Vědci zachraňují cenné genetické populace smrku ztepilého
Negativní průmyslové vlivy na lesní prostředí, působení škůdců a chorob lesních dřevin, klimatické extrémní události, včetně měnících se způsobů lesnického hospodaření v ČR během minulých dvou století vedly k omezení zastoupení některých dřevin a jejich ekotypů, poklesu biodiverzity a omezení plnění základních funkcí lesa. Proto se stávají aktuálními taková opatření, která mohou přispět ke zlepšení životaschopnosti lesů. Ve Výzkumném ústavu lesního hospodářství a myslivosti, v. v. i. (VÚLHM) se vědci dlouhodobě věnují řešení této problematiky v rámci různých výzkumných projektů.
V současné době vědci řeší na téma záchrany smrku dva významné projekty:
-
Zachování genetických zdrojů rezistentních variant krušnohorského smrku ztepilého v kontextu realizace opatření ke zmírnění dopadů sucha a probíhajících změn prostředí (TA ČR SS1020076)
-
Výzkum a ochrana genetické diverzity cenných zbytkových populací smrku ztepilého v souvislosti s adaptací na zvýšenou extremitu klimatu (TA ČR SS01020260)
Zachování genetických zdrojů rezistentních variant krušnohorského smrku ztepilého
Mezi praktické výstupy tohoto projektu patří například založení semenného sadu v podmínkách in situ s rejuvenilizovanými (omlazenými přeroubováním) klony rezistentních variant krušnohorského smrku v rámci rekonstrukce staršího klonového archivu na lokalitě in situ Vernéřov (LS LČR Klášterec). V tomto semenném sadu, který se zakládá v letošním roce v jarním období na lokalitě Vejprty (LS LČR Klášterec), budou uplatněny také vegetativní varianty rejuvenilizovaných klonů rezistentního krušnohorského smrku ze staršího klonového archivu v podmínkách ex situ ve středních Čechách (lokalita Cukrák u Jíloviště).
Vegetativní sadební materiál byl vypěstován v dostatečném množství ve školkařském zařízení PEXÍDR, s. r. o. v Protivíně. Na tomto pracovišti probíhá také, v rámci poloprovozního výzkumu, pěstování tzv. sekundárních řízkovanců klonů krušnohorského smrku, které budou využity pro doplnění dříve založených experimentálních výsadeb v Krušných horách a pro jejich další hodnocení.
Při řešení tohoto projektu i v rámci dalších navazujících výzkumných činností se tedy jedná hlavně o finalizaci a zúročení dosavadních výzkumných a poloprovozních aktivit řešitelského týmu k zachování a reprodukci rezistentních variant krušnohorského ekotypu smrku ztepilého a jejich repatriaci do oblasti původního rozšíření v Krušných horách.
Výzkum a ochrana genetické diverzity cenných zbytkových populací smrku ztepilého v souvislosti s adaptací na zvýšenou extremitu klimatu
V tomto projektu se vědci věnují záchraně zbytkových populací smrku ztepilého v Národním parku České Švýcarsko, Národním parku Podyjí, v revíru Dolní Břežany (majetek Arcibiskupství pražského) a v oboře Květov u Orlíku spravované společností Orlík, s. r. o. Práce vědců spočívá ve vyhledání vhodných kvalitních jedinců pro založení nových zdrojů reprodukčního materiálu lesních dřevin, především semenných sadů první generace.
Při dostatečném počtu vyhledaných donorových uznaných jedinců se v lednu až únoru odebraly rouby k naroubování na již připravené podnože v lesní školce PEXÍDR, s. r. o. Následně byly vypěstovány výsadby schopné roubovance a před jejich výsadbou byly ověřeny genetické charakteristiky použitých klonů.
Na připravené ploše bylo v rámci přípravy pro založení semenného sadu na lokalitě Zvole (majetek Arcibiskupství pražského) v jarním období roku 2024 vyměřeno schéma rozmístění roubovanců jednotlivých klonů a byla podána Žádost o registraci semenného sadu.
Po založení semenného sadu se předpokládá po několika letech produkce kvalitního reprodukčního materiálu ve formě osiva. Nebude se tedy jednat pouze o reprodukci, ale také o zachování (konzervaci) vybraných nejcennějších jedinců pro další generaci soustředěných na jedné lokalitě.
Vědci také vyhledávali přežívající jedince smrku na lokalitách bývalé LS LČR Kácov (v současné době LZ Konopiště) a demonstračního objektu Klokočná, který se také nachází na LZ Konopiště. Pro účely jejich genetické charakterizace byly vybrány porosty, kde jedinci smrku odolaly několika vlnám kůrovcové kalamity. V prvním případě (lokalita Kácov) byly z vybraného porostu odebrány vzorky rostlinného materiálu (čerstvé jehličí), a to jak z dospělých, tak i z mladých stromů pro analýzy DNA a pro možné porovnání geneticky podmíněných charakteristik s vybranými populacemi smrku ztepilého z jiných částí České republiky.
V druhém případě (Klokočná) byly vzorky rostlinného materiálu (čerstvě narašené jehličí) z různorodého a různověkého porostu obhospodařovaného výběrným způsobem. Pro srovnávací účely pak byly odebrány vzorky rostlinného materiálu ze stejnorodého a stejnověkého porostu vzdáleného několik set metrů od demonstračního objektu Klokočná a obhospodařovaného holosečným způsobem.
Přečtěte si také |
Metodika: Při přestavbě našich lesů můžeme využít i přirozené obnovy smrku ztepiléhoV současné době probíhá finalizace a vyhodnocování výsledků genetických analýz z posledních odebraných vzorků rostlinného materiálu.
reklama
Dále čtěte |
Další články autora |
Online diskuse
Všechny komentáře (12)
Karel Zvářal
4.5.2024 06:58Radim Polášek
4.5.2024 07:45I když tady, jak vidím, se spíše nehledají původní smrky, ale smrky nejodolnější k suchu a kůrovci. I když zrovna u toho kůrovce se mně ten výběr jeví jako problematický, ve schématu, jakým kůrovec smrky napadá totiž hraje velkou roli náhoda a ne skutečná odolnost smrku proti kůrovci. Jako laik, který se o to pouze zajímá si myslím,že možná smysluplnější než vybírat podle odolnosti ke kůrovci by bylo zjišťovat nějak kapacitu tvorby pryskyřice a vybírat smrky s největší tvorbou pryskyřice i v suchším období. I když takový výběr zase jde proti odolnosti smrkového lesa k ohni.
Jako vedlejší efekt by se možná mohlo dosáhnout rozšíření vegetativního množení smrků řízkováním jakožto levnější, rychlejší a intenzívnější metoda do běžných školek produkujících smrkovou sadbu
Karel Zvářal
4.5.2024 08:00 Reaguje na Radim PolášekJarek Schindler
4.5.2024 08:24 Reaguje na Radim PolášekJinak při podobném kalamitním stavu kúrovce jaký u nás byl není žádný smrk odolný proti kůrovci. Ten počet zahubí nakonec vše zelené.
Josef Střítecký
4.5.2024 12:51Břetislav Machaček
4.5.2024 19:07 Reaguje na Josef StříteckýSmrky se pěstovaly ve stejnověké monokultuře proto, aby měly kmeny
co nejméně velkých větví a tím i suků. Ty vaše nezalesněné pruhy
sice pustí do lesa slunce, ale taky vichřici a ta ten les pokácí.
Vichřice potřebuje les nějak načatý, aby v něm mohla řádit. Toto
je největší riziko různověkých smíšených lesů, protože mají těch
míst k načnutí řádění větru více, než ucelený les, kde jeden strom kryje druhý a společně větru odolají lépe, než nějaký dočasný
samotář. Odolný je samotář pouze tehdy, když rostl sám celý život a nikoliv posledních pár let, když kolem něho ostatní někdo vykácel.
Kůrovci lze bránit prevencí, kdy se musí pokácet byť jeden jediný
napadený strom. Pokud ho namnožím, tak už kalamitu nezvládnu.
Možná přežily ty solitéry proto, že v okolí to kalamita nebyla,
ale byly napadeny i solitérní smrky v parcích a v zahradách. Je
to hlavně o prevenci a dostatku vody ke tvorbě mízy na zalití
vajíček a larev kůrovce. Bohužel bez řádné prevence a bez vody
nepřežijí žádné dřeviny, jak se mylně domnívají zastánci náletů
a bezzásahů.
Josef Střítecký
4.5.2024 23:13 Reaguje na Břetislav MachačekKarel Zvářal
5.5.2024 12:39 Reaguje na Josef StříteckýJsem za užší mýtiny, kde vítr ve stěně takovou škodu nenadělá, nevíc i nová výsadba je více zastíněná, tudíž neprosychá tolik, jako na velkých pasekách. Pro srovnání viz dvě mýtiny, jedna úzká (viz odkaz), druhá klasická (západněji od ní).
49.4805347N, 18.2519539E
Josef Střítecký
5.5.2024 20:20 Reaguje na Karel ZvářalKarel Zvářal
5.5.2024 20:57 Reaguje na Josef StříteckýZkuste podpořit svůj argument nějakými odkazy na mapách (stačí dva), kde vedle vytěžených porostů zůstaly stát Vámi popisované pruhy. O takových vím v místech, kde však také okolní lesy zůstaly řádění kůrovce ušetřeny. A nečekal jsem, že okomentujete příklad úzké mýtiny s lepším zástinem a minimálním poškozením mýtního porostu. To má pro klasické hospodaření mnohem větší význam, než nějaké troškaření mimo les.
Josef Střítecký
5.5.2024 22:06 Reaguje na Karel ZvářalKarel Zvářal
6.5.2024 05:02 Reaguje na Josef Stříteckýhttps://ekolist.cz/cz/ekolist/mesicni-souhrn/karel-zvaral-hrabos-polni-na-travnich-porostech-neskodi-resp.zcela-zanedbatelne
Mám pozorovací talent jako málokdo, nachozeno po lesích jakbysmet. Minulá suchá dekáda byla krutá, a právě proto odhalila, že ne za vše může kůrovec (viz fota smrků z lesa, volné krajiny a zástavby), rozhoduje dostatek vláhy a žádné či nízké napadení broučkem.
Pod loukou se tak půda neprohřívá, neprosychá, tráva navíc stahuje rosu, což sm hrabanka neumí.
Mně jde však o způsoby pěstování v lese a o směsi, ve kterých smrky neschnou, resp. prosperují. Lavíroval jsem mezi lesařinou a zootechničinou, po velkém boji zvítězilo to druhé, ale les mám jako celoživotní hobby.