Slunečné počasí láká k vodě. Budete-li na dovolené v místě, které neznáte a nevíte, kam za koupáním, můžete najít blízké koupaliště i přírodní nádrže na několika specializovaných webech. K dispozici jsou na internetu i informace o kvalitě vod v některých z nich.

Česká fauna je pro člověka prakticky bez nebezpečí (což rozhodně neplatí naopak). Vedle zmije a rozzuřeného divočáka figuruje v našem podvědomí jako nebezpečný tvor také sršeň. Jsou naše obavy z tohoto hmyzu oprávněné? A jak se vypořádat s tím, když si sršni udělají hnízdo u vás doma?

Při svých cestách za čerstvými potravinami a zdravou výživou možná už brzy narazíte na čerstvou šťávu z mladé pšenice. Říká se jí wheatgrass a je to oblíbený nápoj v západní Evropě nebo u protinožců. Teď dorazil i do českých restaurací a domácností. Vypěstovat si mladou pšenku a „stočit“ si z ní panáka totiž můžete i sami doma. Potřebujete jen pořádný mlýnek.

Představte si zahradu, kde není potřeba žádná chemie a nevzniká v ní žádný odpad. Hned pod okny domku rostou bylinky, nedaleko je trávník k lenošení, pro děti skrývá zahrada „bahniště“. Odlehlé kouty zahrady jsou ponechány divočině. Právě takové mohou být složky pěkné přírodní zahrady.

Přišlo jaro a zahrádkáři se sebrali a vyrazili na své záhonky. Kam má ale vyrazit člověk, který nemá záhonků, jen vlastní byt? Může vyrazit k oknu a zřídit si záhonek tam. A ne ledajaký, ale visutý! A pozor, bude to rozhodně trochu jiné zahradničení. Žádné rýpání v hlíně, žádné pletí plevelů. Na rýč a kolečko zapomeňte. Potřeba bude pár PET lahví, nějaké provázky a hadičky a vzduchové čerpadlo. A okno.

Díky chytrým telefonům můžeme být chytřejší i my. Alespoň co se životního prostředí okolo nás týká. S rozvojem aplikací pro mobilní telefony přibývá i těch s environmentální tématikou. Jejich vývoj stejně jako vývoj operačních programů pro tzv. smartphony běží nezadržitelně kupředu. Ekolist přináší jen malou ochutnávku toho, co bylo v této oblasti dosud vynalezeno.

Mýdla, šampony, krémy a v případě dam i šminky se staly součástí našeho každodenního života. Firmy se předhání s uváděním novinek, díky kterým budeme mít pleť zdravější a krásnější, lifestylové časopisy nás zasypávají radami, jak a který krém na co použít. O tom, že značná část kosmetické produkce je testována na zvířatech, se mluví už méně. Přestože evropské státy postupně testování na zvířatech zakazují, zdá se, že kosmetika obsahující složky otestované na zvířatech z regálů jen tak nezmizí. Jedinou možností pro eticky smýšlejícího spotřebitele zatím zůstává certifikace HCS. Díky ní lze v obchodě najít přípravky, jejichž výroba žádnému živému tvoru bolest nezpůsobila.

Bio, organic, biodynamické, autentické, terroirové, naturální… milovník vína má dnes možnost zakoupit svůj oblíbený mok s mnoha různými přívlastky informujícími o ekologicky šetrnějším přístupu vinaře k pěstování révy a zpracování vína. Může si vybírat podle celosvětově uznávaných certifikací i dle označení nijak nekontrolovaných a založených čistě na důvěře mezi producentem a zákazníkem. Výběr je poměrně bohatý (a větší než se zdá: mnoho zahraničních vinařství se již bio certifikací ani příliš nechlubí a považuje ji za něco samozřejmého) a klade čím dál větší nároky na zákazníka, který se v něm snaží zorientovat.

Už je to zase tady. Doba nachlazení, rýmy a plných nosů. Čas kapesníků. Někdo si k zarudlému nosu přikládá látkový kapesník, jiní nedají dopustit na kapesníčky z papíru. Pokud ale oba druhy kapesníků poměříme co do zátěže životního prostředí, pak jasně vyhrává – světe div se – starý dobrý kapesník látkový.

Pokud vyrazíte na nákup biopotravin, rychle zjistíte, že řada nabízených potravin pochází ze zahraničí. A nemusí jít ani o „zboží koloniální“, které zkrátka v naší kotlině český rolník nevypěstuje. Nejrůznější obiloviny nebo luštěniny, které se urodí i v Čechách, pocházejí z řady zemí a to mnohdy velmi vzdálených – Argentiny, Indie, Pákistánu nebo Číny. Na mysl se pak dere otázka, jak moc se dá věřit tomu, že čínské bio je opravdu bio.