https://ekolist.cz/cz/publicistika/priroda/proc-je-potreba-projektanty-zelene-naucit-principy-udrzitelne-vysadby
zprávy o přírodě, životním prostředí a ekologii
Přihlášení

Proč je potřeba projektanty zeleně naučit principy udržitelné výsadby?

17.1.2023 06:42 | PRAHA (Ekolist.cz)
Jeřáby patří mezi druhy zařazené na seznam odolných dřevin klimatické změně i pro městské výsadby.
Jeřáby patří mezi druhy zařazené na seznam odolných dřevin klimatické změně i pro městské výsadby.
Foto | Jana Matějíčková
Úbytek biologické rozmanitosti je vážný problém. Součástí možných řešení může být i zeleň vysazovaná ve městech. Pokud se bude řídit principy udržitelné výsadby. Tyto principy je nutné v prvé řadě dostat k projektantům. Ti totiž s oblibou dávají do svých návrhů druhy nepůvodní.
 
Není proto divu, že dnešní konvenční návrhy jakýkoliv přínos pro ekosystémové služby nezohledňují. Z jednání s některými zahradními architekty vyplývá, že limity původních druhů jsou jimi záměrně zveličovány, zatímco slabé stránky nepůvodních druhů jsou v lepším případě zamlčovány, případně podhodnoceny. Na prvním místě je totiž vizuální stránka návrhu. Prospěšnost pro volně žijící zvířata je často až na posledním místě, bere-li se vůbec v potaz.

Přitom nespornou výhodou použití domácích druhů je podpora biologické rozmanitosti. U nepůvodních druhů se dá leda tak argumentovat prospěšností pro včely coby zdroj nektaru. Ale je to známkou nedostatečné znalosti.

Argumentovat ve prospěch původních druhů se dá šířeji. Například na původní druhy jeřábů je evolučně navázáno minimálně 11 druhů pouze z řádu motýlů.

Jarní opylovače květy jeřábů přitahují samozřejmě také, na podzim pak navíc poskytují plody pro ptáky. Ptáků, kteří konzumují plody jeřábů, je asi 63 druhů.

Nebo břečťan popínavý je skvělým příkladem, jak zvýšit přínos návrhu jak pro hmyz i pro ptáky. Důvodem je, že kvete od konce léta do podzimu, když je již většina jiných druhů odkvetlá. Plody dozrávají také jako poslední na konci zimy.

Co se týče odolnosti daného druhu, pokud ponechám stranou invazivní druhy, u kterých je úspěšnost šíření často podmíněna malými nároky na podmínky prostředí, je možné říci, že původní druhy jsou odolnější proti chorobám a škůdcům. Důvodem je fakt, že původní druhy jsou na domácí hmyz či jiné škůdce zvyklé a naučily se jim bránit.

Břečťan popínavý je skvělým příkladem, jak zvýšit přínos návrhu pro hmyz i pro ptáky. Důvodem je, že kvete v době, když je již většina druhů odkvetlá, od konce léta do podzimu. Plody dozrávají také jako poslední na konci zimy. Na snímku drozd cvrčala.
Břečťan popínavý je skvělým příkladem, jak zvýšit přínos návrhu pro hmyz i pro ptáky. Důvodem je, že kvete v době, když je již většina druhů odkvetlá, od konce léta do podzimu. Plody dozrávají také jako poslední na konci zimy. Na snímku drozd cvrčala.

Další rozšířený mýtus je spojen s požadavkem na bezúdržbovou zeleň. Vhodně zvolená rostlinná společenstva původních druhů jsou schopna dosáhnout vyšší míry autoregulace, podobně jako v přírodě.

Při použití nepůvodních druhů jsme se ještě nikdy nesetkali s tím, že by návrh jako celek kopíroval funkční biotop. Namísto toho se jedná o směs druhů z Asie, Severní Ameriky a v menší míře bývají ponechány i původní druhy. Pokud návrh navíc obsahuje expanzivní a invazivní nepůvodní druhy, lze předpokládat vysokou míru šíření těchto druhů mimo předem určený rozsah výsadby. Tím se zvyšují náklady na údržbu.

Podceňování invazivního charakteru je také velmi častým problémem návrhů výsadby zeleně. Setkali jsme se s tím, že autor návrhu věděl o tom, že druh je invazní, ale nevidí to jako překážku k jeho výsadbě, protože v porovnání s nejvíce invazivními druhy jako je například javor jasanolistý je vlastně navržený druh z jeho pohledu téměř neškodný.

Problém je ale v to, že s aktuálně probíhající klimatickou změnou se toho může ještě hodně změnit a i druhy mírně invazivní se mohou vymknout veškeré snaze o kontrolu. I zahradníci by měli u druhů, u kterých se šíření do volné krajiny zatím neprokázalo, brát na zřetel princip předběžné opatrnosti.

Už jsem se setkala i s přístupem, kdy autor výsadby pracoval se zdomácnělým neofytem, kterýžto termín si vysvětloval tak, že daný druh je u nás vlastně už doma, a není proto důvod, proč omezovat jeho další výsadbu.  

Co by projektanti zeleně měli vědět o adaptaci druhů na klimatickou změnu?

Častým argumentem, proč vysazovat nepůvodní druhy, je jejich odolnost ke klimatické změně. Je dobré ale vědět, že i mezi původními druhy jsou druhy odolné klimatické změně.

Inspirovat se dá v německém seznamu stromů vhodných pro městskou výsadbu, které jsou odolné klimatické změně. Seznam se jmenuje GALK strassenbaumliste a je pravidelně aktualizovaný.

Pokud se v seznamu zaměříme na původní druhy, dostaneme tento seznam: Cornus mas, Crataegus monogyna 'Stricta‘, Fraxinus excelsior, Malus sp., Prunus avium 'Plena', Prunus padus 'Schloss Tiefurt', Quercus robur, Sorbus aria 'Magnifica', Sorbus intermedia 'Brouwers'.

Je samozřejmě na zvážení každého tvůrce návrhu, zda je nutný kultivar, nebo raději upřednostní přírodní formu.

Panašované a červenolisté kultivary není dobré používat, protože mají v listech méně chlorofylu, což je činí náchylnějšími při zvládání stresu.
Panašované a červenolisté kultivary není dobré používat, protože mají v listech méně chlorofylu, což je činí náchylnějšími při zvládání stresu.
Foto | Jana Matějíčková

Pro projektanty zeleně by mohlo být užitečné vědět, jak stromům pomoci zvládat stres z dlouhých epizod sucha, spojených s klimatickou změnou, respektive jak snížit jejich povýsadbový stres. Cesta je přes snížení výsadbové velikosti.

To jde ale proti módě tzv. instantní zeleně, tedy potřebě postavit dům a hned mít i vzrostlou zahradu. Pokud ale chceme, aby se strom dobře uchytil, a nemáme k dispozici kvalitní podpovrchovou závlahu, určitě je dobré nevysazovat zbytečně velké obvody kmínků (OK). Doporučujeme největší velikost OK 12-14, ale už se nám povedlo prosadit i menší velikosti jako OK 10-12 a OK 8-10.

Ceny za výsadbový materiál se odvíjí hlavně od velikosti. Pokud v rámci změny návrhu za původní druhy snížíme výsadbovou velikost, můžeme si často dovolit vysadit více kusů původních druhů při zachování původně stanoveného cenového stropu daného projektu.

Kromě výsadbové velikosti upravujeme i výsadbové vzdálenosti, aby měly dřeviny dostatek prostoru nad zemí, ale i pod zemí.

Příliš husté keřové plošné výsadby jsou také krátkozraké a zbytečně drahé. K plošnému zápoji dojde o 2-3 roky dříve, ale pak mohou keře růst už jenom nahoru, kdy je nutná častější údržba řezem.

Navíc pokud je použit malý spon, kořeny rostlin jsou příliš blízko u sebe, bojují o vláhu a živiny a ve výsledku strádají.

Projektanti z důvodu klimatické změny často sahají po středomořských rostlinách. Ale má to své limity. Zejména jde jejich citlivost na naše každoroční jarní mrazíky.

Je-li rostlina původem ze Středozemí, kde je větší sucho i během zimních měsíců, pak v okamžiku, když přijdou na naše mokré zimy, dojde k poškození podzemních částí i za podmínek stejné intenzity mrazu, na kterou je rostlina zvyklá ve své domovině.

Pavlovnie plstnatá. Její lehká křídlatá semena létají stovky metrů, i přes střechy činžáků do dvorů. Zde na vlakovém nádraží.
Pavlovnie plstnatá. Její lehká křídlatá semena létají stovky metrů, i přes střechy činžáků do dvorů. Zde na vlakovém nádraží.
Foto | pixeltoo / Flickr

Oblíbeným argumentem je, že se jedná o umístění návrhu v intravilánu. Stranou ponechám tzv. intravilán průmyslové zóny, který vznikl v místech, kde vede dálnice a ze všech stran sousedí v lepším případě pole, někdy i les. V takové případě se o intravilánu z hlediska zábrany k šíření druhů do krajiny ani mluvit nedá. Věnujme se pouze o městskému intravilánu.

Důležité je si uvědomit, že k přenosu a šíření semen dochází často vzduchem. Některá semena dolétnou i několik kilometrů daleko a umí létat ve velkých výškách.

Často se objevuje názor, že použití invazivního druhu na vegetační střechu je bezpečné. Ale je stejně mylný jako názor, že ve městě si můžeme vysazovat, co chceme.

Riziko šíření semen v městském intravilánu je o to větší, pokud městem prochází řeka. Ta často poskytuje možnost přesunu semen na hodně velké vzdálenosti.

Souhlasím s tím, že riziko šíření do volné krajiny je nižší ze středu města než z okrajových částí, ale pořád to je dost velké riziko, které nemůže ospravedlňovat nadužívání nepůvodních druhů pro výsadby.

Důkazem, že v přírodě dochází k šíření i na velmi velké vzdálenosti, vidíme u používání nepůvodních druhů jalovců. Byl u nich spolehlivě prokázán negativní vliv coby přenašeče rzi hrušňové. V posledních letech se problém s touto nemocí opravdu hodně zhoršil. Přesto ale na nepůvodní druhy jalovců v návrzích pořád narážíme.

Tento problém je hlavně důkazem, že v důsledku používání nepůvodních druhů dochází nejen k ochuzování druhové rozmanitosti naší přírody, ale zejména k tvorbě nových problémů, o kterých jsme při zavádění nepůvodních druhů na trh neměli ani ponětí.  

Proč si v návrzích zeleně dát pozor na stálezelené keře?

Když se klient rozhodne jít cestou původního návrhu, začínáme v podstatě úplně od začátku. Stávající projekt je nutné od základu přepracovat. Nestačí použít čistou záměnu nepůvodního druhu za původní.

V nejvyšší míře se tento problém týká keřů, které jsou v návrzích zastoupeny nepůvodními druhy v největší míře.

Jedním z těžko řešitelných problémů je fenomén listnatých stálezelených keřů. Naše původní druhy na zimu z většiny opadávají. Ze strany rostliny se jedná o odpovídající přizpůsobení se našim zimním podmínkám.

Pokud je ze strany klienta požadováno použití stálezelených keřů, je lepší jim vysvětlit, že to není dobrý nápad, protože pokud si rostlina ponechá listy, potřebuje rovnoměrnou zálivku i během zimních měsíců.

Široce používaná stálezelená bobkovišeň lékařská se také nehodí do každých podmínek prostředí. Na příliš vápenitých půdách trpí chlorózou. Přednostně by se měly používat rostliny vhodné pro dané prostředí namísto chemických úprav stanoviště tak, aby vyhovovalo požadavkům nepůvodního druhu se specifickými požadavky.
Široce používaná stálezelená bobkovišeň lékařská se také nehodí do každých podmínek prostředí. Na příliš vápenitých půdách trpí chlorózou. Přednostně by se měly používat rostliny vhodné pro dané prostředí namísto chemických úprav stanoviště tak, aby vyhovovalo požadavkům nepůvodního druhu se specifickými požadavky.
Foto | Jana Matějíčková

Dostupnost původních druhů keřů je také velmi častým důvodem, proč je nutná větší úprava návrhu, nikoliv jen záměna.

Velké počty, řádově nižší tisíce kusů, které konvenční návrhy používají při keřové náhradě trávníku, jsou na tuzemském, ale i celoevropském trhu dostupné pouze pro nepůvodní druhy.

Je dobré při návrhu myslet na to, že monokulturní plochy samy o sobě prezentují nízkou biologickou rozmanitost a vyšší riziko nemocí. Pokryvné keřové výsadby je proto vhodné navrhnout jako vícedruhovou keřovou výsadbu nebo kombinací nízkých keřů s trvalkovými záhony.

Velkým problémem do budoucna se může stát nárůst obliby používání treláží neboli nosných konstrukcí pro bujné popínavé druhy. V této kategorii je bohužel sortiment vhodných rostlin, které by měly alespoň evropský původ, velmi omezený. Není divu, že se v tu chvíli zvolí nepůvodní silně invazivní druhy jako opletka čínská nebo oblíbené přísavníky.

Přísavníky sice poskytují potravu pro ptáky, ale ti zase rozšiřují jejich semena a zvyšují tím intenzitu invazního šíření.
Přísavníky sice poskytují potravu pro ptáky, ale ti zase rozšiřují jejich semena a zvyšují tím intenzitu invazního šíření.
Foto | Jana Matějíčková

Z naší zkušenosti je reálné navrhovat zeleň za použití pouze původních druhů. Ale návrh se tomu musí přizpůsobit. Důležité je klientovi vysvětlit skutečné přínosy původních druhů a rizika nepůvodních.

Návrh z původních druhů může být nejen esteticky atraktivní, ale zároveň významně ekologicky přínosný, biologicky rozmanitý a dlouhodobě prosperující, což jsou hlavní principy udržitelné výsadby.


reklama

 
foto - Matějíčková Jana
Jana Matějíčková
Autorka vystudovala obor Technika životního prostředí na ČVUT v Praze, pracuje pro společnost Grinity.

Online diskuse

Redakce Ekolistu vítá čtenářské názory, komentáře a postřehy. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se ale zároveň zavazujete dodržovat pravidla diskuse. V případě porušení si redakce vyhrazuje právo smazat diskusní příspěvěk
Všechny komentáře (10)
Do diskuze se můžete zapojit po přihlášení

Zapomněli jste heslo? Změňte si je.
Přihlásit se mohou jen ti, kteří se již zaregistrovali.

Pe

Petr

17.1.2023 07:13
Ubývá biodiverzita? Tak to "potřebujeme řešení".
A řešení je jednoduché. Když projektujete zeleň a projektujete udržitelnost, tak si naprojektujte i biodiverzitu. Naprojektujte si živočichy. Udržitelně. A jistě časem absurdita dojde tak daleko, že i živočichové se budou produkovat uměle a budou součástí objednávky. Produkt bude kompletní a konečně bude možné udržitelně projektovat udržitelnou přírodu.
Odpovědět
LP

Ladislav Pícha

18.1.2023 11:10 Reaguje na Petr
Nesmyslně ironizujete. Skutečnost je taková, že když zeleň správně navrhnete, živočichové se nastěhují sami. Možná opačně: projektujte si jak chcete, do zeleně se nastěhují ti živočichové, kteří to budou považovat za vhodné.
Mám příklad poněkud odlišný, ale: pár set metrů za barákem mám bývalý opukový lom. Desítky let nepoužívaný, proto k neprůchodnosti zarostlý, i nějaká pneumatika se našla; jestli takhle má vypadat původní příroda, tak potěš pámbu.
Během minulých dvou let byl vyklučen, lomová stěna (rychle se rozpadající pískovec) očištěna od napadaného listí a jehličí, vybudovány dvě tůňky (celkem plochá díra v zemi, na dně fólie). Kde se vzaly, tu se vzaly - už ve stěně hnízdí včely samotářky, kolem tůněk tisíce žabek (silně ohrožená kuňka obecná), takže komáři nemají šanci, čeká se, že od Labe se během roku dvou nastěhují břehule, viděn byl čolek ("Přiznejte se, kdo jste ho sem přinesl?!"), rozkvetly hořečky, které ve stínu horkotěžko vegetativně přežívaly (jsou na Červeném seznamu ohrožených druhů).
Jiný příklad poblíž. A zase nic velkého ve smyslu drahého: https://www.pestre-polabi.cz/projekty/truhlicky
Jediné, co sem bylo "vysazeno dle projektu" je pětičlenné stádečko beránků (http://jdem.cz/fg5nw3). Něco jsem zaslechl, že se chystá obecní grilovačka :-).
Odpovědět
ss

smějící se bestie

17.1.2023 07:32
Než začnou něco projektovat, měli by se podívat i po světě, kde se co osvědčilo. A jde nejenom o druhy stromů, keřů, ale i o jejich umístění v ulicích.
Odpovědět
SV

Slavomil Vinkler

17.1.2023 16:25
Pokud vím tak břečťan je ve větším množství jedovatý i pro ptáky, na rozdíl od přísavníku.
Odpovědět
SV

Slavomil Vinkler

17.1.2023 16:27
S jalovci má autorka pravdu, měly by se eliminovat.
Odpovědět
SV

Slavomil Vinkler

17.1.2023 16:30
Javor jasanolistý je užitečný, má semena po celou zimu a slouží velmi často jako živná rostlina pro hýly. Na rozdíl od pajasanu, ten nežere nic.
Odpovědět

Jan Škrdla

18.1.2023 13:03 Reaguje na Slavomil Vinkler
S tím javorem jasanolistý si dovolím nesouhlasit, viz:

https://www.ochranarskaprirucka.cz/invazni-rostliny/javor-jasanolisty-acer-negundo/

Jinak semena přes zimu mají i naše domácí javory, habr nebo lípy.
Odpovědět
OF

Ondřej Feit

17.1.2023 18:39
Řečeno slovy klasika - rozšířil se nám tu takový nešvar. Stigmatizace oboru starého tisíce let, oboru, který jako jeden z mála ještě dokáže člověku - druhu Homo urbanus zprostředkovat kontakt s přírodou a probudit jeho zájem o ni (a o její ochranu). Karel Čapek by se asi nestačil divit, jeho Zahradníkův rok by byl na black listu než bys řekl slovo stálezelený.
A teď vážně. Jako zástupce profesní organizace, sdružující krajinářské architekty, zahradníky, arboristy i správce zeleně měst a obcí se musím důrazně ohradit proti až nezlobte se fanatickému tažení ve jménu všeho původního. Článek obsahuje spoustu pravd, ale i polopravd či mylných interpretací, jejichž vysvětlení by zabralo příliš prostoru, ale určitě na toto téma budeme chtít reagovat ucelenějším článkem, třeba i zde v Ekolistu. Chtěl bych jen říci, že projektování zahrad i veřejných prostranství je volná živnost a ne každý, kdo projektuje je odborník na svém místě. Nicméně profesionálové s patřičným vzděláním si popsanou problematiku plně uvědomují, mají dostatečné znalosti, nebo si je vědomě a uvědoměle doplňují a dokáží v terénu pracovat s ohledem na dané místo, podmínky i taxon. To, že tomu tak je, dokládají i naše konference, na kterých se snažíme o multidisciplinární propojení, zveme mnohé odborníky z řad botaniků, pedologů, ornitologů…. Absolventi mají zkoušky z ekologie, geobiocenologie, dendrologie….Samozřejmě známe i citovaný Strassenbaumliste, dokonce s kolegy z pracovní skupiny Stadtbäume spolupracujeme a účastníme se v Německu jejich jednání a hodnocení.
Chtěl bych zde všechny vyzvat, aby přestali hloubit příkopy, máme společný zájem, kterým je adaptace na klimatickou změnu, ochrana přírody i zlepšení stavu krajiny. Pokud se takový článek dostane do rukou laiků, může napáchat více škody, než užitku a tyto příkopy ještě více prohloubit. Máme příliš mnoho práce, abychom si mohli dovolit se ještě oslabovat. Proti nám stojí honba za spotřebou, nezájem o ochranu přírody a její explorace, technokratismus… Řešením je pouze naše vzájemná spolupráce, která může začít hledáním společných styčných bodů a uvědoměním a zdravou sebereflexí těch zatím nepolíbených končit. Autorku srdečně zvu na naše vzdělávací akce, aby se přesvědčila o pravdivosti mých slov, nebo třeba k odběru našeho časopisu Zahrada-Park-Krajina.
Ondřej Feit, ředitel Společnosti pro zahradní a krajinářskou tvorbu, z.s.
Odpovědět
JV

Jitka Vágnerová

17.1.2023 19:22
Je mi velice líto, když čtu podobné články, zvlášť když jsou v nich obsaženy zkreslující informace a polopravdy. Dovolte mi tedy delší reakci. Zeleň v intravilánu musí plnit řadu funkcí, nejen tu ekologickou. Nemůžeme v umělém prostředí zahrad a městských ulic chtít zachránit to, co je hlavním problémem krajiny. Ty omezené plochy městské zeleně, pokud se nesoustředíme na krajinu, biodiverzitu nespasí. Projektovat zeleň dnes může kde do. A taky to kde kdo dělá. Je to volná živnost. Stromy k parkovišti si kolikrát vybere dopravní inženýr podle katalogu, na veřejná prostranství se často osloví nejbližší zahradnictví, které vysadí to, co se mu dobře pěstuje. Na druhou stranu součástí vzdělávání krajinářských architektů na vysoké škole je ekologie (mimochodem z té jsem dělala i přijímací zkoušky), fytocenologie, biocenologie. Proto projektanty zeleně opravdu nehažte do jednoho pytle, odlišujme opravdové projektanty. I nám uvnitř oboru to vadí a vázaná živnost by snad trochu pomohla.
A teď popořádku – limity původních druhů ve veřejném prostředí jsou ověřovány výzkumy, které stále probíhají. I na základě těchto výzkumů vznikají doporučované sortimenty, jak v Německu, na které odkazujete, tak v Rakousku i v České republice a určitě i v dalších zemích. Opravdu bych poprosila důkaz k Vašemu tvrzení, že vědci záměrně něco zveličují. Na prvním místě opravdu vzdělaného projektanta nikdy není pouze vizuální stránka – musí to fungovat, ne jen hezky vypadat. Pokud ty rostliny neporostou a budou špatně navržené, může investor požadovat náhradu škody. Profesionál s potřebným vzděláním si nevystačí pouze s pochybnou vizuální stránkou.
K jeřábům – zrovna použití rodu Sorbus ve veřejné zeleni je českým fenoménem. V žádné jiné evropské zemi se tak hojně nenavrhuje Sorbus torminalis, jako u nás. Hojně vysazovaný je i Sorbus aria. Sorbus aucuparia je zase oblíbenou součástí rodinných zahrad, ve veřejné zeleni dost trpí. Nejčastěji v ČR navrhovanou popínavkou i půdopokryvnou rostlinou je břečtan. Odolnost druhu proti chorobám a škůdcům nezávisí na jeho původnosti. Nepůvodní druhy v tomto mají dokonce i výhodu, protože zde přirozené škůdce nemají. Problém nastává, až se sem ti škůdci dostanou. Ale třeba u jírovců či zimostrázu sem jejich škůdci doputovali až po několika staletích. Schopnost ubránit se chorobám a škůdcům závisí na celkové kondici rostliny, a ta je ve špatných podmínkách mnohemnižší.
Máte pravdu, že invazní potenciál některých druhů je mnoha kolegy podceňován. Avšak s problematikou invazí se pracuje i v našem oboru a jsem ráda, že na ČZU právě běží mezioborový projekt, který by měl odhalit invazní potenciál některých často používaných trvalek. Mimochodem, manželka předního českého invazního Petra Pyška je předsedkyně České asociace krajinářských architektů – Jana Pyšková.
Samozřejmě, že i mezi původními druhy jsou druhy perspektivní vůči změně klimatu a vždy budou tvořit jádro výsadeb. Vždyť i dnes je podíl domácích druhů, v čele s lípami, výrazně vyšší, než u druhů exotických. Záměrné vysazovaní domácích druhů rostlin s sebou nese i určitá rizika, třeba genetickou erozi – konkrétně u dřínů není úplně vhodné v oblastech, kde se přirozeně vyskytují, vysazovat tento v ČR chráněný druh v blízkosti stávajících geneticky původních porostů dřínu.
V rámci sortimentu původních druhů nejsou některé sorty vůbec zastoupeny, nebo je jejich zastoupení minimální. To se týká především kvetoucích keřů o výšce do 1,5 m.
Vzhledem k současným silným celoevropským trendům ekologizace krajinářské architektury je to naštěstí vidět i u nás. Oborníci již pracují i se sortimenty domácích druhů trvalek, směsi pro zatravnění se tvoří i s ohledem na živné rostliny hmyzu i opatrně vůči genetické erozi. Krajinářští architekti i další projektanti s ekology spolupracují. Vzdělávání v tomto směru probíhá (pro ty, kteří se chtějí vzdělávat) – mimochodem právě finišuji článek do oborového časopisu Zahrada Park Krajina s entomologem o zelených střechách z pohledu hmyzu. Pokud chcete, stáhněte si v PDF číslo našeho oborového časopisu na téma města v době sucha. Cíl vašeho článku, tedy upozornit na domácí druhy je chvályhodný, avšak to vymezování se vůči našemu oboru je zbytečně útočné. Máme společný cíl, jen my tam prostě kromě ekologie musíme zohlednit i mnoho dalších věcí. Biodiverzita je ale podstatnou složkou každého projektu projektanta, který svému oboru rozumí. Proto bych přivítala spíše normální způsob komunikace, než tohle zbytečné a konfliktní povyšování a knížecí rady bez znalosti dění v oboru.
Odpovědět
HH

Honza Honza

18.1.2023 07:45
Já bych se přikláněl spíše k názoru odborníků paní JV a pana OF ale nesouhlasím s jejich hodnocením: zbytečné a konfliktní povyšování a knížecí rady bez znalosti dění v oboru. Je to stejné jako různorodé názory na řešení koronakrize, energetické krize, klimatické krize. Názory různých odborníků jsou pochopitelně různé, není možné je zglaichšaltovat, a je dobré, že jsou, že se můžeme nad tím více zamyslet, ale důležité je, co si z toho vybereme. Vysazování vegetace v zástavbě je obor architektury a ne ekologie, takže řešení architekta, i když bude ctít zásady ekologie, budou trochu odlišná od ekologa. Rostliny ve městě musí upoutat (splnit nějaká architekt. kritéria: dominanta, harmonie, kontrast), musí přežít, musí splňovat podmínky údržby, finanční a dostupná kritéria apod). Ale co by mělo být podstatné (co si myslím já) a platí to i pro ostatní krajinu, jak ji přizpůsobit současné situaci: jelikož stoupá zastavěnost krajiny, budovy, silnice, odstavné plochy, jsou velká pole, krajina se značně otepluje, proto ve městech a v zemědělské krajině by mělo být více stromů: zalesnit remízky, meze, je to i boj proti erozi, a ve městě více zákryvných rostlin (popínavých), poskytujících stín, zakrývajících výstavbu. Ubrat betonu a asfaltu a přidat zeleň. Parkoviště s trávou a stromy. Je dobré i ozelenit střechy (pokud na nich nebude fotovoltaika). Lepší jsou keře než tráva a trávu méně sekat. Je třeba upřednostnit suchomilné rostliny, aby alespoň něco přežilo, zde je více možností a dostupnější jsou exotické rostliny, které jsou i odlišnější, více upoutávají a lépe splňují architekt. kritéria. Ve městě by mělo být více vodní plochy, která ochlazuje a zvlhčuje vzduch. I v řekách ve městě by měly být zádržné systémy- jezy, hlubší místa, z kterých lze brát vodu a udržovat vegetaci. Zákaz kropení z řek v létě je nesmyslný, umírají stromy a vegetace a řeky jsou vlastně odpadní, odvodní a kanalizační systémy, které vodu od nás odvádějí. Prostě ze všeho je nutno si vybrat to nejdůležitější a tomu vše ostatní přizpůsobit a nejdůležitější je boj proti oteplování krajiny a boj o vodu.
Odpovědět
 
reklama


Blíž přírodě

Pražská EVVOluce

reklama
Ekolist.cz je vydáván občanským sdružením BEZK. ISSN 1802-9019. Za webhosting a publikační systém TOOLKIT děkujeme Econnectu. Navštivte Ecomonitor.
Copyright © BEZK. Copyright © ČTK, TASR. Všechna práva vyhrazena. Publikování nebo šíření obsahu je bez předchozího souhlasu držitele autorských práv zakázáno.
TOPlist