Reportáž z lesa, kam čtyřicet let nesměla zvěř ani lidé

Stojíme u plotu z betonových sloupků, pletiva a ostnatého drátu. Odděluje čtyřicetosm hektarů lesa, kam čtyřicet let neměla přístup zvěř ani lidé. V polesí Svatá Anna u Dobříše byl totiž muniční sklad a kasárna, o kterých neměla veřejnost vědět.

Aby úkryt obstál před pohledy ze všech stran, včetně pohledu shora, omezilo se v lese hospodaření na minimum. Neprovádělo se tu žádné plošné kácení stromů. Dnes je les na Svaté Anně příkladem ideálního lesa – roste tu třináct druhů stromů, různě starých, od nejmenších semenáčků po střední i horní stromové patro. Les přestál v dobré kondici i sucha posledních let. A výrazně ho nepoškozuje ani zvěř, která sem už zhruba deset let může.

„Je to prostřený stůl, kde je všechno v nadbytku,“ popisuje současnou podobu lesa ředitel Lesní správy Zbiroh Robin Ambrož, který vede lesnické hospodaření pro majitele lesa společnost Colloredo–Mannsfeld.

Velká a pestrá potravní nabídka pro zvěř je důvod, proč v lese jsme i my – novináři. Přesvědčit se, že je možné mít zdravý les a přitom v něm mohou žít i srnky, jeleni, daňci nebo divoká prasata.

„Přírodě stačila tato šance, aby byla dost odolná. Dnes už tu zvěř nedělá takové škody. Poškození se sice děje, ale les je zvládá,“ říká Jaromír Bláha z Hnutí DUHA, které nás do lesa u Dobříše pozvalo, aby vysvětlili své připomínky k novele zákona o myslivosti. Ta se má v poslanecké sněmovně projednávat v pátek 18. června.

Dejte mi na chvíli pokoj

Rozdíl Svaté Anny a klasického hospodářského lesa je právě v desítkách let, kdy byl les ponechaný nerušené přirozené obnově. Během nich dorostl do podoby, kdy si vytvořil dostatečnou odolnost, aby snesl to, že se na něm živí vysoká zvěř.

Hospodářské lesy v Česku ale takovou možnost regenerace nemají. Stromky jsou okousány zvěří, jakmile dorostou 30 – 40 cm. Tedy ještě předtím, než se dostanou do lesnické evidence. Zvěř si vybírá jako potravu především listnaté stromy, popřípadě i jedle – zkrátka ty stromy, které jsou v lesích vzácné.

„Pokud se nevyřeší škody zvěří, veškeré řeči o adaptaci lesů na změnu klimatu nemají smysl,“ soudí Vladimír Zatloukal z Ústavu pro výzkum lesních ekosystémů. Zatloukal studoval, v čem se les na svaté Anně liší od jiných lesů v oblasti, které nebyly oplocené. A zjistil, že je to především v tom, jak se daří růst malým semenáčkům stromů.

Zatímco v oploceném území odrostlo 6 088 kusů stromů na hektar, v neoploceném lese to bylo jen 1 666 kusů, to je 3,7krát méně. V oploceném lese se přirozeně zmladila i jedle, což se mimo oplocenou plochu dělo minimálně. A pokud v neoplocené lese přeci jen jedle začala růst, nepřežila. Sežrala ji zvěř. Výzkum vlivu zvěře na stav lesa pochází z let 2005 a 2006 a prováděl ho IFER – Ústav pro výzkum lesních ekosystémů.

Výzkumná zpráva dochází k závěru, že zvěř do lesa patří, ale jen v únosných stavech působících ekologicky únosné škody. Ty se podle vědeckých závěrů dají vyčíslit tak, že zvěř spase nebo poškodí 20 % nově rostoucích stromků. Tato míra je ale v Česku vysoce překročena. A kvůli vysokým stavům zvěře v lesích se pak vydávají obrovské částky na výsadbu a ochranu stromků před okusem. Tyto vícenáklady v důsledku poškozování obnovy zvěří mají podle závěru studie činit 576 milionů Kč ročně.

„Je potřeba překonat určitou úživnou hranici a atraktivitu nedostatkových stromků, kdy už les zvládne odrůstat,“ vysvětluje Zatloukal. A tuhle šanci by lesu mělo dát to, že se dočasně sníží počet zvěře v ní žijící. Prostě se bude více lovit, dokud se les neobnoví do stavu, kdy zvěře zase může být více, protože i les bude více fit – bude v něm více malých stromů, více druhů.

Tento požadavek ale naráží na nesouhlas těch, kdo u nás se zvěří nejvíce hospodaří, a to myslivců. Jejich největší organizace, Českomoravská myslivecká jednota (ČMMJ), nesouhlasí s tím, že by se na zavedeném způsobu hospodaření mělo něco podstatného měnit. Souhlasí sice s tím, že lesy nejsou v dobrém stavu, ale mají výhrady k většině navrhovaných úprav mysliveckého hospodaření.

Příkladem tohoto nesouhlasu je novelizace myslivosti přijatá v roce 2019, která požadovala větší kontrolu nad tím, jak myslivci v lesích loví – část pravomocí plánování a kontroly lovu přesouvala na státní správu, která měla zajistit objektivnější posouzení, než které provádí samotní myslivci. Po myslivcích se měly vyžadovat důkazy, tzv. markanty, že skutečně loví tolik zvěře, kolik tvrdí. Tato novela byla i přes její schválení parlamentem silně kritizována zástupci ČMMJ. Před dvěma týdny byla takzvaným přílepkem k invazní novele zrušena. Ještě předtím, než začala platit, což mělo být letos v listopadu.

„Od myslivosti je teď očekáváno, že ubere ze svých práv. Proto ta neochota,“ vysvětluje odpor k úpravám mysliveckého hospodaření Vojtěch Macek ze Sdružení vlastníků obecních a soukromých lesů (SVOL). SVOL patří mezi osm organizací, které se spojily ve svých požadavcích na změnu myslivosti. Společně se snaží prosadit, aby novelizace zákona o myslivosti byla postavena na tom, že se lov zvěře bude odvozovat od míry poškození lesa.

Ochrana majetku

Vlastníci lesů jsou ve zvláštní situaci – chtějí mít zdravý les, ve kterém mohou těžit stromy na dřevo, ale ten se jim nedaří vypěstovat bez vysokých nákladů. Stromky samy nevyrostou, protože je sežere zvěř, a chránit vysazené stromy oplocením zvyšuje náklady.

Přitom pokud nemají výměru lesa minimálně 500 ha, nemohou sami stav zvěře snížit. To může jen tzv. uživatel honitby, myslivci. A těm škody na lese vadit nemusí. „Představte si zoufalství vlastníků lesa, kteří mají odpovědnost za svůj majetek, a nemůžou ovlivnit, jak je poškozován,“ popisuje Vladimír Zatloukal, jak vzniká spor mezi vlastníky a myslivci. Škody způsobené zvěří se totiž obtížně prokazují, a většina snah o náhradu škody uplatňovaná vůči myslivcům končí dlouholetými soudními spory.

Vlastníci pozemků nejsou jediní, komu vadí, že živí přemnoženou zvěř. Ovlivňuje to i zemědělce. V lesích je obecně „hladovo“, a zvěř se proto přesouvá i na pole, kde působí škody na zemědělských plodinách. Zvěř jde zkrátka za potravou, ať je v lese, na poli, nebo jinde v krajině – proto se v novelizaci mysliveckého zákona angažují i organizace jako ČSOP, ČSO a Hnutí DUHA.

Stav lesa samozřejmě ovlivňuje nejen zvěř, ale i sucho, přemnožení kůrovce nebo málo živin v půdě. Zvěř je ale teď ve středu pozornosti. „Kde je les ve špatném stavu, je zvěř limitujícím faktorem jeho obnovy,“ vysvětluje Jaromír Bláha. A většina lesů na území České republiky je po letech sucha a intenzivního lesnického hospodaření a následné kůrovcové kalamity ve špatném stavu.

Zvěř do lesa patří

Vlastníci lesních a zemědělských pozemků a ochránci přírody nechtějí vybít všechna divoká prasata, jeleny a srnky. Prosazují ale to, aby v krajině žilo jenom takový počet zvířat, který krajina uživí.

Proto by se podle nich stavy zvěře měly odvozovat od toho, v jakém stavu les je. Zároveň chtějí snížit výměru tzv. vlastní honitby z 500 ha na 250 ha, aby na myslivost dosáhli i menší vlastníci lesa.

„Myslivci by se měli podílet na tvorbě odpovídajícího prostředí pro zvěř,“ zazněl na exkurzi názor Petra Marady, zemědělce a myslivce, který hospodaří v tzv. Moravském Toskánsku. Podle Marady si myslivci odvykli pracovat v krajině, a dělat ji pro zvěř přívětivou. Například tím, že budou zakládat tzv. myslivecké políčka anebo se starat o dostatek remízků v zemědělské krajině.

„Je potřeba zbavit se nálepky myslivec = lovec,“ upozorňuje na Marada na to, že se myslivost redukovala na zábavu, kdy si myslivci zajdou do lesa zastřílet, namísto péče o krajinu.

Za Českomoravskou mysliveckou jednotu se exkurze účastnil právě Petr Marada, který býval předsedou Ekologické komise ČMMJ. Ta ale byla nedávno zrušena. Českomoravská myslivecké jednota je největší mysliveckou organizací v České republice a má největší výhrady k požadavkům vlastníků lesů, zemědělců a ochránců přírody. Její zástupci při jiných příležitostech upozorňuili, že myslivci by mohli přestat být myslivci, pokud se pro ně podmínky stanou nevýhodné. A kdo pak bude se zvěří hospodařit?

Na to nabízí znovu odpověď les na Svaté Anně. Patří rodu Colloredo-Mannsfeld. Díky dostatečně velké ploše lesa tu může vlastník i myslivecky hospodařit. A využívá toho.

„Myslivost mají na starosti naši lesníci,“ popisuje Robin Ambrož. Je jim nabídnuto, že kromě lesnických povinností mohou hospodařit i jako myslivci. Za ulovené kusy zvěře jim pak patří zástřelné, zvěřina patří držiteli honitby, tj. společnosti Colloredo-Mannsfeld. „Někteří toho využívají, jiní ne,“ říká Ambrož. Myslivost nicméně funguje v lesích Zbiroh dobře. Vlastník lesa, který může sám myslivecky hospodařit, si zajistí, aby v lese bylo pouze takové množství zvěře, kterou les uživí.

---

reklama

---