Poslední týden v červenci bylo veliké vedro. Ochránci zvířat upozornili, že na hranicích mezi EU a Tureckem uvízl kamion přepravující z Česka 57 zvířat – skotu domácího, s největší pravděpodobností býčků, z nichž přibližně polovina byla překupníkem zvířat nakoupena ve Francii. Zvířata na návěsu stojícího kamionu ve vedru čekala 14 dní. Podle Dity Laury Michaličkové ze Společnosti pro zvířata nejde o dílčí pochybení, ale systémové selhání. Evropská unie podle ní zcela vědomě toleruje dechberoucí utrpení milionů zvířat, která jsou každý rok posílána na dlouhotrvající přepravu a navíc prodávána do zemí mimo Evropskou unii.

Půda. Dává nám úrodu, zadržuje vodu. Je základem naší krajiny. Jsme na ni bytostně závislí, přesto ji ničíme. Zastavujeme si ji rodinnými domy i průmyslovými areály. Necháváme ji odtéct spolu s dešťovou vodou. Na některých místech zemědělci už ani žádnou půdu nemají a ořou třetihorní sediment. Podle Jana Vopravila z Výzkumného ústavu meliorací a ochrany půdy ale ještě není vše ztraceno.

Tara Golshanová pracovala pro britský list Financial Times. Pod kariéristickým ředitelem vydržela jen do doby, než se potkala s charismatickou britskou primatoložkou Jane Goodallovou. Nyní vede pod záštitou Institutu Jane Goodallové vzdělávací program Roots & Shoots. Jeho cílem je podporovat mladé lídry, kteří se starají o blaho lidí, zvířat a přírody. Program Roots & Shoots se nyní otevírá i v Česku.

Pokud bude mít imunitní systém málo energie, nebude schopen efektivně bojovat proti infekcím. To dává smysl. Ale když ho naopak zaplavíme energií? Paradoxně tím můžeme začít sytit patogen, který se stane nebezpečnější. Takové jsou výsledky týmu Laboratoře molekulární integrativní fyziologie drozofily Jihočeské univerzity, o kterých si s námi povídal její vedoucí, biolog Tomáš Doležal.

Není to nic příjemného, odstraňovat psím či kočičím miláčkům šedé kuličky nacucaných klíšťat. A každý asi hned myslí na to, jak se té potvory co nejrychleji zbavit. Markéta Nováková z Biologického ústavu Masarykovy univerzity přesně taková pěkně nasátá klíšťata potřebuje pro svou práci.

Když si soudní lékař neví rady s určením doby úmrtí, zavolá Haně Šulákové do Kriminalistického ústavu. Ta vezme svůj výjezdový kufřík a vydá se na místo činu. Ročně jí pod rukama projde 20-30 těl, ze kterých odebere vzorky hmyzu a v laboratoři je uměle dochová. S přesností dnů dokáže určit, kdy se hmyz na tělo dostal. Svou práci forenzní entomoložky vykonává v Česku jediná. Ačkoliv její práce není příliš veselá, humor Haně Šulákové rozhodně nechybí.

Města skrývají jedno velké bohatství – vnitrobloky. Ale 80 % jich je však opuštěných. Málokdo totiž ví, že sny o zahrádkaření a rodinné pohodě mohou realizovat přímo pod svým oknem. Spolek Bieno stojí za opravou čtyř pražských vnitrobloků v ulici Viklefova, U Smaltovny, Kubelíkova a Korunní. Michal Křivohlávek a Barbora Týcová mně ujistili, že investice do vnitrobloku je sice běh na dlouho trať, ale stojí za to.

Lesní mateřské školky jsou u nás docela nový fenomén. A jen co vznikly a trochu se usadily, už jim hrozilo, že zaniknou. O tom, proč to skončilo dobře, pro koho lesní mateřské školky jsou a co dětem přinášejí jsme si povídali s Terezou Valkounovou, šéfkou Asociace lesních mateřských škol.

Angličan Robert McBride je známý jako lovec stromů, průvodce, spisovatel, přednášející, fotograf a také ambasador za ochranu starých památných stromů. Cestuje po Evropě a navštěvuje stromy, které zápasí o titul Evropský strom roku 2018. Na začátku února se přijel podívat i na českého zástupce v soutěži, kvasický ořešák.

Děti tráví venku čím dál méně času. Dnes jsou to průměrně dvě hodiny denně. Mnozí lidé si myslí, že děti tím ztrácejí vztah k přírodě. Podle Petra Daniše, ředitele vzdělávacího centra Tereza a jednoho ze zakladatelů projektu Učíme se venku, však pouze čekají na probuzení tohoto vztahu. Jedním ze způsobů je začít vyučovat školní předměty v přírodě. O tom, jak se projektu daří, se dozvíte od tohoto čtyřnásobného tatínka, který své děti také učí venku.