Před patnácti lety se zdálo, že pokud se něco nestane, přijde Česko o jednoho z původních pěti hadů, užovku stromovou. Díky tehdy vzniklému občanskému sdružení Zamenis se podařilo jejímu vyhynutí snad zabránit. O užovkách stromových jsme si povídali s členkou sdružení Radkou Musilovou.

Když v lednu 2000 došlo v rumunském Baia Mare k jedné z největších ekologických havárií, nabídla Česká republika pomoc. Mezi experty, kteří jeli přímo na místo, byl i toxikolog Přemysl Soldán.

Možnosti genetických úprav dnes dosáhly takové přesnosti, že brzy budeme umět oživit mamuta nebo se zbavit komárů přenášejících malárii. Zároveň jsme ale nuceni uznat, že nevíme, jak fungují přírodní ekosystémy a neumíme vytvořit žádný, který by fungoval. O tom, do jaké míry tedy máme novými prostředky zasahovat do přírody, jsme si povídali s biologem a etikem Markem Orko Váchou.

Ideální strom ve městě je takový, který nám příliš nestíní výhled, nezabírá parkovací stání, ale poskytuje příjemný stín. Stromy se ale musí se svými kořeny vejít i pod povrch ulic. Musí najít prostor mezi vodovodem, plynovodem, kabely vysokého a nízkého napětí a kanalizací. Je reálně možné, abychom v ulicích měli více stromů, které budou prosperovat? O tom, jak se na stromy dívají projektanti, jsme si povídali s Karlem Křížem, který inženýrské sítě a dopravní infrastrukturu ve městech plánuje.

Odpadní vody po staletí svádíme do řek, potoků a rybníků. A zhruba několik desítek let znečištěnou vodu čistíme, než ji vypustíme zpátky do přírody. Jak dobře dnes umíme vodu vyčistit a jak znečištění ovlivňuje život v řece?

Když s Petrem Maradou stojíte na poli a posloucháte jeho vyprávění, jak vypadá naše zemědělská krajina a jak by vypadat měla, není to jen akademické tlachání od kavárenského stolku. Petr Marada přeměňuje necitlivým přístupem pošramocenou krajinu na něco více funkčního a udržitelného. A taky malebného.

Rozhovor s Petrem Maradou vznikal mezi poli, i při pojídání meruněk, plodů stromů vysázených jako krajinný prvek na původně nekonečném polním lánu. Jsme na katastru obce Šardice. Fotografové lokalitu přezdívají moravské Toskánsko. Pokud tu něco fotí, je to zvlněná krajina a zpravidla také něco z díla Petra Marady.

Když si člověk přečte článek Za silnice kvetoucí! Britové budují kolem asfaltu luční pásy, vytane mu na mysli otázka, proč se něco takového nevyzkoušelo i u nás. Nápad s ozeleněním silnic a dálnic květinovými pásy, které by daly hmyzu prostor k životu a potravu, zní lákavě. Dobrou zprávou je, že podobný projekt u nás také proběhl. Přečtěte si rozhovor s jedním z jeho realizátorů, Vladimírem Hulou z Ústavu ekologie lesa Lesnické a dřevařské fakulty Mendelovy univerzity, o tom, jak si naše motýlí dálnice stojí dnes.

Co nám může o suchu říct antropologie, věda zabývající se člověkem? Například to, že při přemýšlení o suchu přehlížíme důležité části příběhu. Antropoložka Markéta Zandlová, zkoumající sucho na jižní Moravě, tvrdí, že příběh klimatické změny nevyprávíme celý. Zapomínáme mluvit o příčinách klimatické krize a sucha, a zaměřujeme se jen na to, jak se přizpůsobit.

Petr Klimeš studuje poměrně málo probádané mravence z pralesů Nové Guineje a Bornea, jako modelovou skupinu pro výzkum ekologii společenstev, se specializací na mravence žijící v korunách tropických stromů. „Začal jsem tak prvotními otázkami, proč je tolik druhů v původních pralesích, a mnohem méně v lesích, co vyrostou v sukcesi po jejich vykácení. Na to teď díky mému výzkumu známe odpověď, že ani tak nejde o rozmanitost druhů stromů v tropech, ale spíše o rozmanitost hnízdních příležitostí a dostatečné výšky vegetace pro mravence,“ říká Klimeš.

České zemědělství je terčem velké kritiky za to, jakým způsobem zachází s půdou. Často se objevuje volání po více zemědělských hospodářstvích rodinného typu, která by s pozemky hospodařila šetrně a udržitelně, podobně jako je tomu v Rakousku. Je to možné i u nás? Jak vypadá půda, když se na ni podíváme skrze vlastnické a nájemní vztahy? O tom jsme si povídali s jedním ze zakladatelů Nadace Pro půdu Janem Valeškou.