Před pár dny jsme si s manželkou v e-shopu objednali pánvičku a tuto posléze i obdrželi. Naprosto běžná záležitost, snad až na to, že předmět, který manželka přinesla z výdejny, jako pánvička moc nevypadal. Spíš připomínal igelitem silně zafačovanou tenisovou raketu.

Hluk v životním prostředí představuje v Evropě i v České republice jeden z hlavních zdravotních problémů. Evropská agentura pro životní prostředí (EEA) odhaduje, že dlouhodobá expozice hluku ve venkovním prostředí v Evropě každoročně způsobí 12 000 předčasných úmrtí a přispěje ke 48 000 nových případů ischemické choroby srdeční. Dále se uvádí, že 22 milionů lidí trpí chronickým obtěžováním hlukem a u 6,5 milionu osob vede hluková zátěž k chronickému značnému narušení spánku. Podle výsledků z hlukových map, které Česká republika vytváří a reportuje do EEA na základě požadavků Směrnice č. 2002/49/EC o řízení a snižování hluku, je vystaveno ve dne nadlimitnímu hluku 1,7 milionu lidí a 1 milion lidí v noci. Limity pro hluk jsou založeny na doporučení Světové zdravotnické organizace (WHO), ale jsou i předmětem politických rozhodnutí, která zohledňují jejich dosažitelnost. O to se právě vede spor.

MŽP a MZe v pondělí oznámily, že bude opět povoleno trávení hrabošů na polích rodenticidem (přípravkem na hubení hlodavců) STUTOX. Na rozdíl od situace v roce 2019 bude na Moravě povolena jen aplikace do nor (bohužel s možností výjimek), aby plošným rozmetáním nebyly zabíjeni jiní živočichové.

Dne 27. února 2023 uplynula 60denní lhůta pro vypořádání námitek podaných k Záměru na projednání vyhlášení Národního parku Křivoklátsko. Žádná z křivoklátských obcí však v zákonem definované lhůtě svou námitku vypořádanou neobdržela.

Starostky a starostové 31 dotčených měst a obcí ze čtyř lokalit - Březového potoka v Pošumaví, (Čertova) Hrádku na Jihlavsku, Horky na Třebíčsku a Janochu na Českobudějovicku, se dozvěděli z dopisu ředitele Správy úložišť radioaktivních odpadů (SÚRAO), že úřad v pondělí požádal Ministerstvo životního prostředí o stanovení průzkumných území pro vyhledávání hlubinného úložiště vysoce radioaktivních odpadů na jejich katastrech. Stalo se tak i přesto, že vládní „Návrh zákona o řízeních souvisejících s hlubinným úložištěm radioaktivního odpadu“ teprve doputoval k projednání do Parlamentu. Nejsou tak zajištěna slibovaná práva obcí a ani dílčí zlepšení v těchto řízeních o stanovení průzkumných území tak vůbec nebudou moci být v praxi využita.

V noci před naším odjezdem z Chalchgolu na východě Mongolska klesla noční teplota na –45 °C, a když jsme ráno chtěli natankovat, nešlo to. Čerpadlo u cisterny s naftou bylo zamrzlé. Měli jsme naštěstí dost paliva na přejezd do sousedního okresu, kde při dopoledních –34 °C již načerpat šlo.

Průběh letošní teplé a vlhké zimy předznamenal nárůst rozmnožení polních hrabošů a s ním i spojené riziko škod na zemědělských kulturách. Za několik posledních týdnů počty aktivních nor přepočtených na hektar plochy narostly v některých lokalitách podle informací ÚKZÚZ i podle zpráv od našich členů o stovky procent a stále rostou a mohou se přesunout v kalamitu ne nepodobnou té v roce 2019. Je proto třeba, aby o situaci jednaly včas také státní orgány a ministerstvo a byly připravení na vydání mimořádného rostlinolékařského opatření k aplikaci rodenticidu v zasažených místech.

V komentáři Jiřího Jakla Spalovny odpadů – energetická zařízení byla Arnika, spolu s několika dalšími environmentálními organizacemi, označena kvůli svému negativnímu pohledu na neustále rostoucí počet spaloven v ČR za alibisty, nepřihlížející k odpadovým statistikám. Jakl a jeho organizace Zvonečník naopak vyzývá k systémové podpoře spaloven. Podívejme se tedy na to, proč by tato podpora byla škodlivá.

Dnešní den pod Milešovkou vypadal jako bychom už nikdy neměli zažít jaro, léto, podzim, zimu, čtyři roční období našeho mírného podnebného pásu, ale jen období sucha a dešťů. Současné zimy se pomalu, ale jistě mění na období dešťů.

Listopadová klimatická konference COP27, konaná pod hlavičkou OSN v egyptském Šarm aš-Šajchu [1], jednala především o urychlení snižování emisí a také o financování opatření spojených se změnou klimatu v celém světě. Zúčastnilo se jí celkem okolo více než 190 delegátů států a vlád a přibližně 35 tisíc dalších účastníků (uhlíková stopa?), což značně ztěžovalo možnost najít nějakou společnou dohodu. Přes velké úsilí se nepodařilo splnit hlavní cíl celé akce – přimět vůdčí osobnosti světa zavázat se k přijetí efektivní akce pro snížení emisí skleníkových plynů (GHG). Na úplném konci COP27 se podařilo v oblasti snižování emisí schválit formulaci, že dojde ke zrychlenému vývoji „nízkoemisních energetických systémů“. Předpokládá se, že větší pokrok ohledně emisí z fosilních paliv se podaří přijmout na následující konferenci COP28, která se bude konat v roce 2023 v Dubaji.