Osud našich lesů leží nejvíce v rukou lesníků, kteří dělají tečky na stromy

České lesy se potýkají zřejmě s největší změnou za několik set let. Je to změna v jejich pěstování. Poté, co kůrovcová kalamita odstranila velkou část smrkových monokultur, vznikl prostor pro lesy nové. Problém je, že vypěstovat pestrý les od nuly je obtížné. Lepší je nechat ho vyrůst. A to se snadněji píše, než dělá.

Co se s lesy stalo?

Možná si říkáte, proč lesy v Česku nemůžou zůstat takové jako doposud. Odpovědí je, že lesy začaly chřadnout a odumírat. Příčiny zatím vědci vidí v tom, že stromy v našich lesích nebyly a nejsou v dobré kondici. Nenachází dobrou výživu v lesní půdě, která je vyčerpaná a neposkytuje jim dostatek živin. K tomu se přidal růst teplot a dlouhotrvající sucho. Největší problém zažily v Česku smrky, které byly vysazovány ve velkém do nevhodných podmínek.

Lesy stejně starých stromů stejného druhu se navíc ukázaly jako velmi zranitelné. Když se v Česku přemnožil lýkožrout smrkový, šířil se jako požár. Oslabené stromy si s velkým množstvím kůrovců nedokázaly poradit a lesy začaly plošně odumírat.

Kůrovcová kalamita z let 2015–2019, která vedla k odlesnění velkých částí Česka, ale zřejmě není poslední. Podle některých odborníků nás do roku 2030 čeká další podobná.

„Odhadujeme, že v Česku je teď 200 000 ha kalamitních holin. A máme ještě 600 milionu kubíků smrku. To je ještě hodně, aby se měl kůrovec kde realizovat,“ uvedl Marek Turčáni z Fakulty lesnické a dřevařské ČZU na diskuzi k filmu Lesy zdravé a výnosné.

Krajina tak přichází o lesy, a vlastníci lesa přicházejí o miliony korun. Většina lesů v Česku jsou lesy hospodářské, které jejich vlastníci pěstují za účelem prodeje dřeva. Ten byl po dlouhé roky v Česku způsobem, jak si vydělat peníze, zaplatit obnovu lesů, a zároveň i tím, co určovalo, jak lesy budou vypadat. Se ztrátou lesů vlastníci přišli nejen o zisk, ale i o peníze na obnovu lesa.

„Ještě několikrát se může zopakovat situace, kdy lesnictví flagrantně přijde o miliardy korun. A my teď pláčeme nad tím, že nemáme za co zakládat stabilnější lesy, nemáme z čeho dělat oplocenky, nemáme z čeho platit ekosystémové služby,“ říká Marek Turčáni.

Nové lesy

Turčáni upozorňuje na to, že je potřeba přistoupit k úpravě lesů tak, aby byly připravené další kůrovcovou kalamitu ustát lépe. „A co by se mělo dělat? Na těch 200 000 hektarech nepromarnit příležitost, a když už se tyto plochy uvolnily, tak je neosázet znovu smrkem,“ doporučuje.

Spolu s náklady na nové stromky musí vlastníci lesa počítat i s výdaji na jejich ochranu před sežráním vysokou zvěří, jejíž počty jsou v Česku neúnosně vysoké. A pro zvěř jsou lákavé zrovna druhy jiné než smrk. „Jinak sázíme 70 % listnáčů, z kterých 2/3 zvěř sežere… a ve výsledku budeme mít zase 70 % smrků,“ dodává Marek Turčáni.

Co s existujícími lesy?

Lesy, které zatím nezačaly chřadnout, je potřeba připravit na nepřízeň počasí. Udělat je odolnější. Velmi zjednodušeně to znamená udělat lesy jednak trochu řidší, než jsou doposud – tak budou mít stromy více živin z půdy a více prostoru na to, aby si vytvořily delší korunu, která jim pomáhá k odolnosti. Zároveň je potřeba do lesů vnášet další dřeviny než je ta převažující: udělat pestrý mix.

To se v ideálním případě dělá výběrovou těžbou, kdy se ke kácení vybírají jednotlivé stromy a nekácí se plošně. Výběrová těžba uvolní malý prostor, kde buď mohou vyrůst stromky ze semen z půdy, nebo se tam cíleně vysadí nové druhy stromů, které v lese zatím nejsou. Taková těžba je klíčovým nástrojem pro to, aby se les zpestřil. „To, jak my měníme prostorové uspořádání lesa, je naprosto zásadní pro budoucí stabilitu porostů i jejich produkci,“ říká pedagog a ředitel Školního lesního podniku Mendelovy univerzity Tomáš Vrška.

„Měli bychom intensivně pracovat na konverzích smrkových porostů. Měli bychom zvýšit těžby smrku – jsou vysoké ceny. A vydělané finance si uložit si do fondů, z kterých bychom zakládali stabilnější lesy, dělali oplocenky, které jsou podmínkou pro to, aby zvěř nesežrala všechno kromě smrku,“ vypočítává žádoucí opatření Marek Turčáni.

„U jehličnatých dřevin jsou adaptační opatření těžší než u listnatých,“ upozorňuje ale Tomáš Vrška. „Jehličnany jsou fylogeneticky starší, a když pěstujete smrk v hustém zápoji, tak má krátkou korunu. Když začnete rozvolňovat, strom už nedokáže obnovit větve v nižších partiích. Stabilizace u nich trvá déle. U porostů, které jsou starší 60 let, je mnohem těžší, ne-li nemožná,“ vysvětluje Vrška.

„U takových smrčin si každý musí říci, který z porostů má šanci adaptační opatření zvládnout a který nikoliv, to znamená je nutno zvážit jejich odolnostní potenciál. A to je strašně důležité rozhodnutí a musí ho udělat kvalifikovaný lesník,“ dodává Vrška.

Právě lesníci, kteří se denně pohybují v lese, jsou těmi, kdo do lesnictví přinášejí změnu. Potřebují ale, aby jim ji umožnily platné zákony a vlastníci lesa.

„Je potřeba si uvědomit, že změnu v lesích neudělá ani státní úřad nebo úředník, ani nevládní organizace, ale udělají ji ti, kteří dělají tečky na stromy – tedy lesníci, kteří vybírají stromy k těžbě“ říká Tomáš Vrška. Odkazuje na to, že právě vybírání stromů ke kácení je zároveň rozhodnutí o další podobě lesa.

„My potřebujeme lesníky, kteří jsou nejen vzdělaní, ale udrží si v praxi otevřenou mysl ke změně, a tu budou provádět zodpovědně. A tito lesníci potřebují majitele lesa, který jim umožní změnu provádět, to znamená, že jim zároveň umožní o lesu přemýšlet a to je spojeno s přiměřenou velikostí lesnického úseku nebo revíru,“ pokračuje Vrška s tím, že lidé v terénu často nemají čas o lese přemýšlet.

„Spousta lesníků, kteří pracují pro Lesy ČR, jsou hrozně chytří lidi, kteří mají veliký cit pro krajinu a pro lesy a moc jim na nich záleží. Ti lesníci jsou skvělí,“ říká entomolog Jiří Hulcr z Floridské univerzity. Ale pravidla jim neumožní udělat to, co potřebují.

„Kůrovec potřebuje pět dní, aby sežral strom. Na standardní výběrové řízení k těžbě potřebujete až tři měsíce, pokud se povede,“ komentuje jednu z překážek ve snaze vypořádat se s kůrovcovou kalamitou Constantin Kinský, majitel lesního hospodářství ve Žďáru nad Sázavou. Naráží na problém, kdy je potřeba napadené stromy včas nalézt, vytěžit a asanovat, přičemž délka vývoje rozmnožení kůrovce je cca padesát dnů do výletu nového brouka z napadeného stromu a při vyšších teplotách se doba ještě zkracuje.

Sám Kinský se stará o 5 700 ha lesů v okresech Žďár nad Sázavou a Havlíčkův Brod. Každý majitel lesa potřebuje, aby se o včasný zásah proti kůrovci staral i jeho soused.

Pokud při kůrovcové kalamitě nejsou například Lesy ČR schopny proti lýkožroutovi efektivně zasáhnout, přelétne z jejich lesů na lesy ostatních vlastníků. A naopak. „Já potřebuju, aby můj soused, Lesy ČR, vybudovaly systém, který podporuje to, aby místní lesník mohl mít svoje lidi, které hned druhý den pošle na nemocný strom, který dnes v lese našel.“

Český systém zásahu proti kůrovci se ukázal jako vysoce nefunkční. Pokud musí majitel lesa čekat několik měsíců či více na výsledek výběrového řízení, zásah proti kůrovci přichází pozdě. Pak se kácí stromy, z nichž už kůrovec vylétl, a to jeho šíření nezastaví.

Kinský říká, že nejen státní lesy, ale i malí majitelé, kteří vlastní třeba půl hektaru lesa a ani o tom neví, mohou přispívat k šíření kůrovce, a to by také měl vyřešit nový zákon o lesích.

Budoucí les

„Budoucí lesy by měly mít tři klíčové atributy. Měly by mít mnohem pestřejší druhovou skladbu, měly by mít větší prostorovou diferenciaci a jemnější prostorové měřítko smíšení. Laicky to znamená, že ty stromy, co stojí vedle sebe, by měly být různě tlusté a různě vysoké a měly by se mísit vhodné druhy jednotlivě, hloučkovitě nebo skupinovitě mezi sebou,“ popisuje Tomáš Vrška.

Je ale velmi důležité, jak to lesník udělá. „Protože je velký rozdíl, jestli vysadím půl hektaru smrku, půl hektaru buku a půl hektaru dubu, anebo jestli vytvořím jemnější směs a budou to smíšené skupiny po jednom až deseti arech. Z takové směsi může být v budoucnu téměř každý sousední strom jiný druh,“ vysvětluje Vrška. Lesy, které jsou namíchané z různě starých stromů různých druhů, lépe odolávají nejen klimatické změně, ale obecně jakýmkoli změnám.

Dostat se k tomu, abychom měli takové lesy, ale není jednoduché. Odborníci se shodují na tom, že je potřeba změnit zákon o lesích. Ten současný je z roku 1995 a nevyhovuje potřebám současného stavu lesů ani poznání o nich.

„Lesní zákon má strašně moc restrikcí, protože on a priori předpokládá, že vlastníci les vyrabují,“ říká Vrška a pokračuje: „Současné zákonné restrikce by se měly proměnit v dobrovolné motivace. Ministerstvo zemědělství by mělo vlastníky více motivovat, aby nejenom vysazovali meliorační a zpevňující dřeviny, ale aby je dopěstovali do mýtní zralosti, aby měnili druhovou skladbu, aby bylo v lese více tlejícího dřeva pro podporu biodiverzity.“

„Druhá věc je změna zákona o myslivosti,“ uvádí Vrška další nutnou podmínku pro to, abychom se v Česku dopracovali ke zdravým lesům. „Myslivci se často zaštiťují tím, že zvěř je národní bohatství. Národní bohatství jsou ale i lesy. A my máme ten problém, že jedno národní bohatství nám ničí druhé národní bohatství. A vlastníci lesa jsou velmi limitovaní v tom, jak hospodařit se zvěří, zvlášť pokud nevlastní 500 ha na to, aby vytvořili vlastní honitbu. A my nutně potřebujeme najít vyvážený vztah. Aby stavy zvěře v lesích byly takové, kdy vlastník může využívat přirozenou obnovu a nedává miliony korun za ochranu výsadeb a přirozeného zmlazení, zkrátka aby obnova lesa nebyla sežrána zvěří, jak tomu veskrze je,“ pokračuje Tomáš Vrška ve výčtu podmínek, které musí udělat zákonodárci, aby vůbec umožnili lesníkům pracovat na odolných a zdravých lesích.

„Naše lesy jsou moc staré, naše stromy jsou moc staré. Jenom ne moc pestré, ale moc staré. A to je důvod, proč potřebujeme změnu zákonů,“ připojuje se k debatě Constantin Kinský. „Doba obmýtí ve Švédsku je 60–80 let, u nás je v reálu kolem 117 let,“ odhaduje.

„Nejlepší, co teď můžeme dělat, je omladit naše lesy, respektive zlomit jeho monotónní věkovou strukturu,“ myslí si Kinský. To pomůže získat větší prostor v potýkání se s klimatickou změnou i nemocemi stromů. Majitel lesního hospodářství ve Žďáru nad Sázavou popisuje, že si ve svých lesích dávají cíl směřovat k druhově pestrým lesům a pomocí clonných a výběrných sečí a podsadeb stinných dřevin se dobrat i k vertikálnímu, věkovým rozčlenění porostů a to s maximálním využitím přirozené obnovy všech dřevin.

„To znamená, že váš cyklus se zkrátí na 50 let, a co se týče adaptace na klimatickou změnu, tak jste vybudovali prostor, protože pracujeme s přirozenou obnovou, aby příroda sama vybrala semínka, kterým věří, že mají šanci vydržet,“ uzavírá Constantin Kinský.

Čím zaplatit existenci lesů?

Pěstování lesa bylo a dosud je závislé na prodeji dřeva. I kvůli tomu jsou kůrovcové kalamity tak velké téma, protože znehodnotí dřevo, které navíc musí být vytěženo ve velkých objemech a je pak prodáno za nízkou cenu.

Rekreace v lesích

Úbytek lesů ale vyvolal pozdvižení nejen mezi majiteli lesa, ale i mezi lidmi, kteří jsou zvyklí využívat les pro rekreaci.

„Na vycházku chodí veřejnost do lesa, nikoliv do kukuřičného lánu. Ani s invalidním vozíkem, ani na kole, ani se skupinou důchodců se nevydáte na zemědělské plochy. Všichni jdou do lesa a automaticky očekávají, že my za výnos ze dřeva opravíme cestu ne pro naši techniku, ale mnohem lépe pro všechny zájmové skupiny, budeme udržovat studánku i když pramen vyschl, dáme tam lavičky, a tak dál. Ale to všechno stojí peníze a my je v lesnickém sektoru nemáme v takovém množství, abychom měnící se požadavky společnosti dokázali uspokojovat,“ říká ředitel Školního lesního podniku Mendelovy univerzity Vrška.

Odborníci proto teď hledají způsob, jak vlastníkům lesa zaplatit za to, že do lesů chodíme pro rekreaci, sbírat borůvky a houby, že lesy ochlazují klima a ukládají oxid uhličitý.

„Měli bychom se na to dívat jako na investici. Dám příklad. Město Mnichov koupilo les o rozloze 1500 ha, na kterém hospodaří tak, aby maximalizovali retenci vody. A tím pádem celé město Mnichov s 1,5 milionem lidí má vodu, která není jen čistá a chutná, ale je šestkrát lacinější, než kdyby šla přes čistírnu. Takže když lesníkovi zaplatíte pár korun, aby v lese dělal, co je potřeba, aby les fungoval jako velký vodní filtr, tak máte lacinější vodu do kohoutku,“ uvádí Constantin Kinský jeden z možných příkladů, jak nahlížet na příměstské lesy.

„V USA začínají být platby vlastníkům lesa normální. A funguje to trochu jinak než v Evropě. Je to spíš o tom, že společnost si platí za své emise uhlíku,“ odkazuje na jiný příklad Jiří Hulcr.

V Česku je ale debata o úhradě neprodukčních funkcí lesa vlastníkům zatím na začátku. Kdy se z úrovně teorie přetaví do praxe, není jisté.

---

reklama

---