Zdravotní stav lesů se v roce 2020 mírně zlepšil, z dřevin je na tom nejlépe buk

V roce 2020 mělo počasí ve vegetačním období v porovnání s předchozími léty výrazně příznivější průběh a posílilo celkovou vitalitu lesních porostů. Zdravotní stav jehličnanů se mírně zlepšil. U dubu došlo ke zřetelnému zlepšení, u buku naopak k mírnému zhoršení. Jak ukazuje hodnocení zdravotního stavu lesa, které se v České republice provádí od roku 1986.

Vitalita stromů je charakterizována především stupněm defoliace, tedy odlistěním, v porovnání se zdravým jedincem, rostoucím ve stejných porostních a stanovištních podmínkách. Defoliace je způsobena celou řadou škodlivých faktorů biotického i abiotického původu.

Zdravotní stav stromů se hodnotí na monitoračních plochách, jež jsou součástí evropského Mezinárodního kooperativního programu sledování a vyhodnocování vlivu znečištění ovzduší na lesy, zkráceně ICP Forests.

Program ICP Forests představuje jeden z nejdůležitějších evropských systémů kontroly lesních ekosystémů. Snaha o důsledné a koordinované monitorování stavu lesů na evropské úrovni byla vyvolána prudkým zhoršením zdravotního stavu lesa v evropských zemích na počátku 80. let 20. století následkem výrazného dlouhodobého škodlivého účinku znečištění ovzduší.

V současné době se v České republice provádí pravidelné šetření stavu lesa v systematické síti tohoto programu (tzv. I. úroveň) na monitorovacích plochách základní sítě 16 × 16 km a vybraných plochách ze sítě 8 × 8 km v celkovém počtu 306 ploch. Monitorovací plochy jsou rozmístěny rovnoměrně podle lesnatosti po celém území a jsou umístěny v lesních porostech tak, aby dobře charakterizovaly dané stanovištní a porostní podmínky. V nadmořských výškách od 150 m do 1100 m se hodnotí každým rokem přibližně 10 tisíc stromů, reprezentujících 28 druhů lesních dřevin různého věku.

U hospodářsky nejvýznamnějších jehličnatých druhů, borovice a smrku, měl vývoj společné defoliace u porostů starších než 59 let v letech 1986–2020 výrazně odlišnou dynamiku. Koncem 80. let došlo k prudkému nárůstu defoliace, v 90. letech se zhoršování zdravotního stavu zpomalovalo a po roce 1999 se defoliace zvyšovala jen velmi mírně. K výraznějšímu nárůstu zastoupení silně poškozených stromů (defoliace > 60 %) dochází opět až v letech 2015–2019. V roce 2020 pak nastal jeho zřetelný pokles.

V letech 1986–2020 dosáhla průměrná hodnota defoliace smrku a borovice výrazného kulminačního bodu v roce 1992. Následovala stagnace, v roce 1996 průměrná defoliace těchto dřevin opět stoupla a dosáhla maximální hodnoty (smrk 33,9 %, borovice 38,3 %).

U smrku po krátkodobém zlepšení a poklesu defoliace dochází počínaje rokem 1999 k jejímu velmi mírnému zvýšení, v období let 2004–2008 stagnuje a v následujících letech až do roku 2014 defoliace smrku velmi mírně klesá. Od roku 2015 se defoliace u smrku opět zvyšuje, stoupá podíl stromů se silnou defoliací (nad 60 %) ve starších porostech. Výrazně se projevuje sucho a kůrovcová kalamita. V roce 2020 dochází u smrku ke zřetelnému poklesu zastoupení stromů se silnou defoliací.

U borovice je od druhé poloviny 90. let zřetelný dlouhodobý plynulý vzestup defoliace, který se zvýraznil prudkým nárůstem podílu silně defoliovaných stromů počínaje rokem 2015. V roce 2020 zastoupení silné defoliace u borovice pokleslo.

U listnatých porostů starších než 59 let je dlouhodobý vývoj defoliace v porovnání s jehličnany odlišný. V období 1991–2020 dosáhla defoliace listnáčů nejvyšší úrovně v roce 1993 (dub 43,0 % a buk 22,5 %), v dalších letech klesala až na nejnižší úroveň v roce 1998 (dub 27,8 % a buk 14,6 %). Následoval zřetelný vzestup defoliace do roku 2000. Poté do roku 2019 defoliace starších listnáčů s menšími výkyvy velmi mírně stoupala. V roce 2020 se tento vzestup zastavil. Mezi jednotlivými druhy jsou ale významné rozdíly.

Defoliace dubu má větší rozkolísanost a také výrazně vyšší úroveň než defoliace buku. Počínaje rokem 1999 je u dubu patrný dlouhodobý stoupající trend defoliace s výjimkou roku 2013, kdy dochází ke krátkodobému zlepšení. Další zřetelný pokles defoliace nastává v roce 2020.

U buku je od roku 2002 s nevýznamnými výkyvy patrný velmi mírný dlouhodobý klesající trend defoliace. V roce 2020 dochází u buku naopak k mírnému zvýšení defoliace. Buk má také po celé období sledování ze všech druhů dřevin nejvyšší procento zdravých jedinců, v průměru kolem 20 %.

Mladší porosty (do 59 let) jehličnatých i listnatých dřevin dosahují v porovnání se staršími porosty všeobecně nižších hodnot defoliace. Nejvýraznější je tento rozdíl u smrku a naopak nejméně výrazný je u borovice.

Mladší jehličnany vykazují v dlouhodobém trendu nižší defoliaci než porosty mladších listnáčů. U starších porostů (než 59 let) je toto srovnání opačné, starší jehličnany mají výrazně vyšší defoliaci než porosty starších listnáčů. Borovice má u obou věkových kategorií zásadní podíl na vyšším procentu defoliace za skupinu jehličnanů.

V období 1998–2008 defoliace u mladších jehličnanů mírně stoupala, od roku 2009 ale zřetelně klesala. Počínaje rokem 2012 se tento pozitivní trend u mladších jehličnanů zastavil a až do roku 2019 se defoliace velmi mírně zvyšuje. V roce 2020 se defoliace u mladších jehličnanů naopak výrazně snížila.

U mladších listnáčů v období 1998–2008 defoliace výrazněji stoupala. Počínaje rokem 2009 až do roku 2014 defoliace s menšími výkyvy klesala. Od roku 2015 defoliace mladších listnáčů opět mírně stoupala. V roce 2020 se defoliace u mladších listnáčů, podobně jako u jehličnanů, naopak výrazně snížila.

V roce 2020 se zdravotní stav jehličnanů mírně zlepšil. U dubu došlo ke zřetelnému zlepšení, u buku naopak k mírnému zhoršení.

Přestože imisní zátěž výrazně poklesla již od poloviny 80. let, lesní porosty stále vykazují vysokou míru defoliace, která patří mezi nejvyšší v porovnání s ostatními evropskými zeměmi.

Lesní porosty reagovaly na pozitivní změny prostředí výrazným poklesem defoliace v polovině 90. let. Pozitivní změny ve struktuře defoliace a zdravotním stavu v letech 2010–2014 u starších porostů smrku a dubu se projevily jako krátkodobé. Na zastavení kladného vývoje měly nepochybně zásadní vliv i klimatické excesy (sucho a vysoké teploty ve vegetačním období), ke kterým docházelo v letech 2015–2019, a podkorní hmyz.

V roce 2020 mělo vegetační období v porovnání s předchozími léty výrazně příznivější průběh a nepochybně posílilo celkovou vitalitu lesních porostů. Přesto lokálně dál pokračuje odumírání lesních dřevin v důsledku působení výrazného sucha v předcházejících letech a v nemalé míře i dále pokračujícím kalamitním šířením podkorního hmyzu nejen u smrku, ale i borovice.

Podrobné informace o zdravotním stavu lesů najdete v publikaci Zpravodaj ochrany lesa, Supplementum 2021.

---

reklama

---