Stromů v ulicích by mohlo být víc, pokud by je bylo možné jednodušeji kácet, říká projektant Karel Kříž

Ideální strom ve městě je takový, který nám příliš nestíní výhled, nezabírá parkovací stání, ale poskytuje příjemný stín. Stromy se ale musí se svými kořeny vejít i pod povrch ulic. Musí najít prostor mezi vodovodem, plynovodem, kabely vysokého a nízkého napětí a kanalizací. Je reálně možné, abychom v ulicích měli více stromů, které budou prosperovat? O tom, jak se na stromy dívají projektanti, jsme si povídali s Karlem Křížem, který inženýrské sítě a dopravní infrastrukturu ve městech plánuje. Za jednu z největších překážek vysazování stromů ve městech jsou považovány inženýrské sítě pod zemí a jejich ochranná pásma. Jaké výhrady mají správci sítí proti stromům?

Ochranná pásma jsou dána zákonem, to je hlavní důvod „výhrad“. Je to Energetický zákon, Zákon o vodovodech a kanalizacích nebo o elektronických komunikacích. Ty definují podmínky výsadby trvalých porostů v ochranných pásmech.

Stromy v uličních prostorech často komplikují nebo znemožňují stavební práce. Jednak z technického hlediska, ale často také z hlediska získání kladných vyjádření pro zahájení zemních prací. Při opravě se potřebujete k inženýrským sítím dostat, obnažit je. Zasažené kořenové systémy stromů zemní práce komplikují a tedy i prodražují.

A pokud vám strom překáží v takové míře, že je potřeba ho porazit, tak se většinou strhne veliká hysterie, i když strom třeba není kvalitní a neplní svoji funkci.

A je potřeba dostat se k sítím úplně všude, ke každému místu?

V případě celkové obnovy uličních sítí s přípojkami, kdy se třeba vyjímá a vyměňuje potrubí, tak ano. Ale to se děje zhruba jednou za třicet nebo padesát let. U hlavních zásobovacích vedení bez přípojek lze často aplikovat bezvýkopovou technologii.

Z pohledu stromů a zemních prací je hlavním problémem asi to, že se stavby a především opravy sítí dělají odděleně, nekoordinovaně, protože patří různým vlastníkům a spravují je různí provozovatelé. A z toho vyplývají různé investiční akce, projektové dokumentace a výkazy výměr a tedy i různí zhotovitelé.

Takže například provedete rekonstrukci vozovky v ulici, po deseti letech je třeba obnovit vodovod, do té doby se položí sdělovací kabel, za dva roky se provede rekonstrukce místní kanalizace, pak se provede obnova kanalizace v rámci poruchy nějaké přípojky.

Proto když se podíváte do většiny ulic místních komunikací, uvidíte všude asfaltové záplaty. Komunikace totiž ve většině případů spravuje zase další organizace.

A musí to tak být?

Nemusí. Ale pak je to komplikované z hlediska financování, zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, z hlediska zodpovědnosti zhotovitelů. Příklad z praxe. Setkali jsme se s tím, že v rámci výstavby obecní kanalizace se částečně zasáhl vodovod. Vodárenská společnost přistoupila na to, že při té příležitosti vodovod zrekonstruuje. Jedná se ovšem o dva různé zadavatele, a tedy dvě veřejné zakázky a samostatná nezávislá výběrová řízení na zhotovitele. A pokud každou zakázku získá jiný zhotovitel, je většinou problém.

Zhotovitel má totiž zodpovědnost za předané staveniště a nenechá jen tak někoho kopat vedle sebe.

Takže to směřuje k takovým extrémům, že zhotovitel kanalizace bude požadovat, že dodělá kanalizaci, rýhu zasype dle zadávací dokumentace a předá hotové dílo. Teprve pak přijde někdo jiný a vedle vykope rýhu pro vodovod. Prakticky to jinak nejde.

Řešením je, když je to jeden zhotovitel, který udělá obě sítě najednou. Tak to v našem případě naštěstí dopadlo.

V čem je tedy problém?

Především v nekoordinovanosti zadávacích řízení, ať z hlediska lidského pochybení, či legislativních mantinelů. Z mého pohledu je spíše výjimkou, že by se vůbec připravovala zakázka zastřešující více vedení různých vlastníků. S ohledem na různé zdroje financování různých organizací zakázky spojit většinou nejde.

Pak je problém financování. Těžko můžete nutit nějakou organizaci investovat do zařízení, které několik let ještě bude spolehlivě sloužit. Oni mají své plány investic, kdy například v jiných lokalitách řeší sanace s většími prioritami. Mají svůj rozpočet a s tím hospodaří.

Problém může být i v tom, že firmy často nemají oprávnění dělat například stavební práce na vodovodu i plynovodu. Specializují se na výstavbu vodovodů, a proto se přihlásí o příslušnou zakázku, jiní se specializují na sdělovací kabely, a často komplikovaně hledáte někoho, kdo je schopný udělat to najednou.

Toto je nutné podchytit už v zadávacím řízení, které se tím velmi komplikuje. Může se to řešit formou subdodávky, ale některá zadávací řízení například zase omezují objem prací, které může hlavní zhotovitel předat dál.

Ani my jako projektanti nejsme schopni vyprojektovat všechno, můžeme projektovat pouze stavby v působnosti získaných autorizací, my například neřešíme kabelové trasy. Musíme v těchto případech přizvat subdodavatele, který udělá svou část dokumentace.

Zpátky ke stromům. Je možné do centra měst zasadit více stromů?

To je velmi obecná otázka a obecná odpověď na ni je, že zřejmě ano.

Je ale ve hvězdách, jak ty stromy budou prospívat, protože podmínky pro ně jsou v řadě uličních prostor velmi špatné. Myslím tím skutečně uliční prostory, nikoliv například parky.

Já se dívám na stromy jako na živé organismy. Podle mě není dobré jim najít místo třeba pouze metr na metr a nutit je v něm růst. Strom na takovém místě trpí, nevyroste a za pár let uschne.

Takže dobrá místa pro stromy ve městě nejsou...?

Vhodná místa se vytipovat dají, ale bude jich velmi málo. Pokud se podíváme na větší uliční prostory ve větších městech, jsou vhodná místa už dost rozebraná. Pokud to šlo, už tam stromy podle mého názoru jsou.

Třeba tady v okolí pražského Břevnova, kde se právě nacházíme, nevím o žádném místě v uličním prostoru, kam by bylo možné stromy vysadit a ještě tam nejsou.

To zní, jako že sázet stromy do ulic prostě nemá smysl, protože se jim nebude dařit…

Když si dnes vytipujete místo, kam by šel strom vysadit, a začnete ho podrobně zkoumat, zřejmě najdete nějakou překážku. A s nimi je potřeba se vypořádat. Nejde jen o technickou infrastrukturu, ale i o dopravní.

Jak to myslíte?

Když se podíváme na stromy z hlediska dopravní infrastruktury a bezpečnosti provozu, objevíte obrovský problém z hlediska rozhledových poměrů.

Podívejte se do ulice: každá má vjezdy, křižovatky, přechody pro chodce. A strom vždy tvoří překážku v rozhledovém trojúhelníku.

Když přecházíte ulici, potřebujete vidět, jestli něco nejede. Řidič potřebuje vidět, jestli někdo nestojí za stromem a nevejde do vozovky.

Když vyjíždíte nebo couváte a bojíte se, jestli se neozve rána, tak to není bezpečnost silničního provozu.

V jaké vzdálenosti má být strom od křižovatky, aby řidiči měli dobrý rozhled?

Záleží na maximální povolené rychlosti v daném místě.

Nejmenší vzdálenosti v obytných zónách, kde je maximální povolená rychlost 20 km/hodině, je na samostatném sjezdu 11 metrů na každou stranu. Aby řidič, který jede dvacetikilometrovou rychlostí, byl schopen zareagovat, když mu tam vjedete.

Pro 30 km/hodině je to již 20 m na obě strany. A s vyšší rychlostí to narůstá. Na komunikaci, kde se jezdí 50 km/hodině, se dostanete na potřebu rozhledu 35 m. Tenhle prostor by měl být prázdný, bez překážek vyšších než 75 cm. Ojediněle do tloušťky 15 cm, to jsou třeba stožáry veřejného osvětlení, sloupy a tak. Takže v ulici jste schopná umístit keře do výšky 70–75 cm, přes které řidič uvidí.

A když máte vedle sebe vjezd a přechod pro chodce, jsou vzdálenosti zase trošku jiné. Vedle toho je další vjezd, vedle toho je křižovatka. Jenom tahle úvaha vám ulici „vybombarduje“ a nemáte prostor prakticky vůbec na nic.

Parkující auta jsou ale také vyšší než 70 cm. Nepředstavují i ona podstatnou překážku v rozhledu?

Představují a také by v rozhledových trojúhelnících neměla stát. Norma pro projektování místních komunikací ale v odůvodněných případech a podle místních podmínek parkovací stání v rozhledech připouští. Je to dle změny z normy z roku 2010. V roce 2020 je čas udělat stejnou výjimku i pro stromy. Aktuální znění normy to ale neumožňuje.

A pokud se pokusíte změnit pohled a rozhodnete se, že prostě chcete dostat sem na Břevnov víc stromů. Co se dá udělat, aby to šlo? Aby stromy prospívaly a nepřekážely?

Asi to nebude tak, že se rozhodnu a do roka bude strom tam, kde ho chci. Záměr bude potřeba projednat se všemi dotčenými vlastníky a správci sítí, komunikace, odborem dopravy, dopravním inspektorátem, v některých lokalitách i s památkáři a řadou jiných a pokusit se s nimi záměr zkoordinovat.

Pokud by v daném místě byly sítě rozmístěné tak, že by bránily kořenovému systému, bude potřeba je přeložit. Když se mi přeložka podaří technicky projednat, tak je ještě potřeba počítat s tím, že přeložku hradí ten, kdo ji vyvolal. Pokud tedy nechci čekat roky nebo i desítky let, až dotyčný vlastník bude sám na svém vedení provádět práce a část nákladů ponese on, musím mít na přeložení sítí dostatečné finanční zdroje.

V neposlední řadě je potřeba počítat s tím, že uložení sítě do nové trasy vyžaduje minimálně územní rozhodnutí, což může být poměrně velká časová zátěž.

Existuje norma ČSN 73 6005 „Prostorové uspořádání sítí technického vybavení“, která definuje minimální odstupové vzdálenosti jednotlivých vedení. Abyste zjednodušeně řečeno nerozbila plynovod a kanalizaci, když se potřebujete dostat k vodovodu. Ale tyto minimální vzdálenosti velmi často nejsou dodržovány. Prostorem se buď plýtvá, nebo šetří – to například z důvodu horší těžitelnosti zemin v území. Pak můžete najít novější sdělovací kabel v rýze starého vodovodu. Takže sítě, které byly ukládány v různých letech a jsou v různých stavech s různou životností, by se musely lépe uspořádat, což musí někdo zaplatit.

Všechny sítě se ukládají do chodníku?

Uvedená norma také vymezuje prostor pro umístění jednotlivých typů vedení. Kabely silnoproudu, plynovodu, vodovodu, sdělovací vedení, veřejné osvětlení, to vše se přednostně ukládá do chodníku. A strom bychom potřebovali umístit ideálně k obrubě chodníku. Zamyslíme-li se nad kořenovým systémem a běžnými šířkami chodníků, nebudou zřejmě dostatečné, i když například vodovod umístíme do vozovky.

A to nehovořím o tom, že v některých ulicích jsou uloženy i tepelné sítě, podél obrubníku jsou navíc často uloženy uliční vpusti s napojením na dešťovou kanalizaci. Také musíme brát ohled na lampy veřejného osvětlení, abychom stromem světelný kužel příliš nezastínili.

Druhá věc je, že když se podíváte na ulici, ve které teď sedíme, vede do každého domu přípojka plynovodu, vodovodu, kanalizace, jeden kabel, druhý kabel, silnoproud. Každá v odstupu třeba po dvou třech metrech. I z tohoto hlediska by bylo dobré připravit nějaký předpis, aby vlastníci měli v rámci rekonstrukce na přípojky vyhrazený prostor, kterým by je vedli. Změním-li polohu přípojek, musím počítat i s případnou úpravou napojení na vnitřní rozvody.

Když to shrnu, nejde jen o podélné vedení sítí v uličním prostoru, ale i o množství přípojek, které najdete v ulici příčně. I ty vám limitují prostor.

Takže pokud chceme stromy v ulici, kde nebyly, je potřeba počítat s rizikem, že sítě bude nutné podélně i příčně nově uspořádat. A pak možná najdeme v podzemí prostor pro kořenový systém.

Takže stačí, když přeložíme sítě?

Ne. Pak tu je stále doprava.

Když v ulici budeme chtít umístit dva stromy, může to mít vliv na úbytek třeba tří parkovacích stání. Je potřeba se připravit na rozčilené obyvatele-řidiče, kteří okolo krouží v autě a nemají kde zaparkovat. Jistě, každý vám řekne, že stromy v ulici chce. Ale každý řidič chce také zaparkovat… Takže pro své auto potřebuje místo, ideálně ve stínu stromu, ale takového stromu, ze kterého nic nebude ničit lak auta.

Já osobně, i když také přednostně hledám místo co nejblíže před domem, nemám problém zaparkovat dál a k cíli dojít. Je ale spousta lidí, kteří to vidí jinak.

Vaše firma projektuje technickou infrastrukturu. Počítáte vy se stromy?

Teď aktuálně pracujeme na třech nebo čtyřech projektech rekonstrukce uličního prostoru, kde se snažíme prosadit nový zelený pás. Tím, že jsou to nové zásadní změny ve stávajících ulicích, stojí nás projednávání s dotčenými správci a obyvateli čas, energii a nervy.

Nepovede se nám asi všude vysadit stromy, které by mohly být vzrostlé, ale aspoň se nám povede snížit odtok srážkové vody do dešťové kanalizace, vysadí se vhodné keře a i tím se ulice trochu oživí.

A tohle děláte na požadavek zadavatele, nebo je to vaše iniciativa?

Hnacím motorem jsme zatím byli většinou my. V jednom případě to vyplynulo i z jednání s provozovatelem, který má velký problém s přetěžováním stokové sítě srážkovou vodou. Tam jsme se dohodli, že budeme hledat řešení, jak maximálně odpojit srážkové vody z kanalizačního systému.

Problém ale není v zadavatelích, ale v obyvatelích.

Jak to myslíte?

Uvedu konkrétní příklad. Ve Středních Čechách připravujeme starostovi jedné obce podklady, aby byl na zastupitelstvu schopný prosadit změnu řešení jedné ulice. Jemu se návrh líbí, ale má obavy, co na to zastupitelstvo a obyvatelé.

Jedná se o uliční prostor místní komunikace široký 9 m, s obousměrným provozem, chodníky široké 1,3 m po každé straně. A oba chodníky jsou zastavěné auty. Kdokoliv potřebuje projít, jde po silnici, protože na chodnících stojí auta.

Snažíme se nabídnout řešení, že se udělá jen jeden širší chodník a druhý se vypustí, lépe se uspořádá doprava a vytvoří se alespoň částečně zelený pás. Je ale obrovský problém to prosadit, protože vedení obce se obává reakce místních lidí.

Čeho se lidé na té změně bojí?

Bojí se toho, že zmizí chodník. Celý život měli před domem chodník a teď by tam měli třeba jen půl metru prostoru, kde bude štěrk či travnatý pás. Vjezdy budou zachované, ale bude to změna v dopravním prostoru.

V tomto konkrétním případě by doprava najednou nebyla obousměrná, ale jenom jednosměrná, budou vyznačena parkovací stání. Ten, kdo bydlí na kraji ulice, to bude muset nově celé objet, nebude třeba moci parkovat na chodníku přímo před vraty. Už s tím může mít problém. Tyto výtky mohou vedení obce od záměru odradit.

Přitom je to jen o zvyku. Pokud se nastěhujete do ulice, kde je jednosměrný provoz, berete to jako fakt. Pokud vám ale tuto úpravu někdo provede již před vaším domem, můžete mít pocit, že vás to příliš omezuje.

I pro nás by bylo nejméně práce nechat to, jak to je. Rychle hotové, za stejné peníze. Proč ne? Obnovíme to podle zadání objednatele tak, jak to je. A nikdo nebude nic říkat, protože takhle to bylo.

Na druhou stranu je to investice odhadem za 5 – 6 milionů a dělá se na 30 nebo 40 let. A mě pak hryže otázka, proč ten uliční prostor udělat zase špatně a nefunkčně?

Máte nějaké vyloženě dobré příklady, kdy se od začátku plánovalo se stromy a tomu se přizpůsobovala dopravní infrastruktura?

Pokud míříte k nějakému novému územnímu celku na zelené louce, tak ano. To je podle mně v podstatě jediná cesta. Už v rámci územně plánovací dokumentace nutit projektanty, developery a stavebníky udělat uliční prostor třeba o dva metry širší.

Když máte hektarový pozemek, tak první věc, kterou investor udělá, je, že to rozpočte na peníze a chce maximální počty a výměry zahrad a domů. Tak tady je určitá páka, jak je trochu přibrzdit a vynutit si uliční prostor širší a třeba počítat s výsadbovým pásem už od začátku.

Kdo je tedy ten, kdo by měl v jednání přitvrdit?

Orgány města v územně plánovací dokumentaci. Územní plán je zřejmě jediná páka. Když už je schválený a uliční prostor navržený, je vždycky trochu patálie, doplňovat tam zelené prvky.

A napadá vás nějaký konkrétní příklad dobře vymyšleného uličního prostoru, kde je prostor pro zeleň, pro stromy a na zasakování dešťové vody?

My jsme se podíleli na návrhu několika takových lokalit.

Například v jedné části Prahy je lokalita, kde se navrhla oddílná dešťová kanalizace a veškeré vody jsou likvidované v objektech pro hospodaření se srážkovou vodou. Je to navrženo koncepčně od horní části, kdy se voda vždy částečně rozlévá do zeleně, vsakuje a vypařuje. Formou bezpečnostního přelivu, když se horní objekt naplní, voda neškodně poteče dál a opět se bude vsakovat. Takto je navrženo několik kaskád za sebou. Až zbytek poteče do centrálních retenčně vsakovacích objektů. A pokud se vyčerpá i tato kapacita, přeteče voda bezpečnostním přelivem do nádrže. Tam se buď využije, nebo se bude v extrémních případech přečerpávat do vodoteče. V uličních prostorách jsou navrženy pásy pro výsadbu stromů, jsou tomu uzpůsobeny i trasy všech inženýrských sítí, které se budou realizovat společně. O to je zapojení stromů a zeleně jednodušší a v nových lokalitách by to měla být samozřejmost.

To už je hotové?

Ne. Je to zbrzděno územním rozhodnutím. Nikoliv ale z důvodu návrhu zeleně a hospodaření se srážkovou vodou. To bylo okolními obyvateli přijato kladně.

Příklady jsou, ale vždycky je potřeba podívat se konkrétní podmínky. Trošku bych zrazoval od nadšení některých projektantů vsakovat všude, protože všude to nejde a někde to může způsobit výrazné problémy.

Jaké?

Pokud se budete snažit vytvořit objekt hospodaření s dešťovou vodou v uličním prostoru, kde jsou nevhodné vsakovací podmínky, můžete způsobit problémy například na stávajících okolních stavbách. Někomu například začne téct do sklepa, či se podmáčí těleso komunikace.

Pokud jsou uliční prostory strmější, i vedení technické infrastruktury je ve větším spádu. A v určitých podmínkách může voda, kterou tam nutíme vsakovat, způsobit vymílání obsypu inženýrských sítí. Stává se to, když je podloží méně propustné než obsypy a zásypy sítí. I toto riziko by mělo být zohledněno.

Je nutné dávat pozor na hladinu podzemní vody a na znečišťující látky. Nemůžete vsakovat vodu, která je znečištěná, do podzemí. Podzemní voda by mohla být kontaminována. Zjednodušeně řečeno záleží tedy na propustnosti podloží, úrovni hladiny podzemní vody a typu povrchů, ze kterých srážkovou vodu řešíte a prostoru, který pro vsakovací objekt máte.

Jsou podle vás prokořenitelné buňky pro stromy dobrou možností, jak ochránit inženýrské sítě?

Určitě je to dobrá cesta. Jen si myslím, že to není ještě dostatečně popsané a že s tím ještě nejsou praktické zkušenosti. A i tyto buňky samozřejmě potřebují určitý prostor.

Ale jak jsem na začátku mluvil o stromu jako o živém organismu, tak on není hloupý. Když mu vytvoříte podmínky, kde mu bude dobře, kde bude mít provzdušněný prostor, dostatek živin, kyslík a vodu, tak proč by se lopotil s kořeny jinam? Je ale potřeba dávat pozor na to, že jedna věc je vhodné podmínky stromu vytvořit a druhou neméně důležitou a podle mě mnohem náročnější věcí a proto často zanedbávanou je jejich udržování.

Může se strom jako živý organismus vůbec vejít do technických norem a mít podobnou úroveň srozumitelnosti při plánování technické infrastruktury?

Institut plánování a rozvoje hlavního města Prahy poslední dva roky bojuje za to, aby se výsadbový pás prosadil do normy o prostorovém uspořádání sítí technického vybavení. A je o tom ohromná diskuze mezi zastánci tohoto nápadu, vlastníky a správci sítí, mnohdy až nepříjemná.

Podle mého názoru strom není technická infrastruktura a do uvedené technické normy tedy výsadbový pás nepatří.

Jasné a závazné definice výsadbových pásů ale patří do konkrétní územně plánovací dokumentace. Tam se zelený pás vymezí a všichni počítají s tím, že to bude prostor čistě na výsadbu zeleně, do kterého nemá nic zasahovat.

Takže nemusí být v technické normě, když bude v územně plánovací dokumentaci. Co by znamenalo, kdyby v té normě byl?

Podle mého názoru nemusí. Může tam být doporučující zmínka. Tak je to i v současné době. Pokud prostor najdete, můžete tam strom samozřejmě umístit. Návrhem musí být ale zajištěno, že nedojde k poškození okolních staveb.

V normě ČSN 73 6005 může být odkaz na definici výsadbového pásu, může být doporučeno, že tam, kde to konkrétní podmínky umožňují a vyžadují, má být umístěn s odkazem na příslušné předpisy, kterými se to má řídit. Uvádět tam ale jeho závazné rozměry a odstupové vzdálenosti a vyžadovat jeho vytvoření obecně v každé ulici, je podle mě nevhodné. Je potřeba si uvědomit, že tato norma má celostátní platnost, tedy neplatí jen v Praze, Brně a Plzni, ale v každé obci v ČR. Myslím si, že není rozumné nutit výsadbový pás i do malých vesnic mezi lesy, kde o zeleň a stromy často není nouze.

Zákonem jsou stanovená ochranná pásma pro kanalizace a všechny další sítě. Pokud si dobře vybavuji, tak pouze do ochranného pásma silnoproudu, tedy například nízkého a vysokého napětí se nesmí vysazovat dřeviny. Do těch ostatních to možné je, ovšem pouze se souhlasem vlastníka sítě.

Pokud se v současné době navrhne zeleň, u které bude jasně deklarované, že kořenový systém dosáhne například pouze do půl metru, síť je přitom v hloubce 1,8 metru a správce bude vědět, že když to bude nutné, může zeleň odstranit, tak je podle mě šance takové prvky umísťovat. Stejně tak, pokud budou zkušenostmi potvrzeny funkční protikořenové bariéry a pokud bude majetkoprávně vyřešeno, kdo ponese náklady na jejich osazení, ale i případné odstranění a obnovu v případě zasažení rýhou inženýrské sítě v případě její sanace, opět to může být podpora pro osoby, kteří mají umístění stromu do ochranného pásma sítě povolit.

Může se u živého stromu někdo zaručit za to, že kořenový systém dosáhne maximálně do půl metru hloubky?

Půl metr byl spíše příklad, takový strom asi nenajdeme. Ale určité záruky mantinelů je potřeba správcům předložit. Bude se muset udělat katalog vhodných dřevin pro umístění do uličního prostoru s možnými technickými opatřeními. Jsou potřeba osvědčené příklady i ze zahraničí, kdy víme, že tento strom se v těchto podmínkách chová zhruba takto. A jaké opatření udělat, aby kořenový systém zůstal ve vymezeném prostoru a zároveň strom zdravě rostl a byl stabilní.

Jak si to představujete? Co je pro to potřeba?

Příklady dobré praxe. Já jsem mluvil o obavách obyvatel z toho, že se jim před domem místo chodníku objeví zelený pás. Ale představte si, že když to uvidí obyvatelé sousedních ulic, začne polovině z nich vrtat hlavou, proč oni mají dva chodníky, které nejsou funkční, a vedle v ulici mají zelený pás a chodník, kam se vejdou i s kočárkem.

Já jako projektant jsem taky takový. Taky bych potřeboval někde vidět, že to funguje. Pak nemám problém takové věci navrhovat. Těch příkladů je ale minimum, takže jsme spíše ve fázi průkopnictví a řada věcí se tedy vymýšlí.

Ale nedá se čekat, že se dobrá řešení objeví sama od sebe. To už by tady byla. Odkud si myslíte, že by měl vycházet impuls, aby se ve městech objevilo víc zeleně nebo aby se dešťová voda vsakovala?

Jednak z té dobré praxe, kdy po tom bude z pohledu obyvatel poptávka a bude jen otázka času, než jim zastupitelé vyhoví. A pak je důraznější možnost a tou je legislativa. Musíte být nucena zákonem. Případně nějakým finančním postihem, nebo naopak finančním zvýhodněním.

Například podle zákona o vodovodech a kanalizacích je zpoplatněno vypouštění srážkových vod z určitých ploch. Když vlastníci areálů propočítají návratnost investičních nákladů ve vztahu k poplatkům, sami často změní postoj a mají vůli taková opatření realizovat. Tím spíše, pokud se jim nabídne určitá finanční podpora na jejich realizaci. To je třeba jasný příklad možné cesty.

My jsme v rámci pracovní skupiny Davida Stránského z ČVUT zpracovali studii hospodaření se srážkovými vodami v urbanizovaných územích a určili hlavní body v legislativě a technických podkladech, které je potřeba upravit či doplnit. Dokument byl 30.10.2019 projednán vládnou, nyní je veřejně k dispozici na stránkách MŽP.

A vždy je to především o vyhlášce o obecném využití území a územně plánovací dokumentaci. Z toho by měla vycházet úprava dalších právních a následně technických norem.

Bude se muset například upravit i formulace ochranných pásem inženýrských sítí, nějak je změkčit. Aby byly kryty i ty osoby, které rozhodují o tom, jestli se do ochranného pásma něco vysadí. Pak se můžeme propracovat i k případným úpravám normy na prostorové uspořádání sítí.

V neposlední řadě je to také o osvětě a výchově, aby to, co se nyní snažíme změnit a nastavit, vzala současná generace za své a ta další, aby to brala jako standard.

Vy jste už narážel na to, že existující stromy mohou představovat problém při opravě sítí. Existuje nějaká možnost, aby se síť přizpůsobila stromu, a nikoli stromy sítím?

To je uplatnění pro takzvané bezvýkopové technologie. Zjednodušeně řešeno jsou to metody, kdy uděláte jámy tam, kde je na ně prostor. A meziprostor řešíte podvrtem, protlakem a podobně. Těch metod je celá řada. Dají se také použít ochranné trubky, například na kanalizace speciální typy potrubí s prodlouženými hrdly, která by měla minimalizovat riziko invaze kořenu do potrubí. Musí být ale zajištěna dokonalá těsnost, protože jemné vlásenkové kořeny se dokáží dostat skutečně téměř všude. A když se tam dostanou, rostou a sílí. Pak už je jen otázkou času, než nastane problém.

Také nesmíme zapomenout na již zmiňované přípojky. Kvůli nim je potřeba třeba po každých pěti, deseti metrech kopat jámu na jejich napojení, vedení, opravu atd. Pak bezvýkopová metoda či případná ochranná trubka ztrácí smysl.

Byly jsme u celé řady realizací, kdy se strom v rámci realizace rýhy některé sítě obnažoval ručně. Pak je nutné počítat s delší dobou realizace a tedy i vyššími náklady. I když si dá stavební firma skutečně záležet a větší kořeny podkope a nechá napříč rýhou, ty menší zařízne, ošetří, ochrání proti zasychání či promrzání a natře růstovým emulgátorem, vždy je to pro strom zásah. A tento šetrný přístup, kdy se jednalo o stromořadí asi deseti vzrostlých lip, je alespoň podle mých zkušeností velmi vzácný.

Pokud strom obnažíte moc a kořenové systémy se poškodí příliš, strom začne trpět. A přestože to zní drasticky, je v určitých případech lepší ho porazit a zasadit nový.

Je potřeba se podívat na konkrétní stáří stromu, jeho vzrůst, jak prospívá. Pokud se jedná o bohatý košatý strom, zdravý, tak určitě stojí za to pokusit se mu při vedení sítí vyhnout anebo velmi opatrně provádět ochranná opatření.

Zmínil jste, že je možné do ochranných pásem vysazovat stromy. To je konečně dobrá zpráva!

Pokud je to v souladu s již zmiňovanou legislativou. I z technického hlediska bych byl skutečně opatrný. Už staré technické knížky říkají, že když navrhujete kanalizaci, tak rychle rostoucí stromy jako javory, břízy, ořešáky a jiné se vysazují co nejdál od kanalizace.

Protože si tam sahají pro živiny a vodu…

Ano. Staří učitelé na průmyslovce nám říkali: když se podíváte na strom, tak to, co vidíte nad povrchem, se dá předpokládat i pod povrchem. Takže když se bavíme o odstupu 1 – 2 metry, tak to mnohdy vůbec nestačí. Kořenové systémy se leckdy roztáhnou do pěti metrů i více. Tyto vzdálenosti si představte v uličním prostoru.

Napadají vás podmínky, za kterých by správci technické infrastruktury byly tolerantnější k existenci stromů v blízkosti inženýrských sítí?

Především to nesmí být v rozporu se zákonem stanoveným ochranným pásmem.

Pak by pomohl již zmiňovaný katalog sortimentu dřevit a opatření. Kombinace stromu a opatření, kde je doloženo a vyzkoušeno, že spolu fungují. Bude prokázáno, jak se strom chová v daných podmínkách. A že neškodí, pokud uděláte konkrétní doporučené opatření.

To si myslím, že je určitý doklad, aby vám například plynárny napsaly souhlas s tím, že strom bude moct zasáhnout do ochranného pásma plynovodu.

Pokud bude mít v případě potřeby plynárna možnost strom jednoduše pokácet, bude ke stromům přistupovat také jinak. Pokud nebude problém s uvedenými podmínkami, věřím, že ani vlastníci a provozovatelé sítí nebudou mít problém vysadit na původní místo nový strom. Je potřeba ale mít také dořešeno, kdo nese jaké náklady.

Ale stromy „fungují“ pro ochranu klimatu, až když jsou vzrostlé. A je jim řekněme 50 a více let. Není to trochu kolize s tím požadavkem, aby je správci sítí mohli odstranit třeba za 20 let a vysadit strom nový?

Je to kolize.

A jak ji vyřešit?

To nevím, snad jen kompromisem.

Když budete správce sítě prosit, aby vás nechal vysadit strom v ochranném pásmu, a řeknete mu, že strom musí na místě růst alespoň 50 let, tak pochybuji, že vám povolí strom do ochranného pásma vysadit. Věřím, že i když bude možné strom pokácet, bude to skutečně až ta poslední varianta. Přihlédne se ke stavu stromu a jistě se nejdříve zváží jiné možnosti, například ruční obnažení.

Jak jsem říkal, všichni chtějí stromy, ale jen pokud jim nezaberou parkovací stání, poteče pitná voda z vodovodu, budou odtékat splašky, půjde plyn, elektřina, internet, kabelová televize...

Je to otázka priorit. Když to řeknu velmi hrubě, k čemu vám budou tři stromy před domem, když vám doma nepoteče voda…? Drtivá většina lidí dá přednost tomu mít kde zaparkovat a mít vodu z kohoutku. To, co lidé očekávají od provozovatelů sítí, jsou bezpečné a spolehlivé dodávky vody a energií. Provozovatelé jsou povinni toto zajistit a snaží se o to. Proto se stromů v blízkosti svého zařízení obávají a brání se jim. Je tedy nutné jim nabídnou spolehlivá řešení, technické a právní záruky.

---

reklama

---