https://ekolist.cz/cz/publicistika/priroda/vedci-zachranuji-cenne-geneticke-populace-smrku-ztepileho
reklama
reklama
zprávy o přírodě, životním prostředí a ekologii
Přihlášení

Vědci zachraňují cenné genetické populace smrku ztepilého

4.5.2024 05:51 | PRAHA (Ekolist.cz)
Pěstování řízkovanců klonů rezistentního krušnohorského smrku ve školce PEXÍDR s. r. o. v Protivíně.
Pěstování řízkovanců klonů rezistentního krušnohorského smrku ve školce PEXÍDR s. r. o. v Protivíně.
Foto | Josef Frýdl / VÚLHM
V posledních letech dochází k oslabení populací smrku ztepilého dlouhodobými vysokými teplotami a následně v důsledku kůrovcové kalamity. K oslabení zastoupení smrku v předchozím období minulého století došlo i v důsledku poškození průmyslovými imisemi. Proto se vědci snaží zachránit a zachovat alespoň některé vybrané nejcennější zbytkové populace a získat více informací o přeživších jedincích či porostech smrku. Přes určité vznikající averze k pěstování smrku ztepilého zůstává tato dřevina naší nejrozšířenější jehličnatou dřevinou, která na svá přirozená stanoviště z lesnického hlediska patří, ať již jako hlavní dřevina nebo dřevina přimíšená.
 

Negativní průmyslové vlivy na lesní prostředí, působení škůdců a chorob lesních dřevin, klimatické extrémní události, včetně měnících se způsobů lesnického hospodaření v ČR během minulých dvou století vedly k omezení zastoupení některých dřevin a jejich ekotypů, poklesu biodiverzity a omezení plnění základních funkcí lesa. Proto se stávají aktuálními taková opatření, která mohou přispět ke zlepšení životaschopnosti lesů. Ve Výzkumném ústavu lesního hospodářství a myslivosti, v. v. i. (VÚLHM) se vědci dlouhodobě věnují řešení této problematiky v rámci různých výzkumných projektů.

V současné době vědci řeší na téma záchrany smrku dva významné projekty:

    Zachování genetických zdrojů rezistentních variant krušnohorského smrku ztepilého v kontextu realizace opatření ke zmírnění dopadů sucha a probíhajících změn prostředí (TA ČR SS1020076)
    Výzkum a ochrana genetické diverzity cenných zbytkových populací smrku ztepilého v souvislosti s adaptací na zvýšenou extremitu klimatu (TA ČR SS01020260)

Zachování genetických zdrojů rezistentních variant krušnohorského smrku ztepilého

Mezi praktické výstupy tohoto projektu patří například založení semenného sadu v podmínkách in situ s rejuvenilizovanými (omlazenými přeroubováním) klony rezistentních variant krušnohorského smrku v rámci rekonstrukce staršího klonového archivu na lokalitě in situ Vernéřov (LS LČR Klášterec). V tomto semenném sadu, který se zakládá v letošním roce v jarním období na lokalitě Vejprty (LS LČR Klášterec), budou uplatněny také vegetativní varianty rejuvenilizovaných klonů rezistentního krušnohorského smrku ze staršího klonového archivu v podmínkách ex situ ve středních Čechách (lokalita Cukrák u Jíloviště).

Vegetativní sadební materiál byl vypěstován v dostatečném množství ve školkařském zařízení PEXÍDR, s. r. o. v Protivíně. Na tomto pracovišti probíhá také, v rámci poloprovozního výzkumu, pěstování tzv. sekundárních řízkovanců klonů krušnohorského smrku, které budou využity pro doplnění dříve založených experimentálních výsadeb v Krušných horách a pro jejich další hodnocení.

Při řešení tohoto projektu i v rámci dalších navazujících výzkumných činností se tedy jedná hlavně o finalizaci a zúročení dosavadních výzkumných a poloprovozních aktivit řešitelského týmu k zachování a reprodukci rezistentních variant krušnohorského ekotypu smrku ztepilého a jejich repatriaci do oblasti původního rozšíření v Krušných horách.

Vlevo – roubovanec rezistentního krušnohorského smrku v matečnici (směsi klonů) na lokalitě in situ pod správou ML Klášterec a vpravo – plodící roubovanec v semenném sadu rezistentního krušnohorského na lokalitě in situ pod správou ML Chomutov.
Vlevo – roubovanec rezistentního krušnohorského smrku v matečnici (směsi klonů) na lokalitě in situ pod správou ML Klášterec a vpravo – plodící roubovanec v semenném sadu rezistentního krušnohorského na lokalitě in situ pod správou ML Chomutov.
Foto | Jaroslav Dostál a Radek Vernar / VÚLHM

Výzkum a ochrana genetické diverzity cenných zbytkových populací smrku ztepilého v souvislosti s adaptací na zvýšenou extremitu klimatu

V tomto projektu se vědci věnují záchraně zbytkových populací smrku ztepilého v Národním parku České Švýcarsko, Národním parku Podyjí, v revíru Dolní Břežany (majetek Arcibiskupství pražského) a v oboře Květov u Orlíku spravované společností Orlík, s. r. o. Práce vědců spočívá ve vyhledání vhodných kvalitních jedinců pro založení nových zdrojů reprodukčního materiálu lesních dřevin, především semenných sadů první generace.

Při dostatečném počtu vyhledaných donorových uznaných jedinců se v lednu až únoru odebraly rouby k naroubování na již připravené podnože v lesní školce PEXÍDR, s. r. o. Následně byly vypěstovány výsadby schopné roubovance a před jejich výsadbou byly ověřeny genetické charakteristiky použitých klonů.

Na připravené ploše bylo v rámci přípravy pro založení semenného sadu na lokalitě Zvole (majetek Arcibiskupství pražského) v jarním období roku 2024 vyměřeno schéma rozmístění roubovanců jednotlivých klonů a byla podána Žádost o registraci semenného sadu.

Po založení semenného sadu se předpokládá po několika letech produkce kvalitního reprodukčního materiálu ve formě osiva. Nebude se tedy jednat pouze o reprodukci, ale také o zachování (konzervaci) vybraných nejcennějších jedinců pro další generaci soustředěných na jedné lokalitě.

Vědci také vyhledávali přežívající jedince smrku na lokalitách bývalé LS LČR Kácov (v současné době LZ Konopiště) a demonstračního objektu Klokočná, který se také nachází na LZ Konopiště. Pro účely jejich genetické charakterizace byly vybrány porosty, kde jedinci smrku odolaly několika vlnám kůrovcové kalamity. V prvním případě (lokalita Kácov) byly z vybraného porostu odebrány vzorky rostlinného materiálu (čerstvé jehličí), a to jak z dospělých, tak i z mladých stromů pro analýzy DNA a pro možné porovnání geneticky podmíněných charakteristik s vybranými populacemi smrku ztepilého z jiných částí České republiky.

V druhém případě (Klokočná) byly vzorky rostlinného materiálu (čerstvě narašené jehličí) z různorodého a různověkého porostu obhospodařovaného výběrným způsobem. Pro srovnávací účely pak byly odebrány vzorky rostlinného materiálu ze stejnorodého a stejnověkého porostu vzdáleného několik set metrů od demonstračního objektu Klokočná a obhospodařovaného holosečným způsobem.

V současné době probíhá finalizace a vyhodnocování výsledků genetických analýz z posledních odebraných vzorků rostlinného materiálu.


reklama

 
foto - Řezáč Jan
Jan Řezáč
Autor je pracovníkem Výzkumného ústavu lesního hospodářství a myslivosti.

Online diskuse

Redakce Ekolistu vítá čtenářské názory, komentáře a postřehy. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se ale zároveň zavazujete dodržovat pravidla diskuse. V případě porušení si redakce vyhrazuje právo smazat diskusní příspěvěk
Všechny komentáře (12)
Do diskuze se můžete zapojit po přihlášení

Zapomněli jste heslo? Změňte si je.
Přihlásit se mohou jen ti, kteří se již zaregistrovali.

Karel Zvářal

Karel Zvářal

4.5.2024 06:58
O významu šlechtitelství snad žádný odborník nepochybuje. U stromů, jakožto dlouhověkých organismů, je to mnohem těžší, než např. u psa domácího, kde byly šlechtěním vychovány desítky ras. A tak jako u psa lze dosáhnout časem delších (chrti) čí kratších nohou (jezevčíci), bylo by zajímavé zjistit, zda u smrků se může lišit hloubka zakořenění a celkový objem kořenové soustavy. V praxi se to možná špatně sleduje, narozdíl od dobře hodnotitelného kmene, ale na tento aspekt by bylo dobré se zaměřit. Na to se pravděpodobně v minulosti tolik nemyslelo, ale vzhledem k jedinečnému praktickému využití smrku se to, doufejme, změní. Osobně jsem překvapen často zbytečnou likvidací pěkných mladých porostů a výsadbou jiných dřevin, současná deštivější perioda zase porostům pomůže. Možná by to stačilo jen rozvolnit, aby v boji o vodu nebyla taková konkurence.
Odpovědět
RP

Radim Polášek

4.5.2024 07:45
No, na Šumavě v NP bylo těch pár hektarů původních smrků spolehlivě zničeno kůrovcem, ale geneticky cenné smrky z původních populací by se ještě měly nycházet v nejvyšších partiích Jeseníků.
I když tady, jak vidím, se spíše nehledají původní smrky, ale smrky nejodolnější k suchu a kůrovci. I když zrovna u toho kůrovce se mně ten výběr jeví jako problematický, ve schématu, jakým kůrovec smrky napadá totiž hraje velkou roli náhoda a ne skutečná odolnost smrku proti kůrovci. Jako laik, který se o to pouze zajímá si myslím,že možná smysluplnější než vybírat podle odolnosti ke kůrovci by bylo zjišťovat nějak kapacitu tvorby pryskyřice a vybírat smrky s největší tvorbou pryskyřice i v suchším období. I když takový výběr zase jde proti odolnosti smrkového lesa k ohni.
Jako vedlejší efekt by se možná mohlo dosáhnout rozšíření vegetativního množení smrků řízkováním jakožto levnější, rychlejší a intenzívnější metoda do běžných školek produkujících smrkovou sadbu
Odpovědět
Karel Zvářal

Karel Zvářal

4.5.2024 08:00 Reaguje na Radim Polášek
Řekl bych, že u smrku ta původnost bude celkem vedlejší kriterium vedle odolnosti k suchu. A suchem odzkoušení přeživší jsou zejména v nižších polohách. A ano, co se týče získávání genetického materiálu, je rychlejší cestou řízkování.
Odpovědět
JS

Jarek Schindler

4.5.2024 08:24 Reaguje na Radim Polášek
Z nejvyšších partií můžete dávat dřeviny zase jen do těch nejvyšších partii. LVS a to z jakých PLO jsou zásadní kritéria.
Jinak při podobném kalamitním stavu kúrovce jaký u nás byl není žádný smrk odolný proti kůrovci. Ten počet zahubí nakonec vše zelené.
Odpovědět
JS

Josef Střítecký

4.5.2024 12:51
Solitérní, od paty po vrchol zavětvené smrky, většinou kůrovci odolaly. Domnívám se, že by bylo vhodné se vrátit k systému rozluk, tedy nezalesněných cca 8 m širokých pruhů. Mají vliv na stabilitu porostů, "pouštějí" do nich světlo, a silným zavětvením brání kůrovci se kalamitně rozvinout.
Odpovědět
BM

Břetislav Machaček

4.5.2024 19:07 Reaguje na Josef Střítecký
O kmen plný suků nebude mít pila zájem a když, tak za pár korun.
Smrky se pěstovaly ve stejnověké monokultuře proto, aby měly kmeny
co nejméně velkých větví a tím i suků. Ty vaše nezalesněné pruhy
sice pustí do lesa slunce, ale taky vichřici a ta ten les pokácí.
Vichřice potřebuje les nějak načatý, aby v něm mohla řádit. Toto
je největší riziko různověkých smíšených lesů, protože mají těch
míst k načnutí řádění větru více, než ucelený les, kde jeden strom kryje druhý a společně větru odolají lépe, než nějaký dočasný
samotář. Odolný je samotář pouze tehdy, když rostl sám celý život a nikoliv posledních pár let, když kolem něho ostatní někdo vykácel.
Kůrovci lze bránit prevencí, kdy se musí pokácet byť jeden jediný
napadený strom. Pokud ho namnožím, tak už kalamitu nezvládnu.
Možná přežily ty solitéry proto, že v okolí to kalamita nebyla,
ale byly napadeny i solitérní smrky v parcích a v zahradách. Je
to hlavně o prevenci a dostatku vody ke tvorbě mízy na zalití
vajíček a larev kůrovce. Bohužel bez řádné prevence a bez vody
nepřežijí žádné dřeviny, jak se mylně domnívají zastánci náletů
a bezzásahů.
Odpovědět
JS

Josef Střítecký

4.5.2024 23:13 Reaguje na Břetislav Machaček
Je to opačně. Rozluka zajišťuje porostu stabilitu. I proti větru. Vytváří zpevňovací kostru porostu po celou dobu obmýtí, a zakládá se s novou obnovou. Částečná ztráta produkce, případně kvality kulatiny, je užitečným kompromisem, na který rozumný hospodář může přistoupit. Nejde o průseky vytvořené ve stávajících porostech. Je to stará a ověřená metoda. Taky je možné rozluku osázet jinými dřevinami. V Nikaragui jsme rozluky koncipovali i jako budoucí přibližovací linie, a použitím stálezelených dřevin předcházeli případnému šíření požáru v období, kdy týk shazoval listí.
Odpovědět
Karel Zvářal

Karel Zvářal

5.5.2024 12:39 Reaguje na Josef Střítecký
Tak určitě uznáte, že teakové dřevo má jiné vlastnosti než smrk. Osobně se sukovatému smrkovému řezivu vyhýbám, nepotřebuji vypadnuté otvory tam, kde nemají být.

Jsem za užší mýtiny, kde vítr ve stěně takovou škodu nenadělá, nevíc i nová výsadba je více zastíněná, tudíž neprosychá tolik, jako na velkých pasekách. Pro srovnání viz dvě mýtiny, jedna úzká (viz odkaz), druhá klasická (západněji od ní).

49.4805347N, 18.2519539E
Odpovědět
JS

Josef Střítecký

5.5.2024 20:20 Reaguje na Karel Zvářal
Menší procento sukatého dříví přece není až takový problém. Vždycky se chytíte nějakého zanedbatelného problému a předvádíte se pak jako všeználek. Možná byste byl překvapen, kolik moudrosti starých lesníků je obsaženo v učebnicích hospodářské úpravy lesa. Věnujte tomu, prosím, trochu času, a nastudujte si to. Bude se Vám to hodit.
Odpovědět
Karel Zvářal

Karel Zvářal

5.5.2024 20:57 Reaguje na Josef Střítecký
Zřejmě si mě s někým pletete. Byl jsem svědkem napadení kůrovcem solitérních i v pásu rostoucích smrků zavětvených až k zemi (49.2775667N, 17.5750983E), které byly posléze odtěženy. Máte pravdu, ve starých učebnicích opravdu nelistuji, o to více si všímám současné praktické lesařiny.

Zkuste podpořit svůj argument nějakými odkazy na mapách (stačí dva), kde vedle vytěžených porostů zůstaly stát Vámi popisované pruhy. O takových vím v místech, kde však také okolní lesy zůstaly řádění kůrovce ušetřeny. A nečekal jsem, že okomentujete příklad úzké mýtiny s lepším zástinem a minimálním poškozením mýtního porostu. To má pro klasické hospodaření mnohem větší význam, než nějaké troškaření mimo les.
Odpovědět
JS

Josef Střítecký

5.5.2024 22:06 Reaguje na Karel Zvářal
Netvrdím, že se všechny hluboce zavětvené smrky kůrovci ubrání, ale pokud se na tento fenomén zaměříte, a budete pozorný, dáte mi nakonec za pravdu. Těch příkladů je všude vidět bezpočet.
Odpovědět
Karel Zvářal

Karel Zvářal

6.5.2024 05:02 Reaguje na Josef Střítecký
https://ekolist.cz/cz/publicistika/nazory-a-komentare/karel-zvaral-v-lese-prsi-dvakrat.nebo-taky-vubec

https://ekolist.cz/cz/ekolist/mesicni-souhrn/karel-zvaral-hrabos-polni-na-travnich-porostech-neskodi-resp.zcela-zanedbatelne

Mám pozorovací talent jako málokdo, nachozeno po lesích jakbysmet. Minulá suchá dekáda byla krutá, a právě proto odhalila, že ne za vše může kůrovec (viz fota smrků z lesa, volné krajiny a zástavby), rozhoduje dostatek vláhy a žádné či nízké napadení broučkem.

Pod loukou se tak půda neprohřívá, neprosychá, tráva navíc stahuje rosu, což sm hrabanka neumí.
Mně jde však o způsoby pěstování v lese a o směsi, ve kterých smrky neschnou, resp. prosperují. Lavíroval jsem mezi lesařinou a zootechničinou, po velkém boji zvítězilo to druhé, ale les mám jako celoživotní hobby.
Odpovědět
 
reklama


Pražská EVVOluce

reklama
Ekolist.cz je vydáván občanským sdružením BEZK. ISSN 1802-9019. Za webhosting a publikační systém TOOLKIT děkujeme Ecn studiu. Navštivte Ecomonitor.
Copyright © BEZK. Copyright © ČTK, TASR. Všechna práva vyhrazena. Publikování nebo šíření obsahu je bez předchozího souhlasu držitele autorských práv zakázáno.
TOPlist