Opadané listí ani ostříhané větve ze zahrady nevyvážet, radí dánský profesor

Spadané listí je mnohem lepší na zahradách ponechat. Kvůli klimatu, i proto je přínosem pro biodiverzitu i půdu.

Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora

Zdroj | Depositphotos

Jestli Dánové v něčem vynikají, pak je to v zahradničení. Předloni jen za zahradnické vybavení utratili 6,14 miliard dánských korun a na svých záhoncích si odpracovali 48,5 milionu hodin.

Tohle prospěšné hobby má ale v jejich osobitém podání poněkud neprospěšné dopady na životní prostředí. Dánové prý totiž zahradničením produkují více odpadu, než je rozumné.

Z kompostárny do atmosféry

Alespoň tak to podává profesor Dánské technické univerzity v Kodani Per Gundersen, odborník na biogeochemické cykly. „Když se zahradní odpad vyváží ze zahrad, spaluje nebo kompostuje v rámci centrálních systémů pro nakládání s komunálním odpadem, ve větvičkách a listí nashromážděný oxid uhličitý se velmi rychle vrací do atmosféry. Zatímco při uchovávání odpadu na zahradě je proces rozkladu výrazně pomalejší,“ říká Gundersen.

„Bohužel, Dánové moc rádi své zahrady uklízí,“ dodává s povzdechem Gundersen. Podle údajů dánského Ministerstva pro životní prostředí nechali jen v roce 2019 vyvézt a zlikvidovat 983 000 tun zahradního odpadu.

Dánské odpadové hospodářství si s ním poradí – biodopad je odvážen, tříděn a zpracováván. Největší větve a kmeny se s využitím tepla spálí, malé větve, listí a posekaná tráva se kompostují.

„Bohužel, Dánové moc rádi své zahrady uklízí,“ dodává s povzdechem Gundersen.

Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora

Foto | Simon Booth / Shutterstock

„Pro dánskou klimaticko-uhlíkovou bilanci by ale bylo účelnější, kdyby lidé nechali listí a drobné větvě na zahradě,“ vysvětluje Gundersen, který smysl neuklízení zahrad ilustruje na jednoduchém matematickém modelu.

Když se od současného objemu zahradnického odpadu odečte přímý užitek – dřevěná biomasa jako topivo pro spalovny – mohlo by ono ponechání odpadu na zahradách přiblížit o půl procenta národní emisní cíl (snížit do roku 2030 emise o 70 %).

Ve spadaném listí a ostříhaných větvích by se tak dalo „uložit“ okolo 600 000 tun CO2 ročně, zhruba polovina z objemu emisí, které se jinak vyváží s odpadem pryč k dalšímu zpracování.

Není to ale jediný důvod, proč prý nechat zahradu neučesanou. Podzimní listí totiž prospívá zahradě a biologické rozmanitosti.

Přečtěte si také |

Devět věcí, které můžete na zahradě udělat než přijde jaro

Potrava pro půdu na zahradě

„Listí pomáhá vyživovat zahradu, je na něj navázán celý ekosystém rozkladačů,“ říká Gundersen. „Od hub, bakterií a drobných neviditelných půdních tvorů, až po žížaly, které pomáhají rozkládat a metabolizovat organický materiál, a tím do půdy uvolňují živiny. A tito rozkladači pak slouží jako důležitý zdroj potravy pro větší živočichy, pro ježky a ptáky."

Tento cyklus rozkladu, zprostředkovaný mikroorganismy, červy a dalšími organismy, rovněž uvolňuje do atmosféry oxid uhličitý. Ale pomaleji, postupně, v horizontu několika let. A přitom se malý díl tohoto odpadu, organického materiálu, stává humusem.

Gundersen navrhuje zahradníkům shrabat listí na záhony, kde se pěstuje zelenina, anebo na místa, kde se chceme vyhnout rozrůstání plevelů.

Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora

Zdroj | Depositphotos

„Vysoký obsah humusu ve svrchní vrstvě půdy pak vytváří úrodnou vrstvu, která má dobrou strukturu a zadržuje vodu a živiny. Což je důležité, pokud opravdu chceme, aby se pěstovaným rostlinám dařilo," vysvětluje Per Gundersen.

Doplňuje ještě, že poločas rozpadu (doba, za níž se přirozeně rozloží 50 % opadaného listoví), činí 3-6 měsíců, a podíl minerálních látek uvolněných z listů do půdy je menší než 5 % jejich hmotnosti.

A také, že rozklad větviček trvá 2-5 let, zatímco u velkých větví a kmenů „běží“ 10-20 let. Z čehož ale vyplývá, že se neodvážený odpad bude na zahradách akumulovat. Co s ním?

Gundersen navrhuje zahradníkům shrabat je na záhony, kde se pěstuje zelenina, anebo na místa, kde se chceme vyhnout rozrůstání plevelů. „Lze jej také shromáždit v jedné části zahrady, kterou pak můžete ponechat volně zarůst, a spravovat sebe sama,“ dodává. „Na jaře se už velká část listů rozpadne, vrátí se do neviditelného koloběhu života zahrady.“

Obzvlášť dobře se ze zahrad ztrácejí listy z lip a jasanů. Zato listy dubů a ovocných stromů se rozkládají pomaleji, takže jsou ideální pro povrchovou izolaci půdy, například kolem cibulnatých rostlin nebo zeleniny.

Přečtěte si také |

Hrabání listí na zahradě? Někdy je lepší nedělat nic

„Naše dánské zahrady mohou přispět k řešení klimatické krize i krize biodiverzity tím, že pro sebe zužitkujeme více zahradního odpadu. Jen se musíme odvážit mít na zahradě trochu nepořádku v podobě listí, trávy nebo pár suchých větví," uzavírá Per Gundersen.