Globální úbytek druhové rozmanitosti, biodiverzity, může být jeden z největších ekologických problémů dneška. Panují dokonce obavy, že lidstvo spustilo šesté masové vymírání druhů. Nicméně nám stále chybí přesná čísla o tom, kde a jak rychle biodiverzita ubývá. Údaje o množství a rozšíření zvířat a rostlin na Zemi jsou kusé, nesetříděné a nevyhodnocené. Chybí nám celkový pohled. O ten se snaží makroekolog Petr Keil, který působí na Fakultě životního prostředí České zemědělské univerzity v Praze, a je čerstvým držitelem prestižního European Research Council (ERC) grantu. Jeho pětiletý projekt má právě přinést celkový obrázek. Chce odpovědět na otázku, co se na světě děje s biodiverzitou.

Lesům města Boží Dar se daří to, co bývá v jiných lesích problém: postupná proměna v druhově pestrý a odolný les. A velkou roli v tom hraje myslivecké hospodaření. Město Boží Dar zrušilo jakákoli privilegia lovu jelenů a motivuje myslivce k tomu, aby prostě lovili. Zároveň nevytváří v lese paseky a těží jen vybrané stromy. Za proměnou stojí hlavně jeden člověk, lesní správce Karel Picura, který má hospodaření v lesích Božího Daru na starosti od roku 1995. Povídali jsme si s ním o tom, jak se les proměňuje v pestřejší, a jestli je možné příklad lesů Božího Daru napodobit i jinde.

Kdysi jich v krajině Poodří byly tisíce. Do dnešní doby se jich zachovalo několik stovek. Řeč je tzv. hlavatých vrbách. Nejde jen o kulturní fenomén, ale také zajímavé téma ochrany přírody. Dutiny hlavatých vrb jsou důležité pro chráněné brouky páchníky hnědé. O hlavatých vrbách jsme si povídali s Ivanem V. Bartošem ze ZO ČSOP Studénka, který se coby arborista podílel na pětiletém projektu LIFE Osmoderma - Ochrana páchníka hnědého v EVL Poodří.

Děti, které chodí do lesních školek, tráví většinu času v přírodě. A pochopitelně venku také jedí. Provozovatelé školek si ale museli nejdřív se státem ujasnit, za jakých podmínek je možné venku jíst, aby to bylo v souladu s hygienickými předpisy. O prošlapávání těchto cestiček jsme si povídali s Terezou Valkounovou, šéfkou Asociace lesních mateřských škol.

Výsypka u lomu Hájek je starou ekologickou zátěží. V šedesátých letech se sem navozilo okolo 3 až 5 tisíc tun chemikálií ze Spolany Neratovice. Vědci z Technické univerzity v Liberci vyvinuli technologické řešení, jak vyčistit vodu, která z výsypky odtéká volně do potoka. Důležitou součástí systému jsou mokřadní rostliny. O unikátním projektu jsme si povídali s Miroslavem Černíkem, ředitelem Ústavu pro nanomateriály, pokročilé technologie a inovace při Technické univerzitě v Liberci.

S lesníkem a pracovníkem České zemědělské univerzity Alešem Erberem jsme si povídali o stromech a lesích podél železnic, silnic a elektrického vedení. Probrali jsme i jeho pohled na vznik Národního parku Křivoklátsko či téma dřevostaveb jako hozené rukavice pro české lesnictví a průmysl.

„Proč jsme to nevěděli dřív? ptají se obyvatelé Ukrajiny, když pochopí, jak nebezpečný azbest je,“ pokračuje Denys Pavlovskij. Ukrajina totiž výrobky z azbestu používala ještě dlouho poté, co se prokázalo, že azbest způsobuje rakovinu a další nemoci. Zákaz výroby azbestu a prodeje nových výrobků se podařilo prosadit teprve loni. O tom, proč to tak dlouho trvalo a proč je to důležité zrovna během války, jsme si povídali s odborníkem UNDP na azbest Denysem Pavlovským.

Ochrana přírody se dá dělat různými způsoby. Česká společnost ornitologická v Česku vykupuje pozemky a zakládá na nich „rezervace“. O tom, jaké jsou výhody a nevýhody tohoto způsobu ochrany přírody jsme si povídali s Břeňkem Michálkem, správcem Ptačího parku Josefovské louky.

Loňský lesní požár v Národním parku České Švýcarsko se zapsal do historie. Plyne z něj nějaké ponaučení pro lesníky? O tématu lesních požárů jsme si povídali s lesním hospodářem a pracovníkem České zemědělské univerzity Alešem Erberem.