https://ekolist.cz/cz/publicistika/rozhovory/vzrostle-stromy-potrebuji-zalevat.a-potrebuji-zalevat-spravne-rika-muz-ktery-pro-ne-vymyslel-specialni-vaky
zprávy o přírodě, životním prostředí a ekologii
Přihlášení

Vzrostlé stromy potřebují zalévat. A potřebují zalévat správně, říká muž, který pro ně vymyslel speciální vaky

13.3.2023 05:52 | PRAHA (Ekolist.cz)
Takto je to z pohledu stromů špatně.
Takto je to z pohledu stromů špatně.
Vzrostlým stromům ve městech bychom mohli poměrně snadno pomoci tím, že je zalijeme, tvrdí Martin Tušer, který spolu s manželkou vymyslel zavlažovací vaky pro velké stromy a metodu jejich použití. Povídali jsme si s ním o tom, proč velké stromy zalévat, a jak to dělat, abychom stromům zálivkou na špatném místě spíše neškodili.
 
V Salt Lake City v USA vyvrátil vítr v roce 2020 tisíce vzrostlých stromů. Co se tam tehdy stalo?

Začaly se zavlažovat trávníky.

Americké Salt Lake City je pouštní město, kde se všechno zelené musí zalévat. Vyvrácené stromy byly staré 150–200 let. Kdysi je pravděpodobně zalévali způsobem, který více odpovídal přírodním poměrům, to znamená méně často a větším množstvím vody.

Video zachycuje bouři v Utahu. Na některých záběrech je názorně vidět, jak vítr vyvrací vzrostlé stromy.

Jenže v 70., 80. letech a zejména v poslední době se začala rozšiřovat pravidelná závlaha trávníků. Trávník se postřikuje každý den relativně malým množstvím vody, která pronikne 0,5–1 cm do půdy, popřípadě je všechna vstřebána travinou přes povrch listů a zbytek se odpaří.

Stromy dostávaly pravidelně malou dávku vody z povrchu, což je přimělo k mělkému kořenění. Kořenový systém stromu je totiž velmi dynamický a dokáže se poměrně rychle měnit. Strom přestal natahovat kořeny do hloubky, protože odtamtud nepotřeboval sát vodu. A prostě je přestěhoval z hloubky k povrchu, a ještě k tomu zmenšil celkovou plochu kořenového systému.

Strom tedy přestane vytvářet kořeny tam, kde je nepotřebuje?

Investice do kořenového systému je pro strom velká námaha. Znamená to dát spoustu energie do růstu pletiv, do mykorhizy. Stromy reagují na prostředí: když vnímají, že vody je neustále tak akorát, přestanou investovat do tvorby kořenového systému. Naopak ho zmenšují.

Kořenové vlášení, které se podílí na vstřebávání živin a vody, se v podstatě neustále mění, jeho životnost je v cca 95% méně než jeden rok. Roste na místech, kde je přítomnost vody a živin. Z toho plyne, že kořenový systém se může velmi rychle přestěhovat. A stěhuje se tam, kde jsou živiny a voda.

Pokud strom zaléváte pod korunou, až ke kmeni, protože tam postřikovací závlaha dostříkne, je kořenový systém deformovaný, mělký.

A když se do stromů v Salt Lake City opřel vítr, který nebyl malý, tak se pochopitelně vyvrátily. Mám zprávy od místní pobočky ISA Arbor, že mělké kořenění pozorovali na všech stromech, které byly pod závlahou. Zavlažování trávníků je v přímém rozporu s fyziologií stromu.

Tyto informace mi nyní potvrdilo několik dalších expertů, zejména z různých částí USA, ale je nasnadě, že stromy fungují v principu stejně po celém světě.

Ing. Martin Tušer vystudoval ekonomii a informační systémy. Od roku 2004 podniká se svou ženou v oblasti marketingu, vydavatelství, krajinářství a péče o stromy. Jedním z posledních příspěvků je sada nástrojů a způsob zalévání vzrostlých, zejména velkých stromů ve městech pod názvem TREEIB.
Ing. Martin Tušer vystudoval ekonomii a informační systémy. Od roku 2004 podniká se svou ženou v oblasti marketingu, vydavatelství, krajinářství a péče o stromy. Jedním z posledních příspěvků je sada nástrojů a způsob zalévání vzrostlých, zejména velkých stromů ve městech pod názvem TREEIB.
Zdroj | Archiv Martina Tušera

Co je tedy správně?

Pokud máte automatickou závlahu, měly by stromy mít svůj specifický okruh. A trávník by neměl být zalévaný až ke kmeni stromu, ale maximálně k okapové hranici koruny, ideálně k dvojnásobku průmětu koruny od kmene.

Stromy by se měly zalévat na hranici kořenového systému. Ten je často daleko větší než koruna stromu, ale hranice koruny nám může být nápomocná pro odhad místa, kam stromu vodu poslat. Pokud v oblasti kořenového systému proběhly např. výkopové práce, strom by se měl zalévat tam, kde k poškození kořenů došlo, a postupně posouvat, cca o metr za rok, aby došlo k narovnání nepřirozeného tvaru kořenů.

Co se stane, když se vzrostlý strom zalévá u kmene? Strom sice pravděpodobně poroste, pravděpodobně bude střednědobně vitální, protože bude mít dostatek živin a vody, ale zároveň nebude mít dostatečně široký kořenový systém, ten se bude naopak zmenšovat. Bude mít problém se stabilitou. A také nastane problém s tím, co se stane, když se přestane zavlažovat. Celkově dojde k plýtvání vodou, protože u kmene jsou zejména kořeny stabilizační, nikoliv kořenové vlášení, které je soustředěno zejména u okapové linie koruny a dále. Dále je zde reálné nebezpečí poškození kmene a kořenových náběhů houbovými chorobami, což má v dlouhodobém horizontu fatální následky pro strom.

Novodobý zabiják stromů. Zavlažovací vaky pro nově vysazené stromy jsou nevhodně instalované na kmeny 20-30letých stromů. Problém je i nevhodně vysoká vrstva mulče sahajícího až ke kmeni, která, mimo jiné, může působit vznik květináčového efektu.
Novodobý zabiják stromů. Zavlažovací vaky pro nově vysazené stromy jsou nevhodně instalované na kmeny 20-30letých stromů. Problém je i nevhodně vysoká vrstva mulče sahajícího až ke kmeni, která, mimo jiné, může působit vznik květináčového efektu.
Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora
Zdroj | Martin Tušer

Důležité také je, že nově vysazený strom, který samozřejmě zaléváme minimálně v prvním roce ke kmeni, by se neměl zalévat častěji než jednou za týden. Spíš jednou za 14 dní. Proč?

Když je v půdě přítomná voda ve velkém množství, není v ní přítomný půdní vzduch. V půdě jsou póry, kde je, zjednodušeně řečeno, místo buď pro vodu, nebo pro kyslík. Jakmile roste obsah vlhkosti v půdě, klesá objem vzduchu, zejména kyslíku. A kořeny potřebují obojí.

Je tedy důležité, aby substrát vyschl. Jinak stromy utopíme. A symptomy toho jsou úplně stejné, jako když strom usychá. Různé druhy dřevin mají samozřejmě různou odolnost proti zatopení.

A to se podle vás děje? Topíme stromy?

Když města začala kupovat malé zavlažovací vaky k nově vysazeným stromům, občané si začali stěžovat, že jsou vaky pořád prázdné. Města sice postupovala podle odborného doporučení a zalévala stromy jednou za týden až jednou za čtrnáct dní, ale na základě stížností občanů se vaky začaly plnit častěji a stromy se začaly dusit. Plnit vaky vodou každý den je prostě kontraproduktivní.

Takže stromy zalévat maximálně jednou týdně – plnit vak nebo zalévat pomocí závlahové mísy.

A do jakého věku stromu nebo objemu kmene může být vak u kmene stromu?

Moje doporučení je jenom jednu sezónu. Ale musí tam být od jara až do pozdního podzimu.

Pak je lepší přesunout vak ke stabilizačním kůlům, pokud je k nim strom kotvený. Ideální by bylo, aby vak byl jeden týden u jednoho kůlu a druhý u druhého kůlu. A tak by se to mělo dělat zhruba další 2–3 sezóny. Pak už je na místě přesunout vaky dále od kmene stromu, pod okraj koruny.

Ale je obtížné to říct obecně. Závlaha stromu po výsadbě je dána dobou tzv. povýsadbového šoku, který je definován výpěstkem a stanovištěm. Obecně jsou to většinou 3 roky, ale může to být i 5 let, a jsou i případy, kdy se výsadby musí zalévat pořád.

Lepší provedení závlahy vzrostlých stromů zavlažovacími vaky pro nově vysazené stromy. Vaky jsou umístěny u stabilizačních kůlů. Kromě vysokých nákladů je nevýhodou příliš časté plnění.
Lepší provedení závlahy vzrostlých stromů zavlažovacími vaky pro nově vysazené stromy. Vaky jsou umístěny u stabilizačních kůlů. Kromě vysokých nákladů je nevýhodou příliš časté plnění.
Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora
Zdroj | Martin Tušer

V poslední době se objevily na trhu také zavlažovací lemy pro nově vysazené stromy, o kterých je komunikováno, že jsou lepší náhradou zavlažovacích vaků. S tím ale naprosto nesouhlasím. Jsou sice snazší na obsluhu, ale z hlediska využití vody stromem jsou daleko méně efektivní, voda, zejména na propustnějších substrátech, velmi rychle proteče do spodních vrstev půdy bez využití stromem. Naopak kapková závlaha, např. pomocí zavlažovacího vaku představuje optimální kompromis mezi náročností obsluhy a napodobením přirozených procesů.

Takže trávník pod korunou stromu by se neměl zavlažovat vůbec?

Ano, to by bylo ideální. Proto ani pocitově nemám rád, když se pod stromy sází trvalky, které potřebují závlahu.

Jak se tedy mají zalévat velké stromy?

Když jsme se na to kdysi ptali zahradníků, dostávali jsme odpověď, že velké stromy se nezalévají. Že to ani nejde. Ale postupně, jak jsme to odborné veřejnosti vysvětlovali, pochopili naši logiku. Když jsme loni v září vystavovali na nejprestižnější arboristické konference na světě, kterou ISA Arbor pořádala ve švédském Malmö, v naší filozofii závlahy vzrostlých stromů nás podpořili odborníci z celého světa. Od Japonska po Havaj. Neprodáváme totiž kus plastu, ale metodologii a dlouhodobou perspektivu pro vzrostlé stromy. A to mezi odbornou veřejností velmi rezonuje, zejména tak poslední dva roky, a přesvědčení, že musíme zachovat velké stromy a podpořit je, sílí. Jen si lidé, kteří se stromy zabývají, nevědí rady, jak o tom přesvědčit veřejnost, představitele veřejné správy a nebo také např. projektanty. Ale rychle se to mění.

Velké stromy, pokud je potřeba je zalít, by se měly zalévat velkým množstvím vody, aby pronikla do hloubky. Potřebujeme provlhčit zhruba 60 cm půdy.

Poznat, jestli vzrostlý strom potřebuje zalít, ale není vůbec jednoduché. Pro zjištění nedostatku vláhy ve stromech jsou ideálním pomocníkem přístrojové metody, protože když už strom začne žloutnout, je mnohdy pozdě. Důležitá je proaktivita, kdy, pokud vidím v určitém období pokles srážek nebo nedostatek sněhu přes zimu, dodám vodu, a tak strom připravím dopředu. A zdaleka nejde o pojem sucha, který by měl dát pokyn k závlaze stromu. V diskuzích v odborných kruzích jsme se v posledních měsících shodli, že jde spíše o relativní pokles srážkové aktivity oproti dlouhodobému průměru v daném období a místě. To ukazují např. zkušenosti z přístavních měst Skandinávie jako je Oslo, Malmö nebo Kodaň. Správci zeleně z těchto měst, která by ze své podstaty umístění u oceánu měla mít velmi vlhké mikroklima, mi potvrdili, že v loňském roce ztráceli mnoho velkých stromů z důvodu sucha a také horka, jde to ruku v ruce. Jejich kolegové z Amsterodamu, kteří se snaží zachránit slavné jilmy před grafiózou, mi zase řekli, že Amsterodam ztrácí více stromů z důvodu poklesu spodní vody a nerovnoměrné distribuce menšího objemu srážek, než z důvodu napadení tolik obávanou grafiózou.

Takto nikdy vzrostlý strom nezalévejte!
Takto nikdy vzrostlý strom nezalévejte!
Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora
Zdroj | Martin Tušer

Vzrostlé stromy doporučujeme zalévat čtyřikrát až pětkrát do roka. Na správném místě, ve správný čas a správným množstvím vody.

Kdy je tedy správný čas zalévat stromy?

Překvapivě jindy, než si lidi myslí.

Hádám, že lidi by intuitivně zalévali stromy, když je horko a sucho. To je tedy špatně?

Nemá to za mě takovou prioritu, jak by se přirozeně mohlo zdát, zejména pokud se snažíme maximalizovat ekosystémové služby stromu.

Uvedu to naším příběhem. My jsme se s manželkou nejdřív snažili zachránit naše stromy na zahradě. Máme asi hektarovou zahradu a na ní 10 vzrostlých stromů ve věku 30 až 90 let. A ty nám začaly v letech 2016 a 2017 schnout, resp. se na nich začaly projevovat symptomy silného stresu ze sucha. Navíc jsem vysadil stromy nové a ony nerostly. A tak jsme se snažili stromy zachránit.

Evoluce našeho myšlení byla nejdříve pouze zachránit stromy. Postupně se to posunulo k podpoře jejich vitality, následně se k tomu přidal cíl nezničit jejich stabilitu, aby nespadly, a nyní jsme v nejvyšší myslitelné úrovni, bezpečné maximalizaci ekosystémových služeb až na hranici danou stanovištěm a taxonem stromu.

Pro naše myšlení byl zásadní poznatek, že kořeny neslouží jenom k sání vody a zásobování rostliny. V kořenovém vlášení se skladují přes zimu živiny. A kořeny stromu rostou na rozdíl od listů nejenom na jaře, ale i na podzim.

Strom si prostřednictvím fotosyntézy vyrábí v listech takzvané asimiláty. Jsou to většinou škroby, živiny, které strom potřebuje ke svému rozvoji. Ale protože na podzim listy ani výhony už nerostou, tak je strom posílá do kořenového systému, a kořenový systém roste, do té doby, než teplota substrátu poklesne dlouhodobě pod cca 6°C. A roste zejména ve formě kořenového vlášení. Čím líp se stromu daří, zhruba od srpna dál, tím víc živin uloží do kořenového systému.

A pokud nemá vodu, nemůže ukládat.

A naším cílem je, aby narostlo maximum kořenového vlášení do podzimu, a to přežilo zimu. A to je možné za podmínky, že strom má určité procento vlhkosti. Pokud strom vodu nemá, kořenové vlášení zanikne. To, co strom pracně vybudoval, je ztraceno.

Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora
Zdroj | Martin Tušer

Znamená to, že pro strom je kritické mít dostatek vody i na podzim, nebo na podzim a v zimě, nebo hlavně v zimě?

Strom potřebuje mít vodu v několika kritických obdobích. A jedním z nich je podzim, a to zhruba do teploty substrátu 5–6 °C. Do té doby rostou kořeny. A díky nim má strom zásobu energie na zimu.

Zima zásadní pravděpodobně není. Alespoň ani já, ani např. pracovníci z Mendelovy univerzity v Brně, nenašli žádné vědecké důkazy, které by závlahu stromů v zimě odůvodnily, přestože se to uvádí v ovocnářských radách.

Pokud je zima normální, hlína má pod 5 °C, nic se neděje a strom je v klidovém stavu.

Jakmile na jaře začne teplota substrátu stoupat, strom se začne probouzet – a jde to odspodu, od kořenového vlášení. Může to být v březnu nebo i v únoru, když ještě nejsou narašené listy. A strom potřebuje rozpustit asimiláty, které má v kořenovém vlášení, a potřebuje je ve formě roztoku poslat nahoru. A aby tenhle roztok mohl udělat, potřebuje vodu.

Takže podle mě druhá kritická doba závlahy je na jaře, kdy teplota substrátu stoupne na 6 °C a ještě nejsou listy. Když se nám to podaří a je to v ten správný čas, maximalizujeme růst. Proto jsou problémem současná suchá jara, kdy vlastně jaro není a zima přejde rovnou do léta. To přechodové období je velmi rychlé, mnoho vody se odpaří do atmosféry vlivem vysokých teplot. Aniž bychom to pozorovali, stromy jsou pod obrovským stresem, který se projeví později. Obrovský vliv má na to i vítr, který je vysavačem vlhkosti z listů. Je to jako s vlasy, když použijete fén. My potřebujeme opak, a to, aby voda byla přítomna v prostředí stromu a v něm co nejdelší dobu.

To jsou tedy zatím dvě zálivky ročně. Zmínil jste čtyři. Kdy jsou další?

Další zálivka je potřeba ve vrcholu růstu, v květnu nebo v červnu. Tedy v případě, že nám extrémně neprší. Pro strom má význam déšť 30–50 mm za tři dny. To je zálivka stromu.

A čtvrtým obdobím je, když je v létě horko a dlouho neprší. Zálivkou ale nikdy nemůžeme nahradit všechnu vodu, kterou strom potřebuje a není to ani našim cílem.

Když si představíte osmdesátiletou lípu v přirozeném růstu, tak pro ni není problém evapotranspirací nasát a odpařit 400 – 600 litrů vody za den. To my s vakem na 1500 litrů vody nejsme schopni nikdy nahradit. Naším cílem je stromu v tom správném čase pomoct.

Kolik vody je adekvátní zálivková podpora stromu za rok?

Na středně velký strom je jedna závlahová dávka zhruba 6 kubíků vody. Doporučení je desetinásobek odhadovaného objemu vody, kterou denně strom odpaří pomocí evapotranspirace. Běžná bříza menšího vzrůstu by měla dostat 4 kubíky vody za jednu zálivku.

Bříza je zajímavý případ, protože na ní je efekt závlahy vidět hned. Listy se postaví a ztmavnou. Na jehličnanech je efekt zálivek vidět většinou až za rok. Velké stromy celkově reagují s velkým zpožděním, jak na stres, tak na jeho zmírnění. Hovoříme o období několika let, kdy se se stromem zdánlivě nic neděje, a ten najednou uschne. A způsobí to například stres ze stavební činnosti před pěti lety.

Za to, že takhle strom podpořím, získám co?

Maximalizaci ekosystémových služeb a zachování stromu. Primárně zachování stromu s dlouhodobou perspektivou, to že o něj nepřijdu. Ať již přímo z důvodu nedostatku vody, nebo druhotným napadením škodlivými organizmy.

Jako bonus budeme mít krásný strom, který má více listí, takže poskytne více stínu a utlumí více hlukových vln. Protože má větší listovou plochu, tak může odpařit více vody, pokud ji má k dispozici a tím více ochladí prostor v bezprostředním okolí.

Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora
Zdroj | Martin Tušer

Takže získám vitální strom, který přirůstá v koruně…

… i na kmeni, to záleží na druhu…

… a tím vlastně vypařuje vodu, čímž ochlazuje vzduch kolem sebe.

Ano. Ale to není všechno.

Nikde sice není přesný výčet ekosystémových služeb, ale téměř všechny jsou závislé na maximálním růstu dřeviny. Když osmdesátiletý dub v parku přiroste na kmeni o 1–2 mm, tak sekvestruje za rok 250 kg CO2 ekvivalentu. Když přiroste o 4 mm, sekvestruje už třeba tunu CO2. Tloušťka letokruhu stromu vlastně ukazuje množství produkovaných ekosystémových služeb. To je jeden velice konkrétní efekt, který potřebujeme.

Když v létě při kropení ulic vylijeme vodu, odebere z ulice část tepelné energie. To samé je schopný udělat strom, ale v delším časovém období, což je pro obyvatele výhodnější.

Navíc když správně zaliju strom, mám naději, že se v půdě obnoví hydraulický pohyb. V půdě totiž funguje výměna vody do stran, dolů, ale i zezdola nahoru. Když naprší, tak jde voda dolů, a když póry začínají vysychat, tak je voda vytahována nahoru. Když je ale moc velké sucho, póry se zhroutí a hydraulický pohyb nahoru se zastaví. Takže strom, když potřebuje víc vody, nemá šanci ji z půdy dostat.

Vy o sobě říkáte, že jste člověk mimo obor. Jak přesvědčíte odborníky a čtenáře, aby vám věřili?

Moje superschopnost je dávat chytrým lidem hloupé otázky. A z odpovědí na ně syntetizovat závěry, které zpětně ověříme a pak aplikujeme v praxi pomocí testování a studií. Výsledky pak přesvědčí odbornou veřejnost i laiky. Tak jsem přistupoval i k významu a zalévání stromů. Dnes naši metodu testují např. výzkumné ústavy v Bavorsku, začínáme ve Velké Británii nebo na Mendelově univerzitě. Od léta 2022 naši metodu závlahy testují i firmy. Naší chloubou je např. spolupráce s Davey Research Institute v USA. Na konferenci ve Švédsku mě pozvali na pět konferencí, abych prezentoval naši metodu a její výsledky. A např. moje prezentace pro britskou Arboriculture Association byla přeložena i do japonštiny pro Tokyo University of Agriculture and Technology. Stále se setkáváme s tím, že lidé netuší, jak správně velký strom zalévat a jsou šokováni, když vidí, co se se stromy při špatné zálivce může stát.

Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora
Zdroj | Martin Tušer

Lidé si myslí, že když pokácí strom, nahradí ho vysazením nového. Tak to ale není. Já jsem se pokoušel zjistit, kolik nových stromů musím vysadit, abych nahradil jeden velký. Ptal jsem se na českých univerzitách, na Ústavu pro výzkum globální změny, na MŽP, na Evropské agentuře pro životní prostředí. Nikdo mi neodpověděl, protože svým způsobem je to otázka pod úroveň vědce, a nikdo to neřeší. A to je podle mě špatně.

Až jsem konečně dostal odpověď od profesora Moomawa z Tufts University v USA, který stál u celého dalšího mého myšlenkového pochodu. Je to mimochodem nositel Nobelovy ceny, vedl pět kol panelů IPCC. A pan Moomaw mě propojil s Bobem Leverettem, který exklusivně pro nás vypracoval na naši otázku odpověď.

Kolik nových stromů tedy nahradí jeden vzrostlý?

Jako modelový strom jsme vzali reálný dub rostoucí v Massachusetts, který má cca 100 let a 30 metrů na výšku a 1,3 metrů v průměru kmene, a zkoumali, kolik ho z hlediska uskladněného uhlíku nahradí stromů. A došli jsme k počtu 3000. Potřebujeme 3000 mladých sedmiletých stromů, které vysázíme ve městech, abychom nahradili množství uhlíku, které skladuje jeden starý rozložitý dub.

Pokud velký strom navíc spálíte, musíte počet nově vysazených stromů zdvojnásobit, protože v něm vázaný uhlík jste uvolnila do atmosféry. Tak to jste na 6000 stromech. Pokud započítáte mortalitu těch stromů, tak jste třeba na 10 000 stromech, které byste z hlediska skladování uhlíku potřebovala vysadit, abyste nahradila vzrostlý dub.

Ale na 10 000 stromů nemáte místo.

Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora
Zdroj | Martin Tušer

Takže se dá říct, že pokud pokácíme vzrostlý strom ve městě, reálně ho nikdy nenahradíme…

Ano.

Druhý problém je ten, že v tom příkladu výše není započítána uhlíková stopa sběru semen, vypěstování, výsadby a povýsadbové péče.

Před pár měsíci se ke mně dostala studie, kde zkoumali, za jak dlouho po výsadbě se strom stane uhlíkově neutrální. Ukázalo se, že je to v průměru za 26–33 let, záleželo hodně na schématu péče. Ta studie byla dělaná v Chicagu, a stromy tam dováželi ze školky vzdálené 80 km. U nás není problém dovézt stromy z Itálie. Tím je uhlíková stopa nezměrně vyšší a strom uhlíkové neutrality dosáhne např. po 50 letech od výsadby. Těch 50 let se ale velmi pravděpodobně nedožije. To demonstruje, že z hlediska snižování obsahu CO2 v atmosféře výsadbou nových stromů spíše škodíme.

Moomaw s Leverettem a jejich týmem změřili 600 000 stromů. A zjistili, že průměrně 43 % uhlíku uloženého v lese je ve 3 % stromů. V těch největších. Bob Leverett říká: „Nikdo si nedokáže představit, jak extrémně výkonný v sekvestraci a skladování uhlíku je velký strom oproti tomu menšímu.“

A na základě tohoto jsem si poskládal celou skládačku a zjistil jsem, že než adaptujeme energetiku, než nastartujeme nízkouhlíkovou ekonomiku, musíme za každou cenu zachovat stávající vzrostlé stromy.

Takže říkáte, že udržení vzrostlých stromů je první důležitý krok pro ochranu klimatu?

My nemůžeme mít jedno řešení na klimatickou změnu. A já, přestože věřím na technologie carbon capture (CCS), tedy technické odstranění CO2 z atmosféry, vám řeknu jeden šokující příběh. V květnu 2022 oznámil guvernér Colorada s velkou pompou, že bude vybudováno jedno z největších zařízení na technické odstraňování CO2 z atmosféry (projekt Yuma Ethanol s Carbon America). Že bude hotové za 2–3 roky, bude stát 100 milionů dolarů a jeho kapacita bude asi 350 000 tun CO2 ročně.

A 350 000 tun CO2 je kapacita, kterou váže 400 000 dobře rostoucích stromů. To je inventář středního amerického města. My tady zadarmo máme něco, co nemusíme stavět. A kromě toho, že sekvestrujeme 350 000 tun CO2, tak budeme mít ještě další miliardy v dalších ekosystémových službách. A za 100 milionů dolarů by se stromy daly skvěle podpořit, aby rostly dobře.

Nejsem proti sázení nových stromů, ani proti technickým opatřením v rámci zachytávání CO2, ale vzrostlé stromy jsou velká příležitost, kterou v potýkání se s klimatickou změnou máme. I výpočty IPCC počítají s tím, že je zachována stávající zelená infrastruktura a její kapacita se nebude zmenšovat.

Zavlažovací vak pro závlahu vzrostlých stromů na okapové linii nebo za ní. Do vaku se vejde 1500 litrů. Na snímku zavlažovaný strom v Písku.
Zavlažovací vak pro závlahu vzrostlých stromů na okapové linii nebo za ní. Do vaku se vejde 1500 litrů. Na snímku zavlažovaný strom v Písku.
Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora
Zdroj | Martin Tušer

Pokud chcete vypěstovat nový strom ve městě, bude to stát třeba čtvrt milionu korun, protože většinou musíte udělat strukturní substrát, prokořenitelné buňky apod. Není lepší udržet si ty stávající stromy, které jsou navíc mnohem výkonnější v tom, co od nich chceme?

Použití vaků položených pod korunou stromu si dokážu představit v parku, kde je volný prostor. Co ale dělat ve městech, kde je okolo stromu malá výkopová jáma a pod korunou je zadlážděný prostor nebo asfalt?

K tomu mám potřebu říct, že mým cílem je změnit myšlení politiků a úředníků tak, aby každý strom, hlavně ten vzrostlý, byl ve městě brán jako kritický nástroj k mitigaci klimatické změny a adaptaci na ni. Bez stromů nepřežijeme.

A významu stromů pro nás by měla odpovídat i technologie jejich výsadby. Měly by mít velký prokořenitelný prostor. Jinak sázíme stromy na 20 let. A to je ale naprosto kontraproduktivní.

Pokud už máme případ, kdy strom roste v zadlážděném prostoru, není možné, aby kořeny zůstaly ve výkopové jámě 1,5 m x 1,5 m. Kořeny si najdou cestu a přijímají vodu a živiny i odjinud. Nejčastěji jsou v podloží i na povrchu zpevněných ploch nějaké praskliny, přes které teče voda, a strom si ji odtamtud sbírá.

Strom ve městě má nad tím svým rabátkem korunu, takže tam žádná dešťová voda nespadne, může tam maximálně dotéct z chodníku. Jinak se stane to, že voda buď steče do kanálu, nebo se vsákne přes dlažbu a pak se dostává ke kořenům.

Dnes už máme vaky, které jsou i pro zadlážděné plochy, které vytečou i na dlažbě a simulují přirozený déšť v místě, kde jsou koncové kořínky.

Jak dlouho voda z vaku vytéká?

Vaky by na jednom místě měly být co nejkratší dobu, aby se maximálně využila investice do celého procesu. Velký vak vytéká 8–12 hodin. A okamžitě potom ho můžete přesunout k dalšímu stromu a znovu naplnit.

Náš vak TREEIB® City je konstruovaný tak, aby vytekl na trávě i na chodníku. Čím je ten povrch hladší, tím to vytéká déle. Na zámkové dlažbě vyteče za 24 hodin.

Dělali jsme i pokusy s tím, jak stromy zalít ručně. Problém je v tom, že než zalijete velký strom, trvá vám to půl dne. A to v dnešní době není přijatelné.

Instalace zavlažovacích vaků je snadná. Na snímku příprava závlahy pro strom v Košicích.
Instalace zavlažovacích vaků je snadná. Na snímku příprava závlahy pro strom v Košicích.
Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora
Zdroj | Martin Tušer

Nepoškodí vak někdo?

Bezpečnost pro nás byla jedním z hlavních aspektů vývoje. Vak má několik úrovní zabezpečení. Zatím se nestalo, že by se nějaký ztratil nebo poškodil, a to je jich každý den v provozu po celém světě relativně dost. A pokud by se to stalo, dá se opravit. Třeba kdyby ho někdo poškodil křovinořezem. Dá se potisknout. Město Norimberk teď má projekt, kdy prodává firmám místo na vacích, které ještě nejsou vyrobené. My jim na to dáme reklamu. Město bude mít vaky zadarmo a firmy budou mít reklamu.

Celé je to připravené na to, že firmy pořídí městu vaky, město bude používat vaky na základě inventarizace, a může vaky půjčovat i svým obyvatelům, protože spousta zeleně je i v soukromých zahradách.

Nám se krátí čas. Každý den, kdy jsou stromy pod stresem, který se navíc kumuluje, každý den, který ztratíme, je nesmírně cenný. A čím víc budeme atmosféru dostávat do nerovnováhy, tím víc práce nám dá zachránit strom.

Zachovat vzrostlý strom před domem je pro mě mise číslo 1.


reklama

Líbí se vám rozhovor? Přispějte nám na další. Chcete číst rovnou? Najděte si proklik, který vás pustí dál.

 
Chci číst dále, daruji později  Pro zobrazení článku se prosím přihlašte
foto - Kováříková Zdeňka
Zdeňka Kováříková
Autorka je redaktorkou Ekolistu.cz.

Online diskuse

Redakce Ekolistu vítá čtenářské názory, komentáře a postřehy. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se ale zároveň zavazujete dodržovat pravidla diskuse. V případě porušení si redakce vyhrazuje právo smazat diskusní příspěvěk
Všechny komentáře (4)
Do diskuze se můžete zapojit po přihlášení

Zapomněli jste heslo? Změňte si je.
Přihlásit se mohou jen ti, kteří se již zaregistrovali.

Jaroslav Řezáč

23.3.2023 08:25
stromy v rozpálené krajině potřebují zalévat, nic samo o sobě je nestíní minimálně v prvních letech. Zemědělci se většinou starají akorát o kšefty, podle toho ta krajina vypadá, vydrancovaně.
Odpovědět
pp

pavel peregrin

23.3.2023 15:38 Reaguje na Jaroslav Řezáč
Můžete mi říct, z jakého důvodu by se zemědělci měli starat o stromy, které nesázeli? Nepletete si trochu účel zemědělství?
Odpovědět
Anyr

Anyr

24.3.2023 10:17 Reaguje na pavel peregrin
Hmhm, tak proč by se měli (nejen) zemědělci starat o stromy, které nesázeli... a když tedy pominu globální přínos, a budu pracovat jen s lokálním/"střednělokálním"...
Stromy zlepšují mikroklima, pomáhají udržet v půdě vláhu, brání erozi, poskytují životní prostor různým druhům zvířat, od hmyzu po ptáky (význam hmyzu a dravců pro zemdědělce ti snad vysvětlovat nemusím), poskytují alespoň nějaký chvilkový zástin (půdě, živočichům, lidem, rosltinám), jejich opad poskytuje alespoň nějakou biomasu... hm, taky jsou krásné, díky nim máme co dýchat, čistí vzduch, ä čím víc jich je, tím pro zemědělce celého světa v dnešní době lépe.

Stromu je celkem u zádele, "čí je" nebo "kdo ho sázel", protože není ničí a za výsadbu nemůže. Stejně jako ničí není půda, jen ji někteří lidé dočasně spravují (jak moc dobře nebo blbě, to je případ od případu).
Příroda nezná hranic, a "cizí" strom je úplně stejně důležitý jako "můj" strom, "cizí" pole jako "mé" pole.
Zdravá příroda je nejvyšší obecný zájem, na kterém stojí život bankéře z Wall Street, stejně jako život Páji z ekolistu. Když se budeš starat hlavně o své, a kašlat na cizí, tak vsaď boty, že jednou budeš úplně stejně v pytli, jako každý další, a zvláště pak jako zemědělec, který je přímo závislý na co nejzdravější přírodě, a na tom, aby její procesy šlapaly co nejlépe = nejpřirozeněji.
A to, že "strom v Krkonoších ovlivňuje pole u Brna", snad psát nemusím.

Tož to bychom měli, borče. Teď padej k sousedům a šup zalévat (koukám z okna a pěkně u nás prší, takže trochu úsměvné to psát teď, ale snad víš, jak to myslím :D).
Odpovědět
PJ

Pavel Jeřábek

2.4.2023 01:01
Těm zalévacím vakům moc nefandím, pokud jsou uvázány u kmene stromu. Možná prvních dva tři roky, než se stromek ujme.
Mám za to, že lepší pro strom je, aby zalévací vak byl na okraji kořenového systému, a postupně s růstem stromu se posouval dál od kmene, aby se kořenový systém "natahoval" za vodou.
Respektive - nemusí to být vak - stačí nějaká "káď", která bude mít na dně malé odtokové otvory.
Kdysi jsem si takto zaléval stromy sudem. Díra hřebíkem do dna, sud pod okraj koruny, napustit vodou a za dva dny ho překulit k jinému stromu a opakovat.
Odpovědět
reklama
Ekolist.cz je vydáván občanským sdružením BEZK. ISSN 1802-9019. Za webhosting a publikační systém TOOLKIT děkujeme Ecn studiu. Navštivte Ecomonitor.
Copyright © BEZK. Copyright © ČTK, TASR. Všechna práva vyhrazena. Publikování nebo šíření obsahu je bez předchozího souhlasu držitele autorských práv zakázáno.
TOPlist