Za to
v mé mininádrži, kde nejsou predátoři a kde nakladl vejce
pouze jeden pár ropuch je co nakladené vejce to pulec. Už zkonzumovali veškeré řasy a nezbývá mi nic jiného, než jim dnes nějaké dodat a nalovit i perločky. No a kde? Přece na
tom rybníce, kde je jich dost, protože jejich konzumenty
sežrali predátoři jako sumečci američtí a březňačky. Je to
zářný příklad následků neřízené predace, která nedovolí,
aby se stavy ropuch vrátily na úroveň před desítkami let,
kdy na tom rybníku(bývalá pískovna) březňačky nebyly a ani
sumečci. Býval to rybářský revír omezující březňačky při
hnízdění jejich rušením a kdy rybáři vytvářeli tlak i na
škodlivé druhy ryb. Nyní se revír provozuje jako chyť
a pusť, pro monitoring obsádky a pro pozorování degradace
pískovny na budoucí bažinu. No a pro trénink rybolovu dětí z rybářského kroužku. Jedná se vlastně o bezzásah, mimo odlovu sumečků, ale který je nedostatečný, protože to děti nestačí
odchytat tak, jak by to činili ostatní rybáři chtějící se
zbavit této cizokrajné škodné, která likviduje i jikry a potěr ryb. Prostě zase jedna bezzásahová lokalita, která
postupně degraduje a ztrácí svůj někdejší význam cenného
místa ke množení obojživelníků a některých mizejících
druhů ryb( bývaly tam hořavky a s nimi škeble rybniční,
hrouzci, původní karasi, líni, oukleje, cejni atd.). Dnes
se obsádka smrskla na sumce, sumečky, štiky, kapry, karasy
stříbřité a perlíny. Výjimkou je kdysi hojný okoun a lín.
Je to názorný příklad lidské hlouposti a bezzásahového
hospodaření.
Karel Zvářal
14.4.2024 10:33 Reaguje na Břetislav Machačekhttps://ekolist.cz/cz/publicistika/nazory-a-komentare/kareln-zvaral-klimaticky-antropicky-a-predacni-tlak-na-populaci-zab
Jakub Graňák
14.4.2024 10:48 Reaguje na Karel ZvářalJakub Graňák
14.4.2024 10:51 Reaguje na Břetislav MachačekBřetislav Machaček
15.4.2024 11:06 Reaguje na Jakub Graňáktakřka cokoliv, ale nikdo nedomyslel, že cokoliv
znamená i potěr a jikry ryb. Je to jako s vlky, kdy mají lovit zvěř a oni loví raději ovce. Nebo jako
s vydrami, kterým nejvíc chutnají pstruzi a lipani
a už méně jelci a jiné ryby. No a o volavkách už
ani nehovořím, že deset volavek na 100 ha rybníce
je něco jiného, než když zamrzne a ony plundrují
chovnou kapiláru s ročky pstruhů. Je zájmem ekologů i to plundrování pstruhů a lipanů jen proto, že se jim líbí volavky? U vlků už to vidím podobně jako
u medvědů na Slovensku. Málo, málo a nyní ouha, co s tím? Přiznat chybu a nebo zarputile tvrdit stále
totéž? U kormoránů se už ledy pohnuly, ale lov
přehodili jejich množitelé na myslivce a rybáře. Oni jsou přece ochránci a ti druzí jsou ti zlí.
Ochranáři pouze vše množí a pak od toho dají ruce pryč. To vysazení na té pískovně provedl ekolog amatér, který se do sumečků zamiloval v USA, kde
je rád lovil a konzumoval. Bohužel zde zakrňují
a jsou to pouze "jednohubky". Je už po smrti a později toho sám litoval. Nedošlo mu, co vše napáchají, ale horší je, že i odborníci z AOPK, kteří radí při bezzásahovém hospodaření na té
vodě, nekonají. Takže profesionálové nekonají v zájmu bezzásahu a výsledek je takový, jaký je.